6 C 194/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro doručení Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 38 763,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. V části požadující- částku 21 763,78 Kč,- kapitalizovaný úrok 1 230,43 Kč a 1 909,71 Kč,- úrok 24,81 % ročně z částky 17 503,84 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok 29,70 % ročně z částky 5 288,39 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 384,59 Kč a 883,19 Kč, a- zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 17 503,84 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a z částky 5 288,39 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, soudní poplatek za žalobu ve výši 388 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 38 763,78 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru (č. , tel. číslo, ze dne 9. 2. 2022 a č. , tel. číslo, ze dne 17. 3. 2022), uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Těmito smlouvami získal žalovaný od původní věřitelky úvěry 10 000 Kč a 20 000 Kč; za první se zavázal vrátit 13 176 Kč v 6měsíčních splátkách po 2 196 Kč, tj. nejpozději do 9. 8. 2022, za druhý se zavázal vrátit 40 593 Kč v 15měsíčních splátkách po 2 707 Kč, tj. nejpozději do 17. 6. 2023. Dostal se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacené jistiny 5 288,39 Kč a 17 503,84 Kč spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovanými úroky a dále běžícími úroky z úvěru a z prodlení. Smlouvou účinnou dne 27. 9. 2023 postoupila původní věřitelka uvedené pohledávky žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Společnou předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 28. 3. 2024.

2. Žalovaný nárok uznal a doplnil, že splátky plnil do doby, než mu zemřel otec, poté se změnily jeho poměry, musel se přestěhovat a přišel o dosavadní příjem. Dluhů má víc, řeší je s charitou, která mu pomůže s insolvencí. Jeho nynější příjem je 9-10 000 Kč, zatím pracuje jako brigádník s příslibem stálého zaměstnání se mzdou kolem 25 000 Kč. Požádal o možnost plnit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

3. Soud zjistil následující skutkový stav:

4. Mezi účastníky je nesporné, že původní věřitelka („, Anonymizováno, “) s žalovaným podepsali- dne 9. 2. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost 10 000 Kč a zavázal se za to vrátit 13 176 Kč v 6měsíčních splátkách po 2 196 Kč (RPSN 95,26 %), tj. nejpozději do 9. 8. 2022;- dne 17. 3. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost 20 000 Kč a zavázal se za to vrátit 40 593 Kč v 15měsíčních splátkách po 2 707 Kč (RPSN 148,48 %), tj. nejpozději do 17. 6. 2023.Na oba úvěry dohromady vrátil žalovaný , Anonymizováno, věřitelce pouze 13 000 Kč. Ke svým majetkovým poměrům před sjednáním úvěrů potvrdil žalovaný měsíční příjem 18-19 000 Kč, výdaje činily 10-11 000 Kč na nájem a elektřinu, k tomu v žádosti uvedených 1 200 Kč (1 500 Kč) na jídlo a dalších cca 1 200 Kč na cigarety a cestovné.

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že smlouvou ze dne 21. 9. 2023, účinnou 27. 9. 2023 (viz smlouva o postoupení pohledávek čl. 27-32), postoupila původní věřitelka pohledávky za žalovaným žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek čl. 33-35), což žalovanému oznámila dopisem ze dne 29. 9. 2023, odeslaným 27. 10. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem čl. 36-37). Dne 28. 3. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 38-40). V době sjednání obou úvěrů (únor a březen 2022) činila obvyklá úroková sazba bankovních spotřebitelských úvěrů do 1 roku (dražší z variant) nejvýše 10,89 % ročně (ARAD sestava 1144 čl. 56) a obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) u téhož zadání činila nejvýše 8,65 % (ARAD sestava 1193 čl. 57).

6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Účastníci řízení uzavřeli smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále jen „o. z.“).

7. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tuto svou povinnost žalobkyně podle soudu – byť hraničním způsobem – v obou případech splnila. Žalovaný při jednání potvrdil správnost některých údajů ze žádostí o úvěr a doplnil chybějící. Z toho vyplynulo, že při příjmu kolem 19 000 Kč měsíčně mu po odečtení výdajů zbývalo cca 5 000 Kč, což k úhradě sjednaných splátek (těsně, ale přece) postačuje.

8. Přesto shledal soud uzavřené smlouvy s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatnými, a to pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. Nejde ovšem o , Anonymizováno, jedinou; prevencí proti nedobytnosti pohledávky za nesolventním dlužníkem je například také řádné plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

9. I náklady nebankovních úvěrů proto musejí mít svou mez. V projednávané věci podle soudu únosnou mez překračuje příslušenství spočívající v poplatcích a úroku přesahujících za 15 měsíců trvání smlouvy výši jistiny, tj. 82,3 % sjednaného příslušenství ročně (!), zatímco běžná úroková sazba bankovních úvěru ve sledovaném období činila cca 11 % ročně; sjednaná výše řádného příslušenství tak běžnou úrokovou míru ve srovnatelném čase překračuje nikoli například dvoj- až trojnásobně, nýbrž mnohonásobně [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.]. Totéž se týká i prvního úvěru se sjednanou úrokovou sazbou na šest měsíců trvání smlouvy 52,95 %. Roční procentní sazba nákladů sjednaných úvěrů tak oproti běžné hodnotě do 9 % u bankovních úvěrů dosahovala mnohonásobných 95,26 %, resp. dokonce 148,48 %.

10. Mezi dalšími (subjektivními) okolnostmi, které by měly soudu ve věci vyplynout nad rámec samotné výše sjednaného příslušenství oproti hladině běžné ve srovnatelném obchodním styku, aby mohl učinit závěr o lichevním ujednání ve smyslu § 1796 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. , spisová značka, ), vnímá soud jako podstatné zjištění, že žalovaný není osobou zběhlou v právních a obchodních záležitostech; v počínání původní věřitelky soud spatřuje zneužití jejího silnějšího postavení vůči žalovanému spotřebiteli a jde o další důvod přispívající k závěru o neplatnosti uvedených ujednání pro jejich zjevnou disproporci. V poměrech projednávané věci extrémní násobek běžné úrokové míry (byť bankovních úvěrů) optikou dobrých mravů a veřejného pořádku neobstojí.

11. Ve spotřebitelském kontextu nepovažuje soud za žádoucí ani redukci zachovávající platnost daného právního jednání ve smyslu § 577 o. z. tím, že by namísto sjednaného příslušenství přiznal běžný úrok z úvěru. Cílem nové úpravy ochrany spotřebitele při sjednávání úvěrů (byť v projednávané věci přímo neaplikované) bylo „posílení principu zodpovědného úvěrování“. Z toho je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (například absolutní neplatností právního jednání porušujícího kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Vycházeje z těchto obecných principů nepovažuje soud za spravedlivé, aby byla žalobkyně za protiprávní jednání své právní předchůdkyně „odměněna“ přiznáním běžného úroku, jako by jednala v souladu s právem (srov. podobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. , spisová značka, ).

12. S ohledem na uvedené soud nevydal rozsudek pro uznání, neboť ten lze podle § 153a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vydat pouze ve věcech, v nichž lze uzavřít a schválit smír, který zároveň podle § 99 odst. 2 o. s. ř. nelze schválit v případě, že by byl v rozporu s právními předpisy. Požadavky žalobkyně jsou však v souladu s právními předpisy a tedy důvodné pouze zčásti.

13. Důvodnou část žalovaného nároku je nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Původní věřitelka vyplatila žalovanému celkem 30 000 Kč, na které žalovaný dosud vrátil pouze 13 000 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. V ostatním žalobu s ohledem na posouzenou neplatnost uzavřených smluv zamítl.

14. Soud vyhověl žádosti žalovaného a uložil mu povinnost zaplatit přiznané plnění ve splátkách podle 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., nikoli však ve výši 1 000 Kč měsíčně navržené žalovaným, nýbrž ve výši 2 500 Kč měsíčně, kterou soud určil tak, aby žalobkyně svou pohledávku získala nejdéle do šesti měsíců od právní moci rozsudku (a zároveň byla pro žalovaného ještě reálně dosažitelná, jinak by nemělo smysl jeho žádosti vyhovovat).

15. Výrok III o nákladech účastníků řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Z převážné části byl v řízení úspěšný žalovaný, který však žádné náklady neuplatnil.

16. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.