6 C 317/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 45 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení 12 % z částky částka od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení částka s úrokem z prodlení 12 % z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku částka do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené s žalovaným dne datum prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, na jejímž základě poskytla žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu úvěr částka a žalovaný se zavázal jej uhradit do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru částka a jednorázovou sankcí částka pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky (celkem 5x). Žalovaný uhradil pouze částka. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala dne datum.

2. Žaloba s výzvou k vyjádření byly žalovanému do jeho datové schránky podnikající fyzické osoby doručeny fikcí dne datum (10. dnem od dodání datové zprávy, kterou si držitel datové schránky nevyzvedl) v souladu s § 47 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. O zahájení řízení byl soudem informován také e-mailem, přesto zůstal nečinný.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Účastníci řízení si přes internet sjednali dne datum úvěrovou smlouvu č. hodnota-Anonymizováno, v níž je žalovaný označen identifikačním číslem a sídlem podnikání a je v ní uvedeno, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr částka za poplatek (úrok) 1 % denně za každý den čerpání úvěru na 70 dní. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v pěti čtrnáctidenních splátkách po částka, poslední splátka připadala na datum; při prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky sjednaly smluvní strany pokutu částka (smlouva o podnikatelském úvěru č. l. 9-13). Žalobkyně poskytla žalovanému částka dne datum na bankovní účet č. č. účtu (potvrzení o platbě č. l. 14), žalovaný vrátil pouze částka (tvrzení žalobkyně, které nepopřel). Za každou z pěti sjednaných splátek, s jejichž plnou úhradou byl žalovaný v prodlení (tedy s každou), ještě žalobkyně účtovala smluvní pokutu částka (celkem částka). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu po splatnosti dopisem ze dne datum, odeslaným datum (předžalobní upomínka s dokladem o odeslání č. l. 15-16). Úroková sazba pro nefinanční podniky činila v době sjednání úvěru, tj. březnu 2025, 6,40 % ročně (ARAD 1145 č.l. 24).

5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Účastníci řízení uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“). Soud se zabýval platností smlouvy z hlediska její mravnosti ve smyslu § 547 a § 588 o. z. Byť účastníci řízení vystupovali v popsaném smluvním vztahu ve formálně rovnocenném podnikatelském postavení, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně je profesionálem v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, která nastavuje smluvní podmínky jednostranně a primárně podle vlastních potřeb; úvěrovaný nemá možnost je jakkoli upravovat či měnit (adhezní způsob uzavírání smluv – viz § 1798 a násl. o. z.). Drobný živnostník tak vůči ní zasluhuje ochrany slabší strany ve smyslu § 433 o. z., dle kterého ten, kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

6. Dále je nutno vzít v potaz podnikatelský záměr žalobkyně založený na předpokladu, že úvěrovaný nebude schopen smluvnímu závazku dostát a žalobkyně své riziko zhojí na neobvykle vysokých sankcích za porušení smluvní povinnosti. Cílí přitom na drobné podnikatele, kteří – rozhodnou-li se ve smluvních vztazích vystupovat v rámci svého živnostenského oprávnění – nepožívají ochrany spotřebitele, současně však velmi pravděpodobně nejsou solventními smluvními partnery pro bankovní instituce či jiné subjekty poskytující úvěr za poplatek v běžné výši (resp. v poměru nikoli nepřiměřeném k obvyklé výši úrokové sazby ve smyslu § 1802 o. z.). Solventní, úvěruschopný a racionální podnikatel by neměl důvod na úvěrové podmínky žalobkyně přistupovat. O nepoctivosti popsaného podnikatelského záměru svědčí i skutečnost, že sama žalobkyně předem předpokládá možnost, že soud neshledá uzavřenou smlouvu platnou, a pro ten případ žádá přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Není v zájmu společnosti, aby takový podnikatelský záměr požíval právní ochrany (k celospolečenskému rozměru posuzované problematiky, byť ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

7. Jak vyložil Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí sp. zn. spisová značka, případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. I přes nečinnost žalovaného má soud v projednávané věci za to, že úrok 1 % denně, tj. 365 % ročně (oproti obvyklé míře v bankovním sektoru pro dané období kolem 6 %) a smluvní pokuta částka za prodlení se splátkou při výši poskytnutého úvěru představují nemravně nepřiměřené náklady úvěru; v kombinaci s výše uvedenými okolnostmi dospěl soud k závěru o nemravnosti ujednání o výši úroku způsobující absolutní neplatnost uzavřené smlouvy jako celku (podobně viz i rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, či rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

8. Soud se dále ztotožňuje s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), který se zabýval možností aplikace § 576 a § 577 o. z. v případě úroku sjednaného v nemravné výši, jak tomu bylo i v daném případě; přestože se rozhodnutí týká úvěru spotřebitelského, je možno jeho závěry aplikovat i v projednávaném kontextu drobného živnostníka: „Neplatnost má charakter i sankčně motivační. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. V řadě případů by žalobkyně jako podnikatelka v oblasti poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů dostala zaplacenu částku vyšší, a i v případě zpochybnění by dostala zaplacenu nejvyšší přípustnou. Je zřejmé, že aplikace pravidla § 577 o. z. by zde nenaplňovala podstatu ochranného účelu. Motivační složka by byla zcela popřena.“ 9. Smlouvu tedy soud shledává neplatnou jako celek a přiznává žalobkyni pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému částka a žalovaný nezpochybnil její tvrzení, že dosud vrátil pouze částka. V nevrácené části poskytnutého plnění proto soud žalobě vyhověl i s úrokem z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.; byť soud shledal úvěrovou smlouvu neplatnou, sjednaného termínu plnění závazku si byl žalovaný nepochybně vědom, uplatněný úrok z prodlení je proto důvodný.

10. Ve zbytku soud žalobu pro absolutní neplatnost smlouvy o podnikatelském úvěru z důvodu nemravnosti sjednaného příslušenství zamítl.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastnic v řízení je v zásadě totožný.

12. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Proti výrokům I až III tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Proti výroku IV tohoto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, může soud pohledávku státu po 30 dnech po jeho právní moci postoupit k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.