5 C 217/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 200 003,17 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 200 003,17 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 7. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 200 003,17 Kč. Žalobkyně (matka žalovaného) tvrdila, že v roce 2002 byla ve špatném zdravotním stavu, a tak se s žalovaným dohodli, že si bude ukládat své finanční úspory k žalovanému tak, aby v případě, že se její zdravotní stav zhorší a ona si nebude moci zajišťovat své potřeby, se o ni syn mohl postarat a využil k péči o ní v tomto případě její naspořené peníze. S ohledem na svůj věk chtěla, aby si své úspory mohla ukládat na vkladní knížku. Dohodla se tedy se žalovaným, že si svoje úspory bude ukládat k němu na vkladní knížku k vkladovému účtu č. [bankovní účet]. Aby mohla se svými úsporami nakládat podle svého uvážení, zřídil jí žalovaný k této vkladní knížce dispoziční právo, a to dne 30. 5. 2002. Po dohodě se synem měla tuto vkladní knížku u sebe a dle svých finanční možností s ní chodila na pobočku [obec] spořitelny, aby své úspory ukládala. Postupně na tento účet naspořila částku 650 003,17 Kč. Jelikož se jednalo o její úspory, rozhodla se dne 25. 9. 2018 vybrat částku 450 000 Kč, se kterou naložila dle svého uvážení. V průběhu zimních měsíců 2019 – 2020 zjistila nutnost provést opravu svého domu a vzhledem k tomu, že je v důchodu, neměla žádné disponibilní prostředky k provedení těchto oprav. Rozhodla se proto zbývající úspory ve výši 200 000 Kč využít na opravu svého domu. [právnická osoba] však zjistila, že ke dni 3. 10. 2018 bylo zrušeno její dispoziční právo ke vkladní knížce, na které k tomuto dni zbývala částka 200 003,17 Kč. Na základě tohoto zjištění kontaktovala žalovaného, vylíčila mu nutnost provedení opravy domu a opakovaně jej požádala o obnovení dispozičního práva. Žalovaný tuto žádost odmítl. V přípise ze dne 23. 3. 2021 bylo žalovanému sděleno, že žalobkyně považuje jeho jednání, kterým přes opakované výzvy ji ponechává žít ve zcela nevyhovujících podmínkách, za porušení dobrých mravů, čímž jí zcela úmyslně ubližuje. Z toho důvodu žalobkyně„ odvolala dar“ a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 200 003,17 Kč. S ohledem na právní jistotu a opatrnost žalobkyně žalovanému přípisem ze dne 1. 6. 2021 sdělila, že nad rámec jeho nemravného jednání popsaného výše porušil uzavřenou darovací smlouvu, když dne 2. 10. 2018 zrušil dispoziční právo ke vkladní knížce. Žalobkyně by darovací smlouvu nikdy neuzavřela, kdyby věděla, že žalovaný poruší svůj závazek a zruší její dispoziční právo k vkladní knížce. Odstoupením od smlouvy se závazek od počátku zrušuje. Žalovanému bylo tedy sděleno toto odstoupení od smlouvy a byl vyzván k zaplacení částky 200 003,17 Kč, což je částka, která by měla na vkladní knížce stále zůstávat. Žalovaný však na výzvu neplnil. Právní zástupkyně žalobkyně uvádí, že výše uvedené výzvy byly žalovanému zaslány na základě informace obdržené od žalobkyně, že žalobkyně žalovanému„ dala na vkladní knížku“ částku 650 000 Kč s podmínkou, že jí bude po celou dobu jejího života zachováno dispoziční právo k vkladní knížce k vkladovému účtu č. [bankovní účet]. Na základě pozdějších upřesňujících informací ze strany žalobkyně však bylo zjištěno, že uvedené finanční prostředky nebyly žalovanému darovány, nýbrž byly na jeho vkladní knížku ukládány tak, jak bylo popsáno v čl. II. této žaloby, tedy na základě vzájemné domluvy žalobkyně a žalovaného, že si žalobkyně k žalovanému ukládá své úspory, avšak bez toho, aniž by současně byly tyto úspory žalovanému darovány. Nicméně pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žalobkyně žalovanému předmětné finanční prostředky darovala, domáhá se žalobkyně zaplacení dlužné částky z titulu vrácení daru, neboť svůj dar odvolala dopisem ze dne 23. 3. 2021. Žalovaný hrubě porušil dobré mravy. Žalobkyně a žalovaný se dohodli, že si žalobkyně bude své úspory ukládat na vkladový účet svého syna, avšak s tím, že se stále jedná o její úspory, nikoli peníze, které synovi přenechává, a bude s nimi moci libovolně nakládat. Za tím účelem bylo žalobkyni zřízeno ke knížce dispoziční právo. Žalovaný nejen že dispoziční právo zrušil, ale i přes opakované žádosti žalobkyně, nepomohl žalobkyni v její tísnivé životní situaci a i v jejím pokročilém věku ji nechává žít ve zcela nevyhovujících podmínkách. Žalovanému nic nebránilo v tom, aby potřebné opravy domu zajistil z předmětných finančních prostředků sám a umožnil tak své matce žít v důstojných podmínkách. Toto jednání žalobkyně žalovanému současně do dnešního dne neprominula. Žalovaný tak zcela bez důvodu a v rozporu s etickými pravidly zachovávanými mezi lidmi zadržuje úspory své matky na předmětném účtu a znemožňuje jí s jejími penězi nakládat. S ohledem na skutečnost, že žalovaný zrušil dispoziční právo a zamezil své matce s penězi nakládat, lze říci, že se na její úkor obohatil, jelikož mu vznikla vůči bance pohledávka v podobě částky 200 003,17 Kč, které mu nepatří, nejsou ani nikdy nebyly jeho.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný uvedl, že žalobkyně (jeho matka) má dva syny, jeho a mladšího [jméno]. Zatímco on žil řádný a spořádaný život, založil rodinu a zapojil se do pracovního procesu, mladší syn [obec] má pouze základní vzdělání, nikdy nepracoval, nikdy si poctivě nevydělal ani korunu a většinu svého dospělého života strávil ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě. Přesto se žalovaná rozhodla zabezpečit oba své syny. Protože se jí podařilo postupně naspořit větší částku, rozdělila ji na dvě části. Jedna byla určena pro mladšího syna a druhou darovala jemu (žalovanému), a to formou vkladní knížky. Protože se z její strany jednalo o dar jeho o sobě, nechala vkladní knížku napsat přímo na něj. Jako její právoplatný majitel měl až do roku 2018 tuto knížku uloženou u sebe a žalobkyně k ní měla dle jejich dohody dispoziční oprávnění. Není tudíž pravdou, jak tvrdí žalobkyně, že měla vkladní knížku stále u sebe. Darování ze strany žalobkyně bylo projevem její vlastní svobodné vůle. V době, kdy tak činila, rozhodně nebyla ve špatném psychickém či zdravotním stavu. Předpokládá, že pokud by tak učinit nechtěla, tak by peníze uložila na svůj vlastní účet nebo svou vlastní vkladní knížku, která by byla psaná na její jméno, a svobodně by s penězi disponovala, a to i za cenu toho, že by se s ním domluvila na tom, že by tato vkladní knížka byla uložena u něj. To z toho důvodu, že [obec], byť žádné peníze nikdy nevydělal, tak uměl velmi dobře utrácet, a proto soustavně prohledával maminčin dům, jestli by se v něm nenašlo něco, co by mělo nějakou cenu nebo hodnotu a co by šlo nějakým způsobem zpeněžit. [jméno] žalobkyně při založení vkladní knížky prohlásila, že své dispoziční právo hodlá využívat pouze tak, že si tam bude jednou ročně nechávat připisovat úroky, a tyto si případně vybere jako přilepšení k důchodu, nebo pokud bude třeba vynaložit nějakou větší částku např. na opravu pračky, ledničky, kotle apod., eventuálně na krytí nějakých mimořádných výdajů (např. po vzájemné jejich dohodě vybrala 50 000 Kč, kterými přispěla své starší vnučce [jméno] na nová okna v jejím tehdejším bytě). Takto to fungovalo až do září 2018. K žalobkyni se vždycky on i celá jeho rodina chovali slušně, měli velmi dobré vztahy. K zásadnímu zlomu došlo v první polovině roku 2018, kdy s nimi žalobkyně absolutně přestala komunikovat (zřejmě pod vlivem mladšího syna [jméno]). V září 2018 si žalobkyně vyžádala vkladní knížku s tím, že potřebuje nutně vybrat nějaké peníze na nějakou blíže nespecifikovanou opravu svého domu. Žalovaný jí proto knížku vydal. Protože však žalobkyně vkladní knížku nevrátila, navštívil pobočku [obec] spořitelny, kde zjistil, že žalobkyně vybrala neuvěřitelných 450 000 Kč. Pojal podezření, že je obětí psychického nátlaku mladšího syna [jméno], a proto dispoziční oprávnění žalobkyně okamžitě zrušil. Myslel si, že celou záležitost proberou, k tomu však nedošlo, neboť žalobkyně po zjištění, že jí bylo zrušeno dispoziční právo (když chtěla vybrat zbylých 200 000 Kč), začala na něj vyvíjet psychický nátlak, dokonce podala trestní oznámení. Tvrzení žalobkyně o potřebě oprav na jejím domě se nezakládá na pravdě, neboť na blíže nespecifikované opravy si žalobkyně vyžádala předmětnou vkladní knížku, vybrané peníze však na žádné opravy nepoužila (za část peněz koupil její mladší syn [obec] luxusní vozidlo Audi A8, kam se poděl zbytek peněz ve výši 150 000 Kč, dosud nijak nevysvětlila). Navíc potřeba oprav v domě žalobkyně nenastala až v letech 2019 2020, jak ona tvrdí, ale tyto se nesou již od koupě domu někdy od začátku 90. let. Má proto za to, že ho žalobkyně podvedla tím, že mu sdělila, že výběr peněz z vkladní knížky potřebuje na opravu domu, ale ve skutečnosti si byla velmi dobře vědoma toho, že je použije na koupi luxusního vozidla pro mladšího syna [jméno]. Takové chování vnímá jako křivdu. Odmítá také to, že by se někdy ke své matce choval v rozporu s dobrými mravy, naopak své matce vždy pomáhal, bral ji na výlety, slavili společně svátky, narozeniny apod. Pak zničehonic, jako když utne, ze dne na den pro ni on a jeho rodina přestali existovat, a to bez jediného slůvka vysvětlení. Pokud ho dnes žalobkyně kontaktuje, tak po něm požaduje pouze peníze – finanční hotovost, a to buď do ruky, nebo poslat na účet, nikdy dosud nepředložila jakýkoliv dokument o svém zdravotním stavu, ani žádnou fakturu k proplacení.

3. Soud má za prokázané následující skutečnosti.

4. Žalobkyně vložila na vkladní knížku na jméno žalovaného zřejmě již v roce 2002 peněžní prostředky ze své vkladní knížky a dále na vkladní knížku spořila, když ke dni 31. 12. 2013 byla na vkladní knížce naspořená částka 665 021,01 Kč. Současně bylo ve prospěch žalobkyně zřízeno dispoziční oprávnění k této vkladní knížce. Za období od roku 2006 do srpna 2018 byly prováděny (žalobkyní) vklady i výběry, přičemž největší výběr byl dne 13. 11. 2008 ve výši 91 000 Kč (viz kopie vkladní knížky č.l. 5, sdělení banky a výpis z obratů na vkladní knížce č.l. 62 až 65 spisu). Jak vyplývá z citovaných listinných důkazů i ze shodných tvrzení účastníků, žalobkyně dne 25. 9. 2018 vybrala z vkladní knížky částku 450 000 Kč, poté v říjnu 2018 zrušil žalovaný dispoziční oprávnění žalobkyně k předmětné vkladní knížce.

5. Výpovědí svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] i svědkyně [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že žalobkyně darovala žalovanému postupně do konce roku 2013 peněžní prostředky ve výši 665 021,01 Kč, které postupně spořila na vkladní knížku na jméno žalovaného. Svědecké výpovědi zmíněných svědkyň jsou v souladu i s listinnými důkazy, zejména s dopisem žalobkyně na č.l. 6 spisu, ve kterém je výslovně uvedeno:„ Po celou dobu, co jsem v důchodu, jsem si šetřila na vkladní knížku, kterou po smrti odkážu vnoučatům, a nechala ji na Tebe přepsat, abys ji mohl vybrat. Ale naše dohoda zněla, pokud jsem živa, mám na peníze dispoziční právo a vyberu si, kdy budu potřebovat.“ Pokud žalobkyně převedla peněžní prostředky ze své vkladní knížky na vkladní knížku žalovaného za účelem, aby si mohl peněžní prostředky vybrat, nelze dospět k jinému závěru, než že úmyslem žalobkyně bylo peněžní prostředky žalovanému bezplatně přenechat (tedy darovat), a to přesto, že žalobkyni bylo zřízeno dispoziční oprávnění, takže mohla peněžní prostředky z vkladní knížky vybírat i ona. I žalobkyně sama (resp. její právní zástupkyně) vycházela z toho, že žalovanému předmětné finanční prostředky darovala, když v dopise ze dne 23. 3. 2021 uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným„ byla uzavřena darovací smlouva k finančním prostředkům uloženým na specifikované vkladní knížce“. Že šlo ze strany žalobkyně o dar, vyplývá i z účastnické výpovědi žalobkyně, která uvedla:„ Po čase mě (žalovaný) požádal, ať tu knížku převedu na něho, aby si mohl knížku po mé smrti vybrat. Vždy se ke mně choval slušně, a tak jsem souhlasila. Šli jsme do [obec] spořitelny v [obec], kde se knížka přepsala na něj.“ Z účastnické výpovědi žalobkyně rovněž vyplynulo, že vkladní knížku měl až do září 2018 u sebe žalovaný (tudíž z ní mohl kdykoliv případně i všechny finanční prostředky vybrat) a žalobkyně si knížku od něj převzala pouze v případě, že si chtěla vybrat úroky, či různé částky pro osobní potřebu (popř. pro vnučku [jméno]). Žalobkyně byla srozuměna s tím, že žalovaný je oprávněn si peněžní prostředky z vkladní knížky kdykoliv vybrat (viz výpověď žalobkyně).

6. Jak vyplynulo z výpovědi slyšených svědků ([jméno] [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení]), i samotné žalobkyně, žalovaný zřídil ve prospěch žalobkyně dispoziční oprávnění, aby si žalobkyně mohla z vkladní knížky vybrat peníze pro svoji potřebu. Jak výslovně uvedla svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], žalobkyně mohla použít peníze„ pro svou potřebu, nikoli pro syna ([jméno]), např. v případě oprav nebo zdravotních potíží, případně kdyby šla na operaci, … či kdyby šla do domova důchodců.“ 7. Z listinných důkazů (dopis žalovaného č.l. 6 až 7 spisu, jakož i z výpovědi [jméno] [celé jméno žalobkyně]), má soud za prokázané, že žalobkyně požádala v září 2018 [role v řízení] o vkladní knížku s tím, že si potřebuje vybrat peníze na nějaké nutné opravy domu. Žalovaný jí vkladní knížku poskytl. Jak vyplývá z výpovědi žalobkyně, z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalovaného] i z obsahu spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], žalobkyně [datum rozhodnutí] vybrala finanční prostředky z vkladní knížky ve výši 450 000 Kč, přičemž tuto částku předala synovi [jméno]. Syn [obec] za částku 299 000 Kč zakoupil dne 17. 6. 2019 (tedy za téměř 9 měsíců) osobní automobil AUDI A8, [registrační značka], částka 80 000 Kč padla na opravy tohoto auta. Ve zbývajícím rozsahu byly finanční prostředky tzv. prožity, tedy utraceny synem [jméno] [celé jméno žalovaného], kterému byly tyto finanční prostředky žalobkyní svěřeny, jak výslovně uvedl při svém výslechu ve věci sp. zn. [spisová značka] (viz č.l. 47 až 48 spisu). Soud poukazuje na rozpory ve výpovědích svědka [jméno] [celé jméno žalovaného], který při výslechu ve věci sp. zn. [spisová značka] neuvedl, že by peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč byly použity na opravy domu (jak tvrdil ve své výpovědi dne 17. 1. 2022). Rovněž při podání vysvětlení na Policii ČR (viz č.l. 26 spisu) [obec] [celé jméno žalovaného] uvedl, že za 299 000 Kč bylo zakoupeno vozidlo AUDI A8, zbývající částku 150 000 Kč oni (tedy žalobkyně a [obec] [celé jméno žalovaného]) použili jako rodinní příslušníci na různé potřeby. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nepoužila finanční prostředky ve výši 450 000 Kč pro svou potřebu (ani na opravy domu), nicméně celou částku předala synovi [jméno], který ji použil z větší části na zakoupení (či opravu) luxusního osobního automobilu dle vlastního výběru, který žalobkyně pro sebe rozhodně nepotřebovala (sama žalobkyně ani nemá řidičský průkaz). I sám [obec] [celé jméno žalovaného] připustil, že„ matka nebyla původně z typu vybraného auta nadšená, zejména pak z jeho velikosti… nakonec se s autem sžila.“ 8. Jak vyplývá z výpovědi [jméno] [celé jméno žalovaného] ve věci [spisová značka], již v roce 2017 mu žalobkyně poskytla částku 70 000 Kč na zakoupení automobilu Ford Mondeo.

9. Z dopisu na č.l. 7 spisu vyplývá důvod, proč žalobkyně vybrala částku 450 000 Kč, kterou přenechala synovi [jméno]. Žalobkyně si klade za vinu, že její syn [obec] nedostal odškodnění za neoprávněné odsouzení ve výši 3 000 000 Kč kvůli ní, neboť ona špatně vyplnila složenku a nebyl tak zaplacen soudní poplatek ve výši 10 000 Kč. Právě z toho důvodu mu to chtěla„ alespoň trochu nahradit.“ Což ostatně vyplynulo i z výslechu žalobkyně.

10. Žalobkyně od července roku 2020 opakovaně vyzývala žalovaného k obnovení dispozičního oprávnění, popř. k zaplacení částky 200 003,17 Kč na účet, což zdůvodňovala potřebou oprav domu či auta (viz dopis č.l. 6 spisu, č.l. 28, výpověď žalobkyně). Konkrétně v dopise ze dne 17. 7. 2020 žalobkyně popsala nutné opravy svého domu a žádala žalovaného o obnovení dispozičního oprávnění. Dopisem ze dne 25. 1. 2021 žádala žalobkyně o zaslání zbylých peněz z vkladní knížky na její účet. Jak uvedla [jméno] [celé jméno žalobkyně] ve své výpovědi, žalobkyně poslední tři roky požadovala po žalovaném pouze peníze, když jí zeť nabízel nějaké opravy, toto odmítla. Ona sama jí nabízela výměnu oken či dřezu, žalobkyně na to vždycky reagovala tak, že to už nějak dožije.

11. Z listinných důkaz na č.l. 24 až 27 a 31 spisu má soud za prokázané, že žalobkyně podala na žalovaného trestní oznámení ve věci neoprávněného nakládání s finančními prostředky na vkladní knížce. Věc byla šetřena Policií ČR v období říjen až prosinec 2020. Šetření bylo ukončeno usnesením dle § 159a odst. 1 tr. řádu (odložením), neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Z úředních záznamů předložených žalovaným na č.l. 24 a 27 spisu vyplývá, že [obec] [celé jméno žalovaného] zasílal žalovanému vulgární a urážlivá sdělení, ostatně sám svědek [příjmení] [celé jméno žalovaného] ve své výpovědi uvedl, že vztahy mezi ním a žalovaným jsou špatné a že žalovaného ani za bratra nepovažuje.

12. Dopisem ze dne 23. 3. 2021 (č.l. 8 verte spisu) žalobkyně (zastoupená právní zástupkyní) odvolala svůj dar a vyzvala žalovaného k vrácení finančních prostředků ve výši 200 003,17 Kč s odůvodněním, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena darovací smlouva k finančním prostředkům uloženým na předmětné vkladní knížce, žalovaný však zrušil dispoziční oprávnění pro žalovanou, čímž porušil podmínky darovací smlouvy. Žalobkyně opakovaně žádala o obnovení dispozičního práva, na její výzvy však žalovaný nereagoval. Jednáním žalovaného tak došlo (dle žalobkyně) k porušení dobrých mravů, a to jednak porušením smluvních ujednání darovací smlouvy, a jednak tím, že ponechává žalobkyni, aby žila ve zcela nevyhovujících podmínkách.

13. Dopisem na č.l. 9 verte spisu bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala žalovanému dopis, ve kterém uvedla, že byla mezi ní a žalovaným uzavřena smlouva, na základě které došlo k převedení finančních prostředků ve výši 650 000 Kč na vkladový účet žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil podstatným způsobem smlouvu, neboť jí zrušil dispoziční oprávnění, domáhá se žalobkyně vydání finančních prostředků ve výši 200 003,17 Kč.

14. Ze svědeckých výpovědí [jméno] [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že to byla právě žalobkyně, která přestala od roku 2018 udržovat se žalovaným vztahy, stýkat se s ním a jeho rodinou. Svědkyně [jméno] [příjmení] (vnučka žalobkyně a dcera žalovaného) uvedla, že největší zlom v chování žalobkyně nastal v roce 2018. Snažila se babičce telefonovat, ona však nebrala telefony, ani neodpovídala na zprávy. Následně žalobkyně požadovala po žalovaném jen peníze. Dům žalobkyně je ve špatném stavu už dvacet let. Svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že žalovaný a jeho rodina měli se žalobkyni dobré vztahy, a to v podstatě do doby, než žalobkyně podala na žalovaného trestní oznámení. To se žalovaného velmi dotklo a od té doby vztahy přerušili.

15. Soud má za prokázané z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalovaného], svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] i [jméno] [příjmení], že se žalobkyní bydlí asi od roku 2015 její syn [obec] [celé jméno žalovaného], který by se tak měl podílet na nákladech na bydlení i na nutné údržbě domu, což však dle vlastních slov nečinil (kromě některých svépomocných oprav), neboť neměl dostatek finančních prostředků (byl nezaměstnaný). Naopak to byla žalobkyně, která [jméno] [celé jméno žalovaného] finančně podporovala, když mu v roce 2017 dala částku 70 000 Kč na zakoupení auta, a už září 2018 částku 450 000 Kč na zakoupení dalšího auta. O existenci vkladní knížky se [obec] [celé jméno žalovaného] dozvěděl až v momentě, kdy z ní žalobkyně vybrala 450 000 Kč, tudíž o jejím založení (ani dohodě mezi žalobkyní a žalovaným) nic nevěděl a nic bližšího neuvedl.

16. Soud zamítl návrh žalobkyně na výslech žalovaného, neboť tento se z jednání omluvil, navíc jeho výpověď považuje soud za nadbytečnou, když skutkový stav byl zjištěn z ostatních provedených důkazů. Soud zamítl rovněž návrh žalobkyně na výslech zaměstnance [obec] spořitelny, neboť se nepodařilo zjistit identitu tohoto zaměstnance.

17. Z provedeného dokazování vyplývá následující skutkový stav. Žalobkyně převedla v období od roku 2002 do konce roku 2013 na vkladní knížku žalovaného finanční prostředky ve výši cca 665 000 Kč, aby si je„ mohl vybrat“, přičemž v roce 2002 zřídil žalovaný ve prospěch žalobkyně dispoziční oprávnění. Rovněž žalobkyně tak byla oprávněna vybrat finanční prostředky z předmětné vkladní knížky pro svoji potřebu (opravy domu, výdaje v souvislosti se zdravotním stavem apod.). V září 2018 požádala žalobkyně žalovaného, který měl vkladní knížku u sebe, o tuto vkladní knížku s tím, že si potřebuje vybrat blíže nespecifikovanou částku na opravy domu. Následně žalobkyně vybrala z předmětné vkladní knížky dne 25. 9. 2018 finanční prostředky ve výši 450 000 Kč, které nepoužila na opravu domu, ale přenechala je synovi [jméno], který s ní žije ve společné domácnosti. Syn [obec] použil tyto finanční prostředky z větší části na zakoupení (případně opravu) luxusního automobilu AUDI A8. Následně bylo auto převedeno na žalobkyni, nicméně auto užívá (užíval) převážně [obec] [celé jméno žalovaného]. Asi v roce 2018 žalobkyně přerušila se žalovaným a jeho rodinou dosud pravidelné styky. Následně v roce 2020 chtěla žalobkyně vybrat z vkladní knížky (kterou žalovanému nevrátila) zbývající peněžní prostředky, zjistila však, že jí bylo žalovaným zrušeno dispoziční právo k vkladní knížce, a proto opakovaně vyzývala žalovaného k obnovení dispozičního oprávnění, případně k převodu peněz na účet s tím, že peníze nutně potřebuje na opravy svého domu. V říjnu 2020 dokonce podala žalobkyně trestní oznámení na žalovaného z důvodu, že jí zrušil její dispoziční oprávnění k vkladní knížce. Dopisem ze dne 23. 3. 2021 žalobkyně odvolala svůj dar s odůvodněním, že žalovaný porušil dobré mravy, neboť jí zrušil dispoziční oprávnění k vkladní knížce a současně ji nechal, aby„ žila ve zcela nevyhovujících podmínkách.“ Současně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 200 003,17 Kč.

18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013, i když k „ nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014.

19. Soud dospěl k závěru, že k darování finančních prostředků došlo převážně do konce roku 2013, a proto dle shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky soud postupoval dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.). <i>20. Podle § 628 odst. 1 obč. zák. darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Podle odst. 2 darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.</i> <i>21. Podle § 630 obč. zák. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy</i> 22. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

23. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena darovací smlouva dle § 628 odst. 1 obč. zák., když žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 665 000 Kč, a to v průběhu let 2002 až 2013, když předmětné finanční prostředky vložila na vkladní knížku na jméno žalovaného, a to za tím účelem, aby si žalovaný mohl peněžní prostředky vybrat a použít pro svou potřebu. Žalovaný peněžní prostředky přijal. Darovací smlouva byla uzavřena konkludentně, když žalobkyně fakticky vkládala peněžní prostředky na vkladní knížku na jméno žalovaného, přičemž žalovaný měl kdykoliv právo finanční prostředky z vkladní knížky vybrat, s čímž byla žalobkyně srozuměna. Současně bylo ve prospěch žalobkyně zřízeno dispoziční oprávnění k vkladní knížce, tudíž i žalobkyně byla oprávněna peněžní prostředky vybrat po dohodě se žalovaným (když jí předal vkladní knížku) pro svou potřebu.

24. Provedeným dokazováním bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že si ukládala své finanční prostředky na vkladní knížku žalovaného, a tím si spořila pro sebe. Žalobkyni nic nebránilo, aby si peněžní prostředky spořila na svou vkladní knížku (což ostatně do roku 2002 činila). To, že došlo k převodu finančních prostředků z vkladní knížky žalobkyně na vkladní knížku žalovaného, jednoznačně nasvědčuje tomu, že žalobkyně darovala žalovanému finanční prostředky, přičemž věděla, že žalovaný od té chvíle může s finančními prostředky dle vlastní vůle disponovat a byla s tím takto srozuměna. Navíc vkladní knížku měl až do září 2018 u sebe žalovaný, který ji žalobkyni předávala pouze pro účely vkladů či výběrů částek pro její osobní potřebu. Takto vše fungovalo od roku 2002 do roku 2018.

25. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný porušil dobré mravy tím, že jednak zrušil žalobkyni dispoziční oprávnění k vkladní knížce, a jednak tím, že ji nechal žít ve zcela nevyhovujících podmínkách. Z toho důvodu žalobkyně odvolala předmětný dar, a to dopisem ze dne 23. 3. 2021. Soud se proto zabýval tím, zda se žalovaný jako obdarovaný choval k žalobkyni tak, že tím hrubě porušil dobré mravy ve smyslu § 630 obč. zák.

26. Žalovaný zrušil dispoziční oprávnění žalobkyně k vkladní knížce z toho důvodu, že žalobkyně vybrala z vkladní knížky žalovaného částku 450 000 Kč a vkladní knížku žalovanému nevrátila. Navíc žalobkyně vybrané peněžní prostředky nepoužila v rozporu s jejich ústní dohodou na opravy svého domu, jak tvrdila při své žádosti o poskytnutí vkladní knížky, ale tuto částku předala synovi [jméno] [celé jméno žalovaného], který za částku 299 000 Kč následně (o 9 měsíců později) zakoupil luxusní automobil AUDI A8, částku 80 000 Kč použil na opravu (údržbu) tohoto auta a ve zbytku byla částka tzv. prožita. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně jednala v rozporu s ústní dohodou účastníků, jakož i v rozporu s dobrými mravy, když peněžní prostředky žalovaného použila nikoliv na opravy domu (jak původně tvrdila), či pro své potřeby, ale přenechala je synovi [jméno], a to navíc za situace, kdy vztah mezi oběma bratry (žalovaným a [jméno] [celé jméno žalovaného]) je velmi špatný, přičemž to je právě [obec] [celé jméno žalovaného], který se chová vůči žalovanému urážlivě a vulgárně (viz vulgární sdělení č.l. 24 až 27 spisu). Ve světle toho pak nelze považovat jednání žalovaného, který zrušil dispoziční oprávnění žalobkyně, tak aby tato nadále nemohla využívat peněžní prostředky pro svého syna [jméno], za rozporné s dobrými mravy. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalovaný porušil dobré mravy tím, že„ nechal žít žalobkyni ve zcela nevyhovujících podmínkách“.

27. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka],„ předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 občanského zákoníku, nýbrž předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce.“ 28. Jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, dům žalobkyně je ve špatném stavu dlouhou dobu. Ostatně žalobkyně tvrdila již v roce 2018, že potřebuje peněžní prostředky z vkladní knížky na opravy domu. Žalovaný byl ochoten žalobkyni peněžní prostředky pro tyto účely poskytnout (přestože předmětný dům neužívá, na rozdíl od syna [jméno]), a proto také žalobkyni vydal vkladní knížku. Žalobkyně následně vybrala z vkladní knížky částku 450 000 Kč. Žalobkyně však předmětné prostředky (náležející žalovanému, neboť mu byly darovány) nevyužila za účelem realizace oprav, ale přenechala je synovi [jméno], který finanční prostředky použil na zakoupení a opravu luxusního automobilu. [obec] [celé jméno žalovaného] bydlí od roku 2015 se žalobkyní, je to tedy především on, kdo by se měl podílet na nákladech na bydlení a na nutných údržbách a opravách domu žalobkyně, což však nečinil. Naopak [obec] [celé jméno žalovaného] přijal peníze od žalobkyně (70 000 Kč a 450 000 Kč) a použil je na nákup dvou aut v rozmezí dvou let, nikoliv na nutné opravy domu, který je zjevně (i dle jeho vlastních slov) třeba celkově rekonstruovat. S ohledem na chování žalobkyně, která vybrala z vkladní knížky žalovaného částku 450 000 Kč za účelem oprav svého domu, nepoužila je však na opravy domu (ani na své nutné potřeby), nýbrž je přenechala synovi [jméno], nelze považovat za hrubě v rozporu s dobrými mravy, pokud žalovaný odmítal následně žalobkyni obnovit dispoziční oprávnění, popř. zaplatit částku 200 003,17 Kč. Je pochopitelné, že žalovaný nechtěl, aby finanční prostředky, které mu žalobkyně darovala, končily u jeho bratra [jméno], se kterým má velmi špatné vztahy. Jak dále vyplývá z výpovědi slyšených svědků, byla to právě žalobkyně, která změnila své chování vůči žalovanému (zřejmě pod vlivem syna [jméno] a pod vlivem svých výčitek, že to byla ona, kvůli které syn [obec] neobdržel očekávané odškodnění ve výši 3 000 000 Kč za nezákonné odsouzení). Postupně se přestala stýkat se žalovaným a celou jeho rodinou. Následně požadovala po žalovaném vkladní knížku s odůvodněním, že si vybere peníze na opravy domu, přičemž s vybranou částkou naložila úplně jinak, a vkladní knížku žalobci ani nevrátila. V roce 2020 navíc podala na žalovaného trestní oznámení, čímž došlo zcela jistě ke zhoršení vztahů mezi žalobkyní a žalovaným. Pokud tedy v těchto souvislostech žalovaný odmítl poskytnout žalobkyni finanční prostředky, neboť ani neměl jistotu, že by finanční prostředky byly skutečně použity na opravu domu žalované (či pro její výlučné potřeby), nelze v takovém jednání žalovaného spatřovat hrubé porušení dobrých mravů ve smyslu § 630 obč. zák, jakož i ve smyslu citovaného rozhodnutí Nejvyššího soud. Žalovaný ve svých odpovědích jak žalobkyni, tak její právní zástupkyni, vysvětlil svůj postoj a uvedl, proč nechce poskytnout žalobkyni finanční prostředky ve výši 200 000 Kč (ani obnovit dispoziční oprávnění), že důvodem je obava, aby peněžní prostředky nebyly použity (zneužity) synem žalobkyně [jméno] [celé jméno žalovaného], přičemž tato obava se nejeví soudu jako neopodstatněná. [jméno] žalobkyně (např. v dopise ze dne 28. 7. 2020) připouští, že chtěla synovi [jméno] alespoň nějak„ nahradit“ své domnělé selhání.

29. Ze všech shora uvedených důvodů má soud za to, že jednání žalovaného vůči žalobkyni nebylo v hrubém rozporu s dobrými mravy. Nebyl to žalovaný, který by nechal žalobkyni bez pomoci (ve zcela nevyhovujících podmínkách), ale spíš syn [obec], který se žalobkyní sdílí společnou domácnost, přesto finanční prostředky ve výši 450 000 Kč nepoužil na nutné opravy domu, ale na nákup a opravu luxusního automobilu. To že žalovaný nezaslal žalobkyni částku 200 000 Kč (či neobnovil dispoziční oprávnění) na údajné nutné opravy, nelze považovat za neposkytnutí potřebné pomoci. Odvolání daru ze dne 23. 3. 2021 tak nebylo důvodné. Důvodné nebylo ani odstoupení od darovací smlouvy ze dne 1. 6. 2021, neboť žalovaný jako majitel vkladní knížky byl oprávněn zrušit dispoziční oprávnění žalobkyně poté, co žalobkyně vybrala z vkladní knížky bez souhlasu žalovaného částku 450 000 Kč pro potřeby svého mladšího syna [jméno] [celé jméno žalovaného]. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

30. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, žádné náklady však nepožadoval, navíc žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků, její finanční poměry nejsou dobré, což je závažným důvodem pro mimořádné nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žalovanému.