6 C 272/2020

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Olgou Vymazalovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného t. č. stát. instituce , anonymizováno . příjmení anonymizováno , PSČ anonymizováno o zaplacení 32 926 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 23 924 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 924 Kč od 23. 5. 2017 do zaplacení, b) částku ve výši 9 002 Kč, to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro úrok ve výši 77,91 % p. a. z částky 19 382,45 Kč od 23. 5. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 41 385 Kč, částečně zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 744,58 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo], a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou dne 18. 11. 2020 domáhá zaplacení částky ve výši 32 926 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 29. 12. 2016 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Uvedená částka byla žalovanému zaslána na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku poskytnutého úvěru spolu s úrokem 112,72 %, celkem tedy částku 34 488 Kč, a to formou 18 měsíčních splátek po částce 1 916 Kč počínaje měsícem únor 2017, ke každému 15. dni v měsíci. Žalovaný dohodnuté splátky řádně nehradil. Dle sdělení žalobkyně uhradil žalovaný na předmětnou smlouvu celkem částku 1 916 Kč, když provedl pouze dvě platby, a to 17. 1. 2017 částku 1 912 Kč a dne 16. 2. 2017 částku 4 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 23 924 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 23 026 Kč, smluvní pokuty 498 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, dále požaduje smluvní pokutu v kapitalizované výši 9 002 Kč, úrok ve výši 77,91 % ročně z původní jistiny ve výši 19 382,45 Kč od 23. 5. 2017 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 41 385 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23 924 Kč od 23. 5. 2017 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že pohledávka je již promlčena.

3. Žalobkyně v reakci na podání žalovaného uvedla, že k promlčení nedošlo, neboť po dobu, po kterou se žalovaný nacházel v insolvenčním řízení, došlo ke stavení promlčecí doby.

4. V předmětné věci soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, když z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru (smlouvy o úvěru) zjistil, že žalovaný dne 22. 12. 2016 požádal o úvěr a žalobkyně oznámením o schválení úvěru ze dne 30. 12. 2016, doručené žalovanému dne 2. 1. 2017, poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč schválila. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 34 488 Kč v 18 měsíčních splátkách po částce 1 916 Kč s počátkem splácení k datu 15. 2. 2017, poslední splátka byla splatná 15. 7. 2018. Zápůjční úroková sazba činí 112,72 % ročně, RPSN pak 102,86 %. Ze smlouvy soud zjistil, že žalobkyně mohla požadovat úrok do maximální výše 120 % celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit. Dále soud ze smlouvy zjistil, že v případě prodlení žalovaného a následně zesplatnění dlužné částky, má žalobkyně nárok na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky včetně úroků, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění, do zaplacení. Podpisem smlouvy žalovaný vyjádřil souhlas se smluvními podmínkami. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že částka 20 000 Kč byla žalobkyní vyplacena dne 29. 12. 2016 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Ze zákaznické karty – hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když řádně nesplácel poskytnuté finanční prostředky. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 1 916 Kč, a to platbou ze dne 17. 1. 2017 v částce 1 912 Kč a ze dne 16. 2. 2017 v částce 4 Kč. Z dopisu ze dne 18. 4. 2017 a ze dne 16. 5. 2017 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 21. 5. 2017 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila, že došlo k zesplatnění všech závazků a vyzvala žalovaného k úhradě do deseti dnů, zároveň jej upozornila na možnost vymáhání soudní cestou. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. Výzva byla podána k poštovní přepravě téhož dne.

5. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že usnesením ze dne 14. 6. 2017 bylo u Krajského soudu v Brně ve věci dlužníka – žalovaného, zahájeno insolvenční řízní, a to pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Přihláškou doručenou insolvenčnímu soudu dne 28. 8. 2017 přihlásila žalobkyně svou pohledávku do insolvenčního řízení. Usnesením ze dne 5. 4. 2019 pod č. j. [insolvenční spisová značka] došlo ke zrušení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení, rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 5. 2019.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 609 občanského zákoníku, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

13. Podle § 629 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

14. Podle § 109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou.

15. V předmětné věci má soud po provedeném dokazování za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 12. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po částce 1 916 Kč, a to do 15. 7. 2018. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 20 000 Kč a částku ve výši 14 488 Kč. Úrok ve výši 112,72 % byl dle smlouvy limitován 120 % celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit. Žalobkyně požaduje úrok ve výši 77,91 % z částky původní jistiny 19 382,45 Kč od data 23. 5. 2017.

16. K námitce promlčení, kterou vznesl žalovaný, soud uvádí následující. Dlužná částka byla žalobkyní zesplatněna k datu 21. 5. 2017, žalobkyně přihlásila pohledávku do insolvenčního řízení k datu 28. 8. 2017. Podání přihlášky má v zásadě stejné následky, jako uplatnění pohledávky u soudu žalobou. Po dobu insolvenčního řízení tak došlo k přerušení běhu promlčecí doby, která tedy od podání přihlášky žalobkyní neběžela, a to až do pravomocného zastavení insolvenčního řízení, k čemuž došlo k datu 10. 5. 2019. Žalobkyně poté uplatnila pohledávku u soudu žalobou doručenou dne 18. 11. 2020. V daném případě je promlčecí doba tříletá a k promlčení pohledávky tedy nedošlo. Soud shledal důvodný nárok žalobkyně na zaplacení pohledávky ve výši 23 924 Kč, která se skládá z nezaplacené jistiny ve výši 19 382,45 Kč a zesplatněného úroku z úvěru ve výši 3 643,55 Kč. Důvodný je také nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ve výši 9 002 Kč. Ohledně úroku ve výši 77,91 % z částky původní jistiny 19 382,45 Kč požadovaného od data 23. 5. 2017 soud dovodil, že se jedná o výši, která je zcela v rozporu s dobrými mravy, i přesto, že žalobkyně požaduje úrok nižší, než je dohodnut ve smlouvě. Ačkoliv soud přisoudil žalobkyni část úroku z úvěru právě v zesplatněné výši 3 643,55 Kč, má za to, že dále požadovaný úrok ve výši 77,91 % počítaný z jistiny úvěru od data zesplatnění, by bylo již nepřiměřeně vysokým plněním s ohledem na výši poskytnuté jistiny úvěru, kdy přiznaný zesplatněný úrok ve výši 3 643,55 Kč je dle názoru soudu plněním dostačujícím (myšleno plněním úroků vyplývajících z úvěrové smlouvy). Soud v dané věci shledal důvodný nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení (§1970 občanského zákoníku). Soud tedy žalobu v rozsahu požadovaného úroku ve výši 77,91 % ročně z původní jistiny ve výši 19 382,45 Kč od 23. 5. 2017 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 41 385 Kč, částečně zamítl.

17. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě náklady spočívají v již zaplaceném soudním poplatku v částce 1 647 Kč dle položky 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. a dále v nákladech právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.). Náklady právního zastoupení sestávají z: odměny za zastoupení advokátkou 3 x 500 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 3 a.t. (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), 3 x režijního paušálu po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky. Dále náklady sestávají z odměny za jeden úkon ve výši 1 210 Kč dle § 7 bod 5 a. t. a § 14 odst. 2 a. t. za účast na jednání u Okresního soudu v Kroměříži dne 22. 11. 2021, kdy jednání bylo odročeno bez projednání věci, dále z odměny ve výši 2 420 Kč dle § 7 bod 5 za vyjádření ze dne 8. 12. 2021, dále z odměny ve výši 2 420 Kč za účast na jednání u Okresního soudu v Kroměříži dne 30. 3. 2022, k těmto odměnám pak dále náleží režijní paušál á 300 Kč, celkem tedy 900 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále k nákladům právního zastoupení patří cestovné na trase [obec] - [obec] a zpět, celkem 70 km, na jednání dne 22. 11. 2021 ve výši 149,20 Kč, dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., při průměrné spotřebě 5,9 l [číslo] km vozidla dle předloženého technického průkazu, ceny benzinu 95 pro rok 2021 dle vyhlášky 33,80 Kč a při sazbě koeficientu 4,40 Kč/km jízdy, přičemž účtovaná byla 1/3 skutečně vzniklých nákladů, a to s ohledem na to, že zástupkyně žalobkyně měla u daného soudu téhož dne celkem 3 soudní jednání, k tomuto dále náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a 3 a. t., ve výši 133,33 Kč za celkem 4 započaté půlhodiny strávené cestou na toto soudní jednání, přičemž účtovaná byla 1/3 této náhrady s ohledem na to, že zástupkyně žalobkyně měla u daného soudu téhož dne celkem 3 soudní jednání. Dále k nákladům právního zastoupení patří cestovné na trase [obec] - [obec] a zpět, celkem 72 km, na jednání dne 30. 3. 2022 ve výši 565,50 Kč, dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., při průměrné spotřebě 8,5 l [číslo] km vozidla dle předloženého technického průkazu, ceny benzinu 95 pro rok 2022 dle vyhlášky 37,10 Kč a při sazbě koeficientu 4,70 Kč/km jízdy, k tomuto dále náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a 3 a. t., ve výši 400 Kč za celkem 4 započaté půlhodiny strávené cestou na toto soudní jednání. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, na kterou má v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok, činí náhrada za tuto daň částku 2 099,58 Kč Celkem tedy činí náhrada nákladů včetně soudního poplatku částku ve výši 13 744,58 Kč.