5 C 96/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 982 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 630 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 630 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 1 630 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 1 630 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 1 630 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 630 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 1 630 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 1 630 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 1 630 Kč od 1. 1. 2022 do 23. 5. 2022 a od 24. 5. 2020 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 630 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 352 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 8 352 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 25. 2. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 982 Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to z částky 9 982 Kč od 31. 12. 2015 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 29. 9. 2008 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla předchozí věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit půjčené peněžní prostředky a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 384 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 5. 9. 2009. Žalovaný uhradil pouze částku 10 370 Kč, která byla započtena nejprve na souhrnný poplatek a následně na jistinu. Pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o půjčce byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil zvláštní doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Žalovanému byla žaloba doručena na uvedenou adresu do vlastních rukou uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí písemnosti ve smyslu § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., tj. 9. 5. 2022. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Současně se žalobou doručil soud žalovanému předvolání k prvnímu jednání nařízenému na den 23. 5. 2022. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 29. 9. 2008 smlouvu o půjčce, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému v hotovosti půjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit půjčku ve výši 12 000 Kč a zaplatit poplatek ve výši 8 352 Kč. Celková dlužná částka ve výši 20 352 Kč byla splatná v 53 týdenních splátkách po 384. Žalovaný uhradil celkem 10 370 Kč (v tomto ohledu soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a následně touto společností na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou.

4. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť smlouva byla uzavřena za účinnosti tohoto zákoníku.

5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Mezi původním věřitelkou a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 obč. zák., na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč. Půjčka byla poskytnuta na 53 týdnů (tj. 371 dní). Žalovaný se zavázal vrátit půjčku ve výši 12 000 Kč a zaplatit úroky (nazvané souhrnný poplatek) ve výši 8 352 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách. Úroková sazba dle smlouvy o půjčce tedy činila 68,5 % ročně. Soud dospěl k závěru, že úroková sazba v této výši je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž neplatná. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soudu zjistil, že úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v září 2008 činila průměrně 13,68 % ročně. Ve světle toho se jeví úrok ve výši 83 % ročně (tedy více než šestinásobný) jako nemravný. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je dle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví žádnou obvyklou výši úroků, nemohl soud přiznat žalobkyni žádné úroky ze smlouvy o půjčce. Pokud tedy žalovaný uhradil původní věřitelce částku 10 370 Kč, byla tím uhrazena částečně jistina půjčky. K úhradě tak zbývá jistina ve výši 1 630 Kč. V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl, když nárok žalobkyně je v souladu s ustanovením § 658 odst. 1 obč. zák.

6. Částečně důvodný je rovněž nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 obč. zák. Žalovaný se dostal do prodlení, když neuhradil celkovou dlužnou částku do 5. 10. 2009, počínaje dnem 6. 10. 2009 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou částky 1 630 Kč. Žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, s jakou částkou a kdy se žalovaný dostal do prodlení před datem 6. 10. 2009 (nebyl předložen přehled splácení apod.) Výše úroku z prodlení vyplývá z tehdy platného nařízení vlády č. 142/1994 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalobkyně však požaduje zákonný úrok z prodlení až od 2. 7. 2015. Soud tedy přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 1 630 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

7. V tomto sporu byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.