7 C 101/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 39 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 28 269,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 269,33 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 28 269,33 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 452,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 850,64 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úhrady za služby ve výši 10 730,67 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 128 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži ve znění doplnění ze dne 30. 5. 2023 č. l. 41 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky shora uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 1. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 11. 2022. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou byla dne 28. 9. 2018 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“).

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu [adresa žalované], kontaktní adresu dle Karty zákazníka [ulice a číslo], [obec], a to opětovně fikcí. Žalovaná nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaná se nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.

4. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud vyzval žalobkyni doplnění skutkových tvrzení ohledně skutečností, že s náležitou péčí byla před uzavřením smlouvy o úvěru, posouzena úvěruschopnost žalované. Na výzvu žalobkyně reagovala písemným podáním ze dne 30. 5. 2023, č. l. 41. <i>5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> 7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 13. Posouzení úvěru schopnosti žalované. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo]. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od 29. 5. 2022 ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. Skutková zjištění k posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná před uzavřením Smlouvy o úvěru podala právní předchůdkyni žalobkyně informace o svých rodinných, majetkových, pracovních a příp. jiných poměrech, které jsou zaznamenány v Kartě zákazníka – Žádosti o Spotřebitelský úvěr ze dne 28. 9. 2018. Právní předchůdce žalobkyně žádal od žalované uvést také informace o jeho měsíčních příjmech a o jeho měsíčních výdajích. Povinností žalované dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru i z čl. 7 2. Smlouvy, bylo uvést úplné, pravdivé a přesné údaje. Poskytnuté informace od žalované pak byly ověřeny doklady uvedenými a zaškrtnutými v Kartě zákazníka, část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“. Žalovaná v Kartě zákazníka ze dne 28. 9. 2018 dále uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu určitou u zaměstnavatele [jméno] [příjmení]. Její čistý příjem - hlavní (mzda HPP/část. úvazek, příjmy z podnikání jako hlavní příjem) je ve výši 17 280 Kč. Tento byl ověřen na základě výplatních pásek viz zaškrtnuté dokumenty k ověření. Další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd.) ve výši 2 000 Kč Tyto byly ověřeny na základě sdělení žalované. Státní sociální podpora- [ulice] (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení ve výši 3.800,00 Kč. Tato byla ověřena na základě sdělení žalované. Příjem žalované tedy byl ve výši 23 080 Kč [ulice] výdaje žalované byly: Výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 10.000,00 Kč. Tento byl ověřen na základě sdělení žalované. Osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 7 000 Kč. Celkové běžné měsíční výdaje žalované byly ve výši 17 000 Kč. Použitelný příjem žalované tedy byl ve výši 6 080 Kč.

15. Z Karty zákazníka ze dne 28. 9. 2018 se podává, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy majetkovou situaci žalované z výplatní pásky, dohody o provedení práce žalované. Jejich poskytnutí obchodnímu zástupci právního předchůdce žalobkyně potvrdila žalovaná svým podpisem na Kartě zákazníka. Absence dokladů či dokumentů, které jsou však zaškrtnuté v Kartě zákazníka ze dne 28. 9. 2018, ještě bez dalšího neznamenají, že tyto nebyly ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřovány. Žalovaná k tomuto tvrzení žalobkyně neměla výhrady.

16. Soud má tedy za prokázané na základě tvrzených skutečností, doložených důkazů žalobkyní, že právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem prověřil schopnost žalované splácet finanční částku, která mu byla poskytnuta na základě smlouvy o úvěru, která je níže specifikovaná, a to v souladu s ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Skutková zjištění a právní závěry: Pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 1. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 11. 2022. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

18. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 28. 9. 2018 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (č. l. 16 Smlouva) na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy (článek 1. 1. 2 Smlouvy), což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 100 Kč (procentuálně vyjádřený 17 % z jistiny) a odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč (20 % z jistiny) a za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč (dalších 52 % z jistiny). Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně souhrnně nazývá jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 78 ti týdenních splátkách po částkách ve výši 727 Kč, poslední splátka ve výši 721 Kč, a to počínaje dnem 5. 10. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 27. 3. 2020. Žalovaná za dobu od uzavření Smlouvy do dne postoupení na dlužnou částku zaplatil celkem 17 950 Kč. Za dobu od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby nezaplatila již ničeho. Poslední platba žalované byla dne 10. 1. 2022.

19. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení 1/ celkové dlužné jistiny ve výši 28 269,33 Kč a ta úhrady za služby částku ve výši 10 730,67 Kč, 2/ kapitalizovaných úroků ve výši 15 850,64 Kč za období od 28. 3. 2020 do 1. 11. 2022 z dlužné jistiny odpovídající 21,27 % ročně, 3/ kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 452,11 Kč za období od 28. 3. 2020 do 1. 11. 2022 z dlužné jistiny, 4/ úroku ve výši 24,81 % ročně z dlužné jistiny od 2. 11. 2022 do zaplacení a 5/ úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 2. 11. 2022 do zaplacení.

20. Právní závěr. Na základě skutkového zjištění soud proto uzavírá. Smlouvá o úvěru byla platně uzavřena v části zapůjčení jistiny 30 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a pevně sjednaného úroku 5 100 Kč. Finanční prostředky byly žalované právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty. Žalovaná celkem zaplatila částku 17 950 Kč. V části poplatku za hotovostní inkaso splátek však soud dospěl k závěru, že Smlouva je v této části neplatná. K důvodu neplatnosti soud ve stručnosti odkazuje na odst. 23 tohoto odůvodnění.

21. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného pevného úroku odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 17 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům. Pokud se týká jdoucího úroku, který byl sjednán ve výši 21,27 % ročně je i tato výše je zcela přiměřená, v souladu s ust. občanského zákoníku.

22. K části nároku na zaplacení poplatku za administrativní činnost, který procentuálně představuje výši vždy 20 % z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká administrativního poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených se smlouvou o úvěru po celou dobu trvání smlouvy, tedy do doby, než je dlužná částka zaplacena. Výše takto sjednaného poplatku za administrativní činnost je zcela přiměřená k výši zapůjčené jistiny. V této části je proto smlouva o úvěru platná. Další poplatek například za vyhodnocení úvěru, správu účtu žalobkyně ve smlouvě nesjednala, proto tento poplatek soud považuje i za odměnu za vedení, správu účtu.

23. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek (procentuálně ve výši 52 % z jistiny) ve Smlouvě soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku, a to za hotovostní inkaso splátek, soud shledává takové ujednání za v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: [ulice] odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaná si půjčila částku 30 000 Kč a byla povinna vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, dále jsoucí úroky, s poplatkem za administrativní činnost. Vedle toho měla však dále žalovaná povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek. Půjčky, úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení půjčky, úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení půjčky než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy. V této části je Smlouva absolutně neplatná. Pokud tedy žalobkyně požaduje na tzv. úhradě za služby, soud toto shledal za část nároku odpovídající poplatku za hotovostní inkaso splátek.

24. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem a právnímu závěru tedy žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni jistinu ve výši 30 000 Kč, pevně sjednaný úrok 5 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč. Poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč není žalovaná povinna žalobkyni vrátit z důvodu absolutně neplatného ujednání. S ohledem na uplatněné nároky v žalobě soud tedy dospěl k závěru, že v části tzv. úhrady za služby se jedná o poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 730,67 Kč, soud proto v této části žalobu zamítl z důvodu neplatnosti ujednání o tomto poplatku. Výrok II. tohoto rozhodnutí. Ve zbývající výši, tedy jistiny, úroku a úroku z prodlení soud žalobě vyhověl výrokem I. tohoto rozhodnutí.

25. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, neúspěšná v minimální výši, a to úhrady za služby, soud proto považuje za spravedlivé, aby žalovaná zaplatila žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení spočívající v : 1/ zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 950 Kč, 2/ odměně advokáta ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3/ x RP ve výši á 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 4/ 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 4 128 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok III. tohoto rozhodnutí. <i>26. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 27. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.