6 C 56/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedou senátu JUDr. Ivanem Jordánem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 26 530 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 140 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, že žalovaný, je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 23 390 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 249,69 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 16 280 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 10,75 % ročně z částky 16 280 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Kroměříži dne 5. 1. 2021 domáhal toho, aby bylo rozhodnuto, že žalovaný, je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 26 530 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 249,69 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 16 280 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 10,75 % ročně z částky 16 280 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Dále v žalobě uvedl mimo jiné, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], (s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], došlo dne 2. 2. 2018 k uzavření Smlouvy o úvěru č. 9 2018 (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také předpis splátek. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč (dále také jen„ úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy dle čl. I. Smlouvy. Úvěr byl v souladu s čl. I. odst.

2. Smlouvy poskytnut žalovanému za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovaným dle čl. II. Smlouvy činily 13 140 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 31 140 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru, se žalovaný v souladu čl. II. Smlouvy a Předpisu splátek zavázal uhradit v 13 měsíčních splátkách po 2 340 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 2. 3. 2019, zesplatnil a tím mu vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 16 280 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 16 280 Kč od 3. 3. 2019 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,75% ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně. Na základě smluvního ujednání, aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 16 280 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti x [právnická osoba] postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: -) neuhrazené jistiny ve výši 16 280 Kč -) smluvní pokuty ve výši 10 250 Kč -) zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 2 249,69 Kč Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: -) úroků z úvěru ve výši 10,75% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 16 280 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, -) zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75% p.a. z částky ve výši 16 280 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 18. 12. 2020 Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to výpisem z obchodního rejstříku žalobce, smlouvou o úvěru [číslo] předpisem splátek k uvedené smlouvě, sdělením o platbách v hotovosti, které žalovaný uskutečnil, ze kterých bylo zjištěno, že dne 2. 2. 2018 provedl dvě platby ve výši 720 Kč a 2 340 Kč, dne 31. 3. 2018 platbu ve výši 2 300 Kč, 12. 5. 2018 ve výši 2 000 Kč, 16. 7. 2018 ve výši 4 000 Kč, dne 7. 9. 2018 ve výši 1 000 Kč, dne 25. 10. 2018 ve výši 2 000 Kč a dne 31. 12-. 2018 ve výši 500 Kč, celkem tedy zaplatil částku ve výši 14 860 Kč. Dokazování bylo dále provedeno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba], jako postupitelem a žalobcem, jako postupníkem, dodatkem [číslo] k této smlouvě, oznámením o postoupení pohledávky, kterou zaslal [právnická osoba], dne 24. 7. 2020 žalovanému a předžalobní výzvou, kterou zaslal právní zástupce žalobce žalovanému dne 18. 12. 2020, ze kterých bylo zjištěno a prokázáno, že skutečnosti, které žalobce uvedl na základě těchto důkazů, jsou pravdivé.

3. Žalobce je v předmětné právní věci aktivně legitimován na základě předmětné smlouvy o postoupení pohledávek v souladu s ust. § 1895 a násl. občanského zákona č. 89/2012 Sb.

4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení této úvěruschopnosti, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle ust. § 87 odst. 1 cit. zák., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, je smlouva neplatná.

7. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. ¨ 8. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

9. Poněvadž v předmětné právní věci nebylo prokázáno, že by žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, tak jak mu to ukládá ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a přesto spotřebitelský úvěr žalovanému poskytl, je shora uvedená smlouva o úvěru neplatná, vzhledem k ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.

10. Dokazováním bylo prokázáno, že žalobce žalovanému poskytl na základě neplatné smlouvy o úvěru částku ve výši 18 000 Kč. Jak bylo prokázáno, z dokladu o platbách v hotovosti, žalovaný zaplatil žalobci částku v celkové výši 14 860 Kč. Poněvadž doposud žalovaný žalobci nezaplatil zbytek hotovosti, kterou od žalobce obdržel, a to ve výši 3 140 Kč, čímž mu vzniklo bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bylo rozhodnuto, že tuto částku je povinen žalobci vrátit dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku (výrok ad. I. rozsudku).

11. Ve zbytku byl návrh žalobce zamítnut, jak je podrobně uvedeno ve výroku ad. II. rozsudku.

12. Výrok ad. III. rozsudku o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když v předmětné právní věci převážně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.