6 C 263/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 94 928,68 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem částka, úrokem z prodlení 11,5 % z částky částka od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky částka se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu částka do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr částka vyplacený ve prospěch žalovaného podle čl. IV bod 4.3 smlouvy o úvěru, který se žalovaný zavázal splácet s příslušenstvím v měsíčních splátkách po částka. Žalovaný neplnil svůj závazek řádně a včas (prodlení se splátkou splatnou datum), v souladu se smluvními ujednáními se proto v důsledku jeho prodlení úvěr ke dni datum zesplatnil. Dosud žalovaný uhradil na úvěr celkem částka. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě zbytku dluhu, včetně předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se platnosti úvěrové smlouvy bránil tvrzením, že žalobkyně jeho poměry nezkoumala a vystačila si pouze s kopií občanského průkazu, a také zpochybněním formy na dálku uzavírané smlouvy. Nepopřel však, že ji uzavřel. S žalobkyní vedli smírná jednání, její nabídku mu však pracovník organizace Člověk v tísni, který mu pomáhal s obranou v tomto řízení, přijmout nedoporučil, neboť by pro něj byla nevýhodná vzhledem k přeplatku, který mu již z této (neplatné) smlouvy dosavadními úhradami vznikl.

3. Soud projednal věc v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila; souběh soudního řízení s řízením před finančním arbitrem nebylo rozhodnutí soudu na překážku, neboť soudní rozhodnutí má v souladu s § 9 písm. b) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v účinném znění, přednost. Takto soud zjistil následující skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne datum sjednali úvěrovou smlouvu k úvěru částka ke konsolidaci dřívějších závazků žalovaného u žalobkyně za podmínek, které žalobkyně dokládá listinnými důkazy na č.l. 9-25, na základě které mu žalobkyně přímo vyplatila pouze částka; částka mělo být vyplaceno ve prospěch žalovaného na jiný účet žalobkyně pro úhradu předchozího úvěru podle smlouvy č. hodnota ze dne datum a částka činil poplatek za zpracování úvěru. Na uvedený závazek žalovaný žalobkyni dosud uhradil částka. O žalovaném závazku strany vedly smírná jednání bez konkrétního výsledku (jako na č.l. 40, 5455). K návrhu žalovaného z datum zahájil ve věci řízení finanční arbitr (č.l. 56).

5. Provedeným dokazováním dále soud ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistil, že žalobkyně měla k dispozici výpisy z databází SOLUS (č.l. 73), CEE (č.l. 76) a ISIR (č.l. 77), ze které vyplynulo, že žalovaný byl s manželkou v oddlužení, které splnil k datum. Ověřila také platnost jeho občanského a řidičského průkazu (č.l. 75, 93), a dále ověřila jeho příjem cca částka (č.l. 78-79). K dispozici měla také jeho bankovní výpisy z účtu za měsíce prosinec Anonymizováno a leden a únor Anonymizováno (č.l. 80-84, 85-88, 89-91), z nichž vyplynulo, že měsíční náklad žalovaného na bydlení je částka s energiemi částka, dále hradí měsíčně telefon s internetem částka, pojištění částka, a je z nich také patrno čerpání řady mikropůjček od různých nebankovních společností. Měsíční obraty činily v prosinci Anonymizováno cca částka (počátek částka a zůstatek částka), v lednu Anonymizováno cca částka (počátek částka a zůstatek částka) a v únoru Anonymizováno cca částka (počátek částka a zůstatek částka).

6. Soud zamítl důkazní návrhy žalobkyně upomínkami č.l. 26-29 a předžalobní výzvou s podacím lístkem č.l. 30-31, neboť nesměřovaly ke skutečnostem podstatným pro právní posouzení věci.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (dále jen „o. z.“).

8. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru o poměrech žalovaného k dispozici dostatek varovných informací, z nichž jí mělo vyplynout, že žalovaný dlouhodobě hospodaří neuváženě a točí se v dluhové spirále (čerpání mikropůjček od nebankovních poskytovatelů úvěrů patrné z běžného účtu, insolvence v minulosti, z níž se patrně žalovaný nepoučil; měsíční obraty prostředků na bankovním účtu zcela neodpovídající doloženému měsíčnímu příjmu žalovaného, běžné – nijak neobvyklé – reálné výdaje výrazně vyšší než žalobkyní odhadované atp., měsíční zůstatky, které ve dvou ze tří případů nepostačovaly k pokrytí sjednané měsíční splátky cca částka). Poskytla-li žalobkyně žalovanému úvěr navzdory všem těmto varovným signálům, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

9. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaný získal od žalobkyně částka; naopak není tvrzeno ani prokázáno, jak bylo použito částka určených ke „konsolidaci“. Jelikož soudu není nic známo o obsahu dříve sjednaného závazku, aby mohl učinit úsudek o jeho případné platnosti, nelze tuto část „úvěru“ z hlediska posouzení bezdůvodného obohacení považovat za poskytnutou. A s ohledem na žalovaným (nesporně) vrácenou částku částka nebyl důvod v tomto směru žalobkyni jakkoli vyzývat a poučovat. Žalovaný v každém případě bezdůvodné obohacení přeplatil a nezbývá nic, v čem by mohl soud žalobě vyhovět; proto ji zamítl (uplatněné příslušenství úvěru podle smlouvy je s ohledem na posouzenou neplatnost nedůvodné).

11. Ve věci úspěšnému žalovanému náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu nákladů řízení paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony (vyjádření a účast při jednání) po částka [§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od datum, analogicky; § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. nebyl – na rozdíl od advokátního tarifu – novelizován, čímž vznikla neodůvodněná nerovnost mezi zastoupeným a nezastoupeným účastníkem řízení; soud proto § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v účinném znění, v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy neaplikuje a vzhledem k absenci prováděcí normy k § 151 odst. 3 o. s. ř. aplikuje nejbližší podobné ustanovení, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, v účinném znění].

12. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích. Proti výrokům I a II tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí výrokem II tohoto rozsudku v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí výrokem III tohoto rozsudku, může soud pohledávku státu po 30 dnech po jeho právní moci postoupit k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.