6 C 263/2020

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedou senátu titul Ivanem Jordánem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 565 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 565 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 189 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 376 Kč od 11. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit podepsanému soudu v kolcích, nebo na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Kroměříži dne 4. 11. 2020 domáhal zaplacení částky ve výši 565 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. V žalobě uvedl mimo jiné, že ve dnech 25. 3. 2020, 8. 5. 2020 a 21. 5. 2020 byl žalovaný v souladu s ust. § 89b odst. 1 a § 9c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“) a ve smyslu ust. § 20 a násl. zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále jen„ zákon č. 65/2017 Sb.“), příslušníky Policie České republiky dopraven služebním vozidlem policie do protialkoholní záchytné stanice (dále jen„ PZS“) [anonymizována tři slova]. Převoz žalovaného do PZS si vyžádal jízdu služebního vozidla tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka] (resp. [anonymizováno] [číslo] v případě převozu [datum]) na trase [obec] (resp. [obec] v případě převozu [datum]) – PZS – Obvodní oddělení policie [anonymizováno], když služební vozidlo najelo celkem [anonymizováno] km (resp. [anonymizováno] km v případě převozu [datum]). Vyčíslení náhrad za použití předmětného služebního vozidla bylo ve všech případech provedeno na základě údajů z jeho technického průkazu ve smyslu ust. § 1 a ust. § 4 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, přičemž vyčíslená částka činí 189 Kč v případě převozu [datum] a [datum] a 187 Kč v případě převozu 21. 5. 2020. Dne 2. 4. 2020 byla žalovanému zaslána výzva k zaplacení pohledávky ve výši 189 Kč ve lhůtě do 14 dnů od doručení výzvy, lhůta marně uplynula dne 30. 4. 2020. Dne 22. 6. 2020 byly žalovanému zaslány výzvy k zaplacení pohledávek ve výši 189 Kč a 187 Kč ve lhůtě do 14 dnů od doručení výzvy, lhůta marně uplynula dne 30. 4. 2020.

2. Skutkový děj, který uvedl žalobce v žalobě, byl provedeným dokazováním v předmětné právní věci zcela prokázán. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem, a to ze záznamů o dopravě osoby, vyčíslení nákladů za použití služebního dopravního prostředku, technického průkazu vozidla [registrační značka] a [registrační značka], z úředního záznamu [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], z úředního záznamu [stát. instituce] [číslo jednací] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] a z úředního záznamu [stát. instituce] [číslo jednací] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], ze záznamů o předání osoby do protialkoholní stanice, z protokolů o vyčíslení nákladů za použití služebního dopravního prostředku, z výzev k zaplacení a dokladů o doručení.

3. Nárok žalobce na úhradu peněžní částky ve výši 565 Kč má oporu v ust. § 89e zákona o specifických zdravotních službách, dle kterého dopravu do záchytné stanice v případě, že se u dopravované osoby prokáže přítomnost alkoholu nebo jiných návykových látek, hradí ošetřovaná osoba, a dále v ust. § 14 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Dlužná částka byla vypočtena podle ust. § 1, § 4 vyhl. MPSV č. 358/2019 Sb.

4. Nárok žalobce na úhradu úroku z prodlení vychází z ust. § 1968, § 1970 občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení má oporu v ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.

5. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšnému žalobci byla přiznána v souladu s vyhl. č. 254/2015 Sb. náhrada nákladů řízení nezastoupeného účastníka podle ust. § 2 odst. 3 cit. vyhl. za dva úkony po 300 Kč, celkem tedy 600 Kč.

6. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek, vychází z ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění změn a doplňků, kde se uvádí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatků osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek žalovaný. Žalobce byl v tomto řízení od poplatků osvobozen dle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Výše soudního poplatku vychází z položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zák. č. 549/1991 Sb.

7. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci předmětnou peněžní částku s příslušenstvím a náklady řízení a České republice soudní poplatek do tří dnů od právní moci rozsudku, vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.