6 C 141/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedou senátu JUDr. Ivanem Jordánem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 675 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 71,15 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 4. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 675 Kč s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 71,15 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 1. 9. 1998. Žalovanému tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný dluží televizní poplatky za leden až květen 2020, tj. za 5 měsíců po 135 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil.

2. Okresní soud v Kroměříži vydal dne 22. 4. 2021 elektronický platební rozkaz, kterým návrhu žalobkyně zcela vyhověl. Jelikož se nepodařilo tento elektronický platební rozkaz žalovanému doručit do vlastních rukou, byl usnesením téhož soudu ze dne 31. 5. 2021 zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla řádně doručena.

4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.

5. Z provedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se do evidence poplatníků v září 1998. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný nehradil televizní poplatky za leden až květen 2020, tj. za 5 měsíců. Žalovaný neuhradil televizní poplatky ani na základě výzev žalobkyně ze dne 15. 9. 2020, ze dne 13. 11. 2020 a ze dne 22. 1. 2021.

6. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb., poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač.

7. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku.

8. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto. Žalovaný se stal držitelem (resp. vlastníkem) televizního přijímače a přihlásil se k evidenci poplatníků. Tím vznikla žalovanému povinnost platit televizní poplatky. Žalovaný televizní poplatky neplatil ve shora uvedeném období. Televizní poplatek činil dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. 135 Kč. Žalovaný tak dluží televizní poplatky za 5 měsíců po 135 Kč v celkové výši 675 Kč.

10. Prodlení s úhradou televizních poplatků posoudil soud dle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Podle tohoto ustanovení má žalobkyně právo na úroky z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Ve smyslu § 7 odst. 2 zákona [číslo] byly televizní poplatky splatné do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 16. dne příslušného měsíci do 15. 4. 2021. Takto vypočtené úroky z prodlení činí 71,15 Kč.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za současného užití závěrů nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/2012, když úspěšné žalované byla přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Jak uvádí citovaný nález Ústavního soudu ČR, žalobkyně je„ svým postavením subjektem hospodařícím s majetkem státu, a v určitém rozsahu navázána na státní rozpočet.“ Jakožto subjekt disponující právním oddělením pak hrazené externí právní zastoupení takových subjektů představuje„ přesouvání veřejných prostředků do rukou soukromých subjektů a dochází tak mimo jiné k neúměrnému navyšování nákladů řízení.“ K tomu podrobněji srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 12. 2011 sp. zn. I. ÚS 195/11.

12. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

13. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit jí náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

14. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.