6 C 152/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení , částka, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s úrokem z prodlení z titulu náhrady škody na 200 t hliníkového materiálu, který žalovaný podle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Kroměříži č.j. , spisová značka, ze dne , datum, jako její bývalý zaměstnanec postupně odcizoval z provozoven žalobkyně v letech 2017 až 2021. Škoda jí způsobená je vyšší, než jaká jí byla přiznána trestním soudem podle prohlášení viny žalovaného v adhezním řízení (, částka, s úrokem z prodlení podle zjištěných výkupních lístků , právnická osoba, ). Žalobkyně neměla možnost nahradit chybějící materiál jinak než nákupem nové suroviny; pro zjednodušení dokazování vychází z nejlevnější z používaných slitin (typ 226, vedle dále používaných typů 230 a 231). Současně (byť je nepovažuje za reálně možné) akceptuje tvrzení žalovaného, že z policií zjištěných 220 t odcizeného hliníku pocházelo 20 t z jiných zdrojů (motory aut apod.). Výslednou částku, vypočítanou podle ceny reálného nákupu nového materiálu v rozhodném období a podle zjištění policie o množství odcizeného materiálu, odpovídajícího vlastní zpětné kontrole záznamů, proto ponížila o jednu desetinu (opět pro zjednodušení dokazování ve prospěch žalovaného). Žalobkyně zevrubně popsala technologický proces své výroby a vyloučila, že by žalovaný kradl cokoli jiného než jí znovu zpracovatelný „vrat“ ve větším než zanedbatelném množství („šrot“). Na trestnou činnost žalovaného žalobkyně nepřišla dříve, neboť se ztráty výrobního procesu pohybovaly ještě v mezích odchylky vysvětlitelné vadami (nedostatky) technologického postupu (8 % namísto obvyklých cca 5 %). Znovu zpracovávaný hliník je neobchodovatelná surovina, každá slévárna (i v poměrech jiných evropských zemí) zpracovává vlastní „odpad“ jako nejekonomičtější řešení; při ztrátě vlastního znovu zpracovatelného materiálu žalobkyni nezbylo než jej nahradit nově nakoupenou surovinou. Škoda takto vzniklá žalobkyni činí nejméně , částka, (oproti , částka, původně uplatněným v trestním řízení), z čehož , částka, (s úrokem z prodlení) bylo žalobkyni přiznáno v adhezním řízení; zbývá, aby žalovaný nahradil ještě žalovanou částku (rovněž s úrokem z prodlení), k čemuž byl před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný popřel, že by kradl takto pro žalobkyni cenný materiál; vrat, který vzniká ve výrobním procesu žalobkyně, je odpadní materiál, který z povahy věci nemůže mít hodnotu nové (čisté) suroviny. Postradatelnost kradeného materiálu je zjevná ze skutečnosti, že si žalobkyně trestné činnosti žalovaného nevšimla; kdyby jej potřebovala k dalšímu zpracování, musela by to dávno zjistit. Žalovaný kradl materiál dosahující hodnoty, jakou za něj dostal ve výkupně surovin; takto byla výše škody správně určena již odsuzujícím trestním rozsudkem. Neexistuje žádný důkaz o kvalitě a složení kradeného materiálu. Žalobkyně jej nadto mohla nahradit nákupem materiálu stejné kvality (ve sběrných surovinách), nemusela nutně nakupovat nový (vyšší kvality). Kromě vratu nadto žalovaný kradl až do výše 50 % celkového množství odcizeného materiálu také šrot, který již bezpochyby není znovu zpracovatelný a je pro žalobkyni téměř bezcenný. Žalobkyně porušila svou prevenční povinnost, když vlivem své nedůsledné a nepřesné kontroly umožnila trestnou činnost žalovaného v realizovaném rozsahu; vzhledem k tomu zpochybnil žalovaný i správnost inventárních záznamů žalobkyně.Mezi účastníky řízení jsou nesporné následující skutečnosti:

3. Žalovaný byl zdejším soudem pravomocně odsouzen za krádež 200 tun hliníkového materiálu žalobkyně jako svého zaměstnavatele, která se uskutečňovala postupně v období leden 2017 až říjen 2021 (sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaný pracoval jako řidič–manipulant a měl na starost převážení hliníkového materiálu mezi , Anonymizováno, provozovnami žalobkyně na , adresa, (hrotovna) a , adresa, (slévárna). Obžalováno bylo původně , částka, , pro „nemožnost vypracování znaleckého posudku“ státní zástupce znění obžaloby upravil na , částka, , což je zjištěná výkupní cena hliníku (podle 169 výkupních lístků vystavených , právnická osoba, ), kterou žalovaný obdržel a se kterou souhlasil a v tomto rozsahu prohlásil svou vinu. Se zbytkem byla žalobkyně trestním soudem odkázána do civilního řízení, tvrdí celkovou škodu , částka, jako součin množství odcizeného materiálu za jednotlivé měsíce (celkem , hodnota, t) vynásobený nákupní cenou nového materiálu (typ 226) v rozhodném období, ponížené koeficientem 0,9 o materiál, který žalovaný údajně kradl z jiných zdrojů (20 t); žádá tedy nahradit ještě , částka, . Žalobkyně nakupovala v rozhodném období novou surovinu za cenou, kterou tvrdí, a lze ji považovat za cenu obvyklou.Provedeným dokazováním dále soud zjistil:K celkovému objemu výroby a produkci vratu vs. šrotu ve výrobě žalobkyně4. Z vykázání ztrát hliníku , právnická osoba, . č.l. 8 (280) soud zjistil, že po šetření věci policií žalobkyně kontrolním výpočtem [srovnáním počátečního stavu skladového materiálu v daném roce, množství nakoupené nové suroviny v daném roce, účetně vykázané ztráty (stěry + propal) a technologicky vysvětlitelné ztráty (stěry + propal)] ověřila, že množství žalovaným prodaného hliníkového materiálu zjištěné policií podle výkupních lístků (s drobnými odchylkami) v zásadě odpovídá procentuální hodnotě rozdílu účetně vykazované ztráty (8,1 až 9,2 %) oproti ztrátě 5,05 až 5,65 %, kterou je žalobkyně schopna si technologicky vysvětlit, v letech 2017 až 2021 (1.7. měsíc), přepočtené na hmotnost hliníku.

5. V protokolu o hlavním líčení dne , datum, (, spisová značka, ) č.l. 16-20 vypověděl jednatel žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , že obecně se propal pohybuje mezi 6 ž 8 %, lze se dobrat přesné hodnoty, tento propočet , tituly před jménem, , jméno FO, učinil vycházeje z množství 205 t hliníku. Tzv. stěry tvoří prach či drobné kousky (plíšky), skladované zejména ve slévárně (v kontejneru, do kterého se přenášejí v kbelíku či kolečku) a prodávají se sběrateli či šrotaři v , Anonymizováno, za cenu 50 % z odevzdaného materiálu jako hliníkový šrot (v tomto řízení pracovně nazýváno „šrot“ – pozn. soudu). Olamy, přetoky či vtoky, jejichž složení bývá 100 % čistý hliník a které se znovu dávají do pece (v tomto řízení pracovně nazýváno „vrat“ – pozn. soudu) byly skladovány z 80 % v provozovně na , adresa, , odkud byly odcizovány. Svědek , jméno FO, (dlouhodobý zaměstnanec žalobkyně na téže pozici jako žalovaný) vypověděl, že olam či ostřih se téměř výlučně provádí na slévárně, na dílně minimálně. Během dne mohly na dílně vzniknout max. 2 bedny po 250 kg, vážily se až na slévárně. Svědek , jméno FO, jako vedoucí výroby žalobkyně vypověděl, že se dělaly měsíční inventury za provozu; výroba byla soustavná, pro pečlivou inventuru by ji žalobkyně musela zastavit, což bylo nemyslitelné. Před oznámením činnosti žalovaného jinou zaměstnankyní žalobkyně žádné konkrétní podezření neměla. Vrat tvoří přetoky, plachty, ledvinky, vtoky, tablety či nekvalitní odlitky; prach do tohoto výčtu nepatří. Svědek , jméno FO, za výkupnu , právnická osoba, vypověděl, že žalovaný vozil v bednách materiál (litý hliník) odpovídající fotografiím č. , hodnota, , 14, 15, 16 a 18 založeným na č.l. 33-35 spisu , spisová značka, (zde č.l. 306-307), tj. zřetelně patrným kovovým kouskům (viz dále body 14 a 25 rozsudku).

6. Kontrolními plány č.l. 291-292 je prokázáno, že žalobkyně pracuje s hliníkovým materiálem ve své výrobě běžně tak, že použije 60 % vratu a 40 % housky (nově zakoupené suroviny – pozn. soudu). Na odlití výrobku (čisté váhy odlitku) se použije (taví) dvojnásobek materiálu (váhy vsázkové).

7. Podle písemného odborného vyjádření předsedy Odborné komise pro lití pod tlakem při , právnická osoba, . , tituly před jménem, , jméno FO, č.l. 297-300 je rozsah používání vratné složky materiálu v hodnotě , hodnota, % s ohledem na technologii výroby standardní, postup žalobkyně podle kontrolního plánu se nevymyká obvyklé praxi. Vrat z lití lze nahradit pouze čistým kovem. Aby žalobkyně nahradila odcizené vraty, musela nově nakoupit čistý kov v množství (hmotnosti) odpovídající množství (hmotnosti) odcizených vratů. Jinak odcizený materiál nahradit nelze, není obvykle prodejný právě z důvodu opětovného používání při výrobě. V podmínkách výroby žalobkyně lze pojmout jisté podezření, přesáhne-li množství odcizovaného materiálu 2 % zpracovávaného objemu; i tak by příčina byla spíše spatřována ve špatně stanovených technologických podmínkách apod.

8. Z Přehledu prodeje za r. 2018–2020 č.l. 311 (ve spojení s vyjádřením žalobkyně ze dne , datum, č.l. 309) je patrno, že šrot vzniká v podmínkách výroby žalobkyně v poměru cca 4 % ku (bezmála) 96 % vratu. Například v roce 2018 se ze vsázkové váhy 2 140 724 kg natavilo 1 084 763 kg výrobků (čisté váhy). Z toho plyne, že zbyla hmota 1 055 963 kg; žalobkyně v tomto roce prodala společnosti , právnická osoba, . 69 371 kg (viz další bod), tedy 6,5 % zbylé hmoty, jejíž 93,5 % tak tvoří vrat (986 590 kg) a nepatrné výpary do vzduchu (propal), které nelze kvantifikovat. Jinými slovy (pro zjednodušení) proces výroby žalobkyně funguje tak, že se měsíčně roztaví cca 200 t materiálu, z toho vznikne cca 100 t výrobků, zbývající část tvoří z cca 4 % šrot (4 t), zanedbatelný propal (max. 1 t) a zbytek tvoří vrat (95 t).

9. Podle Celkové hmotnostní bilance hliníku za jednotlivá měsíční období roku 2018 č.l. 312 prodala žalobkyně společnosti , právnická osoba, . v roce 2018 celkem , hodnota, kg suroviny (šrotu).

10. Z Celkové hmotnostní bilance hliníku za jednotlivá měsíční období let 2015–2024 č.l. 319-326 plyne, že poměr suroviny prodané společnosti , právnická osoba, . ve vztahu ke spotřebovanému hliníku činil 6,9 % v roce 2015, 6,4 % v roce 2017, 5,9 % v roce 2018, 5,8 % v roce 2019, 7 % v roce 2020, 6,7 % v období leden až srpen 2021, 8 % v roce 2023 a 8,2 % v období leden až květen 2024. Ve sledovaném období leden 2017 až srpen 2021 produkovala žalobkyně v průměru 6,2 t šrotu měsíčně.Ke skutku žalovaného (modus operandi)

11. Podle Úředního záznamu Policie ČR z , datum, č.l. 10 se v trestním řízení zpočátku předpokládalo, že žalobkyně mohla ztrátu kompenzovat jedině nákupem nového materiálu s vyčíslenou škodou , částka, .

12. V usnesení Okresního státního zastupitelství v , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, č.l. 276-279, kterým státní zástupce zamítl stížnost žalovaného proti zahájení trestního stíhání, je popsán proces výroby žalobkyně tak, že se vratem rozumí hliníkový materiál „po jeho zpracování ve formě lití přes odvzdušňovací soustavu a jeho následném odstřižení nebo odlomení do vtokové soustavy“. Státní zástupce uvedl, že žalovaný využil nedůsledné kontroly žalobkyně při přepravě materiálu a činil tak po dobu více než čtyř let; nelze věřit, že by mu za tuto dobu nebylo známo, že odvážený materiál byl určen k dalšímu zpracování.

13. Podle obžaloby (, spisová značka, ) č.l. 23-26 měl žalovaný svým počínáním způsobit žalobkyni škodu , částka, jako nákupní (nikoli výkupní) ceny hliníku. Společnost , právnická osoba, vydala orgánům činným v trestním řízení 169 smluv o výkupu 220 t hliníkového materiálu na jméno žalovaného za období 2017 až říjen 2021.

14. Ve svém písemném vyjádření , jméno FO, za , právnická osoba, č.l. 317 uvedl, že společnost od žalovaného vykupovala kousky litého hliníku o velikosti cca do 10 cm (jako větší lego). Žalovaný vozil hliník v různých bednách, cena vždy odpovídala kvalitě (podle různého množství nečistot a špon). V rozhodném období , právnická osoba, prodávala litý hliník dalším zpracovatelům za 22 až , částka, /kg, tedy cca o , částka, /kg více než byla cena výkupní (viz dále).K obvyklé ceně hliníku a obchodovatelnosti hliníkového vratu15. Doklady o nákupu hliníku žalobkyní z ledna 2017 až srpna 2021 č.l. 29-66, 68-109, 111-152 má soud prokázána tvrzení obsažená v žalobě, za jakou cenu žalobkyně v jednotlivých obdobích vzniklých ztrát nakupovala nový materiál (housku), což žalovaný současně při jednání učinil nesporným (rozmezí 1,27 až , částka, /kg).

16. Výkupní lístky z ledna 2017 až srpna 2021 (čl. 153–259v) – vyjma 173v, 174, 180, 189, 204, 211v, 212, 226, 236, 242v, 245, 246, 248, 251, 255v, 256v – jiné kovy potvrzují, že žalovaný prodal výkupně , právnická osoba, v uvedeném období hliníkový materiál za výkupní cenu 15 až , částka, /kg; jednotlivě se objevují případy , částka, /kg (č.l. 240), , částka, /kg (č.l. 245v), či , částka, /kg (č.l. 256). Rozlišují se kódy 170402-1 a 170402-2 bez zjevné souvislosti s nabídnutou výkupní cenou.

17. Z účastnické výpovědi jednatele žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že žalobkyně zpracovává 4–5 slitin hliníku, které se liší cenou; pro zjednodušení dokazování vycházela při vyčíslení škody z ceny nejlevnější z nich (typ 226). Kontroly provádí v míře odpovídající ekonomickým podmínkám provozu; měsíční inventura spočívá ve vynásobení počtu kusů odlitků v nádobách a udávané váhy jednoho kusu, a dále ve vážení vratu (který se nijak – např. podle velikosti – netřídí). Odchylky (o cca 1,5 t více či méně, což je z dlouhodobého hlediska zanedbatelná hodnota) vznikají vždy, neboť v tu chvíli nelze přesně ověřit množství hliníku v peci (např. cca 800 kg). Neefektivita výroby až 8 %, která se v dotčených letech objevovala, je ještě v toleranci; žalobkyně hledala bezúspěšně chyby v technologii výroby.

18. Na hodnotu (hmotnost) výrobku (odlitku) vychází množství 2–2,5násobku natavené hmoty. Na dvě bedny odlitků vycházejí dvě bedny vratu téměř totožné hmotnosti. Žalobkyně vrací vrat ihned (např. druhý den) do oběhu, není pro ni výhodné, aby se hromadil (jinak by musela místo něj použít nově zakoupený materiál); na konci měsíce jej fyzicky zbývá malé množství. Nikdy však nedojde, výrobní proces je kontinuální (žalobkyně se v zájmu optimalizace snaží, aby jej bylo co nejméně). Šrot se společnosti , právnická osoba, . vyváží, když je nádoba (kontejner) plná, někdy se za jeden měsíc ani nenaplní.

19. Spektrum výrobků žalobkyně je pestré, nemá stálý sortiment (rozpětí lze vymezit jako nejmenší 30 x 30 mm o 15 g až po ty největší 150 x 250 x 250 mm o 6,5 kg). Platí, že u malých odlitků jsou větší ztráty než u větších (např. u malého výrobku vzniká vrat třeba až 300 %, zatímco u většího standardních 100 % – podle počtu lití). Velikosti výsledného odlitku odpovídá velikost licí soustavy (komora a kanálky). Například pro ulití špendlíkové hlavičky, která neváží nic, váží licí soustava až , právnická osoba, kg, tedy nepoměr je velký a výsledný efekt malý; u velkého odlitku 1-2 kg (konstrukce stolu a židlí) naopak licí systém váží taky cca 2 kg. Hliník se do formy dostává pod tlakem, čímž vznikne jednak přetok, což je hliník nateklý do odvzdušňovacího pytle, a jednak zůstává materiál v kanálech, který se ostřihuje. To všechno je vrat. Také propal je z menších odlitků větší (jeden výrobek se musí tavit až 3x, pak je propal třeba 3 %); dlouhodobým sledováním výroby a sortimentu dospěla žalobkyně k průměrné hodnotě , hodnota, % propalu na každé jedno natavení.

20. Na , adresa, je slévárna, na , adresa, hrotovna, kde se prováděly ostřihy, třískové a ruční obrábění (tedy úprava odlitků podle technologického postupu). Vzniklý vrat zůstával z cca 30 % přímo na slévárně a ze 70 % vznikal v hrotovně, odkud se převážel zpět do slévárny, což byl hlavní úkol řidičů (mezi jinými žalovaného). Zda žalobkyně použije ke své výrobě vlastní vrat v poměru s novou surovinou 60:40, nebo čistě novou surovinu, nemá vliv na kvalitu výrobku (technologicky spočítáno); použitý i nový materiál se musí tak či tak ošetřit, aby splňoval požadavky výrobku. Slévat jen nový materiál je pro ni ekonomicky výrazně nevýhodné, může-li použít vlastní „odpad“; v rámci kontroly jakosti si žalobkyně sama určuje, jaký poměr vratu (co největší) je ještě pro kvalitu výrobku únosný, aby splňoval požadavky zákazníka. Některé odlitky vyrábí i z čistého hliníku; jsou odlitky, které vyžadují čistou hmotu, a pak jsou odlitky, kterým podíl vratu nevadí. Neplatí však rovnice „čím vyšší podíl vratu, tím vyšší nebezpečí kazovosti výrobku“.

21. Jinou surovinu než nový materiál (housku) pořídí žalobkyně pouze příležitostně (např. vykoupí od zákazníka zmetky zanedbatelné hmotnosti 150 kg 2x ročně); nikdo vratný materiál nenakupuje, protože ho nikdo neprodává (snad jedině v případě mimořádné nabídky v rámci insolvence slévárny). Žádná slévárna neprodává vratný materiál, protože šetří peníze, nemá k tomu důvod (, částka, /kg výkupní ceny vratu vs. , částka, /kg nové housky).

22. Co do terminologie se primárním materiálem rozumí čistý hliník (typ 230); sekundární hliník je slitinou čistého hliníku s příměsí zpracovaného šrotu (z větší části), nezbytností je znalost přesného chemického složení, které má vliv na technologii postupu, kvalitu řízení a jakosti (například typ 226). Obojí je nová surovina (houska), kterou žalobkyně nakupuje i od společnosti , právnická osoba, ., cenově se aktuálně liší hodnotami , částka, /kg (primární) a , částka, /kg (sekundární). Z celkového množství nakupovaného materiálu nakupuje žalobkyně cca 70 % sekundárního hliníku (typ 226) oproti 30 % primárního hliníku (typ 230). Pojem čistý hliník se používá jak pro primární, tak sekundární materiál; liší se pouze v chemickém složení a způsobu výroby.

23. Po zjištění trestné činnosti žalovaného jsou dnes bedny s vratem určeným k lití zabezpečeny hlídači a kamerovým systémem. Žádný jiný případ krádeží žalobkyně přes běžné kontroly zaměstnanců na vrátnici neeviduje.

24. Ze svědecké výpovědi předsedy Odborné komise pro lití pod tlakem při , právnická osoba, . , tituly před jménem, , jméno FO, , který ve věci podal i písemné odborné vyjádření (bod 7 rozsudku), soud zjistil, že s provozem žalobkyně je obeznámen v rámci letité pracovní zkušenosti; nad rámec zadání žalobkyně zná slévárnu i z titulu svojí funkce, v jejímž rámci tyto provozy pravidelně objíždí. Vratný materiál podle něj nelze nahradit jinak než novou houskou; jde o otázku chemického složení a dalších technických podmínek. Trh s vratným materiálem ani neexistuje; každá slévárna vytváří vlastní vrat a drží si ho, neboť zejména zná jeho chemické složení. Použít slitinu bez znalosti chemického složení (třeba i jen ze 3 %) nelze, je třeba striktně dodržet nasmlouvanou kvalitu výrobku (neznámá slitina byť jen ze 3 % by celou taveninu znehodnotila, což není ekonomické). Materiál z výkupen končí v hutích, kde se promíchá s jiným šrotem a ze směsi se znovu vyrobí slitina hliníku; jedině huti (slévárny nikoli) jsou na popsaný proces technologicky uzpůsobené. Slévárny zákazníky výkupen být nemohou. Poměr použití vratu ku housce 60:40 je ve slévárenském provozu nejběžnější. Zvýšené procento vratu může kvalitu výrobku ovlivnit (například podílem nečistot); větší procento vratu může i nemusí znamenat menší kvalitu výrobku, neboť do toho vstupují další proměnné v rámci technologických postupů. Odhalit ztrátu vznikající jinak než technologickým postupem je velice těžké, množství zpracovávaného materiálu se každý den hýbe v jiné fázi rozpracovanosti. Ztráta cca 2 % z veškerého materiálu, který se pohybuje po slévárně (tavenina, houska, odlitky, vrat), již může být varovným signálem.

25. Ze svědecké výpovědi společníka výkupny sběrných surovin , právnická osoba, , jméno FO, soud zjistil, že žalovaný vozil hliníkové kostičky o velikosti většího lega (např. Duplo); nejmenší mohly mít cca 2x2 cm, největší cca 10x10 cm. Výkupna odebírá veškeré druhotné suroviny (použité věci), nečistoty a jiné nežádoucí materiály jsou jejich běžnou součástí (rám jízdního kola s pláštěm i duší, parapet s betonem apod.); sama je dál nijak nezpracovává/neočišťuje, pouze přeprodá, tam se teprve vykoupené předměty drtí. Výkupna samotná žádnou technologií nedisponuje. Pokud jde o fotografie přiložené k posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , potvrdil svědek, že žalovaný vozil nejčastěji kostičky zachycené na fotografii č. , hodnota, (s. 8 vyjádření). Smetí zachycené na fotografiích č. , hodnota, a 2 (s. 4 a 5 vyjádření) k nim bývalo přimícháno v různém poměru, někdy více, někdy méně. Samotné smetí by výkupna vykoupila také, ovšem za zlomek hodnoty hliníku v pevné formě (, částka, /kg), podle nacenění od huti.

26. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu výslechem svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť skutková zjištění rozhodná pro právní posouzení věci má již za prokázaná.

27. Soud zamítl návrh žalovaného na dotaz společnosti , právnická osoba, ., jaký odpadní materiál, v jakém množství v letech 2017–2021 od žalobkyně vykoupil a za jakou výkupní cenu, neboť množství je zjištěno bilancí prodeje šrotu společnosti , právnická osoba, . (body 9 a 10 rozsudku) a cena není pro posouzení věci podstatná.

28. Soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu ceníky výkupen č.l. 285, 286, 287, neboť nejde o skutečnosti mající vliv na určení výše škody.

29. Soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu znaleckým posudkem (obor nespecifikován) ke zjištění, jaká je hodnota hliníkového vratu oproti nové surovině, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že hliníkový vrat není obchodovatelná surovina.

30. Soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu výslechem zaměstnanců žalobkyně , jméno FO, a , jméno FO, , neboť tvrzení žalovaného, že kradl šrot v poměru k vratu 50:50 je vyvráceno bilancí prodeje šrotu společnosti , právnická osoba, ., popsaným výrobním procesem žalobkyně (kolik vzniká šrotu v poměru k tavené hmotě a vratu) a výpovědí , jméno FO, .

31. Soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru ekonomie a účetnictví k prověření správnosti záznamů žalobkyně, neboť k tomu neoznačil žádné konkrétní podezření.Ze zjištěných skutečností učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

32. Žalovaný odcizil žalobkyni jako její zaměstnanec řidič – manipulant, pohybující se mezi dvěma , Anonymizováno, provozovnami, v průběhu let 2017–2021 postupně nejméně 200 t hliníkového materiálu, který od něj pravidelně vykupovala , právnická osoba, (v celkem , hodnota, zjištěných případech, z toho 20 t z celkových 220 t mohlo pocházet z jiných zdrojů). Výkupní cena se pohybovala v rozmezí 15–, částka, /kg (v souhrnu celkem , částka, ); výkupna dále surovinu přeprodávala za 22–, částka, /kg, tj. cca o 1/3 více. Zákazníkem výkupny nemůže být slévárna, neboť je pro ni zcela nevýhodné použít do výroby materiál, jehož přesné složení nezná. Ze stejného důvodu slévárna chybějící materiál, který obvykle vrací v nezanedbatelném poměru k nové housce zpět do výroby (nejčastěji 60:40), nenahradí jinak než nákupem nové suroviny. Trh s vratným materiálem neexistuje, každá slévárna si využívá svůj, jehož přesné chemické složení zná. Výrobní proces žalobkyně funguje tak, že na 1 kg výrobku (odlitku) nataví 2–2,5násobek materiálu, ze zbývajícího 1 kg tvoří cca 4–7 % šrot (prach a drobné plíšky), který žalobkyně prodává společnosti , právnická osoba, . za cenu 50 % hliníku (podle vykoupené hmotnosti), 1 % propal (vzdušné výpary) a zbývajících 92–95 % tvoří vrat (kousky hliníku jako nekvalitní odlitky, olamy, ostřihy, zbytky z licí soustavy apod.), který žalobkyně v kontinuálním procesu znovu využívá k další výrobě v poměru 60 % vratu ku 40 % nově nakoupené suroviny (housky, nejčastěji typ 226). Cena nové slitiny typu 226 se ve sledovaném období pohybovala v rozmezí 1,27 až , částka, /kg. Měsíčně žalobkyně natavila v tomto období v průměru cca 200 t hliníkového materiálu (vratu + housky), žalovaný prodával výkupně v průměru 3,6 t hliníku měsíčně. O činnosti žalovaného žalobkyně nevěděla do doby, kdy ji na ni upozornila jiná zaměstnankyně. Žalobkyně uplatnila v trestním řízení náhradu škody ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení; v trestním řízení jí bylo přiznáno , částka, (výkupní cena, kterou žalovaný obdržel od , právnická osoba, ), se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, ve zbytku ji trestní soud odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Po zohlednění 10 % hliníkového materiálu, jehož odcizení zjistil trestní soud a který mohl pocházet z jiných zdrojů, tvrdí žalobkyně podle množství odcizeného materiálu za jednotlivé měsíce (celkem , hodnota, t) a nákupní ceny nového materiálu (typ 226) v daném období (podle měsíců) škodu nejméně , částka, , jejíž náhradu nad rámec adhezního řízení žádala v tomto řízení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě zbylé škody, bezúspěšně.

33. Podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v účinném znění (dále jen „zákoník práce“), se pracovněprávní vztahy řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

34. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

35. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

36. Podle § 2903 odst. 1 o. z. nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

37. Podle § 2910 věty první o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

38. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

39. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2952 o. z. věty první se hradí skutečná škoda.

40. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

41. Podle § 2955 o. z. nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud.Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

42. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. Na věc aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku, neboť trestná činnost žalovaného, ač zaměstnance žalobkyně, zcela vybočila z mezí plnění jeho pracovních úkonů (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , aplikovatelné podle soudu i v podmínkách nyní účinné úpravy); zákoník práce se proto v projednávané věci nepoužije.

43. Žalobkyni vznikla škoda zaviněným (úmyslným) protiprávním jednáním žalovaného, dosahujícím roviny trestního postihu. Aplikace § 2903 odst. 1 a § 2918 o. z. nepřichází podle soudu v úvahu vzhledem k objemu materiálu, se kterým žalobkyně měsíčně ve svém provozu pracuje (cca 200 t, z toho v průměru cca 100 t měsíčně nakoupí nové housky) v poměru k množství materiálu, který žalovaný v průměru měsíčně odcizoval (cca 3,6 t), tj. 1,8 %. Jde o poměr pohybující se jak v toleranci ztrát uváděné jednatelem žalobkyně (5 % běžně, v době krádeží až 8 %), tak i v 2 % odchylce, kterou , tituly před jménem, , jméno FO, označil v zásadě za neodhalitelnou. Žalobkyně uvedla, že odhalením trestné činnosti žalovaného se hodnota ztráty nad rámec běžných 5,0–5,6 % vysvětlila, což pro ni znamenalo úlevu, neboť do té doby ji mylně přičítala chybám v technologickém postupu či skladbě odlitků (ztráta je mimo jiné závislá na druhu sortimentu – velikosti odlitků, které žalobkyně vytváří pro konkrétní zakázku – viz podrobněji bod 19 rozsudku). Žalobkyně tak podle soudu žádnou prevenční povinnost neporušila, není její povinností předvídat trestnou činnost svých zaměstnanců a ze zjištěných skutečností se nepodává nic, z čeho by mohla a měla získat o činnosti žalovaného povědomí a podezření tak, aby se jí mohla a měla snažit zabránit. Jak uvedla žalobkyně, žalovaný kradl „v rozumném množství“ (nikoli např. 10 % zpracovávaného objemu) a nebýt udání, pravděpodobně by na jeho činnost dodnes nepřišla. Soud se nedomnívá, že by za daných podmínek bylo žalobkyni možné přičítat jakékoli neobezřetné, neopatrné či lehkovážné konání, že by nezachovala běžnou míru opatrnosti, kterou lze v dané situaci očekávat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Odpovědnost za vzniklou škodu jde v plném rozsahu za žalovaným.44. , právnická osoba, uvedením v předešlý stav není v projednávané věci možná, odcizený vrat byl výkupnou dále přeprodán a zpracován do nového skupenství, jehož osud již nelze vypátrat; pro žalobkyni by navíc po dalším zpracování, nad nímž neměla kontrolu, hodnotu neměl. V úvahu přichází jedině přiměřená náhrada v penězích.

45. Výši škody nelze odvozovat od toho, co žalovaný za prodej ukradeného materiálu obdržel, nýbrž od toho, jaká skutečná újma vznikla v majetkové sféře žalobkyně (pro poškozenou žalobkyni není podstatné, jak šikovně se žalovanému podařilo či nepodařilo získaný hliník zpeněžit, důležitá je jeho ekonomická hodnota pro její provoz). Uhradit by tak měl žalovaný správně náklady žalobkyně na obnovení funkce odcizené věci. Zjistíli se, že neexistuje trh s opotřebenou věcí, pak nelze po poškozeném spravedlivě požadovat pořízení opotřebené věci a náhrada se stanoví podle ceny nové (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Svou roli hraje také míra opotřebovávání věci v průběhu času. Nikoli však v tomto případě, neboť žalobkyně zpracovává svůj vrat kontinuálně a nikde jej nehromadí; prodleva způsobující opotřebení věci plynutím času zde nenastává.

46. Nejnižší v úvahu přicházející částka by byla cena, za jakou , právnická osoba, vykoupený materiál dále přeprodávala (22 až , částka, /kg, což je při zprůměrování na , částka, /kg při 200 t nejméně , částka, , tedy , částka, z adhezního řízení a , částka, k přiznání v řízení tomto). V úvahu by při nemožnosti určit výši škody v tomto případě podle soudu přicházela i aplikace § 2955 o. z. ve spojení s § 136 o. s. ř. Tohoto postupu však soud nakonec nevyužil, neboť žalobkyně podle něj srozumitelným způsobem výši škody vyčíslila a prokázala její důvodnost; kromě jiného zaokrouhlila potřebná vstupní data a upustila od některých (z jejího pohledu třeba ještě oprávněných) požadavků pro zjednodušení dokazování. Takto vyšla z 200 t ukradeného hliníkového materiálu jako hodnoty mezi účastníky nesporné; ponížila proto celkovou cenu nakoupeného nového materiálu o 10 % oproti zjištěním orgánů činných v trestním řízení (, částka, za 220 t) a vyčíslila škodu nejméně na , částka, , z čehož , částka, (s úrokem z prodlení) jí již přiznal trestní soud v adhezním řízení. Jednotková nákupní cena nového hliníkového materiálu v rozmezí 1,27 až , částka, /kg byla mezi účastníky rovněž nesporná.

47. Sporná zůstala otázka, zda žalobkyně mohla a měla ukradený materiál nahradit jinak než nákupem nové suroviny a jakého byl vlastně složení či skupenství.

48. Předně bylo třeba zodpovědět otázku obchodovatelnosti odcizovaného vratu. Žalobkyně podle soudu srozumitelně vyložila a prokázala, že pro každou slévárnu je cenný právě a pouze v ní produkovaný (vlastní) odpadní, ale zároveň do výrobního procesu vratný materiál (odtud zřejmě i označení „vrat“), který zná a ví, co od jeho dalšího zpracování čekat (zejména co do chemického složení). Soud má výpovědí jednatele žalobkyně i , tituly před jménem, , jméno FO, za prokázané tvrzení žalobkyně, že vrat (přetoky, plachty, ledviny, vtoky, olamy, nekvalitní odlitky) je stále toutéž slitinou pouze v jiném (nevyhovujícím) tvaru, která je určena k opětovnému roztavení a lití (které nemá za následek změnu povahy materiálu). Žalobkyně neměla jak jinak ukradený materiál nahradit než nákupem nové suroviny (nota bene když v době krádeží o ztrátě nevěděla, což jí není s ohledem na pravidelně kradené množství cca 3,6 t měsíčně v poměru k celkovým cca 200 t zpracovávaného materiálu, z toho cca poloviny nově nakoupeného, přičítáno k tíži – viz výše).

49. Jeli žalovaným naznačováno, že vrat nemůže mít stejnou kvalitu jako nová houska, žalobkyně netvrdila, že by hodnota vratu byla stejná jako u nové suroviny (housky). Tvrdila a prokázala však, že hodnota vlastního vratu je pro slévárnu díky znalosti přesného chemického složení nezastupitelná a tudíž nenahraditelná jinak než novou surovinou. Má-li slévárna vlastní vrat k dispozici, ušetří tím, že o to méně nové suroviny musí přikoupit. Právě proto v rámci řízení kvality a jakosti u každé jednotlivé zakázky stanovuje poměr, v jakém se vrat k housce přimíchává (nejčastěji 60:40, jak opakovaně zaznělo) tak, aby výsledný výrobek neztrácel požadované vlastnosti ani přes použití vratu. Nemá-li žalobkyně (vlastní) vrat k dispozici, nezbývá jí, než chybějící množství nahradit surovinou novou (použít o to více housky).

50. Hodnotnost vratu pro žalobkyni kromě jiného podle soudu potvrzuje i skutečnost, že zaměstnává řidiče (mezi nimi dříve i žalovaného), aby tento materiál vozili z hrotovny zpět do slévárny; kdyby pro ni neměl hodnotu vyšší než je burzovní cena hliníku ve výkupně, nedávala by taková organizace provozu ekonomický smysl. Z druhé strany byla provedeným dokazováním vyvrácena možnost, že by žalobkyně nakupovala vrat od výkupny, neboť jednak v rozhodné době nevěděla, že je jí odcizován, a jednak sama věrohodně popsala (a , tituly před jménem, , jméno FO, potvrdil), proč není takový postup možný z hlediska technologických podmínek výroby (nemůže si dovolit použít cizí materiál neznámého chemického složení). Kdyby taková možnost existovala, nepochybně by jí v zájmu optimalizace zisku využívala, Anonymizováno51. Pakliže je v řízení prokázáno, že žalobkyně nemohla odcizený vrat nahradit jinak než novou houskou, není již mezi stranami sporu o hodnotu housky, kterou žalobkyně v důsledku trestné činnosti zakoupila navíc (nákupní cenu, kterou za ni v rozhodném období vynaložila). Proti tomuto výpočtu žalobkyně (při odečtu 10 % z celkového množství 220 t prodaného žalovaným výkupně, které mohly pocházet z jiných zdrojů) žalovaný ničeho nenamítal.

52. Obrana žalovaného spočívala dále v tvrzení, že nekradl pouze pro žalobkyni nezastupitelný vrat, nýbrž také (téměř) bezcenný šrot, a to v poměru až 50:50, což soud s ohledem na skutková zjištění jako možnost vyloučil. Podstatné je jednak prokázané množství vratu a šrotu, které v provozu žalobkyně vznikají (96:4), jednak je verze žalovaného vyvrácena výpovědí , jméno FO, v trestním řízení (označené fotografie) i v tomto řízení, kde uvedl, že „smetí“ bývalo v různém množství přimícháno, což snižovalo výkupní cenu suroviny; zároveň se však tato cena pohybovala stabilně mezi 15–, částka, /kg (podle burzovní ceny hliníku), zatímco samotný šrot by výkupna ocenila částkou 2–, částka, /kg. Pokud by tedy vykupované bedny obsahovaly až 50 % šrotu, jak tvrdí žalovaný, těžko by za ně mohl získat 15–, částka, /kg a ne jen hodnotu pohybující se maximálně v polovině uvedených rozpětí. Zjištěná výkupní cena naopak vykazovala stabilní hodnoty (výjimku tvoří pouze 3 ze 169 případů, z toho dva méně a jeden více než rozmezí , částka, /kg), což dokazuje stabilní kvalitu prodávaného materiálu, která se zvlášť nelišila. Kdyby měl polovinu prodávaného materiálu tvořit šrot, těžko by mu výkupna vyplácela plnou výkupní cenu hliníku (žalobkyně má například na základě dlouhodobých pozorování a spolupráce nasmlouváno se , právnická osoba, ., že její šrot dává smysl vykoupit za poloviční cenu hliníku). Další věcí je, že šrot tvoří prach a drobné plíšky, tedy lehké částice. Žalovaný se tuto svou skutkovou verzi snažil podpořit ještě poukazem na hmotnostní bilance žalobkyně, z nichž mělo vyplývat, že poměr vzniku šrotu k objemu zpracovaného materiálu se v čase různil, tedy že v době činnosti žalovaného zřejmě žalobkyni (vedle vratu) také nějaký chyběl. K tomu soud uvádí, že vývoj bilancí v průběhu let není až tak podstatnou veličinou. Podstatné je, že aby mohla být pravda, co žalovaný uvádí, musel by nakrást měsíčně cca 1,8 t šrotu z celkového průměrně produkovaného množství 6,2 t měsíčně (tj. 1/3), aniž by vysvětlil, jak by takové množství šrotu (hmoty velkého objemu) dokázal nepozorovaně odcizovat. Je pravdou, že v navazujících letech 2023 a polovině roku 2024 po ukončení trestné činnosti žalovaného produkce šrotu v provozu žalobkyně stoupla z 5,8–7,0 % v době krádeží na 8,0–8,2 %; tento rozdíl však žalobkyně vysvětluje rozdílnou skladbou vyráběného sortimentu, zatímco žalovaný nepodporuje tento poznatek žádnými přesvědčivými argumenty ve prospěch jeho tvrzení. Soud proto verzi žalovaného, že kradl vrat a šrot v poměru 50:50, s ohledem na vše zde uvedené neuvěřil.

53. Žalobkyně unesla břemeno tvrzení i důkazu v rozsahu potřebném pro to, aby soud mohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, což také učinil. Je dán základ nároku i příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody, jejíž výše je v tomto řízení rovněž prokázána. Žalobkyni náleží i úrok z prodlení v uplatněném rozsahu (z žalované částky od okamžiku uplatnění škody v trestním řízení v zákonné výši ve smyslu § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v tomto případě 15 % ročně).

54. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k dobrovolnému plnění podle § 142a o. s. ř., náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna advokáta podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za patnáct úkonů právní služby po , částka, (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, replika , datum, , porada s klientem , datum, , doplnění tvrzení a důkazu k výzvě soudu , datum, , vyjádření , datum, , porada s klientem , datum, , doplnění tvrzení a důkazu k výzvě soudu , datum, , replika , datum, , vyjádření k výzvě soudu , datum, , porada s klientem , datum, , účast na jednání , datum, v délce 3x přesahující dvě hodiny) a s § 11 odst. 2 písm. g) téže vyhlášky za jeden půlúkon právní služby po , částka, (účast na přípravném jednání , datum, ), k nimž podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky náleží paušální náhrada hotových výdajů po , částka, za každý úkon učiněný do , datum, a po , částka, za každý úkon učiněný po , datum, , náhrada cestovného , částka, za dvě cesty k jednání , adresa, a zpět (vzdálenost 660 km při průměrné spotřebě vozidla 10,7 l/100 km, ceně paliva , částka, /l a sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla , částka, /km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. pro rok 2024 a ceně paliva , částka, /l a sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla , částka, /km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. pro rok 2025), náhrada za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu , částka, (na cestě , adresa, a zpět 14x půlhodina po , částka, před , datum, a 14x půlhodina po , částka, po , datum, ), a konečně 21 % DPH ve výši , částka, . V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. se náhrada nákladů řízení hradí k rukám advokáta.

55. Žalobkyně byla podle § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od placení soudního poplatku ze žaloby, soud proto s ohledem na její úspěch uložil tuto povinnost žalovanému v souladu s § 2 odst. 3 věty první téhož zákona.