7 C 102/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 503 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 11 253 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 253 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 21,27 % ročně z částky 11 253 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 276,20 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 8 446,64 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 6 506,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 506,18 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 6 506,18 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, poplatku za dlužné úhrady ve výši 6 743,82 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 702 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky shora uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 1. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 11. 2022. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou byla dne 19. 2. 2019 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“).

2. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ohledně skutečností, že s náležitou péčí byla před uzavřením smlouvy o úvěru shora specifikované, posouzena úvěruschopnost žalovaného. Na výzvu žalobkyně reagovala písemným podáním ze dne 27. 5. 2023, č. l. 40.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 (výzva, vyjádřit se k žalobě) a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty dne 26. 5. 2023 (doručenka č. l. 35) a doplnění žaloby dne 1. 6. 2023 (doručenka č. l. 39), na adresu shora uvedenou, jedná se o adresu dle CEO, dále adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaný nemá datovou schránku.

4. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně již v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> 7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 13. Právní závěr k posouzení úvěru schopnosti žalovaného. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanáým došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ze dne 19. 2. 2019 (smlouva na č. l. 16). Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo]. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od 29. 5. 2022 ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. Z karty zákazníka ze dne 19. 2. 2019 (č. l. 14) právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy majetkovou situaci žalovaného, ve které žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako pomocný pracovník u zaměstnavatele Pro [obec], z. s . Jeho čistý příjem - hlavní (mzda HPP/část. úvazek, příjmy z podnikání jako hlavní příjem) je ve výši 1 969 Kč. Pobírá dále měsíčně částku 11 250 Kč. Další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd.) - ve výši 11 280 Kč Tyto byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Příjem žalovaného tedy byl ve výši 13 249 Kč. Žalovaný dále uvedl, že měsíční výdaje na bydlení byly (nájem, inkaso, energie) ve výši 3 500 Kč. Osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 3 700 Kč Tyto byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Splátky úvěrů/zápůjček (vč. hypoték) (dle žadatele) ve výši 1 080 Kč Tyto byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Celkové běžné měsíční výdaje žalovaného byly ve výši 8 280 Kč. Použitelný příjem žalovaného tedy byl ve výši 4 969 Kč. Z listiny podepsané samotným žalovaným (tj. v souzeném případě z Karty zákazníka) vyplývá, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o úvěru, nemá soud důvod o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat a z hlediska ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (tedy i z hlediska § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je toto dostačující.

15. Soud má tedy za prokázané na základě tvrzených skutečností žalobkyní, že právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem prověřil schopnost žalované splácet finanční částku, která mu byla poskytnuta na základě smlouvy o úvěru, a která je níže specifikovaná, a to v souladu s ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Skutková zjištění a právní závěry: Pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 1. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 11. 2022. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 2. 2019 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (č. l. 19 Smlouva) na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 250 Kč (procentuálně vyjádřený 17 % z jistiny), dále s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně sjednanou dle čl. 1 4 Smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč (20 % z jistiny), dále poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč (dalších 52 % z jistiny). Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně souhrnně nazývá jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 78 ti týdenních splátkách po částkách ve výši 606 Kč, poslední splátka ve výši 588 Kč, a to počínaje dnem 26. 2. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 18. 8. 2020.

17. Žalovaný za dobu od uzavření Smlouvy do dne postoupení na dlužnou částku zaplatil celkem částku ve výši 22 997 Kč Poslední platba žalovaného byla dne 19. 3. 2022. Za dobu od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby již žalovaný na dluh nezaplatil ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení 1/ celkové dlužné jistiny ve výši 17 759,18 Kč a poplatku za úhrady za služby ve výši 6 743,82 Kč, dále 2/ kapitalizované úroky ve výši 8 446,64 Kč za období od 19. 8. 2020 do 1. 11. 2022 z dlužné jistiny 17 759,18 Kč, 3/ kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 276,20 Kč za období od 19. 8. 2020 do 1. 11. 2022, 4/ úroky ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny od 2. 11. 2022 do zaplacení a 5/ úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 2. 11. 2022 do zaplacení.

18. Právní závěr. Smlouva o úvěru byla platně uzavřena v části zapůjčení jistiny 25 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a pevně sjednaného úroku 4 250 Kč. Finanční prostředky byly žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty.

19. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného pevného úroku odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 17 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům. Pokud se týká jdoucího úroku, který byl sjednán ve výši 21,74 % ročně, je dle názoru soudu tato výše zcela přiměřená, v souladu s ust. občanského zákoníku. Na tento úrok žalobkyně má nárok.

20. K části nároku na zaplacení poplatku za administrativní činnost, který procentuálně představuje výši vždy 20 % z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká administrativního poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených se smlouvou o úvěru po celou dobu trvání smlouvy, tedy do doby, než je dlužná částka zaplacena. Výše takto sjednaného poplatku za administrativní činnost je zcela přiměřená k výši zapůjčené jistiny. V této části je proto smlouva o úvěru platná. Další poplatek například za vyhodnocení úvěru, správu účtu, žalobkyně ve smlouvě nesjednala, proto tento poplatek soud považuje i za odměnu za vedení, správu účtu.

21. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek (procentuálně ve výši 52 % z jistiny) ve smlouvě o úvěru soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku, a to za hotovostní inkaso splátek, soud shledává takové ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: [ulice] odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaný si půjčil částku 25 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, dále jsoucí úroky, s poplatkem za administrativní činnost. Vedle toho měl však dále žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek. Půjčky, úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení půjčky, úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení půjčky než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy. V této části je smlouva absolutně neplatná. Na tuto část nemá žalobkyně nárok.

22. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem a právnímu závěru tedy žalovaný byl povinen ze Smlouvy vrátit žalobkyni jistinu ve výši 25 000 Kč, pevně sjednaný úrok 4 250 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, celkem tedy pouze částku 34 250 Kč. Poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč nebyl žalovaný povinen žalobkyni vrátit z důvodu absolutně neplatného ujednání. Pokud tedy žalovaný dosud na dlužnou částku zaplatil částku ve výši 22 997 Kč, když poslední platba žalovaného byla dne 19. 3. 2022, žalovaný ode dne 20. 3. 2022 nadále dluží jistinu ve výši 11 253 Kč. Za tohoto stavu soud proto vyhověl v žalobě co do zůstatkové jistiny ve výši 11 253 Kč se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru od 2. 11. 2022 do zaplacení, tak kapitalizovaného úroku a zákonného úroku z prodlení v částkách za období, jak uvedeno shora v odst. 18 odůvodnění, výrokem I. tohoto rozhodnutí. V části jistiny 6 506,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení a s úrokem z úvěru vždy od 2. 11. 2022 do zaplacení, dále úhradu za služby připadající na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 743,82 Kč, soud žalobu zamítl. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

23. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a odst. 150 o. s. ř., když žalobkyně byla zčásti úspěšná (jistiny), zčásti neúspěšná (v části jistiny a úhrad za službu). Soud považuje za spravedlivé, aby s ohledem na faktickou výši nákladů řízení byly přiznány žalobkyni náklady řízení v plné výši. Náklady řízení spočívají v : 1/ zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 250 Kč, 2/ odměně advokáta ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3/ x RP ve výši á 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 4/ 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 2 702 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok III. tohoto rozhodnutí. <i>24. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 25. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.