6 C 312/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 132 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení , částka, s úrokem z prodlení 12,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ve výši , částka, a č. , hodnota, ve výši , částka, uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Oba úvěry byly vyplaceny na bankovní účet žalovaného dne , datum, . Žalovaný se zavázal vrátit získané částky v prvním případě do 20 dnů, v druhém do 30 dnů, spolu se sjednaným úrokem a poplatkem, což nesplnil, ač byl upomínán. Žalobkyně získala pohledávky od původní věřitelky a další společnosti postoupením. Žalovanou částku tvoří v prvním případě jistina , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru , částka, , úrok , částka, , poplatky za upomínání celkem , částka, , smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny od , datum, do , datum, , tj. , částka, , a zákonný úrok z prodlení z jistiny od , datum, do zaplacení, a ve druhém případě jistina , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru , částka, , úrok , částka, , poplatky za upomínání celkem , částka, , smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny od , datum, do , datum, , tj. , částka, , a zákonný úrok z prodlení z jistiny od , datum, do zaplacení. Předžalobní upomínku žalobkyně žalovanému zaslala.

2. Žalobu s výzvou k vyjádření převzal žalovaný ze své datové schránky v souladu s § 47 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, dne , datum, . O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem; přesto zůstal v řízení nečinný.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí. Na výzvu nereagovali, soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

4. Původní věřitelka s žalovaným si prostředky dálkové komunikace potvrdili dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č.l. 14-17, 19), na základě které bylo téhož dne na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, odesláno , částka, (č.l. 17), které se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do 20 dnů, tj. , datum, ; RPSN činila 6 688,32 % (znovu č.l. 16). Původní věřitelka vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisy ze dne , datum, (č.l. 20) a , datum, (č.l. 21).

5. Stejného dne si původní věřitelka s žalovaným prostředky dálkové komunikace potvrdili také smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č.l. 25-28, 30), na základě které bylo téhož dne na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, odesláno , částka, (č.l. 29), které se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do 30 dnů, tj. , datum, ; RPSN činila 5 395,58 % (znovu č.l. 27). Původní věřitelka vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisy ze dne , datum, (č.l. 31) a , datum, (č.l. 32).

6. Podle jejího tvrzení, které žalovaný nepopřel, neuhradil na žádnou z pohledávek ničeho. Následně žalobkyně podepsala dne , datum, smlouvy o postoupení pohledávek za žalovaným se společností , právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, (č.l. 24, 35), která následně , datum, podepsala k oběma pohledávkám smlouvu o postoupení pohledávek s žalobkyní (č.l. 36-37, 38-42). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (č.l. 43-44).

7. Žalobkyně netvrdila a neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím financí žalované jakkoli ověřovala úvěruschopnost žalovaného (k jeho majetkovým poměrům netvrdila nic konkrétního). Vzhledem k následujícímu právnímu hodnocení považoval soud za nadbytečné a nehospodárné ji v tomto směru (písemně či ústně) vyzývat.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít 2x smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).

9. Žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení k tomu, že by původní věřitelka splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru neuvedla ve vztahu k žalovanému nic konkrétního a sama v žalobě operovala i s možností posouzení nároků jako bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti uzavřených smluv. Kromě toho soud , právnická osoba, považuje za vyloučené, že si solventní člověk průměrného rozumu půjčí za drakonických podmínek sjednaných ve smlouvě , částka, . Člověk, který nemá , částka, z vlastních zdrojů, těžko bude schopen je do jednoho měsíce jednorázově vrátit, nadto s takovým příslušenstvím, jaké bylo sjednáno.

10. Uzavřené smlouvy tedy soud shledal absolutně neplatnými s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Kromě toho jsou obě smlouvy podle stejných ustanovení občanského zákoníku neplatné i pro astronomickou nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství.

11. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. I náklady nebankovních úvěrů však musejí mít svou mez, kterou astronomicky překračuje RPSN přes 56 000 %, zatímco běžná výše nákladů (byť bankovních) úvěrů se dlouhodobě pohybuje okolo 10 % [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (, jméno FO, ). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.].

12. Mezi dalšími (subjektivními) okolnostmi, které by měly soudu ve věci vyplynout nad rámec samotné výše sjednaného příslušenství oproti hladině běžné ve srovnatelném obchodním styku, aby mohl učinit závěr o lichevním ujednání ve smyslu § 1796 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), vnímá soud jako podstatnou významnou nerovnost účastníků řízení, kde na jedné straně vystupovala původní věřitelka (a později žalobkyně) jako profesionál, který při své podnikatelské činnosti pravidelně zneužívá svého silnějšího postavení vůči žalovaným spotřebitelům; jde o další důvod přispívající k závěru o neplatnosti uvedených ujednání pro jejich zjevnou disproporci. V poměrech projednávané věci sjednaná příslušenství optikou dobrých mravů a veřejného pořádku neobstojí.

13. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně prokázala, že žalovaný získal od původní věřitelky , částka, , které podle jejího (nezpochybněného) tvrzení nevrátil. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě dvojího prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatil částkou , částka, , kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

14. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednaných smluv o úvěru nebyla platně sjednána žádná příslušenství ani smluvní pokuty, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že ve věci úspěšnějšímu žalovanému pro jeho nečinnost žádné náklady k náhradě nevznikly.

16. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.