6 C 253/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 147 367 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem částka, úrokem 12,75 % z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do částky částka, a úrokem z prodlení 12 % z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částka k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr částka, za který se žalovaný zavázal zaplatit úrok 78,08 % ročně ve 48měsíčních splátkách po částka. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, žalobkyně proto ke dni datum úvěr zesplatnila. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Vlastní datovou schránku; žaloba s výzvou k vyjádření mu byly doručeny fikcí dne datum (10. dnem od dodání datové zprávy, kterou si držitel datové schránky nevyzvedl) v souladu s § 47 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. O zahájení řízení byl soudem informován také e-mailem, přesto zůstal nečinný.

3. Soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným si prostředky dálkové komunikace potvrdili dne datum Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které bylo téhož dne žalovanému odesláno částka na bankovní účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, za což sjednali jako odměnu úrok 78,08 % ročně (RPSN 113,05 %); úvěr se žalovaný zavázal splatit v 48měsíčních splátkách po částka (předsmluvní formulář č.l. 9-12, fotokopie OP č.l. 19-20, návrh na uzavření smlouvy č.l. 13-15, oznámení o schválení úvěru č.l. 21, prohlášení klienta č.l. 24-25, dodatek č. hodnota k návrhu smlouvy č.l. 22-23 základní informace o klientovi č.l. 26, zaslaná SMS č.l. 27, podpis na dálku č.l. 29, doklad o vyplacení úvěru č.l. 30). Ke svým poměrům žalovaný tvrdil měsíční příjem ze zaměstnání částka (č.l. 16), doložil jeden příjem částka ze září 2024 (č.l. 21); dále uvedl, že je svobodný, žije sám ve vlastním bydlení s měsíčními náklady částka životního minima a částka za bydlení, jiné závazky neuvedl (znovu hodnocení klienta č.l. 16). Z výsledku výpisu NRKI, který žalobkyně k důkazu nepředložila, si interní metodikou vyhodnotila riziko nesplácení úvěru žalovaným jako nízké (č.l. 18). Žalovaný neuhradil žalobkyni v souvislosti s uvedenou smlouvou ničeho; o zaplacení dlužných splátek byl žalobkyní opakovaně upomínán (karta klienta č.l. 28, výzva k zaplacení č.l. 33-35), až žalobkyně využila svého smluvního práva a dopisem ze dne datum oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k okamžité úhradě dluhu (č.l. 36, 33). Dne datum zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní výzva s podacím archem č.l. 35, 15). Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.

4. Soudu je z úřední činnosti známo, že ve čtyřech jiných případech si žalovaný u třetích osob (rovněž nebankovních poskytovatelů) sjednal spotřebitelské úvěry, které neplnil, a sice dne datum revolvingový úvěr s čerpáním částka (spisová značka), dne datum revolvingový úvěr s čerpáním částka (spisová značka), a dále dne datum úvěr částka (spisová značka) a dne datum úvěr částka (spisová značka).

5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (dále jen „o. z.“).

6. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

7. V projednávané věci vyšla žalobkyně z prohlášení žalovaného, které zkoumala pouze po příjmové stránce, neměla však žádné zjištění o jeho skutečných výdajích (ani deklarovaný skutečný náklad na bydlení částka neměla nijak ověřen). Stanovení výše výdajů podle životního minima se velmi pravděpodobně realitě nepřibližuje; jeho přednastavení navíc není žádoucí, neboť nenutí spotřebitele činit vlastní úvahu o výši a skladbě svých výdajů a o tom, zda mu umožní sjednávanému závazku dostát. Zjištěný příjem byl navíc o čtvrtinu nižší než deklarovaný, což při výši skutečného příjmu a výši sjednané splátky, která měla spotřebovat celou jednu třetinu, je významný rozdíl, který měl žalobkyni vést k bližšímu zkoumání poměrů žalovaného pro nesrovnalost mezi deklarovanou a zjištěnou skutečností. Interní hodnocení žalovaného žalobkyní z databáze NRKI, aniž by byl k důkazů předložen i původní výsledek, ze kterého žalobkyně činila svá zjištění, je bez významu. Soudu je z úřední činnosti známo, že v rozhodném období sjednal žalovaný několik úvěrů, které neplnil. Z toho dva byly sjednány před projednávaným úvěrem a jejich splátky se měly promítnout jak v prohlášení žalovaného, tak ve výpisu NRKI. Žalobkyně je nicméně v potaz nevzala. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla dostatek ověřených informací (na výdajové stránce) k vyloučení pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

8. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, musí být věřitel stanovením účinných sankcí dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaný získal od žalobkyně částka; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalovaného vychází, jí žalovaný nevrátil ničeho. Bezdůvodně se tedy na úkor žalobkyně obohatil a je povinen celou získanou částku vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

10. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.

11. O nákladech řízení soud rozhodl Anonymizováno § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci úspěšnější žalobkyni, která prokázala odeslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., náleží (po odečtení neúspěchu) náhrada 14 % nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek částka, odměna zastupující advokátky za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání) po částka podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrada hotových výdajů za uvedené úkony po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada cestovného částka za cestu k jednání datum adresa a zpět (vzdálenost 64 km při průměrné spotřebě vozidla 5,1 l/100 km podle předloženého technického průkazu vozidla, ceně paliva částka/1 l a sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši částka/km pro rok 2025 podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), náhrada za promeškaný čas částka (čtyři půlhodiny po částka na cestě adresa a zpět podle § 14 advokátního tarifu), a konečně 21 % DPH ve výši částka. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. se náhrada nákladů řízení hradí k rukám advokáta. Úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neshledal soud účelně vynaloženým, neboť jde o reakci na pravidelně se opakující výzvu soudu a je na žalobkyni jako na profesionálce v oboru vymáhání pohledávek, aby předkládala soudu perfektní tvrzení podložená potřebnými důkazními návrhy. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.