6 C 79/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 33 115,01 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení , částka, a úrokem z prodlení 11,5 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Předně soud uvádí, že souběh soudního řízení s řízením před finančním arbitrem nebyl tomuto rozsudku na překážku, neboť soudní rozhodnutí má v souladu s § 9 písm. b) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v účinném znění, přednost.

2. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, k úvěrovému limitu , částka, a výší minimální měsíční splátky 3,28 % z úvěrového rámce. Žalovaný čerpal , částka, , zpět vrátil pouze , částka, , které žalobkyně započetla způsobem patrným z Výpisu čerpání, splátek a úhrad. Před sjednáním úvěru prohlásil žalovaný, že žije u rodičů s měsíčním příjmem ze zaměstnání , částka, , měsíčním nákladem na bydlení , částka, , žádným dalším příjmem domácnosti; výpis z NRKI nevykazoval žádné negativní výsledky. Žalobkyně z informací z NRKI o dosavadních závazcích (, částka, ) a při zohlednění životního minima (, částka, ) zjistila disponibilní částku žalovaného , částka, ; byl tedy schopen hradit nový závazek , částka, měsíčně. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, ke dni , datum, tak žalobkyně úvěr zesplatnila, což žalovanému oznámila. Předžalobní upomínku odeslala žalobkyně rovněž.

3. Žalovaný nárok neuznal, žalobkyně podle něj splátky započítávala prioritně na vysoké smluvní pokuty a úroky. Opakovaně ji žádal o podrobný výpis a vysvětlení způsobu započítávání splátek, které mu však žalobkyně odpírala. Poukázal, kolik již proti čerpané částce na úvěr zaplatil, a sdělil, že se ve věci obrátil na finančního arbitra. Teprve poté žalobkyně úvěr zesplatnila.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně s žalovaným si prostředky dálkové komunikace dne , datum, potvrdili znění smlouvy , Anonymizováno, , Anonymizováno, – revolvingový úvěr č. , hodnota, (č.l. 15, 16), obsahující informaci o čistém měsíčním příjmu žalovaného , částka, ze zaměstnání (od , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a , částka, jako příjem dalších členů domácnosti; žalovaný byl podle smlouvy svobodný, bezdětný, žijící u rodičů (č.l. 14). Solventnost žalovaného ověřovala žalobkyně lustrací NRKI (č.l. 40-42), kde zjistila, že jiné finanční závazky žalovaného činí , částka, měsíčně; měl pět ukončených kontraktů, tři existující a jeden odmítnutý. Úvěrový rámec sjednali účastníci na , částka, s úrokovou sazbou 29,88 %, RPSN 34,33 % a výší minimální měsíční splátky 3,28 % z úvěrového rámce, tj. , částka, . Smlouva a obchodní podmínky umožňovaly výši úvěrového rámce změnit, což smluvní strany učinily do limitu , částka, dodatkem z , datum, (č.l. 1721, 44), minimální splátka od té doby činila , částka, .

6. Žalovaný z úvěru postupně načerpal , částka, , splátky hradil řádně do listopadu , Anonymizováno, , poté byl průběžně smluvně pokutován (celkem 23x po , částka, ); k tomu byly několikrát účtovány náklady za vymáhání po , částka, nebo , částka, , v 64 případech byla splátka , částka, započtena do výše kolem , částka, na „úrok za hotovostní transakce“ (č.l. 17-21). Žalovaný dosud celkem zaplatil , částka, (nesporné). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem z , datum, (č.l. 22), odeslaným následujícího dne (č.l. 23), aby v důsledku svého prodlení s úhradou závazků splatil celý čerpaný úvěr podle uzavřené smlouvy. Dne , datum, odeslala žalobkyně žalovanému ještě předžalobní upomínku (čl. 24-25).

7. Předtím se žalovaný u žalobkyně neúspěšně domáhal podrobného výpisu svého úvěrového účtu a žádal vysvětlení způsobu započítávání jednotlivých splátek (viz e-mailová komunikace z 2. až , datum, – č. l. 47-54, 57-60); se stížností se obrátil i na Českou národní banku (č.l. 55-56), která jej odkázala na finančního arbitra. O jeho šetření žalovaný žalobkyni informoval v reakci na výzvu k úhradě dlužných dvou splátek s upozorněním na možnost zesplatnění z , datum, (č.l. 61-63). Následně finanční arbitr zahájil dne , datum, řízení (č.l. 6667). V den zesplatnění přišel žalovanému e-mail od zástupce žalobkyně, na který žalovaný obratem reagoval informováním o zahájeném řízení u finančního arbitra (č.l. 64-65).

8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).

9. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

10. Bonitu klienta před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala pouze k úvěrovému limitu , částka, ; nebyl tvrzen opak. V tu chvíli navíc vyšla z (pouze tvrzeného) příjmu žalovaného ze zaměstnání , částka, měsíčně; žít měl u rodičů s měsíčním nákladem , částka, bez jiného příjmu domácnosti, další náklady určila žalobkyně podle životního minima , částka, a dosavadních splátek jiných úvěrů , částka, . I kdyby byly uvedené údaje skutečné (což je zejména u nákladů ve výši životního minima vysoce nepravděpodobné), činil by celkový měsíční výdaj žalovaného , částka, , z čehož při příjmu , částka, vychází volný zůstatek , částka, , který by mohl teoreticky postačovat pro původní splátku , částka, , nikoli již však , částka, po navýšení úvěrového limitu o rok později (bez dalšího zkoumání).

11. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, – srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

12. Úprava spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od , datum, do , datum, , mohla sice navozovat dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona), při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 21/96) a i s odkazem na stanovisko Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) z rozsudku ze dne , datum, ve věci C449/13 k výkladu čl. 8 a bodu 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) je nepochybné, že novou úpravou sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, nikoliv její oslabení (viz důvodová zpráva i samotný rozsah nové úpravy).

13. SDEU ostatně přímo ve vztahu k aplikované úpravě rozhodl ve věci C-679/18 (dne , datum, ) k předběžné otázce tuzemského soudu tak, že ukládala-li spotřebiteli povinnost uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve stanovené lhůtě, pak nebyla souladná se směrnicí (proto také viz dnešní znění § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného podle zákona č. 96/2022 Sb. od , datum, , podle kterého přihlédne soud k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i bez návrhu). Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“14. Nadto by uzavřená smlouva byla s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatná i pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství spočívající ve skrytých poplatcích a „úrocích za hotovostní transakci“, které byly žalovanému účtovány v řadě případů (vedle zpoplatněných upomínek smluvní pokuta za opožděnou splátku 23x , částka, = , částka, , zmíněný úrok za hotovostní transakci 64x cca , částka, = , částka, ). Jedině tak se mohlo stát, že z čerpaných , částka, uhradil , částka, a přesto podle výpočtů žalobkyně „zbývá“ na jistině uhradit ještě , částka, (o dalším příslušenství nemluvě). Parametry smlouvy se tak sjednaným úrokem 29,88 % a hodnotou RPSN 334,33 % sice mohou zdát v pořádku, v celkovém obrazu uskutečněných zápočtů však z hlediska veřejného pořádku neobstojí.

15. Žalovaný nárok je v každém případě nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno čerpání , částka, a úhrada , částka, . Bezdůvodné obohacení je tedy přeplaceno a nezbývá, co by měl žalovaný žalobkyni vracet, neboť pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy žalobkyně na sjednané příslušenství nárok nemá. Soud proto žalobu celou zamítl.

16. Ve sporu úspěšný žalovaný má nárok na paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony (vyjádření a účast při jednání) po , částka, [§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od , datum, , analogicky; § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. nebyl – na rozdíl od advokátního tarifu – novelizován, čímž vznikla neodůvodněná nerovnost mezi zastoupeným a nezastoupeným účastníkem řízení; soud proto § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v účinném znění, v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy neaplikuje a vzhledem k absenci prováděcí normy k § 151 odst. 3 o. s. ř. aplikuje nejbližší podobné ustanovení, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, v účinném znění].

17. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.