6 C 318/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 32 532,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem částka, úrokem 12,75 % z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení částka a úrokem z prodlení 12,75 % z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částka s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru – Anonymizováno Anonymizováno – k úvěrovému účtu č. č. účtu, uzavřené dne datum mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získala žalovaná od původní věřitelky úvěr částka, jehož splácení v měsíčních splátkách po částka ovšem neplnila řádně a včas. Dostala se do prodlení, pro které původní věřitelka úvěr zesplatnila k datum; žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu částka spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovaným i běžícím úrokem a úrokem z prodlení. Smlouvou účinnou dne datum postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalované oznámeno; žalovaná byla také vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a první písemnost doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, kde si žalovaná písemnost nepřevzala. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalované je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, další písemnosti již soud žalované doručoval postupem podle § 50m o. s. ř., tj. byly uloženy u soudu a na úřední desce soudu byla vyvěšena výzva k jejich vyzvednutí.

3. Soud projednal věc v nepřítomnosti žalované, která se, ač řádně předvolána, k jednání nedostavila.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Původní věřitelka s žalovanou podepsaly dne datum Smlouvu o úvěru – Anonymizováno Anonymizováno – k úvěrovému účtu č. č. účtu (výpis úvěrového účtu č.l. 28), na základě které získala žalovaná částka a zavázala se je se sjednaným příslušenstvím vrátit v 72měsíčních splátkách po částka (formulář pro standardní informace o spotř. úv. č.l. 49v-50, smlouva o úvěru č.l. 18-20, všeobecné obchodní podmínky č.l. 21, sazebník poplatků č.l. 22). Učinily tak na základě písemné žádosti žalované z téhož dne, v níž ke svým poměrům uvedla měsíční příjem ze zaměstnání částka (ověřeno údajně náhledem do běžného účtu), žije sama a nikoho neživí; údaje o výdajích vyplněny nebyly (žádost o úvěr čl. 45); při vyhodnocování její úvěruschopnosti vycházela původní věřitelka ze své vnitřní metodiky (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti č.l. 46-48, vysvětlení některých pojmů č.l. 49). Žalovaná uhradila původní věřitelce v souvislosti s uvedenou smlouvou částka (platební historie č.l. 51-52). Jelikož žalovaná neplnila sjednaný závazek řádně a včas, využila původní věřitelka smluvního práva a úvěr k datum zesplatnila, což žalované oznámila (oznámení o prohlášení úvěru za splatný č.l. 23). Smlouvou ze dne datum, účinnou datum (smlouva o postoupení pohledávek čl. 24-25, 27), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou žalobkyni (seznam postoupených pohledávek čl. 26), což žalované oznámila dopisem ze dne datum (oznámení o postoupení pohledávky čl. 29-30). Dne datum odeslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 31-33).

6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (dále jen „o. z.“).

7. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

8. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

9. V projednávané věci vyšla původní věřitelka pouze z prohlášení žalované a ověřené výše jejího příjmu, vůbec se však nezabývala výdajovou stránkou jejího hospodaření. Žalovanou deklarovaný (a údajně ověřený) nízký příjem přitom při současné deklaraci, že žije sama a hradí tak ze svého jediného příjmu v plné výši např. náklady bydlení (neznámé výše), měl původní věřitelku minimálně přimět k bližšímu zkoumání poměrů žalované, neměl-li ji vést rovnou k závěru o tom, že žalovaná není vhodnou klientkou k poskytnutí jakéhokoli úvěru (byť výše sjednané splátky částka nebyla obecně nijak vysoká, pro žalovanou představovala desetinu jejího příjmu, který nedosahoval ani výše minimální mzdy; jiné zjištěné příjmy tvrzeny ani prokazovány nebyly). Poskytla-li tedy původní věřitelka spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o reálných možnostech žalované úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

10. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od datum do datum, mohla sice navozovat dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona), při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96) a i s odkazem na naznačené stanovisko SDEU z roku 2014 je nepochybné, že novou úpravou sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, nikoliv její oslabení (viz dále důvodová zpráva i samotný rozsah nové úpravy). SDEU ostatně přímo ve vztahu k aplikované úpravě rozhodl ve věci C-679/18 (dne datum) k předběžné otázce tuzemského soudu tak, že ukládala-li spotřebiteli povinnost uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve stanovené lhůtě, pak nebyla souladná se směrnicí (proto také viz dnešní znění § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného podle zákona č. 96/2022 Sb. od datum, podle kterého přihlédne soud k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i bez návrhu).

11. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaná získala od původní věřitelky částka a vrátila dosud pouze částka. Nadále se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohacuje částkou částka, kterou je povinna žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

12. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; ve věci úspěšnější žalované pro její nečinnost žádné náklady nevznikly. Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.