6 C 135/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 187 685 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 187 685 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 187 685 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 8 408 Kč k rukám žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 187 685 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku na elektřině dodávané do odběrného místa č. Anonymizováno Anonymizováno na adrese adresa. Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. hodnota spolu účastnice řízení uzavřely dne 21. 6. 2011. Za období 10. 5. 2022 až 7. 6. 2023 byl fakturou č. hodnota vyúčtován žalovaný nedoplatek se splatností do 26. 6. 2023. Žalovaná pohledávku ve lhůtě splatnosti ani později neuhradila, ač byla opakovaně upomínána. Žalobkyně proto požaduje také zákonný úrok z prodlení od data následujícího po splatnosti vyúčtování, tj. od 27. 6. 2023 do zaplacení. právnická osoba výzvě soudu žalobkyně doplnila, že obecně je její běžný postup pro zjišťování množství dodávek elektřiny do odběrného místa fyzický odečet elektroměru v odběrném místě pracovníkem distribuce; není-li možné se k elektroměru dostat a zákazník stavy nedoloží, provádí distributor odečet odhadem podle předpokládané spotřeby. Konkrétně v odběrném místě žalované žalobkyně zjistila spotřebu na základě dat dodaných distributorem, a to v období 2021–2022 počátek odhadem a konec standardním odečtem, v období 2022–2023 se navazovalo na konečný standardní odečet a ukončovalo se odhadem spotřeby. Žalobkyně řešila opakované reklamace žalované k účtované spotřebě, stav elektroměru později doložený žalovanou však navazoval na stav fakturovaný (vyúčtování pracuje k 12. 6. 2023 s odečtem 75 274 kWh, stav elektroměru doložený žalovanou k 29. 8. 2023 byl 76 172 kWh a ke konečnému vyúčtování dne 17. 1. 2024, kde se nepromítla celá topná sezóna, šlo o 80 532 kWh). Reklamací se zabývala i Energetická kontrola, pochybení nebylo zjištěno. Žalobkyně dávala zvýšenou spotřebu do souvislosti s avizovaným pořízením elektrického kotle k vytápění domácnosti.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, vyúčtovaný odběr elektřiny považuje za nemožný (6x vyšší než do té doby, po nákupu elektrického kotle stále 3x vyšší než obvykle). Opakovaně jej reklamovala, žalobkyně její oprávněné dotazy nikdy dostatečně nezodpověděla. Žalovaná rozporovala jak výši účtované spotřeby 24,8 MWh za dobu cca jednoho roku, tak i cenu, kterou žalobkyně účtovala za 1 MWh při zohlednění reálné ceny výroby elektřiny, která v rozhodné době činila 860 Kč/MWh. Z veřejně dostupných zdrojů je zřejmé, že i okolní země (např. Slovensko) prodávaly elektřinu koncovým zákazníkům levněji (1 500 Kč/MWh namísto žalobou uplatněných 9 385 Kč/MWh). Za dvojitý podvod žalovaná považuje, že do reklamace měření odběru elektřiny je zapojena společnost právnická osoba., která je z Německa a získává z vyúčtované elektřiny poplatek za distribuci tvořící asi třetinu celkové částky. Žalovaná je navíc živou bytostí z masa a kostí, která nikomu nezpůsobila újmu na zdraví ani majetku, nemůže být proto souzena a navrhla žalobu zamítnout.

4. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že smluvní vztah probíhal bezproblémově až do vyúčtování za období 05/2022-06/2023, které zní na (dosud) enormní spotřebu 24,844 MWh (5,5x vyšší než za tři předchozí cca roční období), za kterou žalobkyně vyúčtovala k úhradě 233 155,48 Kč (po odečtení zaplacených záloh, státního příspěvku a zaokrouhlení je žalován nedoplatek 187 685 Kč, splatný 26. 6. 2023).

5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Dne 21. 6. 2011 podepsaly žalobkyně s žalovanou Smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa č. EAN Anonymizováno na adrese adresa, elektřinu v distribuční sazbě Anonymizováno, produkt Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pro domácnost, a žalovaná se za to zavázala platit cenu podle platného ceníku (smlouva čl. 12, obecné podmínky poskytování služeb čl. 14).

7. Podle ceníku Anonymizováno Anonymizováno účinného k 18. 10. 2021 (čl. 13) činila celková jednotková cena elektřiny ve vysokém tarifu pro distribuční sazbu Anonymizováno 4 418,37 Kč/MWh bez DPH, k níž se dále připočte fixní cena 82,91 Kč/měsíc bez DPH + cena za příkon podle velikosti hlavního jističe a cena na podporu výkupu elektřiny 15,07 Kč bez PDH * proudová hodnota hlavního jističe s tím, že maximální platba u této položky je dána velikostí odběru elektřiny násobeného cenou 495 Kč/MWh bez DPH. Z toho tržní položka „cena silové elektřiny“ činila 2 482 Kč/MWh bez DPH a fixní cena 79 Kč bez DPH měsíčně. Distribuční sazba Anonymizováno je spolu s Anonymizováno nejdražší ze sazeb v ceníku uvedených.

8. Z řádného vyúčtování za elektřinu (daňový doklad č. hodnota) vyplývá (čl. 15), že jím byly vyúčtovány sdružené dodávky elektřiny za období 10. 5. 2022 – 7. 6. 2023 ke smlouvě č. hodnota a zákaznickému číslu Anonymizováno; doklad byl vystaven 12. 6. 2023. K předmětnému odběrnému místu (ad. 5) žalobkyně za uvedené období vyúčtovala celkovou spotřebu elektřiny množstvím 24,8440 MWh (zatímco v minulých letech činila spotřeba 3,920 MWh v období 21. 5. 2021 – 9. 5. 2022, 4,610 MWh v období 26. 5. 2020 – 20. 5. 2021 a 5,032 MWh v období 7. 5. 2019 – 25. 5. 2020) za cenu 233 155,48 Kč (v průměru 9 384,78 Kč/MWh). Účtován byl odběr elektřiny pouze ve vysokém tarifu, přičemž žalobkyně vyšla z počátečního stavu elektroměru 50 430,00 kWh a konečného stavu elektroměru 75 274,00 kWh.

9. Z podrobného přehledu vyúčtování (čl. 16-18) je patrno, že za předmětné období 10. 5. 2022 – 7. 6. 2023 byly účtovány čtyři různé ceny spotřebované elektřiny. Z tržních položek byla účtována cena bez DPH za spotřebu ve vysokém tarifu 3 253 Kč/MWh v období 10. 5. 2022 – 30. 6. 2022, 4 954 Kč/MWh v období 1. 7. 2022 – 30. 9. 2022, 9 324 Kč/MWh v období 1. 11. 2022 – 31. 12. 2022 a 5 000 Kč/MWh v období 1. 1. 2023 – 7. 6. 2023; pro rozúčtování jednotlivých dílčích období je v přehledu uvedeno, že spotřeba elektroměru č. hodnota byla určena odhadem (7 692 kWh v období 10. 5. 2022 – 30. 9. 2022, 1 906 kWh v období 1. 10. 2022 – 31. 10. 2022, 4 322 kWh v období 1. 11. 2022 – 31. 12. 2022, a konečně 10 924 kWh v období 1. 1. 2023 – 7. 6. 2023). Po odečtení zaplacených záloh ve výši 41 970 Kč a státního příspěvku z 15. 9. 2022 ve výši 3 500 Kč činil vyúčtovaný nedoplatek po zaokrouhlení 187 685 Kč. V době vystavení vyúčtování byla smlouva sjednána do 1. 4. 2025 s produkty Anonymizováno v období 1. 11. 2022 – 19. 6. 2023 a OPTIMUM 2303 od 20. 6. 2023 dále.

10. Žalovaná byla o úhradu nedoplatku upomínána dopisem ze dne 10. 7. 2023 (připomínka čl. 19) a ze dne 24. 7. 2023 (upomínka čl. 20), předžalobní výzva je ze dne 30. 8. 2023 (čl. 21).

11. K opakovaným reklamacím žalované doložila žalobkyně Vyjádření provozovatele distribuční soustavy právnická osoba. (čl. 29), který žalobkyni sdělil, že celou záležitost znovu prověřil a pochybení neshledal. Synovi žalované vysvětloval provozovatel distribuční soustavy (dále též „PDS“) postup při fakturaci spotřeby elektřiny v odběrném místě zákazníka, kdy je povinen vycházet z údajů měření, které jsou naměřeny stanoveným měřidlem – elektroměrem splňujícím nutné legislativní náležitosti (zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve spojení s vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu), tj. s platným ověřením, které má konkrétně elektroměr žalované č. hodnota do konce roku 2027. PDS dále žalobkyni ve vyjádření sděluje, že zákaznice (žalovaná) byla informována o možnosti požádat o úřední přezkoušení elektroměru; pokud by se prokázala závada, stanovila by se spotřeba náhradním způsobem v souladu s vyhláškou č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny. Naměřená data však nelze opravovat pouze na základě tvrzení, že spotřeba není reálná. Konečně PDS ve vyjádření uvedl, že pro posouzení naměřené spotřeby se jeví zásadní informace od syna žalované, že pro vytápění nemovitosti v odběrném místě začali používat elektrický kotel. Na výši spotřeby má pak vliv velikost vytápěného objektu, jeho stáří, způsob a teplota nastavená pro vytápění objektu. Podle PDS je velmi pravděpodobné, že v reklamovaném období byly naměřené kWh spotřebovány.

12. Z fotografie elektroměru (čl. 30) soud zjistil, že stav elektroměru č. hodnota rok výroby 2012 k 29. 8. 2023 byl 76 172 kWh.

13. Z další fotografie elektroměru (čl. 31) soud zjistil, že stav téhož elektroměru k 17. 1. 2024 byl 80 532 kWh.

14. Z Oznámení o vyřízení reklamace (čl. 32) soud zjistil, že reklamace uplatněná u žalobkyně synem žalované dne 3. 12. 2023 byla dne 20. 12. 2023 vyřízena jako neoprávněná. Z odůvodnění se podává, že žalobkyně jako dodavatel elektřiny předávala uplatněnou reklamaci k vyjádření provozovateli distribuční soustavy (Anonymizováno), který se v období 7. 9. 2023 – 3. 10. 2023 čtyřikrát vyjádřil, že se reklamací v danou chvíli nemůže zabývat do skončení šetření Energetické kontroly, která věc řeší k žádosti zákazníka. Dne 19. 10. 2023 se Anonymizováno žalobkyni vyjádřil (viz také čl. 33), že „šetření ze strany Energetické kontroly (EK) bylo již dokončeno. Zákazník byl o výsledku informován emailem dne 2. 10. 2023. Stav elektroměru 76 172 ze dne 29. 8. 2023 hlášený zákazníkem navazuje na fakturovaný stav. Pokud má zákazník pochybnosti, že je měření jeho spotřeby správné, může požádat o přezkoušení elektroměru. To provádí nezávislé metrologické středisko, které k tomu má oprávnění.“ Žalobkyně k tomu dále dodává, že poplatek za přezkoušení podle ceníku PDS (cca 2 500 Kč) platí zákazník jen v případě, kdy se ukáže, že elektroměr měřil bezchybně. Přílohou citovaného oznámení adresovaného synovi žalované byla Žádost o přezkoušení stanoveného měřidla – elektroměru.

15. Z mimořádného vyúčtování za elektřinu (daňový doklad č. hodnota) za období 8. 6. 2023 – 17. 1. 2024 (čl. 37) vyplývá, že spotřeba elektřiny v odběrném místě žalované v uvedeném období činila 5,258 MWh.

16. Z e-mailových zpráv zasílaných synem žalované žalobkyni (čl. 38-49) soud zjistil, že komunikace probíhala od ledna 2023 do února 2024. Syn žalované v ní opakovaně uvádí řadu částek souvisejících s výrobou a odběrem elektřiny v různých zemích světa. K jedné ze zamítnutých reklamací se vyjádřil tak, že si již několik měsíců dělá vlastní odečty a nesouhlasí s fakturovaným odběrem, jelikož tomu neodpovídá odběr v následujícím období (e-mail ze dne 26. 11. 2023). V emailu z 19. 12. 2023 konečně syn žalované uvádí, že „nebudeme řešit pouze nějaké hodiny“ [ve smyslu naměřených hodnot elektroměru – pozn. soudu]. Dne 8. 1. 2024 žalobkyni syn žalované napsal: „Jelikož by naše spotřeba měla být a také je za poslední 2 roky víceméně stále stejná a elektroměr nikdo neměnil (alespoň co vím), tak uvedený rozdíl mezi skutečnou a Vámi uvedenou naprosto nereálnou spotřebou určitě nebude v elektroměru, ale někde jinde!“ 17. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazu ohledně obvyklé ceny elektřiny účtované koncovému zákazníkovi (domácnosti) v rozhodném období na českém trhu. Z takto doplněného Srovnání konkurence (čl. 52) soud zjistil, že pro distribuční sazbu D01, 02d činila cena žalobkyně 8 756 Kč/MWh, zatímco ceny srovnatelných produktů od etablovaných dodavatelů na trhu (Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno) se pohybovaly v rozmezí 6 762 – 10 757 Kč/MWh.

18. Z ostatních provedených důkazů (Souhrn k opakovaným reklamacím čl. 34) soud nic podstatného nezjistil.

19. Důkazní návrh žalované na znalecké zkoumání vyúčtované ceny elektřiny soud zamítl, neboť žalovaná nepředložila relevantní tvrzení, která by její správnost zpochybnila.

20. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně dodávala žalované na základě smlouvy z roku 2011 elektřinu, za kterou žalovaná řádně platila cenu vyúčtovanou podle ceníku žalobkyně v souladu se sjednanými obchodními podmínkami až do obdržení vyúčtování za období 10. 5. 2022 – 7. 6. 2023, vystaveného dne 12. 6. 2023, kterým žalobkyně vůči žalované nárokovala za spotřebu elektřiny 24,844 MWh nedoplatek 187 685 Kč se splatností 26. 6. 2023. Žalovaná naměřenou spotřebu, která byla 5,5x vyšší než do té doby, opakovaně, avšak neúspěšně reklamovala. Počáteční stav elektroměru 50 430 kWh z května 2022 navazoval podle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nezpochybnila, na vyúčtování z předchozího období (na které sama žalovaná odkazovala z hlediska dřívějších hodnot spotřeby), konečný stav byl v červnu 2023 stanoven odhadem na 75 274 kWh; v rámci reklamace žalovaná doložila v srpnu 2023 stav elektroměru 76 172 kWh, který na fakturovaný stav navazuje. Věcí se zevrubně zabývala žalobkyně i provozovatel distribuční soustavy a oba dospěli k závěru, že navzdory enormní spotřebě nic nenasvědčuje chybě a elektřina musela být ve vyúčtovaném množství spotřebována, patrně v souvislosti s novým způsobem vytápění nemovitosti žalované elektrickým kotlem. Žalované byla nabízena možnost požádat o úřední přezkum svého elektroměru (s platným ověřením do 2027), které nevyužila; předmětný elektroměr dále využívala nejméně do ledna 2024.

21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Nárok žalobkyně plyne z platně uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 17. 8. 2011 (dále jen „energetický zákon“), za subsidiárního použití § 588 a násl. zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „obč. zák.“) ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění.

22. Žalobkyně splnila svůj závazek a dodala žalované elektřinu, která za ni však nezaplatila dohodnutou cenu. Soud proto žalobě vyhověl, a to i pro úrok z prodlení ve výši stanovené právními předpisy (§ 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), v tomto případě 15 % ročně. V prodlení se zaplacením žalované částky byla žalovaná na základě vyúčtování od 27. 6. 2023; od této doby až do zaplacení proto soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení.

23. Obrana žalované spočívala jak v rozporování naměřené (vyúčtované) hodnoty spotřebované elektřiny, tak i ceny za ni účtované. Ani k jednomu však soudu nepředložila tvrzení a důkazní návrhy, které by byly způsobilé důkazně podložená tvrzení žalobkyně zpochybnit.

24. Co se týče spotřeby, soud nepřehlédl, že jde o skutečně extrémní výkyv vybočující jak ze tří období předcházejících (5,5x vyšší), tak (byť o něco méně) i z období následujícího. Tato skutečnost však sama o sobě nevylučuje, že naměřený odběr 24,844 MWh byl v rozhodném období cca jednoho roku skutečně spotřebován. Žalovaná (resp. její zástupce při jednání) byla soudem dotazována na podrobnější informace ohledně nákupu nového elektrického kotle k vytápění objektu, který žalobkyně při vyřizování reklamací žalované dávala do souvislosti s nárůstem spotřeby (kdy byl pořízen, jak velký objekt jím byl vytápěn, zda v té souvislosti žalovaná neuvažovala o úpravě dodavatelské smlouvy pro získání výhodnějšího tarifu), nebyla však schopna je soudu dostatečně objasnit, což nepodpořilo věrohodnost jejího tvrzení, že její domácnost „není fabrika“ a že naměřená spotřeba „prostě není možná“. Podání žaloby předcházelo vyřízení řady reklamací účtované spotřeby, jimiž se zabývala žalobkyně, právnická osoba. jako provozovatel distribuční soustavy, proběhla i Energetická kontrola.

25. Žalovaná v řízení požadovala, aby žalobkyně doložila počáteční stav elektroměru uvedený ve vyúčtování, který podle tvrzení žalobkyně navazuje na předchozí vyúčtování a byl zjištěn odečtem (nikoli odhadem); žalovaná sama přitom na přehled předchozí spotřeby (a tedy i dřívější vyúčtování) odkazovala a zejména netvrdila, že by dřívější vyúčtování vnímala jako jakkoli problematické či je v rozhodné době zpochybňovala. Soud proto neměl důvod z tvrzení žalobkyně o hodnotě počátečního stavu elektroměru v květnu 2022 nevyjít. Konkrétně k rozporovanému vyúčtování žalobkyně upřesnila, že v období 2022–2023 navázala na konečný standardní odečet 50 430 kWh a ukončila je odhadem spotřeby 75 274 kWh v červnu 2023, na který pak navázal odečet elektroměru provedený žalovanou srpnu 2023, jehož hodnota (76 172 kWh) zjevně navazovala na červnovou odhadovanou hodnotu. Vyúčtovanou spotřebu tedy elektroměr zkrátka naměřil. Žádnou závadu, porušení zajištění či neoprávněnou manipulaci s elektroměrem přitom žalovaná nezaznamenala (sdělení „já nevím, co se s ním za ten rok dělo, co se tam mohlo stát“ ke zpochybnění jeho funkčnosti nestačí).

26. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla při vyřizování reklamací upozorněna na možnost nechat v případě pochybností o správnosti měření elektroměr s dosud platným ověřením úředně přezkoumat, což byla z pohledu soudu po několika zamítnutých reklamacích za daných okolností v zásadě poslední možnost, jak účtovanou spotřebu relevantně zpochybnit. Žalovaná jí však nevyužila s odůvodněním, že přezkum by prováděla právnická osoba., která je jako provozovatel distribuční soustavy na věci majetkově zainteresována a nepožívá tedy důvěry ze strany žalované. Žalobkyně přitom žalované popsala podrobně proces úředního přezkumu a je zde uvedeno, že jej provádí nezávislé metrologické středisko postupem upraveným zákonem.

27. Ani v řízení prokázaná skutečnost, že po sledovaném období již domácnost žalované neměla takto extrémní odběr elektřiny (5,2 MWh za období červen 2023 – leden 2024 do ukončení smlouvy s žalobkyní, z něhož plyne odhadovaný roční odběr cca 8 MWh), sama o sobě extrémní (trojnásobnou) spotřebu elektřiny ve sledovaném období nevylučuje. Žalovaná mohla například v reakci na obdržené vyúčtování upravit hospodaření domácnosti tak, aby k dalším extrémním výkyvům spotřeby elektřiny nedocházelo.

28. Co se týče vyúčtované ceny elektřiny, není relevantní obrana žalované ve smyslu otázek, zda, proč a jak nakupuje žalobkyně elektřinu. Žalovaná je svéprávná osoba, která si dobrovolně a o svobodné vůli vybrala žalobkyni jako svého smluvního partnera a přes deset let byla v tomto smluvním vztahu spokojená. Obrat/zisk žalobkyně a způsob jejího nakupování elektřiny může mít (pokud jde o otázky, které žalovanou zajímají) vliv na její rozhodnutí, zda bude s žalobkyní smluvní vztah udržovat či nikoli. Nejde však o skutečnosti, které by měly vliv na práva a povinnosti, které již z platně uzavřené smlouvy vznikly.

29. Stejně tak nezpochybňuje oprávněnost vyúčtované ceny údaj o výrobní ceně elektřiny či srovnání s jinými státy. Podpisem smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny v roce 2011 přijala žalovaná obchodní podmínky žalobkyně, mezi kterými byla i ta, že cena elektřiny bude žalované účtována podle platného ceníku žalobkyně. Za těchto podmínek fungoval smluvní vztah bezproblémově až do června 2023, kdy žalobkyně vystavila rozporované vyúčtování. Je všeobecně známou skutečností, že v souvislosti s pandemií v letech 2020–2022 a zejména pak s válečným konfliktem na Ukrajině po únoru 2022 se trhy s energiemi (elektřinou i plynem) chovaly anomálně a nepředvídatelně. Z toho také soud dovozuje vysvětlení, proč žalobkyně v průběhu jednoho období několikrát měnila ceník spotřebované silové elektřiny. Po celý rok 2023 pak byla neregulovaná část ceny elektřiny zastropována nařízením vlády č. 298/2022 Sb., o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci a o stanovení s tím souvisejícího nejvyššího přípustného rozsahu majetkového prospěchu zákazníka, na částku (silovou cenu elektřiny) 5 000 Kč/MWh bez DPH a stálý plat (fixní cenu) 94 Kč bez DPH měsíčně, kterou žalobkyně dodržela (ad. 9); předtím cena několikanásobně vystřelila z původní hodnoty 3 253 Kč/MWh přes mezifázi 4 954 Kč/MWh až na 9 324 Kč/MWh (což bylo také důvodem vydání zmíněného vládního nařízení).

30. Bez konkrétních tvrzení o konkrétním pochybení žalobkyně při vystavení daného vyúčtování (za situace, kdy všechna předchozí vyúčtování za dobu deseti let byla podle žalované bezproblémová) nemá soud důvod z něj nevyjít a neshledal proto potřebné ani hospodárné ustanovovat ve věci znalce a navyšovat tak náklady řízení.

31. V každém případě jde o veřejnoprávně regulované trhy podléhající dohledu Energetického regulačního úřadu, Státní energetické inspekci, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže i Ministerstva průmyslu a obchodu [viz zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)]. Žalobkyně předložila soudu cenové srovnání relevantních dodavatelů na českém trhu, z něhož vyplývá, že účtovala cenu nevymykající se srovnanému rozpětí (cena žalobkyně v rozhodném období činila v průměru 8 756 Kč/MWh a pohybovala se v hodnotách konkurence 6 762 – 10 757 Kč/MWh).

32. Ze všech dosud uvedených důvodů měl tedy soud tvrzení žalobkyně za prokázaná a žalobě proto v celém rozsahu vyhověl.

33. Ve sporu úspěšná žalobkyně prokázala, že zaslala žalované předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 7 508 Kč a paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za tři úkony (předžalobní výzva, podání žaloby, replika) po 300 Kč [§ 1 odst. 3 písm. a) ve spojení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.]. Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení, není-li podáno elektronicky. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.