6 C 73/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 117 644,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem částka a částka, úrokem 12,75 % z částky částka od datum do zaplacení a úrokem 14,75 % z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení částka a částka a úrokem z prodlení 12,75 % z částky částka od datum do zaplacení a 14,75 % z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu částka do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částka s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru (č. hodnota ze dne datum a č. hodnota ze dne datum), uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „původní věřitelka“). Těmito smlouvami získal žalovaný od původní věřitelky úvěry částka a částka; za první se zavázal vrátit částka v 78týdenních splátkách po částka, tj. nejpozději do datum, za druhý se zavázal vrátit částka v 78týdenních splátkách po částka, tj. nejpozději do datum. Dostal se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacené jistiny částka a částka spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovanými i běžícími úroky z úvěru a z prodlení. Smlouvou účinnou dne datum postoupila původní věřitelka uvedené pohledávky žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku žalobkyně žalovanému odeslala.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalovaného je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, další písemnosti již soud žalovanému doručuje postupem podle § 50m o. s. ř., tj. uložením u soudu a vyvěšením výzvy k jejich vyzvednutí na úřední desce soudu. O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem. Telefonicky se s ním spojit nepodařilo.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud zjistil následující skutkový stav:

5. Původní věřitelka („Anonymizováno“) s žalovaným podepsali dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost částka a zavázal se za to vrátit částka v 78týdenních splátkách po částka (RPSN 147,18 %), tj. nejpozději do datum (č.l. 20-21). Učinili tak na základě žádosti žalovaného z téhož dne (č.l. 17), v níž uvedl, že žije v nájmu, je rozvedený a vyživuje dvě osoby; je OSVČ s čistým měsíčním příjmem částka (k čemuž doložil daňové přiznání za rok 2022 č.l. 18-19), další čistý příjem domácnosti měl činit částka, interní splátky žadatele činily částka a jiné jeho odhadované výdaje činily částka. Podle tvrzení žalobkyně, které nepopřel, na tento úvěr zaplatil částka.

6. Předtím ještě původní věřitelka („Anonymizováno“) s žalovaným podepsali dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost částka a zavázal se za to vrátit částka v 78týdenních splátkách po částka (RPSN 142,48 %), tj. nejpozději do datum (č.l. 24-25). Učinili tak na základě žádosti žalovaného z téhož dne (č.l. 23), v níž uvedl, že žije v nájmu, je rozvedený; je OSVČ s čistým měsíčním příjmem částka (k čemuž podle ruční poznámky doložil daňové přiznání za rok Anonymizováno), další čistý příjem domácnosti měl činit částka, interní splátky žadatele činily částka a jiné jeho odhadované výdaje činily částka. Podle tvrzení žalobkyně, které nepopřel, na tento úvěr zaplatil částka.

7. Smlouvou ze dne datum, účinnou téhož dne, postoupila původní věřitelka obě pohledávky za žalovaným žalobkyni (č.l. 27-32), což žalovanému oznámila dopisem ze dne datum (č.l. 33), odeslaným datum (č.l. 34). Dne datum odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (č.l. 35-37).

8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v prvním případě do datum, ve druhém do datum (dále jen „o. z.“) – beze změny aplikovaných ustanovení.

9. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Vyšla pouze z prohlášení žalovaného, jehož již jen deklarovaný příjem byl velmi nízký (13 až částka měsíčně), aniž by současně zaznělo, jaký je například výdaj na nájemní bydlení, či na dvě vyživované osoby (jak zaznělo v druhé žádosti). Vycházela-li původní věřitelka mimo jiné z druhého deklarovaného příjmu domácnosti, tento neměla jednak nijak ověřený (nic takového žalobkyně netvrdila), a jednak chodu celé domácnosti těžko mohl odpovídat deklarovaný měsíční výdaj celkové výše částka (nad rámec splátek dosavadních půjček). Původní věřitelka tedy měla informaci o velmi nízkém měsíčním příjmu a neměla žádné informace o skladbě výdajů a schopnosti žalovaného se svým příjmem hospodařit. Vzhledem ke zjištěným (resp. nezjištěným) skutečnostem neměla původní věřitelka ani v jednom z posuzovaných případů dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaný úvěruschopen či nikoli. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

10. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 11. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnil, že původní věřitelka přenechala žalovanému na hotovosti celkem částka a žalovaný jí dosud zaplatil zpět pouze částka. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatil částkou částka, kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

12. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.

14. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, může soud pohledávku státu po 30 dnech po jeho právní moci postoupit k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.