6 C 346/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 25 695 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující částka s úrokem z prodlení 12,75 % z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené dne datum, na základě které poskytla žalobkyně žalované na bankovní účet č. č. účtu úvěr částka, za který se žalovaná zavázala zaplatit úrok 40 % měsíčně. Žalobkyně úvěr pro prodlení žalované zesplatnila k datum. Požadovaný dluh sestával z jistiny částka, kapitalizovaného smluvního úroku částka a smluvní pokuty 0,1 % za každý den prodlení z dlužné jistiny, kterou od prvního dne prodlení datum ke dni zaslání předžalobní výzvy žalobkyně vyčíslila na částka. Popř. navrhla žalobkyně posoudit nárok jako bezdůvodné obohacení. Předžalobní upomínku odeslala.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Na zahájené řízení byla nadto žalovaná soudem upozorněna prostřednictvím žalobkyní sdělené e-mailové adresy; telefonicky se s ní spojit nepodařilo.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou si prostředky dálkové komunikace potvrdily dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (čl. 12-13, 16-17), na základě které žalovaná téhož dne získala částka na bankovní účet uvedený ve smlouvě č. č. účtu (čl. 14), za což účastnice řízení sjednaly jako odměnu úrok 40 % měsíčně (RPSN 5 508,79 %); úvěr byl sjednán jako revolvingový na neurčito s možností opakovaného čerpání. Splácet měla žalovaná měsíčně pouze přirostlý úrok, jistina byla určena ke splacení zcela nebo z části „kdykoli za trvání smlouvy“. Před poskytnutím úvěru měla žalobkyně k dispozici výpisy z běžného účtu žalované za měsíce listopad Anonymizováno až leden Anonymizováno (č.l. 18), ze kterých je patrna řada mikropůjček, pohledávek po splatnosti a poplatků za výzvu k úhradě dlužné částky; obrat pohybů na účtu kolem částka byl pravidelně vyšší než doložený měsíční příjem žalované ze zaměstnání (cca částka, s vánoční prémií částka). Žalovaná sjednaný úvěr jednorázově vyčerpala, neuhradila však žalobkyni podle jejího sdělení ničeho. Dopisem ze dne datum oznámila žalobkyně žalované zesplatnění úvěru do tří dnů (čl. 15). Dne datum zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (č.l. 20-21). Z ostatních předložených listinných důkazů soud nic podstatného nezjistil.

5. Soudu je z úřední činnosti známo, že běžná roční procentní sazba nákladů (RPSN) bankovních spotřebitelských úvěrů se dlouhodobě pohybuje okolo 10 %.

6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (dále jen „o. z.“).

7. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Poměry žalované sice zkoumala, na základě dostupných informací ji však neměla vyhodnotit jako solventní klientku pro jakoukoli částku, neboť z předložených výpisů bankovního účtu je jasně patrno nezdravé a dlouhodobě neudržitelné finanční hospodaření. Žalovaná si podle zjištěné bilance nevystačí se svým příjmem, aby dokázala pokrýt své (ať už zbytné či nezbytné) výdaje. Poskytla-li jí žalobkyně za těchto okolností další spotřebitelský úvěr, přispěla do roztočené spirály dluhové pasti, čemuž se právě snaží zabránit zmíněný § 86 zákona č. 257/2016 Sb., který tak porušila.

8. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Kromě toho by úvěrová smlouva byla neplatná i pro astronomickou nemravnost sjednaného příslušenství.

9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. (s čímž ostatně žalobkyně sama operovala již v návrhu). Je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet částka; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalované vychází, jí žalovaná nic nevrátila. Bezdůvodně se tak na úkor žalobkyně uvedenou částkou obohatila a je povinna ji vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

10. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastnic v řízení je v zásadě totožný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.