5 C 253/2020

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 966 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 966 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 966 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 966 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 966 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že dne datum uzavřela se žalovaným písemně Dohodu o rekvalifikaci podle § 109 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Na základě této dohody byl žalovaný zařazen na rekvalifikace ve vzdělávacím programu„ Obsluha elektrovozíku a motovozíku – bez řidičského průkazu kategorie B, C, D, T, který zabezpečovalo rekvalifikační zařízení právnická osoba Rekvalifikace probíhala od datum do datum. Žalovaný se mimo jiné zavázal podrobit se závěrečnému ověření získaných znalostí a dovedností a uhradit náklady rekvalifikace, pokud bez vážných důvodů nedokončí rekvalifikaci nebo odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání odpovídajícího nově získané kvalifikaci. Dne datum oznámilo rekvalifikační zařízení žalobkyni, že se žalovaný nedostavil k závěrečnému ověření získaných znalostí a dovedností získaných v rámci rekvalifikačního kurzu, a to ze zdravotních důvodů, což oznámil telefonicky. Žalovaný byl vyzván k doložení vážného důvodu absence, nicméně na výzvu nijak nereagoval. Jelikož žalovaný neprokázal žádný vážný důvod, pro který se dne datum nepodrobil závěrečnému ověření získaných znalostí a dovedností, je povinen uhradit vzniklé náklady na rekvalifikaci ve výši 3 966 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je obec, ulice a číslo. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř., a to ke dni datum. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, a proto soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř.

3. Z listinných důkazů obsažených ve spisu byl zjištěn následující skutkový stav.

4. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum dohodu o rekvalifikaci, jejímž účelem bylo zabezpečení rekvalifikace žalovaného na pracovní činnost: obsluha elektrovozíku a motovozíku, kterou zajišťuje právnická osoba (rekvalifikační zařízení), a to v termínu od datum do datum. Žalovaný se mimo jiné zavázal podrobit se závěrečnému ověření získaných znalostí a dovedností a uhradit náklady rekvalifikace, pokud bez vážných důvodů nedokončí rekvalifikaci, a to až do výše 4 098 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od obdržení vyúčtování. Žalovaný absolvoval kurz v trvání 60 hodin (z celkového počtu 62 hodin), nepodrobil se však závěrečnému ověření získaných znalostí a dovedností, přičemž přes výzvu žalobkyně nedoložil žádný vážný důvod. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nákladů na rekvalifikaci ve výši 3 966 Kč dopisem ze dne datum, který byl odeslán žalovanému na adresu adresa, žalovaný si však výzvu nepřevzal. Následně byla žalovanému zaslána výzva k plnění dne datum na adresu jeho trvalého bydliště, žalovaný si však zásilku nevyzvedl, a proto byla dne datum vrácena žalobkyni.

5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu o rekvalifikaci dle § 109 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve které se žalobkyně zavázala zabezpečit rekvalifikaci žalovaného a uhradit náklady na rekvalifikaci, žalovaný se zavázal mimo jiné podrobit se závěrečnému ověření získaných znalostí a dovedností a uhradit náklady na rekvalifikaci, pokud tak neučiní bez vážných důvodů. Žalovaný se bez vážných důvodů nepodrobil závěrečnému ověření získaných znalostí, a proto mu vznikla povinnost uhradit náklady na rekvalifikaci ve výši 3 966 Kč. Nárok žalobkyně je v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 písm. f) citovaného zákona. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení je dán ustanovením § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný se dostal do prodlení nejpozději dnem datum, když neuhradil dlužnou částku na výzvu žalobkyně, přičemž k tomuto datu byl úrok z prodlení stanoven nařízením vlády č. 351/2013 Sb. na 8,05 % ročně. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

7. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, náklady řízení však nepožadovala, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků, a proto soud uložil neúspěšnému žalovanému dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, 9. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.