5 C 35/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr Janou Smýkalovou ve věci manželky: celé jméno podatelky, datum narození bytem adresa podatelky a manžela: celé jméno podatela, datum narození bytem adresa podatela o rozvod manželství

I. Manželství účastníků celé jméno podatelky, rozené příjmení, narozené datum a celé jméno podatela, narozeného datum, uzavřené dne datum před titul. příjmení jméno, notářem se sídlem adresa, země, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželka se návrhem doručeným soudu dne datum domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že se v jejich vztahu projevily velké kulturní rozdíly, manželé se vzájemně odcizili a jejich manželství je již jen pouhým formálním svazkem. Manžel s rozvodem souhlasil. Z výpovědí účastníků a listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum v země (anonymizováno). Z manželství se děti nenarodily. U manželky se jedná o první manželství, u manžela o druhé manželství. Manželka je státním příslušníkem České republiky a manžel je státním příslušníkem Tuniska, oba manželé mají obvyklý pobyt na území České republiky Poslední společné bydliště manželů bylo v obec. Manželé spolu nežijí od srpna 2020, manželka nemá zájem na obnovení manželského soužití a manžel její postoj respektuje. Vzhledem k tomu, že manžel je státní příslušník Tuniska, zabýval se soud nejprve otázkou, zda je dána pravomoc zdejšího soudu a podle kterého právního řádu je třeba postupovat. Podle ustanovení § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ z. m. p. s.“) se zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Podle ustanovení § 50 odst. 1 z. m. p. s. se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle ustanovení § 49 odst. 1 z. m. p. s. se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Z členství České republiky v Evropské unii plyne povinnost vnitrostátních soudů aplikovat příslušné přímo použitelné předpisy unijního práva přednostně před vnitrostátním právem (srov. ustanovení § 2 z. m. p. s. a čl. 10 Ústavy ČR). Vzhledem k tomu, že manžel je sice státním občanem Tuniska, má však obvyklé bydliště na území České republiky, přičemž i poslední společné bydliště manželů bylo na území České republiky, je nezbytné za účelem určení pravomoci soudů České republiky v projednávaném případě aplikovat nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále„ nařízení Brusel II bis“). Dané nařízení se podle svého čl. 1 odst. 1 písm. a) vztahuje na občanskoprávní věci týkající se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné. Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území (mimo jiné) mají manželé obvyklé bydliště. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že manželka je občanem České republiky, manžel je občanem Tuniska, nicméně oba manželé mají obvyklé bydliště v České republice. Ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení je tedy dána pravomoci českých soudů. Rozhodné právo (hmotné právo, podle něhož mají být poměry mezi účastníky posuzovány) není upraveno unijními předpisy, které by byly pro Českou republiky závazné, a proto je třeba postupovat podle pravidel obsažených ve vnitrostátním právu (§ 2 z. m. p. s.). V řízení o rozvod manželství má být rozhodováno podle právního řádu, který je účastníkům nejbližší. Tomu odpovídají i kolizní normy obsažené v ustanoveních § 50 a § 49 z. m. p. s., podle nichž je pro určení rozhodného právního řádu, kterým se budou řídit osobní poměry manželů (a tedy i rozvod manželství), na prvním místě nezbytné zjišťovat existenci shodného občanství manželů. Pokud by manželé shodné státní občanství neměli, je možné přistoupit k aplikaci právního řádu, ve kterém manželé mají manželé společný pobyt. V posuzovaném případě jsou manželé občany různých států, mají však společný pobyt na území České republiky. Z toho důvodu se rozvod manželství řídí v souladu s ustanovením § 50 odst. 1 z. m. p. s . českým právním řádem. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto. Manželské soužití účastníků je možné považovat za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to od srpna 2020 (sedm měsíců), a manželka nemá zájem manželské soužití obnovit. Jsou tedy splněny podmínky pro rozvod manželství dle § 755 odst. 1 občanského zákoníku a soud návrhu vyhověl a manželství rozvedl, když neshledal žádné okolnosti ve smyslu ust. § 755 odst. 2 občanského zákoníku, pro které by manželství rozvést nemohl. Za příčinu rozvratu manželství považuje soud rozdílné názory účastníků na podobu společného soužití. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Proti tomuto rozhodnutí nelze podat odvolání, neboť účastníci se tohoto práva výslovně vzdali po vyhlášení rozhodnutí. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení. Účastníci jsou povinni do 15 dnů od právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství požádat o vyznačení změny v osobním stavu v občanských průkazech.