6 C 22/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno.D Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 30 812 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem částka, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení částka, úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Usnesení Okresního soudu v Kroměříži č. j. EPR 306935/2023-5 ze dne datum, vydané vyšším soudním úředníkem jméno FO, se ruší.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. hodnota-Anonymizováno/Anonymizováno, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částka s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získala žalovaná od původní věřitelky úvěr částka, za který se zavázala vrátit částka ve 14měsíčních splátkách po částka, tj. nejpozději do datum. Dostala se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu částka spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovaným úrokem. Smlouvou účinnou dne datum postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalované dne datum.

2. Žaloba s výzvou k vyjádření ve stanovené lhůtě 10 dnů byla žalované doručena do vlastních rukou; přesto nereagovala a v řízení zůstala nečinná.

3. Soud projednal věc v nepřítomnosti žalované, která se, ač řádně předvolána, k jednání nedostavila.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Původní věřitelka („právnická osoba“) s žalovanou podepsaly dne datum Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které obdržela žalovaná toho dne hotovost částka a zavázala se za to vrátit částka ve 14měsíčních splátkách po částka (viz Smlouva o úvěru č. hodnota čl. 17-18). Učinily tak na základě písemné žádosti žalované z téhož dne, v níž žalovaná ke svým poměrům uvedla, že je starobní důchodkyní s měsíčním příjmem částka, příjem další (blíže nespecifikované) spolužijící osoby činí částka (tj. příjmy celkem částka); její měsíční výdaje činí částka na bydlení a energie, částka na jídlo a dopravu, částka za telefon a částka činí splátky stávajících půjček, celkem částka (viz Žádost o úvěr čl. 40). Žalovaná uhradila žalobkyni v souvislosti s uvedenou smlouvou částka (viz transakční historie čl. 30). Smlouvou ze dne datum, účinnou datum (viz smlouva o postoupení pohledávek čl. 19–21), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou ve výši částka žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek čl. 22–25), což žalované oznámila dopisem ze dne datum (viz oznámení o postoupení pohledávky čl. 26). Dne datum odeslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 27–29).

6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (dále jen „o. z.“).

7. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

8. V projednávané věci vyšla původní věřitelka pouze formálně z prohlášení žalované, které nijak neověřovala a nezkoumala. V žádosti o úvěr je sice uvedeno, že žalovaná uvedené údaje doložila výpisem z bankovního účtu a poštovními poukázkami, tyto však nebyly soudu předloženy. Soud v tomto ohledu žalobkyni nepoučoval, neboť i kdyby se prohlášení žalované ukázalo jako pravdivé a podložené, nemělo vést původní věřitelku k závěru o úvěruschopnosti žalované. Prostým porovnáním příjmové a výdajové stránky majetkových poměrů žalované zbývá disponibilní částka nižší než je splátka sjednaného úvěru. Z pohledu soudu tak objektivně panovala důvodná pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet a poskytla-li jej původní věřitelka i přesto, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

9. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od datum do datum, mohla sice navozovat dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona), při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96) a i s odkazem na naznačené stanovisko SDEU z roku 2014 je nepochybné, že novou úpravou sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, nikoliv její oslabení (viz dále důvodová zpráva i samotný rozsah nové úpravy). SDEU ostatně přímo ve vztahu k aplikované úpravě rozhodl ve věci C-679/18 (dne datum) k předběžné otázce tuzemského soudu tak, že ukládala-li spotřebiteli povinnost uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve stanovené lhůtě, pak nebyla souladná se směrnicí (proto také viz dnešní znění § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného podle zákona č. 96/2022 Sb. od datum, podle kterého přihlédne soud k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i bez návrhu). Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 10. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor původní věřitelky ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, která žalovaná v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnila, že původní věřitelka přenechala žalované hotovost ve výši částka a žalovaná jí dosud zaplatila zpět částka. Žalovaná již tedy částku, kterou se bezdůvodně obohatila, vrátila. Soud proto žalobu zamítl.

11. Výrok II o nákladech účastníků řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla v řízení úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly; soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. Vyšší soudní úředník vydal ve věci usnesení Okresního soudu v Kroměříži č. j. EPR 306935/2023-5 ze dne datum, kterým doměřil žalobkyni soudní poplatek ve výši částka. Žalobkyně proti němu podala v zákonné lhůtě námitky, neboť soudní poplatek byl v uvedené výši doměřen z příslušenství (kapitalizovaného úroku). Soud shledal námitky důvodnými a v souladu s § 12 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, usnesení výrokem III rozsudku zrušil.

13. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích, ve výši částka. Vzhledem k přeplatku částka, který žalobkyni vznikl zrušením usnesení vyššího soudního úředníka (viz předchozí odstavec), uložil soud žalobkyni doplatit způsobem uvedeným v posledním výroku rozsudku soudní poplatek ve výši částka. Proti výrokům I a II tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Není-li podáno elektronicky, je třeba odvolání podat ve dvojím vyhotovení. Proti výrokům III a IV tohoto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, může soud pohledávku státu po 30 dnech po jeho právní moci postoupit k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.