6 C 287/2019

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedou senátu JUDr. Ivanem Jordánem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 500 000 Kč s přísl.,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky za dobu od 22. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 194 600 Kč, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [jméno], se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Kroměříži dne 4. 12. 2019 domáhala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. V žalobě uvedla mimo jiné, že žalobkyně (jakožto tichý společník na straně jedné) spolu s žalovanou (jakožto podnikatelem na straně druhé) společně uzavřely Smlouvu o tichém společenství, a to dne 2. 4. 2019. Předmět Smlouvy spočíval zejména v závazku žalobkyně vedoucí k poskytnutí peněžitého vkladu žalované ve výši částky 500 000 Kč a to dne 1. 4. 2019, načež žalobkyně žalované vklad skutečně poskytla (viz příjmový doklad ze dne 2. 4. 2019 [číslo]). Poskytnutým vkladem se přitom žalobkyně měla (dle článku I. odst. 1 Smlouvy) účastnit na podnikání žalované, které mělo spočívat výhradně v podnikatelské činnosti [příjmení] [jméno], nám. [jméno] [anonymizováno], [obec] Smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou ujednána na dobu určitou v trvání do 30. 4. 2020, a to počínaje dnem podpisu Smlouvy. Ve smlouvě se žalobkyně žalované dále zavázala k doplacení zbylé částky ve výši 500 000 Kč, a to nejpozději do 30. 4. 2020. Žalobkyně si s žalovanou v odst. 2 článku I. Smlouvy dále ujednaly, že po uplynutí této dohody se obě strany dohodly na prodeji veškerého majetku restaurace do vlastnictví tichého společníka, a to do hodnoty jednoho milionu Kč. V návaznosti na shora uvedené je na straně druhé třeba sdělit, že uzavřením Smlouvy vznikl žalované závazek (viz odst. 3 článku I. Smlouvy) vyplácet žalobkyni z čistého zisku předmětné podnikatelské činnosti a po odečtení 50 % nákladů v hotovosti ve lhůtě do 15 dnů následujícího měsíce od vyhotovení řádné účetní závěrky podíl na zisku ve výši 50 % za daný účetní měsíc. V této souvislosti však žalobkyně uvedla, že jí podíl na zisku nebyl po dobu trvání Smlouvy vůbec vyplácen, a to aniž by jí bylo přes její výzvy jakkoli věcně zdůvodněno, proč tomu tak je, a aniž by jí byla řádně vyúčtována činnost Restaurace. Žalobkyni tedy nebyl vyúčtován, a tím pádem ani vyplacen ani jeden měsíc provozu Restaurace, tj. (v předmětné době) šlo o měsíce duben, květen, červen a červenec 2019, přičemž účetní závěrky a vyúčtování měly dle čl. I odst. 3 Smlouvy probíhat měsíčně. Taktéž ji nebyla poskytnuta, natož pak doložena informace o tom, že by Restaurace byla ve ztrátě, a že by se její vklad měl za daný měsíce, nebo měsíce např. snižovat o nějakou částkou, případně o jakou. To vedlo žalobkyni k tomu, že [jméno] [příjmení], kterému mimo jiné žalovaná dne 1. 3. 2014 udělila generální plnou moc, aby žalovanou zastupoval a činil veškeré právní úkony jejím jménem, dne 20. 6. 2019 požádala, aby jí předal veškeré účty související s chodem Restaurace, aby do těchto mohla nahlédnout, načež žalobkyni předložil pouze neúplný výkaz zisku a ztrát za období měsíce dubna 2019. Toto však dle žalobkyně v žádném případě nelze považovat za řádné vyúčtování tak, jak by mělo být činěno. Vyhotovený výkaz zisku a ztrát nadto ani nebyl ze strany žalované podepsán. Žalobkyně znovu (ústně) požádala o předání uvedených podkladů – to jí však nebylo ze strany p. [příjmení] umožněno. V návaznosti na to začala žalobkyně (spolu s p. [příjmení]) řešit možný způsob ukončení Smlouvy. Výše uvedené skutečnosti vedly žalobkyni k tomu, že dne 29. 7. 2019 adresovala žalované přípis, ve kterém žalované sdělila, že od Smlouvy odstupuje, a to mimo jiné z důvodu, že vklad žalobkyně ze strany [anonymizováno] vůbec nebyl použit na provozní (podnikatelskou) činnost Restaurace, čímž došlo ke zjevnému porušení Smlouvy. V závěru odstoupení žalobkyně žalovanou vyzvala, aby jí byl vklad vrácen na její bankovní účet, a to nejpozději do pěti dnů ode dne odstoupení od Smlouvy. Ani po tomto doručenému odstoupení však nebyl vklad ze strany žalované žalobkyni řádně a včas uhrazen. Namísto toho žalovaná žalobkyni zaslala své vyjádření k Odstoupení, a to dne 19. 8. 2019, v němž žalobkyni hned v úvodu avizovala, že odstoupení bude předáno právnímu zástupci a účetní žalované, kdy až na základě jejich vyjádření zašlou předmětný vklad na bankovní účet žalobkyně. Sdělila však, že toto nelze očekávat v (žalobkyní) stanovené pětidenní lhůtě. Žalovaná rovněž sdělila, že předpokládá, že výše Vkladu, jejíž vrácení se žalobkyně z titulu Odstoupení domáhá, bude značně nižší. Optikou žalobkyně je však v kontextu Vyjádření žalované ze dne 19. 8. 2019 nutno poukázat na jednu zcela zásadní skutečnost. [příjmení] to, že nemůže být pochyb o tom, že odstoupení bylo žalované řádně doručeno a žalovanou převzato, je třeba poukázat na to, že hned ve druhé větě Vyjádření žalované ze dne 19. 8. žalovaná žalobkyni sdělila následující:„ Zajisté se vypořádáme,….“ Žalobkyně má tedy nejen za to, že z její strany došlo k platnému a účinnému odstoupení od Smlouvy, což žalovaná ve svém Vyjádření ze dne 19. 8. 2019 konkludentně akceptovala a toto nerozporovala, ale žalobkyně má dále za to, že žalovaná se vzájemným vypořádáním smluvního vztahu plynoucího ze Smlouvy současně vyslovila explicitní souhlas. Vzhledem k tomu, že ani potom, co žalobkyně žalované adresovala vyjádření ze dne 3. 9. 2019, vklad nebyl žalobkyni uhrazen, zaslala žalobkyně žalované dne 6. 11. 2012 prostřednictvím svého právního zástupce opětovnou výzvu k uhrazení vkladu, kterou je nutno považovat za předžalobní upomínku.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě, které bylo soudu doručeno dne 30. 1. 2020, uvedla mimo jiné, že je nesporné, že dne 2. 4. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o tiché společnosti. Chod restaurace ovlivnila žalobkyně svým vlastním působením a v době její nepřítomnosti se na provozovně aktivně angažoval [jméno] [příjmení], který byl k tomu zmocněn žalobkyní dne 18. 4. 2019. [jméno] [příjmení] za dobu svého působení v předmětné restauraci způsobil až závratný pokles tržeb, kdy náklady převýšily výnosy a finanční výsledek hospodaření za účetní období od 1. 4. 2019 do 31. 12. 2019 byl mínus 752 000 Kč. Není pravdou, že by žalobkyně neměla přehled o hospodaření restaurace, když se sama, nebo prostřednictvím zmocněnce na provozu podílela. Pokud jde o důvody odstoupení od smlouvy, tak k tomu uvádí, že ukončení smlouvy je řešeno v čl. IV. a účastníci ukončení smlouvy formou odstoupení v této smlouvě nesjednali. Vzhledem k tomu, že dle výsledovky týkající se pouze podnikání v předmětné restauraci, je hospodářský výsledek záporný, podílí se tichý společník na této ztrátě 50 % dle čl. I. bod 4 smlouvy, což činní podíl na ztrátě k 31. 12. 2019 ve výši 376 000 Kč. K vypořádání by za předpokladu, že by nebyly kráceny tržby ze strany zmocněnce žalobkyně a nedošlo k poškození nerezového kuchyňského stolu ve výši 50 000 Kč, zůstávalo 120 000 Kč. Vzhledem k tomu, že však ke krácení tržeb došlo, a to v době nepřítomnosti žalobkyně a rovněž došlo k poškození nerezového stolu v hodnotě 50 000 Kč, tak nárok na vrácení jakéhokoliv vkladu, nevznikl. Tento nárok nevznikl ani z toho důvodu, že nedošlo k platnému zániku tiché společnosti, ve smyslu ust. § 2754 občanského zákoníku a úkon žalobkyně nazvaný jako odstoupení od smlouvy, je neúčinný. Navrhuje tedy, aby žaloba byla zamítnuta a žalované přiznány náklady řízení.

3. Soud provedl dokazování účastnickými výpověďmi žalobkyně a jednatelky žalované [jméno] [příjmení], svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], v předmětné době zaměstnance žalované a listinnými důkazy, a to smlouvou o tichém společenství, generální plnou mocí, kterou udělila jednatelka žalované [jméno] [příjmení], příjmovým pokladním dokladem [číslo] odstoupením od smlouvy o tichém společenství, které zaslala žalobkyně žalované dne 29. 7. 2019, dopisem, který zaslala dne 19. 8. 2019 jednatelka žalované, žalobkyni, odstoupením od smlouvy o tichém společenství, které zaslala žalobkyně žalované dne 3. 9. 2019, výzvou k uhrazení dluhu, kterou zaslal právní zástupce žalobkyně žalované dne 6. 11. 2019, dodejkou k této výzvě, dopisem, který zaslala jednatelka žalované žalobkyni, závěrkami za rok 2019, výsledovkou žalované za rok 2019, úplnými výpisy z obchodních rejstříků obou účastníků, závěrkou týkající se restaurace [jméno] [příjmení], zápisem z inventury provedené v restauraci [jméno] za období od 19. 4 2019 do 12. 5. 2019.

4. Po provedeném dokazování, ve svém závěrečném návrhu uvedl právní zástupce žalobkyně mimo jiné, že žalobkyně se domáhá zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím z důvodu 1) neplatnosti smlouvy o tichém společenství, 2) z důvodu odstoupení od smlouvy o tichém společenství z důvodu porušení povinnosti na straně žalované, přičemž oba tyto důvody vedou k povinnosti žalované vydat bezdůvodné obohacení žalobkyni. [příjmení] žalované spočívá 1) v tom, že smlouva je dostatečně určitá, a že účetnictví bylo vedeno odděleně, za 2) že odstoupení od smlouvy nevyplývalo ze smlouvy o tichém společenství, proto její odstoupení je neplatné. Žalobkyně má za to, že obrana žalované byla provedeným dokazováním vyvrácena. Bylo prokázáno, že účetnictví žalované vedeno odděleně nebylo, nebylo tudíž možné ani zpracovat měsíční účetní závěrky týkající se provozu restaurace, když žalovaná sama potvrzuje, že vedla více provozů. Nemluvě o skutečnosti, že sama smlouva o tichém společenství si vnitřně rozporuje, když na jedné straně tvrdí, že se týká výlučně provozu restaurace [jméno], na druhé straně je v čl. 1 odst. 1 je výslovně uvedeno, že se netýká majetku firmy, mezi který nepochybně patří i vybavení restaurace, které smlouva o tichém společenství řešila. I kdyby však smlouva byla posouzena jako platné právní jednání, tak žalobkyně důvodně od smlouvy odstoupila, právo na odstoupení od smlouvy, i když není výslovně smlouvou sjednáno, vyplývá z občanského zákoníku, a to z ust. §§ 1977, 1978 a 2002 odst, 1., jakožto zákonných ustanoveních, které umožnují od smlouvy odstoupit v případě prodlení se splněním povinnosti, potažmo z důvodu podstatného porušení povinnosti ze strany některé smluvní strany. V této právní věci bylo prokázáno, že žalovaná použila vklad jinak, než na provoz restaurace, ale hlavně žalobkyni nebyla ani jednou za trvání smlouvy předložena účetní závěrka, ani jí nebyl vyplacen podíl na zisku či vyúčtovaná ztráta, jak plyne z čl. 1 odst. 3 smlouvy o tichém společenství. Občasný přístup svědka [příjmení] k EET kase, případně k částečným výdajům restaurace není schopno toto porušení povinnosti žalované zhojit.

5. Po provedeném dokazování, ve svém závěrečném návrhu uvedla právní zástupkyně žalované mimo jiné, že navrhuje zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení žalované, neboť se domnívá, že nelze uzavřít, že smlouva o tichém společenství uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná. V tomto směru odkázala na judikaturu NS ČR, dle níž se nemůže dovolat neplatnosti ten, kdo tuto neplatnost způsobil, a prokázáno bylo, že k návrhu žalované textu smlouvy o tiché společnosti se vyjadřovala i žalobkyně, ponechala si čas na rozmyšlenou, zapracovala do textu své připomínky a pak smlouvu uzavřela. Pokud jde o důvody k odstoupení od smlouvy, tvrzení o podstatném porušení smluvních povinností žalovanou a tedy důvodnosti odstoupení od smlouvy zůstalo na bázi účastnické výpovědi žalobkyně, částečně podporované svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] oproti opaku tvrzenému žalovanou, podporovaném svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]. Nicméně žalovaná navrhla provedení důkazů a předložila důkazy svědčící o tom, že bylo vedeno oddělené účetnictví, které pak samozřejmě z hlediska ročních závěrek, vzhledem k obchodnímu rejstříku se zpracovává za celou společnost, ostatně o tom žalobkyně věděla, že společnost má více provozů. Soud provedení těchto důkazů zamítl, a proto žalovaná má za to, že stejně jako zůstalo neprokázané tvrzení, ovšem z důvodu neprovedení důkazů na její straně, tak zůstalo neprokázané tvrzení i na straně žalobkyně. Je to žalobkyně, na níž je důkazní břemeno stran důvodu proč by měl být vrácen vklad ve výši 500 000 Kč, tato relevantní důkazy nepředložila, a proto navrhuje zamítnutí žaloby.

6. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový děj. Dne 2. 4. 2019 uzavřela žalovaná, jako podnikatel s žalobkyní, jako tichým společníkem, smlouvu o tichém společenství dle ust. § 2747 a násl. občanského zákoníku Touto smlouvou se tichý společník zavázal, že podnikateli poskytne peněžitý vklad ve výši 500 000 Kč na předmět podnikání spočívající výhradně v podnikatelské činnosti restaurace [jméno] [příjmení] (čl. I. odst. 1). Ve smlouvě je rovněž uvedeno, že smlouva se netýká dalších aktivit žalované. Po uplynutí a splnění této dohody, se účastníci dohodli na prodeji veškerého majetku restaurace do vlastnictví tichého společníka a to do hodnoty 1 000 000 Kč (čl. I. odst. 2). Podnikatel se zavázal, že z čistého zisku z předmětné podnikatelské činnosti a po odečtení 50 % nákladů vyplatí tichému společníku v hotovosti ve lhůtě do 15 dnů následujícího měsíce od vyhotovení řádné účetní uzávěrky podíl na zisku ve výši 50 % zisku za daný účetní měsíc (čl. I. odst. 3). Účast tichého společníka, tedy rozsah na nákladech (ztrátě) podnikatele z předmětné podnikatelské činnosti je sjednán ve stejném rozsahu, jako podíl na čistém zisku (čl. I. odst. 4). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 4. 2020 (čl. II.). V čl. III bod 2 bylo uvedeno, že tichý společník je oprávněn nahlížet do všech měsíčních obratů restaurace, pořizovat z nich pro svoji potřebu výpisy a opisy, kopie. Z příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne 2. 4. 2019 bylo zjištěno a prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalované peněžní částku ve výši 500 000 Kč.

7. Dne 29. 7. 2019 zaslala žalobkyně žalované odstoupení od předmětné smlouvy, jako důvody odstoupení uvedla to, že žalovaná nedodržuje podmínky sjednané ve smlouvě, mimo jiné bylo uvedeno to, že vklad ve výši 500 000 Kč [obec] [anonymizováno], který jedná za žalovanou, vůbec nepoužil na podnikatelskou činnost restaurace [jméno] [příjmení], což je v rozporu se smlouvou, ve které je uvedeno, že vklad se poskytuje výhradně na takovouto činnost. K tomu se dále uvádí, že dle generální plné moci ze dne 1. 3. 2014 vyplývá, že [obec] [anonymizováno] byl žalovanou zmocněn, aby ji v plném rozsahu zastupoval a bez jakýchkoliv omezení za ni činil veškeré právní úkony.

8. Dne 19. 8. 2019 zaslala jednatelka žalované žalobkyni dopis, ve kterém uvedla mimo jiné, že její dopis i e-mail si převzala, dále uvedla, že se zajisté vypořádají, dopis s požadavkem žalobkyně předá právnímu zástupci a na základě jeho vyjádření a vyúčtování účetní pošle vyrovnání na účet žalobkyně. Dále v dopise uvedla stížnosti na to, jak se choval při své činnosti [jméno] [příjmení].

9. Dne 3. 9. 2019 zaslala žalobkyně žalované další odstoupení od smlouvy, ve kterém tato uvedla mimo jiné, že žalovaná nemá k dispozici částku k plné úhradě vkladu, proto je ochotná přistoupit na splátkový kalendář, na základě domluvy.

10. Dne 6. 11. 2019 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované výzvu k uhrazení dluhu, ve výši 500 000 Kč a nákladů za právní zastoupení ve výši 25 652 Kč do 14 dní od doručení výzvy. Ve výzvě, ve které provedl právní rozbor týkající se předmětné smlouvy a mimo jiné uvedl, že žalobkyně odstoupila a odstupuje od smlouvy z důvodu prodlení žalované se splněním povinností plynoucích z čl. I. odst. 3 smlouvy. Z dodejky České pošty bylo zjištěno a prokázáno, že zásilka obsahující tuto výzvu byla předána k poštovní přepravě dne 6. 11. 2019, a že byla dodána žalované dne 7. 11. 2019. Dnem 22. 11. 2019 se tedy žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dluhu.

11. Jednatelka žalované pak zaslala žalobkyni dopis, ve kterém ji žádala o uhrazení peněžních částek za poškození jména žalované a za ušlý zisk. Teprve dne 8. 11. 2019, což vyplynulo z vyjádření právního zástupce žalobkyně, zaslala žalovaná žalobkyni závěrky z předmětné restaurace za měsíce březen až srpen 2019 a mzdové náklady.

12. Soud dále uvádí, že zamítl návrh na provedení dokazování svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], rovněž byl zamítnut návrh na provedení dokazování kompletním účetnictvím žalované, a to z toho důvodu, že pro rozhodnutí v předmětné právní věci bylo dokazování shora uvedenými důkazy považováno za dostatečné, jak je níže podrobně uvedeno v odst. 24, 25 tohoto rozsudku.

13. Podle ust. § 2747 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o tiché společnosti se tichý společník zavazuje k vkladu, kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti, na výsledcích podnikání podnikatele a podnikatel se zavazuje platit tichému společníkovi podíl na zisku. Podle ust. § 2747 odst. 2 občanského zákoníku, tichá společnost může být ujednána i k účasti tichého společníka jen na provozu některého ze závodů podnikatele.

14. Podle ust. § 2749 odst. 1 věta první občanského zákoníku, tichý společník má právo nahlížet do obchodních dokladů a účetních záznamů podnikatele. Podle ust. § 2749 odst. 2 občanského zákoníku, podnikatel vydá tichému společníkovi stejnopis účetní závěrky bez zbytečného odkladu po jejím vyhotovení a případném schválení, je-li vyžadováno; k opačnému ujednání se nepřihlíží.

15. Podle ust. § 2751 odst. 1 občanského zákoníku, tichý společník se podílí na zisku, nebo na ztrátě podnikatele v ujednané výši, jinak ve výši určené vzhledem k výši jeho vkladu a zavedené praxi stran, popřípadě vzhledem k zvyklostem. K ujednání podle něhož se tichý společník nepodílí na zisku, nebo na ztrátě, se nepřihlíží.

16. Podle ust. § 2752 občanského zákoníku, podíl na zisku vyplatí podnikatel do 30 dnů po vyhotovení účetní závěrky a jejím případném schválení, je-li vyžadováno. Vklad tichého společníka se nezvyšuje o jeho podíl na zisku, který nevybere.

17. Podle ust. § 574 občanského zákoníku, na právní jednání je třeba spíše hledět, jako na platné, než jako na neplatné. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle ust. § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

19. Podle ust. § 1978 odst. 1 občanského zákoníku, zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně, nebo mlčky.

20. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku, od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li takto zákon. Podle ust. § 2002 odst. 1 občanského zákoníku, poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinností, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla, nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Podle ust. § 2004 odst. 1 občanského zákoníku, odstoupením od smlouvy, se závazek zrušuje od počátku.

21. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl.

22. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

23. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Po zjištění shora uvedeného skutkového stavu se soud neztotožnil s právním názorem žalobkyně, že předmětná smlouva je neplatná, neboť dle jeho názoru, předmět smlouvy uvedený v čl. I. odst. 1 je dostatečně přesný, když se v tomto odstavci uvádí, že vklad se poskytne výhradně k podnikatelské činnosti restaurace [jméno], nám. [jméno] [anonymizováno], [obec], a že tato smlouva se netýká dalších aktivit firmy žalované, jako [příjmení] [jméno], [anonymizováno] potravin, majetku firmy, osobních a nákladních vozidel, autodopravy. Pojem majetek firmy je nutno vyložit jako majetek, který se netýká restaurace [jméno] [příjmení]. Soud při tomto výkladu vycházel z ust. § 574 občanského zákoníku a v souladu s ním pohlížel na uvedené ustanovení smlouvy, jako na platné. Neplatnost smlouvy nelze dovodit ani z jiných jejich ustanovení.

25. Naopak se však soud ztotožnil se stanoviskem žalobkyně, že od uvedené smlouvy odstoupila důvodně a na základě ust. § 2004 odst. 1 občanského zákoníku, a že se tímto odstoupením závazek ze smlouvy zrušil od počátku. K odstoupení od smlouvy došlo nepochybně ve výzvě k uhrazení dluhu, kterou zaslal dne 6. 11. 2019 právní zástupce žalobkyně žalované, a tato výzva byla žalované, jak je patrno z doručenky, řádně dne 7. 11. 2019 doručena. Ve výzvě se uvádí, že právní zástupce žalobkyně jménem klientky z důvodu právní opatrnosti a jistoty odstoupil a odstupuje od smlouvy z důvodu prodlení žalované se splněním povinností uvedených v čl. I. odst.

3. Jak bylo dokazováním prokázáno, žalovaná skutečně neplnila své povinnosti uvedené v předmětném článku smlouvy, když nevyhotovovala měsíční účetní závěrky v předmětné době a žalobkyni neproplácela čistý zisk z podnikatelské činnosti, a rovněž neinformovala žalobkyni o případných ztrátách z podnikatelské činnosti. K tomu soud uvádí, že závěrky za rok 2019, které zaslala žalovaná žalobkyni, nelze považovat za řádné splnění její povinnosti zakotvené v uvedeném článku smlouvy, a to vzhledem k jejich obsahu a také vzhledem k tomu, že byly zaslány opožděně. Vzhledem k těmto skutečnostem, dle názoru soudu, vzniklo žalobkyni dle ust. § 2002 odst. 1 občanského zákoníku, právo na odstoupení od předmětné smlouvy, když žalovaná smlouvu porušila podstatným způsobem a žalobkyně by předmětnou smlouvu neuzavřela, pokud by porušení předvídala.

26. Jelikož žalovaná žalobkyni nevrátila po odstoupení od smlouvy vklad ve výši 500 000 Kč, vzniklo žalované na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, které je povinna žalovaná žalobkyni, dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, vrátit. Bylo proto rozhodnuto, že žalovaná je povinna uvedenou částku žalobkyni zaplatit.

27. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od 22. 11. 2019, kdy jak je shora uvedeno, se prokazatelně dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (viz. odst. 10 rozsudku), do zaplacení, má oporu v ust. §§ 1968, 1970 občanského zákoníku, výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nař. vlády 351/2013 Sb.

28. Soud dále konstatuje, že pokud se žalovaná domnívá, že jí v souvislosti s činností žalobkyně týkající se podnikání v restauraci [jméno] [příjmení] vznikla škoda, může svůj nárok uplatnit žalobou.

29. Výrok o tom, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni předmětnou peněžní částku do 3 dnů od právní moci rozsudku, má oporu v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

30. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 25 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Výše soudního poplatku vychází z položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., ve znění změn a doplňků. Dále byla přiznána náhrada nákladů řízení za právní zastoupení advokátem dle ust. § 7, bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění změn a doplňků, za 13 úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) cit. vyhl., za písemné podání žaloby, za předžalobní výzvu, za písemná podání ze dne 9. 2. 2021, 21. 2. 2021, 16. 3. 2021 a 11. 5. 2021 dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhl. a za účasti u jednání soudu ve dnech 13. 1. 2021, 14. 4. 2021 a 14. 6. 2021, přičemž každé z těchto jednání trvalo déle než 2 hodiny, dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhl. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 10 300 Kč. Za uvedené úkony byla tedy přiznána odměna v celkové výši 133 900 Kč. Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 14b odst. 5 cit. vyhl. 13x režijní paušál v celkové výši 3 900 Kč. V souvislosti s účastní právního zástupce žalobce u jednání soudu, byla přiznána náhrada nákladů řízení za cestovné v celkové výši 1 165 Kč v souladu s ust. §§ 1b (857 Kč), 4a (308 Kč) vyhl. č. 333/2018 Sb. za cestu [značka automobilu] [registrační značka] za 3 jízdy na trase [obec] – [obec] a zpět, v délce 70 km, při průměrné spotřebě benzínu zjištěné z TP vozidla ve výši 4,13 l/100km. Přiznána byla rovněž náhrada za promeškaný čas advokáta dle ust. § 14 odst. 1, 3 cit. vyhl. ve výši 1 200 Kč za 12 půlhodiny ztráty času. Poněvadž advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 19a vyhl. č. 110/2004 Sb. přiznána 21 % DPH z odměny a nákladů advokáta ve výši 29 435 Kč Celkem tedy byly přiznány žalobci náklady řízení ve výši 194 600 Kč.

31. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta, má oporu v ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada nákladů řízení povinen zaplatiti ji advokátovi.

32. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci předmětnou peněžní částku s příslušenstvím a náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.