5 C 26/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 1 230 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali na žalované zaplacení částky 1 230 000 Kč s ročním úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 1 230 000 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení ve výši 119 185 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 26. 1. 2022 domáhali společně a nerozdílně na žalované zaplacení částky 1 230 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 230 000 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení. Žalobci tvrdili, že žalovaná přijala Opatření obecné povahy č. 1/2016, územní plán obce , adresa, , který nabyl účinnosti dne 18. 5. 2016. Tímto opatřením došlo ke změně funkčního využití pozemků ve vlastnictví žalobců, přičemž původně byly tyto pozemky určeny k zástavbě, ale přijetím územního plánu došlo k tomu, že se na předmětných pozemcích zakazuje jakákoliv stavební činnost, když územní plán zařadil tyto pozemky do nezastavitelného území. Předmětné pozemky jsou součástí oploceného areálu výrobního závodu firmy , právnická osoba, , jejímiž jedinými vlastníky jsou žalobci. Předmětné opatření v celém rozsahu nahradilo předchozí opatření obecné povahy č. 1/2001. Pozemky žalobců č. , hodnota, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, byly v původním územním plánu z roku 2001 zařazeny do Plochy pro výrobu, podnikatelské aktivity a výrobní služby (vč. zemědělských a řemesla). Novým územním plánem došlo ke změně funkčního využití pozemků, když tyto jsou k dnešnímu dni zařazeny do Plochy sídelní zeleně, a není možné je vůbec zastavět. Pozemky žalobců p.č.st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p.č.st. , Anonymizováno, a východní část pozemku p.č. , hodnota, jsou novým územním plánem zařazeny do stabilizované plochy č. , hodnota, . Na dotčených pozemcích je připuštěno ponechání stávajících objektů a zpevněných ploch, ale nepřipouští se jakékoliv zvyšování jejich stávající výškové hladiny zástavby ani změna jejich tvaru či objemu. Změna funkčního využití pozemků je bezesporu omezením vlastnického práva navrhovatelů, resp. práva na jejich podnikání, když na těchto pozemcích není možné provést plánovou zástavbu pro další rozšiřování podnikatelské činnosti žalobců a jimi vlastněné firmy , právnická osoba, Žalobci se všemi zákonnými prostředky bránili přijetí předmětného opatření č. 1/2016, dokonce podali ke Krajskému soudu v Brně žalobu, kterou se domáhali změny přijatého opatření. Krajský soud v Brně nejprve svým rozsudkem ze dne 13. 2. 2018, č.j. , spisová značka, -, Anonymizováno, rozhodl, že se , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zrušuje ve vztahu k pozemkům p.č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, . Nejvyšší správní soud však svým rozsudkem č.j. , spisová značka, , ze dne 9. 7. 2020, rozhodl tak, že se rozsudek Krajského soudu v Brně zrušuje a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí. Následně Krajský soud v Brně, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, rozsudkem ze dne 11. 11. 2020, č. j. , spisová značka, návrh na zrušení , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zamítl. Žalobci byli jak senátem Nejvyššího správního soudu, tak i senátem Krajského soudu v Brně ujištěni, že jim přijetím jimi napadaného , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vzniká nárok na náhradu škody, a to přímou aplikací článku 11, odst. 4 Listiny základních práv a svobod. V důsledku vydaného opatření č. 1/2016 nemůžou žalobci jako vlastníci výrobního závodu tento dále rozvíjet, z toho důvodu byli nuceni zakoupit nový areál v , právnická osoba, a také si podali žádost o vydání územního rozhodnutí pro výstavbu svého výrobního závodu v , Anonymizováno, , Anonymizováno, . K žádosti žalobců zpracoval znalec , tituly před jménem, , jméno FO, znalecký posudek č. , hodnota, -12/21 ze dne 4. 3. 2021, ze kterého vyplývá, že rozdíl mezi obvyklou cenou posuzovaných nemovitostí (p.č.st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) před přijetím , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kterou znalec stanovil ve výši 1 540 000 Kč, a obvyklou cenou posuzovaných nemovitostí po přijetí , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kterou znalec stanovil ve výši 310 000 Kč, činí 1 230 000 Kč. Tuto částku považují žalobci za škodu, která jim vznikla na jejich majetku snížením jeho hodnoty. Žalobci mají za to, že jejich případ je kvalifikovaným případem omezení vlastnického práva ve smyslu stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, – st. , Anonymizováno, , kdy existence a intenzita záměru vlastníka pozemku, tedy žalobců, je dána tím, že žalobci seznámili žalovanou ještě před přijetím , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, se svým záměrem postavit na pozemku p.č. , hodnota, halu na skladování, dále měli v úmyslu na pozemcích bezprostředně přiléhajících k jejich nynějším stavbám, tedy na pozemcích dotčených rozhodnutím , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , realizovat rozšíření svého výrobního areálu o výrobní a skladovací prostory, manipulační plochy, přičemž veškerá tato činnost je jim v důsledku přijatého , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zamezena. Žalobci vyzvali žalovanou k náhradě škody výzvou ze dne 31. 8. 2021, avšak žalovaná jim nevyhověla.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná uvedla, že je pravdou, že žalovaná pozemky uvedené v bodě I žaloby ve vlastnictví žalobců, zařadila do nezastavitelného území, do Plochy sídelní zeleně (s tím, že stávající stavby lze na pozemcích ponechat). Další tvrzení žalobců jsou však v rozporu se skutečností. Předchozí , právnická osoba, obce , adresa, byl schválen zastupitelstvem obce , adresa, dne 29. 1. 2001 usnesením č. , hodnota, , jehož závazná část byla vyhlášena obecně závaznou vyhláškou č. 1/2001 s nabytím účinnosti dne 15. 2. 2001. Předmětné pozemky byly tímto územním plánem určeny jako Zemědělské výrobní plochy a areály – s označením P2 v hlavním výkresu, nikoli tedy P1 - Plochy pro výrobu, podnikatelské aktivity a výrobní služby (vč. zemědělských a řemesla) – jak tvrdí žalobci. , právnická osoba, v textové části v bodě 3.3.5. – Návrh regulativů pro územní rozvoj stanovil pro dané plochy, že jde o „Území výroby a služeb v oblasti zemědělské výroby (rostlinná a živočišná výroba) a umístění zařízení sloužících pro zabezpečování této výroby neslučitelné s bydlením. Přípustná je výstavba zařízení technických objektů a zařízení technické infrastruktury. Přípustné je zde umisťovat: zařízení zemědělské výroby a sklady a pomocné provozy pro zemědělské účely. Podmíněně je přípustné zde umisťovat podnikovou administrativu, drobné provozy výroby, služeb a technická zařízení obtěžující okolí, hromadná parkoviště a čerpací stanice PHM“ V bodě 3.

4. Návrhu regulativů pro územní rozvoj pak byl stanoven koeficient zastavění pozemků (tj. max. procentní podíl zastavěné plochy objektu k celkové ploše pozemku), přičemž u předmětných ploch výroby a skladů tento činil 50-60 %. Na ústním jednání žalobců u Stavebního úřadu v , Anonymizováno, v roce 2015 bylo sděleno žalobcům, že tento koeficient je naplněn, a další stavby nejsou možné. Bez ohledu na to současně platilo, že jiné stavby než výše uvedené – tedy sloužící pro zemědělskou výrobu, nelze stavět. Pozemky v této ploše byly tedy určeny k zemědělské a v menší míře přidružené výrobě, a tedy ke stavbám pouze k tomuto účelu sloužícím. Tedy ani za účinnosti tohoto územního plánu nebylo dovoleno zde stavět výrobní halu (zejména pro účely podnikání žalobců), takže nový územní plán vyhlášený Opatřením na tom nic nezměnil. Předmětem podnikání žalobců dle obchodního rejstříku ani dle skutečnosti není zemědělská výroba. Lze tedy navíc konstatovat, že objekty již postavené v areálu daných pozemků ze strany žalobců a využívané pro výše uvedené podnikání, nejsou dle názoru žalované objektivně v souladu s již dřívějším územním plánem, byť byly stavebním úřadem povoleny. Celé tvrzení žalobců, že Opatření, jímž byl vydán aktuální územní plán, znemožnil výstavbu na předmětných pozemcích, a zvláště pak výstavbu pro účely jejich podnikání, je tedy v rozporu se skutečností. Rovněž tvrzení žalobců, že z důvodů změny funkčního využití předmětných pozemků byli nuceni začít budovat nové budovy závodu v jiných obcích, je tedy zjevně zcela v rozporu se skutečností, neboť skutečným důvodem bylo vědomí, že ani původní územní plán to neumožňuje.

3. Tvrzení žalobců je dále nepřesné, jelikož pokud jde o pozemek parc. č. , hodnota, , tento je zařazen do Plochy sídelní zeleně a nezastavitelného území pouze v menší jižní části. , adresa, větší část zůstává součástí Plochy smíšené výrobní, kde je povolena další výstavba (to ostatně konstatuje také rozsudek Krajského soudu v Brně níže uvedený). To stejné platí pro zcela východní část pozemku parc. č. , hodnota, (za pozemkem st. , Anonymizováno, ). Je skutečností, že tato východní část pozemku parc. č. , hodnota, je zařazena do stabilizované plochy č. , hodnota, , kde je přípustné ponechání stávajících objektů a zpevněných ploch, ale není přípustné zvyšování jejich stávající výškové hladiny zástavby, ani změna tvaru či objemu stávajících objektů. Pro úplnost je třeba uvést, že žalobci zmíněné pozemky p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a st.p.č. , hodnota, nejsou předmětem žaloby.

4. Současně uvedené omezení do budoucna je založeno na platném a účinném Opatření veřejné povahy, které bylo soudem shledáno právně platným a v souladu s právními předpisy, přičemž v rámci projednání územního plánu byly řádně vypořádány rovněž námitky žalobců, které navíc byly užšího charakteru, než nyní uváděné námitky žalobců ex post v tomto řízení. Žalovaná má dále za to, že Nejvyšší správní soud nekonstatuje žádný přímý a zřejmý nárok žalobců na náhradu v konkrétním případě , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , tam vyjádřený názor je zjevně spíše v rovině obecnější. Jak plyne ze samotné judikatury, ani takový nárok v konkrétním případě NSS konstatovat nemohl, protože ten lze konstatovat až po konkrétním posouzení daných skutkových okolností, v obecné rovině (paušálně) jej ani judikatura NSS nepřiznává. Judikatura NSS pro závěr o nároku na náhradu požaduje splnění dalších podmínek, tedy neuvádí v žádném případě, že jakákoli změna ve funkčním využití území znamená automaticky možnost požadovat náhradu v penězích. Předně sám NSS v bodě 67 citovaného rozsudku uvádí, že se musí jednat o „natolik intenzivní zásah do vlastnického práva, že je nezbytné jej kompenzovat náhradou.“ Tedy nikoli každý zásah (zde každá změna funkčního využití území) znamená nárok na náhradu. Dále žalovaná cituje usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, čj. , spisová značka, a uvádí, že pokud jde o zásadu subsidiarity a minimalizace zásahu, NSS zde zjevně rozlišuje situaci, kdy omezení vlastníka nepřesáhnou spravedlivou míru, s tím, že taková omezení nevyžadují souhlasu dotyčného vlastníka a tento je povinen strpět je bez náhrady. Na druhé straně pak stojí omezení, které tuto spravedlivou míru přesahuje, pak NSS předpokládá náhradu. V případě změny územního plánu žalované, jak plyne jasně z citovaných rozsudků Krajského soudu v Brně a NSS, které se přímo a výslovně otázkou splnění zásady subsidiarit a minimalizace zásahu ze strany žalované a důvodností omezení žalovaných zabývaly, ve zde řešeném případě jde o případ první, kdy soudy konstatovaly jak splnění zásady subsidiarity a minimalizace zásahu, tak dostatečnou důvodnost a spravedlivost dané změny funkčního využití území (a tím určitého omezení žalobců do budoucna jako vlastníků pozemků), přičemž z odůvodnění výše citovaného plyne, že soudy toto omezení nepovažují za omezení, které by spravedlivou míru ve smyslu judikátu NSS přesahovaly.

5. Dále je třeba připomenout, že NSS v rozhodnutí č. j. , spisová značka, poukazuje na to, že žalobcům byla ze strany žalované poskytnuta náhrada ve věcné rovině, a to ve formě zajištění dostatečné kapacity ploch v severní části výrobního areálu společnosti , právnická osoba, , k případnému jejich záměru na rozšíření výrobních kapacit. Žalovaná konkrétně poskytla kompenzaci v podobě přeměny dosavadních pozemků „zahrada“ – bývalý ovocný sad na opačné straně areálu na „plochy výrobní a skladovací“, a to konkrétně na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a části pozemku parc. č. , hodnota, , kterážto plocha byla v Opatření vymezena jako „plocha smíšené výroby“ (SP), o celkové výměře cca 8 700 m2. Tato výměra několikanásobně přesahuje výměru pozemku parc. č. , hodnota, (2 392 m2), na níž, jak tvrdí žalovaná, měla záměr postavit výrobní halu. Tedy jde dokonce o náhradu zcela nad rámec náhrady, kterou by bylo možno spravedlivě po žalované očekávat. Současně je daná výměra téměř dvojnásobkem součtu výměr všech žalobou v bodě I namítaných pozemků (4587 m2).

6. V případě Opatření ve vztahu k žalobcům se dle názoru žalované nejedná o kvalifikované omezení, za něž by příslušela náhrada. Žalobci nijak neprokazují ani dostatečně netvrdí existenci a intenzitu záměru jako vlastníka pozemku jakoukoli stavbu na pozemku realizovat, natož aby tvrdili a prokazovali provedení jakýchkoli přípravných kroků. Žalobci teprve v námitkách proti Opatření uváděli v písemné formě, že hodlají vybudovat novou výrobní halu na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní parcela č. , hodnota, ), ovšem žádný takový záměr nebyl ani do konání veřejného projednání, tj. k 1. 7. 2015, ze strany žalobců sdělen. Až těsně před veřejným projednáním nového územního plánu se dostavili žalobci na Stavební úřad v Holešově, kde uvedli, že mají záměr postavit na pozemku parc. č. , hodnota, výrobní halu, ale nepředložili žádné věrohodné podklady k tomu, že by daný záměr byl již zamýšlen dříve nebo, že by byl rozpracován, současně tam bylo zjištěno a žalobcům sděleno, že kvůli omezení areálu na zemědělskou výrobu a dále kvůli regulativu zastavitelnosti plochy 50 – 60% dle dosavadního územního plánu by stejně nemohli na daném pozemku nic postavit.

7. I pokud by pak přes všechny výše uvedené skutečnosti byl zcela hypoteticky nárok v základu dán, pak dle názoru žalované by toto právo žalobců bylo prekludováno dle § 102 odst. 3 stavebního zákona. Pokud by případně soud neposuzoval věc ve smyslu judikatury NSS s přiměřenou aplikací §102 stavebního zákona, včetně lhůt atd., a tedy pokud by neuvažoval prekluzivní lhůtu, pak vznáší současně žalovaná námitku promlčení případného nároku, jelikož promlčecí doba, která činí 3 roky, běžela od 18. 5. 2016, skončila tedy 18. 5. 2019.

8. Navíc znalecký posudek je pro stanovení rozdílu cen zjevně nepoužitelný, jelikož ve skutečnosti tento rozdíl je minimální nebo žádný. Znalec totiž vůbec nebere v úvahu, že předmětné pozemky nebyly již dále zastavitelné ani dle územního plánu z roku 2001 (a již vůbec ne výrobní halou pro nezemědělské účely), ani to, že šlo o plochy určené pouze pro zemědělskou výrobu, jak podrobně rozebráno výše.

9. Na základě poučení soudu žalobci doplnili ve svém podání ze dne 8. 6. 2022, že předmětné pozemky nabyli kupními smlouvami v rozmezí let 1994 až 2007, dále v průběhu užívání předmětného zemědělského areálu provedli opravu haly označené písmenem A (jedná se o hlavní výrobní prostor), vybudovali kanalizační a plynovou přípojku, sloupovou trafostanici a v roce 2008 vybudovali víceúčelovou halu označenou A4. V roce 2012 navíc provedli žalobci rekonstrukci stávající haly F, zbudovali parkoviště a v roce 2014 provedli rekonstrukci stávajících budov , právnická osoba, , čímž došlo k dobudování areálu do stávající podoby. Žalobci měli záměr postavit víceúčelovou halu tak, aby bezprostředně přiléhala k budově kompresovny (objekt označený písmenem B). Žalobci svůj záměr představili zástupcům obce , adresa, a občanům na veřejném projednání záměru územního plánu obce , adresa, , a to prostřednictvím svého zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, . Starostka žalované seznámila s podanou žádostí žalobců zastupitelstvo obce , adresa, , a to na zasedání zastupitelstva obce konaném dne 14. 9. 2015. Žalobci však předmětnou stavbu již nikdy nezačali realizovat, a to v důsledku změny územního plánu přijatého žalovanou, vůči němuž žalobci brojili všemi dostupnými právními prostředky.

10. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

11. Žalobci jsou vlastníky v režimu společného jmění manželů pozemků v katastrálním území a obci , adresa, , a to mimo jiné pozemků p.č.st. , Anonymizováno, o výměře 26 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, pozemků p.č. , hodnota, o výměře 2 392 m2, ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, ostatní plocha, manipulační plocha a pozemku p.č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, ostatní plocha, manipulační plocha (viz výpis z katastru nemovitostí č.l. 8 až 11 spisu). Tyto pozemky jsou předmětem řízení, neboť na nich dle tvrzení žalobců vznikla škoda. Žalobci jsou dále vlastníky v režimu společného jmění manželů pozemků v k. ú. a obci , adresa, , a to p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p.č. , hodnota, . Předmětné pozemky nabyli žalobci kupními smlouvami v rozmezí let 1994 až 2007. Poloha pozemků a staveb vyplývá z kopie katastrální mapy č.l. 154.

12. Z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že žalobci jsou jedinými společníky a jednateli společnosti , právnická osoba, , jejímž předmětem podnikání je hostinská činnost, výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin.

13. Z opatření obecné povahy č. 1/2001, kterým byl vydán územní plán obce , adresa, , vyplývá mimo jiné, že „v areálu zemědělské výroby v současnosti hospodaří firma , právnická osoba, ., která část objektů pronajímá k podnikatelským aktivitám – firma VINAMET a NEMKO. Plochy zemědělské výroby jsou v územním plánu obce stabilizovány ve stávající podobě. , adresa, je rozvoj a výstavba předpokládána intenzifikací zástavby v rámci areálu firmy (rekonstrukce, případně přestavba stávajících objektů za účelem pronájmu jiným podnikatelským subjektům). Pozemky žalobců p.č. , hodnota, , p.č. 87/6 (nyní p.č. , hodnota, ), 87/7 (nyní 415), st.p.č. 105/4, st. p.č. , hodnota, , st.p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, a 384 se nacházely v areálu bývalého zemědělského družstva a územním plánem 1/2001 byly vymezeny v ploše „P2“ zemědělské výrobní plochy, tedy území výroby a služeb v oblasti zemědělské výroby a umístění zařízení sloužících pro zabezpečování této výroby neslučitelné s bydlením. Na těchto plochách byla přípustná výstavba zařízení technických objektů a zařízení technické infrastruktury, bylo přípustné zde umísťovat zemědělské výroby, sklady a pomocné provozy pro zemědělské účely, podmíněně bylo přípustné zde umísťovat podnikovou administrativu, drobné provozy výroby, služeb a technická zařízení obtěžující okolí, hromadná parkoviště, čerpací stanic PHM.

14. Obecní zastupitelstvo obce , adresa, schválilo nový územní plán obce (opatřením obecné povahy č. 1/2016), který nabyl účinnosti od 18. 5. 2016. Tímto územním plánem byly mimo jiné vymezeny plochy sídelní zeleně, do kterých byly nově zařazeny pozemky žalobců v k. ú. , adresa, , a to pozemky p.č. , hodnota, , p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní p.č. , hodnota, ), p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní p.č. , hodnota, ), st.p.č., hodnota, , a část pozemků p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, . Jedná se o pozemky o celkové výměře 3 868 m2, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Důvodem bylo to, že na uvedených pozemcích není žádoucí žádná nová výstavba, neboť tyto pozemky se nacházejí v blízkosti tvrze pocházející z 15. století, která je významnou kulturní památkou. Je přípustné ponechání stávajících objektů a zpevněných ploch na předmětných pozemcích, ale není přípustné provádění zvyšování jejich stávající výškové hladiny zástavby, přístavby objektů nebo rozšiřování stávajících zpevněných a manipulačních ploch. Protože vymezení plochy sídelní zeleně na pozemcích p.č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní , Anonymizováno, ), , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní , Anonymizováno, ), , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, (o celkové výměře 3 800 m2) na jihozápadním okraji výrobního areálu by mohlo omezit případný rozvoj firmy , Anonymizováno, , byly v rámci vymezení hranice zastavěného území jako součást areálu firmy , Anonymizováno, , tj. jako plochy smíšené výrobní, vymezeny také pozemky pč. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , které byly v původním územním plánu obce , adresa, vymezeny jako plochy zemědělského půdního fondu a krajinné zeleně. Jejich dosud nezastavěná plocha činí 8 500 m2 a je zde možno v případě potřeby směřovat další rozvoj areálu ve formě výstavby nových výrobních objektů včetně souvisejících zpevněných a manipulačních ploch. Dále byla v grafické části dokumentace vymezena samostatná plocha 55, s funkčním využitím: Plocha smíšená výrobní. Na rozdíl od všech ostatních navržených ploch je tato plocha vymezena jako plocha stabilizovaná. Vymezená plocha 55 zahrnuje pozemky st.p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a st.p.č. , hodnota, a východní část pozemku p.č. , hodnota, (o rozměrech cca 20 x 4 m) ve vlastnictví žalobců. Důvodem je bezprostřední blízkost areálu tvrze a zajištění podmínek pro vizuální ochranu vlastního objektu, včetně jejího územního a historického kontextu.

15. Z rozhodnutí na č.l. 13 až 27 a č.l. 47až 55 spisu a ze žaloby č.l. 56 až 76 spisu bylo zjištěno, že Opatření obecné povahy č. 2/2016 napadli žalobci návrhem, kterému krajský soud nejprve vyhověl rozsudkem ze dne 13. 2. 2018, č.j. , spisová značka, , následně však došlo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2020, č.j. , spisová značka, ke zrušení shora uvedeného rozsudku. Na rozdíl od krajského soudu dospěl NSS k závěru, že se žalovaná obec s námitkami žalobců vypořádala přezkoumatelným způsobem, identifikovala veřejný zájem stojící proti zájmům navrhovatelů (ochrana tvrze) a vysvětlila, proč není možné, aby tento veřejný zájem upozadnila a vyhověla námitkám žalobců. K vyvážení zájmů žalobců by měla podle rozhodnutí o námitkách být zajištěna dostatečná kapacita ploch v severní části výrobního areálu společnosti , právnická osoba, (změnou těchto pozemků z nezastavitelných na zastavitelné). Navíc rozhodnutí o námitkách žalobců je do značné míry opřeno o stanoviska dotčených orgánů památkové péče. Naopak pokud by nebyla respektována stanoviska dotčených orgánů, mohlo by to vést ke zrušení územního plánu. Nejvyšší správní soud konstatoval, že v některých případech nelze dosáhnout toho, aby všichni vlastníci byli na území regulovaném územním plánem dotčeni ve spravedlivé míře, a proto je přípustný i zásah tuto míru přesahující, a to i proti vůli vlastníků (žalobců). V těchto případech by ovšem měla dotčeným vlastníkům náležet za omezení přiměřená náhrada na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona. Následně Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 11. 11. 2020, č.j. , spisová značka, návrh na zrušení Opatření obecné povahy č. 1/2016, jímž se vydává územní plán obce , adresa, schválený zastupitelstvem obce , adresa, dne 27. 4. 2016, zamítl. Krajský soud především zdůraznil, že rozhodování o způsobu využití obecného území s cílem zajistit jeho udržitelný rozvoj je nedílnou součástí práva na samosprávu podle čl. 8 Ústavy České republiky. Z toho důvodu mohou soudy zasahovat do pravomoci zastupitelstva obce pouze ve výjimečných případech, a to typicky za situace, kdy není při změně funkčního využití konkrétních pozemků respektován či dostatečně zohledněn princip proporcionality. Krajský soud s odkazem na ustálenou judikaturu zdůraznil, že územní plánování je kontinuální a dynamický proces a nelze vycházet z předpokladu, že podmínky jednou stanovené územním plánem jsou neměnné, resp. že ve vztahu k regulovaným pozemkům ve vlastnictví soukromých osob bez dalšího zakládají legitimní očekávání spočívající v tom, že dané pozemky nebudou při dodržení zákonem stanovených podmínek v budoucnu žádnou změnou dotčeny. Výrobní areál společnosti , právnická osoba, v podstatě nahradil dosavadní a zastaralé stavby zemědělského charakteru, které zde byly ponechány a užívány za minulého režimu, kdy ochrana nemovitých kulturních památek a jejich okolí nepochybně nebyla jedním z předních hledisek ovlivňujících proces územního plánování a zajišťování udržitelného rozvoje území. Přestože tedy dosavadní výstavba výrobních prostor na dotčených pozemcích byla prováděna v souladu s tehdy platným územním plánem a na podkladě stanovisek a rozhodnutí kompetentních orgánů, nelze z toho bez dalšího dovozovat existenci práva navrhovatelů na zastavení dalších pozemků, a to zejména tehdy, nacházejí-li se v těsnější blízkosti nemovité kulturní památky. Z územního plánu, souvisejících podkladů a stanovisek dotčených orgánů nevyplývá, že by funkční změna dotčených pozemků ve vlastnictví žalobců byla zdůvodněna či nepřímo založena na upřednostňování soukromého zájmu jiného vlastníka. Naopak je zřejmá snaha dosáhnout vyšší míru ochrany nemovité kulturní památky, a to bez ohledu na skutečnost, kdo je v současné době jejím majitelem. Změna funkčního využití pozemků žalobců se bezprostředně netýká dosavadní zástavby v rámci výrobního areálu společnosti , právnická osoba, , neboť ta může být ke schválenému účelu nadále využívána. Předmětem sporu jsou naopak pozemky, které mají být podle prezentovaného podnikatelského záměru navrhovatelů nově zastavěny, a to za účelem rozšíření či inovace výroby. Za účelem minimalizace negativních dopadů na zachování a rozvoj provozu společnosti , právnická osoba, byly v severní části areálu dané společnosti vymezeny konkrétní pozemky, které lze v důsledku přijetí napadaného opatření obecné povahy využít k realizaci záměru navrhovatelů spočívajícího v rozšíření sávajících výrobních kapacit.

16. Ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývá, že znalec měl za úkol určit snížení obvyklé ceny pozemků p.č.st. , Anonymizováno, , p.č. , hodnota, , , Anonymizováno, , části pozemku p.č. , hodnota, a , Anonymizováno, , to vše v k. ú. , adresa, . Znalec přitom vycházel z toho, že předmětné pozemky byly dle původního územního plánu z roku 2001 zařazeny do plochy „výrobní a skladovací“, což je však v rozporu s územním plánem č. 1/2001 (předmětné pozemky byly územním plánem č. 1/2001 vymezeny jako plocha „P2“ zemědělské výrobní plochy). To vedlo znalce k tomu, že při ocenění porovnáváním vycházel z tržních cen stavebních pozemků určených ke komerční výstavbě (určených územními plány příslušných obcí jako plocha pro výrobu nebo skladování) – viz znalecký posudek na straně 6 až 7. Už to samo o sobě dle názoru soudu činí znalecký posudek minimálně nepřesný a ze znalcem určené ceny nelze vycházet. S ohledem na názor zaujatý níže však soud neshledal potřebu provést výslech znalce, ani nechat zpracovat nový znalecký posudek, neboť to považoval za nadbytečné.

17. Mezi účastníky není sporné, navíc to vyplývá i z výpisu z katastru nemovitostí a z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, – odboru územního plánování a stavebního řádu (viz listiny na č.l 275 až 284), že žalobci v průběhu užívání předmětného zemědělského areálu prováděli rekonstrukce, eventuálně přístavby, přestavby a nástavby stávajících staveb, přičemž dané rekonstrukce, přestavby či přístavby byly následně řádně zkolaudovány a povoleno jejich užívání. Mezi účastníky není tedy sporu o tom, že žalobci fakticky užívali předmětné pozemky včetně staveb nikoliv k zemědělským účelům, ale za účelem výroby, případně skladování.

18. Z výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, má soud za prokázané, že na novém územním plánu se začalo pracovat od roku 2012, přičemž za dobu od roku 2012 do schválení územního plánu v roce 2016 nedošlo k tomu, že by byla na Stavebním úřadě v Holešově podána žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby nebo stavebního povolení, či předložena projektová dokumentace ohledně zamýšlené stavby v areálu firmy , Anonymizováno, . Až po veřejném projednání územního plánu v roce 2015 vznesli žalobci námitky (veřejného projednání v červenci 2015 se účastnil projektant za žalobce, který předložil záměr týkající se haly, prezentoval, že jim na tom záleží). Po veřejném projednání jej (svědka) kontaktoval projektant za žalobce a předložil mu situační nákres haly o rozměru 30 x 28 m. Projektant byl upozorněn na sedmidenní lhůtu k podání námitek. Až za tři dny poslal projektant emailem další studii, která se nachází na č.l. 156 spisu (s jinými menšími rozměry stavby). Ani ve fázi vypořádání námitek, která trvala téměř ¾ roku, nebyla předložena projektová dokumentace ze strany žalobců, kterou by se mohl stavební úřad zabývat. Pokud by v této fázi byla podána žádost o stavební povolení nebo územní rozhodnutí, musela by být posuzována dle starého územního plánu. Nikdo nechtěl poškodit vlastníky pozemků. Řešilo se to tak, že plochy zemědělské výroby v rozsahu asi 3 800 m2 byly změněny na plochy sídlení zeleně, přičemž jako kompenzaci zvolili pořizovatelé územního plánu to, že pozemky zemědělské výroby v jedné části areálu byly změněny na plochy výroby se současným osvobozením od poplatků za vynětí ze zemědělského původního fondu. Jednalo se o pozemky asi v rozsahu 8 000 m2.

19. Soud provedl důkaz rovněž studií na č.l. 156 spisu, která byla dle výpovědi svědka , jméno FO, jemu doručena po veřejném projednání územního plánu.

20. Z výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, (zaměstnance žalobců) soud zjistil, že žalobci se dozvěděli, že obec chystá změnu územního plánu, na jaře 2015 a ihned podnikli určité kroky, oslovili projektanta, aby vypracoval alespoň základní studii na stavbu další haly. Záměr byl předložen obci při ústním projednání územního plánu, rovněž na odboru územního plánování předložil studii, následně po vyjádření paní starostky byla vytvořena nová studie, která halu zmenšila o jednu třetinu. Dál se to nedostalo, neboť jim bylo řečeno, že jakákoliv stavba nebude povolena. Dále se svědek vyjádřil k tomu, že pozemky v severní části areálu, které byly změněny z nezastavitelných (zemědělských) na zastavitelné, se pro výstavbu nehodí, neboť se nacházejí daleko od hlavních výrobních hal, navíc jsou 3 až 4 m pod úrovní ostatních pozemků, což by mělo za následek zvýšené náklady při případné výstavbě.

21. Ostatní provedené listinné důkazy (zejména urbanistická studie č.l. 180 až 246, výpis z obchodního rejstříku č.l. 174) soud nehodnotil, neboť z nich nevyplynuly žádné pro věc významné informace. Pokud jde o tvrzenou zastavěnost ploch a k tomu provedené dokazování (viz č.l. 163 až 173, 179 spisu), touto otázkou se soud nezabýval, neboť nebyla pro rozhodnutí věci podstatná.

22. Soud zamítl návrh žalobců na provedení dokazování odborným vyjádřením či znaleckým posudkem k posouzení zastavěnosti, znaleckým posudkem k posouzení nákladů stavby, znaleckým posudkem z oboru územního plánování i výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , blíže nespecifikovaným zápisem ze zasedání obecního zastupitelstva, neboť předmětné dokazování považoval za nadbytečné s ohledem na dostatečně zjištěný skutkový stav. Dále soud zamítl návrh žalobců na doplnění dokazování správním spisem stavebního úřadu ohledně stavby skladovací haly a stanu na pozemku v severní části areálu, jakož i návrh žalované na provedení důkazu zveřejněním informací na úřední desce z let 2012 až 2015, neboť tyto důkazní návrhy byly učiněny po koncentraci řízení, navíc jsou soudem považovány za nadbytečné.

23. Z provedeného dokazování vyplývá následující skutkový stav:

24. Žalobci jsou vlastníky mimo jiné pozemků p.č.st. , Anonymizováno, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, v katastrálním území a obci , adresa, . Tyto pozemky nacházející se v uzavřeném areálu bývalého zemědělského družstva byly dle původního územního plánu obce , adresa, z roku 2001 vymezeny v ploše „P2“ zemědělské výrobní plochy, tedy území výroby a služeb v oblasti zemědělské výroby a umístění zařízení sloužících pro zabezpečování této výroby neslučitelné s bydlením. Následně v roce 2016 nabyl účinnosti nový územní plán obce , adresa, , kterým byly mimo jiné vymezeny plochy sídelní zeleně, do kterých byly nově zařazeny předmětné shora specifikované pozemky žalobců o celkové výměře 3 868 m2. Důvodem této změny byla ochrana významné kulturní památky, a to tvrze pocházející z 15. století, která se nachází v bezprostřední blízkosti areálu. Současně byly jiné pozemky ve vlastnictví žalobců v daném areálu, a to pozemky p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, o výměře cca 8 500 m2, které byly v původním územním plánu obce , adresa, vymezeny jako plochy zemědělského půdního fondu a krajinné zeleně, zařazeny do plochy smíšené výrobní (tedy změněny z pozemků nezastavitelných na pozemky zastavitelné). Do doby nabytí účinnosti nového územního plánu (tj. do 18. 5. 2016) nepodali žalobci na stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí či stavebního povolení ohledně výstavby haly, když případný záměr žalobců postavit na pozemku p.č. , hodnota, halu byl pouze ve fázi zcela obecného záměru zachyceného ve studii, která byla prezentována zastupitelstvu obce , adresa, , případně odboru územní plánování Stavebního úřadu , adresa, až v průběhu července 2015. Žádné další přípravné kroky pro realizaci záměru žalobci neučinili.

25. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.

26. S ohledem na okamžik vzniku tvrzené škody je třeba požadavek žalobců na její náhradu posoudit podle relevantní právní úpravy účinné k 18. 5. 2016, tedy ke dni, kdy nabyl účinnosti územní plán vydaný opatřením obecné povahy č. 1/2016.

27. Podle čl. 11 odstavce 1 Listiny základních práv a svobod každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Podle odstavce 4 vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

28. Podle § 102 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), ve znění účinném ke dni 18. 5. 2016, vlastníkovi pozemku nebo stavby, jehož práva k pozemku nebo stavbě byla územním opatřením o stavební uzávěře omezena a byla mu tím způsobena majetková újma, náleží náhrada.

29. Podle § 102 odst. 2 stavebního zákona vlastníkovi pozemku, kterému vznikla prokazatelná majetková újma v důsledku zrušení určení pozemku k zastavění na základě změny územního plánu nebo vydáním nového územního plánu, náleží náhrada vynaložených nákladů na přípravu výstavby v obvyklé výši, zejména na koupi pozemku, na projektovou přípravu výstavby nebo v souvislosti se snížením hodnoty pozemku, který slouží k zajištění závazku. Tato náhrada náleží též vlastníkovi pozemku nebo osobě, která byla před změnou nebo zrušením regulačního plánu anebo před změnou nebo zrušením územního rozhodnutí, územního souhlasu nebo veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí podle § 94 odst. 3 oprávněna vykonávat práva z nich vyplývající (dále jen „oprávněný"), pokud uvedenou změnou nebo zrušením bylo zrušeno určení k zastavění a vznikla mu prokazatelná majetková újma.

30. Podle § 102 odst. 3 stavebního zákona náhrada vlastníkovi nebo oprávněnému nenáleží, jestliže k uvedenému zrušení došlo na základě jeho návrhu nebo po uplynutí 5 let od nabytí účinnosti územního plánu nebo jeho změny, či regulačního plánu nebo jeho změny, která zastavění dotčeného pozemku umožnila. Ustanovení o uplynutí lhůty 5 let se neuplatní, pokud v této lhůtěa) nabylo účinnosti rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas pro stavbu, pro kterou bylo zastavění uvedenou územně plánovací dokumentací určeno a toto rozhodnutí nebo souhlas je platné, nebob) před uplynutím lhůty 5 let byla uzavřena veřejnoprávní smlouva nahrazující územní rozhodnutí a tato veřejnoprávní smlouva je účinná.

31. Podle § 102 odst. 5 stavebního zákona povinnost poskytnout náhradu za změnu v území na základě písemné žádosti vlastníka obsahující prokázání majetkové újmy má obec, kraj nebo stát, jejichž orgány vydaly územní opatření o stavební uzávěře, vydaly územně plánovací dokumentaci nebo její aktualizaci nebo změnu, anebo zrušily územní rozhodnutí, územní souhlas nebo veřejnoprávní smlouvu nahrazující územní rozhodnutí. Nedojde-li k dohodě o výši náhrady, rozhodne o její výši soud.

32. Podle § 20 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) bylo-li územním celkem v samostatné působnosti v řízení, na něž se vztahují předpisy o správním řízení, vydáno nezákonné rozhodnutí, mají účastníci řízení právo na náhradu škody, která jim tímto rozhodnutím vznikla. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Podle odst. 2 bylo-li nezákonné rozhodnutí územním celkem v samostatné působnosti vydáno postupem, který není stanoven předpisy o správním řízení, má právo na náhradu škody ten, komu tímto rozhodnutím vznikla škoda.

33. Územní plánování je nástrojem řešení konfliktů zájmů v území při stanovení funkčního a prostorového uspořádání vymezeného území, jeho úkolem je nalézt vyvážení jednotlivých (často protichůdných) zájmů různých občanů, skupin, či zájmů veřejných (např. zájem na ochraně přírody, kulturních památek apod.). Rozhodování v rámci procesu územního plánování je podle § 6 odst. 5 stavebního zákona svěřeno do samostatné působnosti obce. Z hlediska zásahů do vlastnického práva se územní plán zpravidla považuje za stanovení mezí výkonu vlastnického práva, za který nenáleží náhrada. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že vlastníci pozemku zpravidla nemají právo na to, aby byl jejich pozemek zařazen do jimi požadované kategorie, případně aby byl v této kategorii napořád. O náhradě za omezení vlastnického práva by proto bylo možné uvažovat za situace, kdy vlastníkovi bude uloženo břemeno, které přesáhne spravedlivou míru.

34. Ustanovení § 102 stavebního zákona stanoví pro některé typové případy povinnost poskytnutí náhrady, která náleží vlastníkovi pozemku, kterému vznikla prokazatelná majetková újma v důsledku zrušení určení pozemku k zastavění na základě změny územního plánu nebo vydáním nového územního plánu, a to v obvyklé výši vynaložených nákladů na přípravu výstavby (tzv. náhrada za zmařenou investici). O takový případ se však v dané věci nejedná, když žalobci netvrdí, že by vynaložily náklady na přípravu výstavby, které by následně byly zmařeny. Podle § 102 stavebního zákona pak nelze přímo odčinit škodu kvantifikovanou rozdílem cen zastavitelných a nezastavitelných pozemků.

35. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. , spisová značka, , publikovaném pod č. 89/2016 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, připustil, že je možné nahradit i újmu, která není nahraditelná podle § 102 odst. 2 stavebního zákona. Dovodil přitom, že je třeba při posuzování náhrady postupovat podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. To samozřejmě za situace, kdy žalobce bude spatřovat újmu v nezákonném územním plánu či v nesprávném úředním postupu, který k vydání územního plánu vedl. Ani o takový příklad se však v posuzované věci nejedná, když žalobci netvrdí, že by opatření obecné povahy č. 1/2016 bylo nezákonné.

36. Nejvyšší správní soud také dovodil, že pokud územním plánem dojde k zásahům do vlastnického práva, jejichž intenzita přesáhne spravedlivou míru, kterou je vlastník bez větších obtíží a bez významnějšího dotčení podstaty svého vlastnického práva schopen snášet, nastupuje ústavní povinnost veřejné moci zajistit mu adekvátní náhradu ve shodě s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. , spisová značka, ).

37. Rovněž Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 202/20, dovodil, že „úprava náhrady ‚prokazatelných nákladů‘ vyjádřená v § 102 stavebního zákona nezahrnuje kompenzaci za samotné snížení ceny pozemku v důsledku změny jeho funkčního využití. Pokud má však zásah do vlastnického práva v podobě omezení vyplývajícího z územního plánu takovou intenzitu, že omezení přesahuje míru spravedlnosti, je nutné uvažovat o přiznání náhrady na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona, a to včetně ustanovení o subjektech povinných k výplatě náhrad, o lhůtách a procedurách k jejich poskytnutí a o soudní ochraně“ (srov. odst. 16 usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 202/20).

38. Podle § 102 odst. 3 stavebního zákona náhrada vlastníkovi nebo oprávněnému nenáleží, jestliže k uvedenému zrušení došlo na základě jeho návrhu nebo po uplynutí 5 let od nabytí účinnosti územního plánu nebo jeho změny, či regulačního plánu nebo jeho změny, která zastavění dotčeného pozemku umožnila. Ustanovení o uplynutí lhůty 5 let se neuplatní, pokud v této lhůtě a) nabylo účinnosti rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas pro stavbu, pro kterou bylo zastavění uvedenou územně plánovací dokumentací určeno a toto rozhodnutí nebo souhlas je platné, nebo b) před uplynutím lhůty 5 let byla uzavřena veřejnoprávní smlouva nahrazující územní rozhodnutí a tato veřejnoprávní smlouva je účinná.

39. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , je-li posuzováno, zda má vlastník pozemku právo na náhradu za omezení vlastnického práva na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona, je nutné také zohlednit prekluzivní lhůtu stanovenou v § 102 odst. 3 stavebního zákona. Z toho vyplývá, že pokud došlo ke zrušení pozemku k zastavění po uplynutí 5 let od nabytí účinnosti územního plánu nebo jeho změny, která zastavění dotčeného pozemku umožnila, náhrada vlastníkovi pozemku ani na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona nenáleží (nejsou-li splněny podmínky pro přiznání náhrady stanovené v § 102 odst. 3 větě druhé stavebního zákona).

40. Shora uvedené ustanovení (§ 102 odst. 3 stavebního zákona) upravující lhůtu 5 let omezující právo vlastníka pozemku na náhradu v důsledku zrušení určení pozemku k zastavění je účinné od 1. 1. 2013, a to na základě nabytí účinnosti zákona č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony (v předchozí právní úpravě obdobná lhůta nebyla stanovena). V souvislosti s implementací výše uvedené lhůty 5 let neobsahují příslušné právní předpisy žádné intertemporální ustanovení, a proto je nutné s ohledem na principy legitimního očekávání a právní jistoty dovodit, že běh této lhůty mohl skončit nejdříve k 1. 1. 2013, a to i když okolnosti vztahující se k jejímu počátku nastaly víc než 5 let před 1. 1. 2013 jakožto dnem účinnosti zákona č. 350/2012 Sb. (srov. přim. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. , spisová značka, ).

41. V projednávané věci vyplývá jak ze skutkových tvrzení účastníků, tak z provedeného dokazování (viz územní plán č. 1/2001), že předmětné pozemky žalobců byly včleněny do zastavitelné plochy již na základě územního plánu obce č. 1/2001 (tj. v roce 2001) a určení těchto pozemků k zastavění bylo zrušeno až na základě územního plánu obce č. 1/2016 ke dni 18. 5. 2016. Z uvedeného se podává, že došlo ke zrušení pozemků žalobce k zastavění po uplynutí 5 let od nabytí účinnosti územního plánu č. 1/2001, který zastavění dotčeného pozemku umožnil (resp. až po 1. 1. 2013, kdy nabyl účinnosti zákon č. 350/2012 Sb.), a proto žalobcům jakožto vlastníkům předmětných pozemků již jen z tohoto důvodu nenáleží náhrada spočívající v poklesu cen pozemků ani na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona. Z tohoto důvodu by bylo dle názoru soud nutné žalobu zamítnout.

42. Navíc soud dospěl k závěru, že omezení vlastnického práva žalobců v posuzované věci nepředstavuje tzv. kvalifikovaný případ (ve smyslu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 202/20), a proto ani z tohoto důvodu nelze žalobcům právo na náhradu za omezení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod přiznat.

43. Jak vyplývá ze shora citované judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, při posuzovaní, zda lze za snížení ceny pozemku v důsledku změny jeho funkčního využití přiznat určitou kompenzaci, je především nutné zohlednit legitimní očekávání vlastníka pozemku ohledně jeho konkrétního funkčního využití (např. realizace výstavby). Jinými slovy, je nutné v konkrétním případě zohlednit existenci a intenzitu záměru vlastníka pozemku stavbu na pozemku realizovat. Intenzita dopadu omezení na vlastníka pozemku totiž může být různá v závislosti na tom, jak svůj pozemek zamýšlel využívat: zákaz provádět určité změny vlastníka nemusí nijak omezit (neboť takové změny provádět vůbec nezamýšlel) nebo se naopak může stát, že vlastník pozemku zamýšlel provádět určité úpravy (typicky zřizovat stavby) a již pro tyto změny podnikl některé přípravné kroky, např. získal rozhodnutí o umístění stavby, stavební povolení apod. (srov. nález sp. zn. III. ÚS 950/17 ze dne 19. 12. 2017, popř. odst. 17 – 20 usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 202/20).

44. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobci pouze obecně a v rovině svých podnikatelských vizí zamýšleli své pozemky využít k další výstavbě (postavit halu), avšak nepodnikli v tomto směru žádné přípravné kroky k získání příslušných správních rozhodnutí umožňujících zahájení výstavby (např. rozhodnutí o umístění stavby, stavební povolení), dokonce nepředložili ani projektovou dokumentaci, k níž by se mohl stavební úřad kvalifikovaně vyjádřit. Za přípravné kroky mající za důsledek kvalifikované omezení vlastnického práva nelze považovat vypracování objemové a lokační studie (viz č.l. 156 spisu), která navíc měnila svou podobu, když nenásledovaly žádné další úkony žalobců směřující k výstavbě, např. žádosti o příslušná správní rozhodnutí, na základě kterých mohla být výstavba zahájena. Navíc, jak vypověděl svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , impulsem k vytvoření studie byla skutečnost, že se žalobci na jaře 2015 dozvěděli o chystané změně územního plánu, nešlo tedy dle názoru soudu o dlouhodobý podnikatelský záměr.

45. Obec , adresa, nepostupovala vůči žalobcům šikanozním ani diskriminačním způsobem, záměrem obce (či odboru územního plánování) nebylo poškodit žalobce jako vlastníky dotčených pozemků, ani zamezit jim v podnikání (ostatně stávající stavby mohou žalobci nadále bez omezení využívat). Obec byla v procesu územního plánování povinna respektovat stanoviska dotčených orgánů (konkrétně orgánů státní památkové péče), jak vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, pokud by obec tato stanoviska nerespektovala, bylo by to důvodem pro zrušení územního plánu. Obec tedy v podstatě neměla jinou možnost, než takovou, jakou zvolila. O tom, že obec primárně nechtěla omezit žalobce v jejich podnikání, svědčí i to, že pozemky v jiné části areálu žalobců přeměnila z nezastavitelných ploch na zastavitelné.

46. Zásah do vlastnického práva žalobců nepřesáhl spravedlivou míru tedy i z toho důvodu, že jiné pozemky žalobců o výměře 8 500 m2 byly nově přeměněny z dosavadních pozemků „zahrada“ na „plochy výrobní a skladovací“, a to konkrétně pozemky p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a část pozemku p.č. , hodnota, , a to se současným osvobozením od poplatků za vynětí ze zemědělského původního fondu (jak uvedl svědek , tituly před jménem, , jméno FO, ). Tím došlo k určité kompenzaci žalobců. Nepochybně se totiž zvýšila obvyklá cena těchto pozemků. Pokud tedy některé pozemky žalobců byly znehodnoceny tím, že se staly z pozemků zastavěných nezastavitelnými, čímž klesla jejich tržní hodnota, jiné pozemky žalobců naopak na tržní hodnotě získaly tím, že se změnily z nezastavitelných na zastavitelné. Rovněž tato okolnost činí zásah do vlastnického práva žalobců přiměřeným. Soud proto uzavřel, že v tomto konkrétním případě nešlo o zásah, který by přesahoval spravedlivou míru a byl natolik intenzivní, že by jej bylo třeba kompenzovat peněžitou náhradou.

47. Ze shora popsaných důvodů proto soudu nezbylo, než žalobu zamítnout a úspěšné žalované přiznat právo na náhradu nákladů řízení.

48. Náklady řízení žalované spočívají v nákladech na právní zastoupení advokátem. Odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) 13 220 Kč. Právní zástupce žalované učinil v řízení celkem , hodnota, úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odpor a vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 11. 5. 2022, doplnění vyjádření na výzvu soudu ze dne 10. 6. 2022, replika k vyjádření žalobců ze dne 27. 6. 2022, účast u jednání dne 29. 6. 2022 a účast u jednání dne 31. 8. 2022), za což mu náleží odměna ve výši 7 x 13 220 Kč, což je 92 540 Kč. Za každý z těchto úkonů právní služby náleží právnímu zástupci náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 7 x 300 Kč, tj. 2 100 Kč. K nákladům řízení náleží cestovné z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět ke 3 jednáním, přičemž jedna cesta z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět činí 132 km, a to osobním automobilem Hyundai i30, registrační značky , SPZ, s průměrnou spotřebou 6,6 l na 100 km. Cestovné za cestu k jednání dne 11. 5. 2022 činí 944 Kč (132 km x 6,6l/100 x 37,10 Kč za litr dle vyhlášky č. 211/2021 Sb. + 132 km x 4,70 Kč). Cestovné za cestu k jednání dne 29. 6. 2022 a dne 31. 8. 2022 činí 2 x 1 008 Kč (132 km x 6,6 l/100 x 44,50 Kč za litr dle vyhlášky č. 116/2022 + 132 km x 4,70 Kč). Podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu má právní zástupce žalované nárok na náhradu za ztrátu času stráveného cestou z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět, kdy za každé jednání činí tato náhrada 300 Kč (tři půlhodiny), celkem tedy 900 Kč. Právní zástupce žalované osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, k nákladům řízení ve výši 98 500 Kč byla proto připočtena 21 % DPH ve výši 20 685 Kč.

49. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 2 věta první po středník o. s. ř.