6 C 355/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 17 921 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení částka a úrokem z prodlení 11,5 % z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku za žalobu částka do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částka s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne datum, na základě které poskytla žalobkyně žalované na bankovní účet uvedený ve smlouvě č. č. účtu úvěr částka, který se žalovaná zavázala splatit do 24 měsíců. Úvěruschopnost zkoumala žalobkyně standardním způsobem podle své interní metodiky a dospěla k dostatečné disponibilní částce, aby byla žalovaná schopna závazku dostát. Žalobkyně úvěr pro prodlení žalované po předchozím upozornění zesplatnila k datum. Poté žalovaná dne datum uhradila částka, jinak ničeho. Před podáním žaloby ji žalobkyně naposledy vyzvala k úhradě dluhu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalované je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, další písemnosti již soud žalované doručuje postupem podle § 50m o. s. ř., tj. uložením u soudu a vyvěšením výzvy k jejich vyzvednutí na úřední desce soudu. O probíhajícím řízení byla nadto informován e-mailem. Telefonicky se s ní spojit nepodařilo.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud zjistil následující skutkový stav: Úvěrová smlouva ID Anonymizováno /ID žádosti Anonymizováno (č.l. 12-20) předložená soudu k důkazu je z datum a týká se jiného než tvrzeného závazku mezi týmiž účastnicemi (úvěr částka splatný do jednoho měsíce). Z dalších předložených důkazů je nicméně patrno zkoumání úvěruschopnosti k částce částka z května 2025 i její vyplacení, což pro následující právní posouzení postačovalo, soud proto nepovažoval za nutné v tomto směru vyzývat žalobkyni k doplnění důkazů. Žalobkyně schválila dne datum žádost žalované o úvěr částka na základě informací od žalované (č.l. 21), že její měsíční příjem ze zaměstnání je částka (netvrdila, že by ověřovala) a že výdaje na splátky jiných závazků činí částka měsíčně (z databáze NRKI žalobkyně ověřila skutečnou výši částka měsíčně – č.l. 45-48); dalšími výdaji se žalobkyně nezabývala, podle svého tvrzení a interní metodiky (č.l. 24-25) vyšla z životního minima částka. Úvěr částka žalobkyně téhož dne vyplatila na bankovní účet žalované (totožný jako v předchozí smlouvě) č. č. účtu (čl. 23). Žalovaná svůj závazek od počátku neplnila (č.l. 22). Dopisem ze dne datum upozornila žalobkyně žalovanou na riziko okamžitého zesplatnění úvěru (č.l. 28-29), což následně také učinila ke dni datum a oznámila žalované dopisem odeslaným datum (čl. 30-31). Dne datum uhradila žalovaná částka (znovu č.l. 22). Dne datum zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (č.l. 32-33).

5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran patrně bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do datum (dále jen „o. z.“).

6. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, kterou nesplnila. Netvrdila, že by ověřovala výši měsíčního příjmu žalované a z ostatních informací (zejména citelně podhodnocené prohlášení o dalších závazcích) měla vyhodnotit minimálně tak, že je třeba se poměry žalované zabývat podrobněji a nevystačit si pouze s modelovým příkladem výše životního minima (na výdajové stránce, kterou z více než dvou třetin spotřebovávaly závazkové vztahy); z dostupných informací se tak žalovaná jevila jako spíše neúvěruschopná, a kdyby chtěla žalobkyně učinit zodpovědně závěr jiný, musela by se nutně jejími poměry zabývat podrobněji. Což netvrdila, že by učinila, čímž z pohledu soudu porušila zmíněný § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

7. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Z uvedeného důvodu netrval soud na jejím předložení, neboť ze zbývajících důkazů plyne, že částka byla vyplacena tak, jak je tvrzeno, což je pro následující právní posouzení dostačující.

8. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet částka a že žalovaná vrátila pouze částka. Bezdůvodně se tak na úkor žalobkyně obohatila částkou částka a je povinna ji vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

9. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastnic v řízení je v zásadě totožný.

11. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, může soud pohledávku státu po 30 dnech po jeho právní moci postoupit k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.