6 C 281/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 495 267,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částka, b) částka s kapitalizovaným úrokem částka, úrokem 5,2 % z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení částka a úrokem z prodlení 12,75 % z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem částka, úrokem 11,6 % z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení částka a úrokem z prodlení 12,75 % z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částka s příslušenstvím z titulu dvou smluv o úvěru uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „původní věřitelka“). První smlouvou z datum získal žalovaný od původní věřitelky úvěr částka (podle žaloby nárok 2), druhou smlouvou z datum získal dalších částka (podle žaloby nárok 1). Dostal se však do prodlení s plněním svých závazků, pro které původní věřitelka oba úvěry zesplatnila, chronologicky první k datum, druhý k datum; žalovaná částka představuje nezaplacené jistiny částka a částka spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovaným i běžícím úrokem a úrokem z prodlení. Smlouvou účinnou dne datum postoupila původní věřitelka obě pohledávky žalobkyni, což žalovanému oznámila; byl také vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a první písemnost doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, kde si žalovaný písemnost nepřevzal. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalovaného je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, další písemnosti již soud žalovanému doručoval postupem podle § 50m o. s. ř., tj. byly uloženy u soudu a na úřední desce soudu byla vyvěšena výzva k jejich vyzvednutí.

3. Soud projednal věc v nepřítomnosti žalovaného, který se, ač řádně předvolán, k jednání nedostavil.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne datum Smlouvu o úvěru – Konsolidace půjček, na základě které čerpal žalovaný částka tak, že částka použila původní věřitelka ve prospěch úvěrového účtu žalovaného č. č. účtu, částka ve prospěch úvěrového účtu žalovaného č. č. účtu a částka ve prospěch úvěrového účtu žalovaného č. č. účtu, a zavázal se vrátit vše se sjednaným příslušenstvím ve 120měsíčních splátkách po částka (formulář pro standardní informace o spotř. úv. č.l. 66v-67, smlouva o úvěru č.l. 25-27, sazebník poplatků č.l. 30, všeobecné obchodní podmínky č.l. 31, oznámení změny sazebníku poplatků č.l. 71-77). Učinili tak na základě písemné žádosti žalovaného z téhož dne, v níž ke svým poměrům uvedl měsíční příjem ze zaměstnání částka (ověřeno údajně náhledem do běžného účtu) s celkovým příjmem domácnosti částka a jednou vyživovanou osobou; údaje o výdajích vyplněny nebyly (žádost o úvěr čl. 62); při vyhodnocování jeho úvěruschopnosti vycházela původní věřitelka ze své vnitřní metodiky (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti č.l. 63-66, vysvětlení některých pojmů č.l. 83) a pro poskytnutí tohoto úvěru vyšla z předpokladu zlepšení finanční situace žalovaného snížením měsíčního závazku vůči původní věřitelce díky konsolidaci dosavadních závazků z částka na sjednaných částka. Byly jí rovněž známy pohyby na běžném účtu žalovaného, který v měsících únoru a březnu 2021 vykazoval kladné zůstatky kolem částka (výpisy z běžného účtu č.l. 54-61).

5. Následně dne datum podepsali původní věřitelka s žalovaným ještě Smlouvu o úvěru – Anonymizováno Anonymizováno, podle které žalovaný čerpal téhož dne bezúčelově částka, které se zavázal vrátit se sjednaným příslušenstvím v 96měsíčních splátkách po částka (formulář pro standardní informace č.l. 84-85, smlouva o úvěru č.l. 20-21, sazebník poplatků č.l. 30, všeobecné obchodní podmínky č.l. 31, oznámení změny sazebníku poplatků č.l. 71-77). Učinili tak na základě písemné žádosti žalovaného o úvěr částka, v níž ke svým poměrům uvedl měsíční příjem ze zaměstnání částka a celkový příjem domácnosti částka (žádost o úvěr čl. 68); při vyhodnocování jeho úvěruschopnosti vycházela původní věřitelka ze své vnitřní metodiky (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti č.l. 86-88, vysvětlení některých pojmů č.l. 83). Měla současně k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného, které nadále vykazovaly v měsíci dubnu a květnu Anonymizováno kladné zůstatky kolem částka, až v červnu 2021 pouze částka (č.l. 69-70, 77v-82). Žalovaný uhradil původní věřitelce v souvislosti s uvedenou smlouvou částka (platební historie č.l. 89-90).

6. Jelikož žalovaný neplnil sjednané závazky řádně a včas – poprvé se se splátkou obou úvěrů opozdil v prosinci Anonymizováno (výpisy z úvěrového účtu č.l. 24, 29, platební historie č.l. 89-90, 91-92), využila původní věřitelka smluvního práva a úvěry k datum v prvním případě a k datum v druhém případě zesplatnila, což žalovanému oznámila (oznámení o prohlášení úvěru za splatný č.l. 23, 28). Smlouvou ze dne datum, účinnou datum (smlouva o postoupení pohledávek čl. 32, 35-36), postoupila původní věřitelka obě pohledávky za žalovaným žalobkyni (seznam postoupených pohledávek čl. 33, 34), což žalovanému oznámila dopisem ze dne datum (oznámení o postoupení pohledávky čl. 37-38). Dne datum odeslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 39-40, 41-42, 43).

7. Soudu je z úřední činnosti známo (spisová značka), že žalovaný s původní věřitelkou navázali smluvní vztahy již v roce Anonymizováno, kdy si sjednali poskytnutí revolvingového úvěru do výše částka (tento smluvní vztah trval do jeho ukončení zesplatněním úvěru k datum).

8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum, resp. do datum (dále jen „o. z.“).

9. Podle soudu však původní věřitelka splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, pouze v (chronologicky) prvním případě, v druhém nikoli.

10. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

11. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

12. V projednávané věci je třeba vzít v potaz, že původní věřitelka znala platební morálku žalovaného již ze smluvního vztahu z roku 2014. Následně si sjednali několik dalších závazků v celkové měsíční výši částka, které měl žalovaný potíže plnit. Bez navýšení závazku se smluvní strany dohodly na odlehčení žalovanému ve formě konsolidace tří stávajících závazků do jednoho komplexního s měsíční splátkou poníženou na částka. Předchozí (zkonsolidované) úvěry nebyly předmětem tohoto řízení, soud proto (i díky dlouhodobosti smluvních vztahů žalovaného a původní věřitelky) vyšel z předpokladu, že byly sjednány platně a sjednaný konsolidační úvěr z dubna 2021 považuje za rozumný krok k podpoře úvěruschopnosti žalovaného. Potud je litera zákona splněna.

13. Totéž se již však nedá říci o druhém úvěru z července Anonymizováno, který původní věřitelka poskytla žalovanému, aniž by se jeho poměry jakkoli změnily. Zatímco v dubnu mu ulehčila od splátek přes částka na částka, hned v červenci přidala další splátku částka (celkem částka), tj. ještě o částka měsíčně více než před konsolidací, která byla reakcí na jeho neschopnost dodržovat dosavadní závazky. Poskytnutí druhého úvěru tak věru smyslu nedává, nadto ve výši o polovinu vyšší než požadované (částka namísto částka). Poskytla-li tedy původní věřitelka druhý spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně měla mít pochybnosti o reálných možnostech žalovaného úvěr splácet, porušila v tomto případě § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

14. Druhou z uzavřených smluv (první z hlediska žalovaného pořadí) proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od datum do datum, mohla sice navozovat dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona), při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96) a i s odkazem na naznačené stanovisko SDEU z roku 2014 je nepochybné, že novou úpravou sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, nikoliv její oslabení (viz dále důvodová zpráva i samotný rozsah nové úpravy). SDEU ostatně přímo ve vztahu k aplikované úpravě rozhodl ve věci C-679/18 (dne datum) k předběžné otázce tuzemského soudu tak, že ukládala-li spotřebiteli povinnost uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve stanovené lhůtě, pak nebyla souladná se směrnicí (proto také viz dnešní znění § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného podle zákona č. 96/2022 Sb. od datum, podle kterého přihlédne soud k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i bez návrhu).

15. Takto žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaný získal od původní věřitelky částka a vrátil dosud pouze částka. Nadále se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohacuje částkou částka, kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud prvnímu v žalobě uplatněnému nároku vyhověl.

16. Vzhledem k absolutní neplatnosti této druhé stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud zmíněnou první část žaloby zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.

17. Jiná je situace chronologicky prvního (a v žalobě druhého) „konsolidačního“ úvěru, který soud shledal platným a z něhož tedy vyhověl všem žalobním žádáním, na které má žalobkyně (rovněž na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) nárok podle postupného umořování dluhu, které plyne z předložené platební historie a konečného výpisu z úvěrového účtu, a sice jistině částka s kapitalizovaným úrokem částka, úrokem 5,2 % z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení částka a úrokem z prodlení 12,75 % z částky částka od datum do zaplacení.

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci úspěšnější žalobkyni, která prokázala odeslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., náleží (po odečtení neúspěchu) náhrada 72,80 % nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek částka, odměna zastupující advokátky za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání) po částka podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrada hotových výdajů za uvedené úkony po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z toho 21 % DPH ve výši částka a náhrada jedné třetiny cestovného a promeškaného času včetně DPH částka za cestu k jednání datum adresa a zpět (vzdálenost 50 km při průměrné spotřebě vozidla 5,7 l/100 km podle předloženého technického průkazu vozidla, ceně paliva částka/1 l a sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši částka/km pro rok 2025 podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.; promeškaný čas dvě půlhodiny po částka podle § 14 advokátního tarifu). V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. se náhrada nákladů řízení hradí k rukám advokáta. Úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neshledal soud účelně vynaloženým, neboť jde o reakci na pravidelně se opakující výzvu soudu a je na žalobkyni jako na profesionálce v oboru vymáhání pohledávek, aby předkládala soudu perfektní tvrzení podložená potřebnými důkazními návrhy. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.