6 C 27/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 107 549,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem částka, úrokem 11,5 % z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však za dobu od datum do částky částka, a úrokem z prodlení 11,5 % z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částka k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr částka, za který se žalovaná zavázala zaplatit úrok 78,56 % ročně ve 48měsíčních splátkách po částka. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, neuhradila ničeho. Ocitla se tak v prodlení s úhradou splátek a žalobkyně ke dni datum úvěr zesplatnila. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli si žalobu s předvoláním k jednání převzala osobně. K jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou podepsaly dne datum Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně téhož dne vyplatila žalované částka na účet č. č. účtu, za což sjednaly jako odměnu úrok 78,56 % ročně (RPSN 114,02 %); úvěr se žalovaná zavázala splatit v 48měsíčních splátkách po částka (předsmluvní formulář č.l. 15-18, fotokopie OP č.l. 38-40, smlouva o úvěru č.l. 42-44, 21-23, 36, 25, oznámení o schválení úvěru č.l. 8-9, 12, prohlášení klienta č.l. 30-31, základní informace o klientovi č.l. 24, doklad o vyplacení úvěru č.l. 29). Ke svým poměrům žalovaná tvrdila a doložila měsíční příjem ze zaměstnání kolem částka (výplatní lístek č.l. 32, 33, 73-74); dále uvedla, že je vdaná, s manželem nežije, žije ve vlastním bydlení s měsíčním nákladem částka, její další výdaje činí životní minimum částka a životní minimum pro dvě vyživované děti částka; jiné závazky neuvedla (hodnocení klienta č.l. 19). V registru dlužníků neměla podle interního výstupu žalobkyně žádný závazek po splatnosti (SOLUS č.l. 27); z výsledku výpisu NRKI, který žalobkyně k důkazu nepředložila, si interní metodikou vyhodnotila riziko nesplácení úvěru žalovanou jako nízké (č.l. 28). Žalovaná neuhradila podle tvrzení žalobkyně nic, o zaplacení dlužných splátek byla opakovaně upomínána (karta klienta č.l. 10, výzva k zaplacení č.l. 13, 14). Žalobkyně dopisem ze dne datum žalované oznámila zesplatnění úvěru k témuž dni (čl. 11). Dne datum zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (předžalobní výzva s podacím archem č.l. 41, 26). Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.

4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (dále jen „o. z.“).

5. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

6. V projednávané věci vyšla žalobkyně z prohlášení žalované, které zkoumala pouze po příjmové stránce, neměla však žádné zjištění o jejích skutečných výdajích. Stanovení výše výdajů podle životního minima se velmi pravděpodobně realitě nepřibližuje; jeho přednastavení není žádoucí, neboť nenutí spotřebitele činit vlastní úvahu o výši a skladbě svých výdajů a o tom, zda mu umožní sjednávanému závazku dostát. Nebyl dále ověřen náklad na bydlení, přestože byl deklarován v uvěřitelné výši. Interní hodnocení žalované žalobkyní z databází SOLUS a NRKI, aniž by byl k důkazů předložen i původní výsledek, ze kterého žalobkyně činila svá zjištění, je bez významu. Poskytla-li žalobkyně spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla dostatek ověřených informací (na výdajové stránce) k vyloučení pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Zpětně plyne toto porušení zjevně i z toho, že žalovaná neuhradila jedinou ze sjednaných splátek.

7. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet částka; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalované vychází, jí žalovaná nic nevrátila. Bezdůvodně se tak na úkor žalobkyně obohatila a je povinna získanou částku vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

9. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Po odečtení neúspěchu patří žalobkyni náhrada 34 % nákladů řízení, které tvoří zaplacený soudní poplatek částka, odměna zastupující advokátky za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání) po částka podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) téže vyhlášky včetně paušální náhrady hotových výdajů 4x částka podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhradě jedné poloviny cesty k jednání adresa a zpět (vzdálenost 71,4 km při průměrné spotřebě vozidla 8,6 l/100 km, ceně paliva částka/l a sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla v celkové výši částka/km podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. pro rok 2026), náhradě za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu částka (4x půlhodina po částka na cestě adresa a zpět). Odměnu za doplnění žaloby soud nepřiznal; tento úkon neshledal účelně vynaloženým, neboť žalobkyni nic nebránilo uvést vše v jediném podání. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.