7 C 120/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žaloba na určení, že nemovité věci jsou v podílovém spoluvlastnictví

I. Soud určuje, že nemovitá věc pozemek [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [obec], [adresa], rodinný dům, stavba stojící na pozemku [parcelní číslo], v k. ú. a obci [obec], zapsaný na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, a to v rozsahu id. ½ žalobkyně a v rozsahu id. ½ žalovaného.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 22 180,80 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

III. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži ve znění doplnění ze dne 22. 7. 2022 č. l. 58 a násl. se žalobkyně domáhá určení, že předmětná nemovitá věc uvedená ve výroku I. tohoto rozhodnutí je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, každý v rozsahu id. ½ nemovití věci. V žalobě dále tvrdí, že dne 28. 7. 2001 žalobkyně a žalovaný uzavřeli manželství v kostele sv. [jméno] v [obec] a toto manželství stále trvá, byť dne 15. 12. 2021 podala žalobkyně k Okresnímu soudu v Kroměříži žalobu na rozvod manželství, řízení pod sp. zn. [spisová značka] a soud dosud ve věci nerozhodl. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], soud rozhodl, že společné jmění manželů žalobkyně a žalovaného, které vzniklo uzavřením manželství dne 28. 7. 2001 v [obec] v kostele sv. [jméno], se zužuje na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Dále žalobkyně tvrdí, že dne 22. 9. 2008 účastníci jakožto kupující uzavřeli s [jméno] [příjmení], bytem [ulice a číslo], [obec] jako prodávající, kupní smlouvu, na základě které koupili do svého společného jmění budovu [adresa] v obci [obec] (rodinný dům), postavenou na pozemku [parcelní číslo], pozemek [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. a [územní celek], v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]. Právní účinky vkladu nastaly ke dni [datum]. Kupní smlouva byla uzavřena v době účinnosti zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku. Nemovitá věc je zapsaná u [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] jakožto pozemek [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 244 m2, jehož součástí je stavba v části [územní celek], [adresa] (rodinný dům). Stavba stojí na pozemku [parcelní číslo]. Vlastnické právo je zapsáno jako společné jmění obou účastníků. V části E výpisu je uvedeno, že nabývacím titulem je Smlouva kupní ze dne 22. 9. 2008 s právními účinky vkladu práva ke dni 23. 9. 2008. Tento zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu. Důvodem je výše uvedená skutečnost, že účastníci mají zúžené společné jmění a to na základě rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Jelikož jako manželé měli od 12. 2. 2002 zúžené společné jmění (k jeho rozšíření dosud nedošlo), nemohli po tomto datu jakýkoli majetek nabývat v režimu společného jmění. Uvedenou nemovitou věc tak ve skutečnosti účastníci nenabyli do společného jmění, nýbrž do podílového spoluvlastnictví. Z důvodu rozporu mezi zápisem v katastru nemovitostí a faktickým stavem má proto žalobkyně naléhavý právní zájem na podané žalobě.

2. Žalovaný se k podané žalobě písemně vyjádřil podáním ze dne 12. 6. 2022 č. l. 40, v doplnění ze dne 18. 8. [číslo] č. l. 71 a násl., ve kterém uvedl, že nárok uplatněný v žalobě v celém rozsahu neuznává, kdy nesouhlasí s tím a odmítá, že by s žalobkyní měli být podílovými spoluvlastníky předmětné nemovité věci, kdy má za to, že jsou vlastníky bezpodílovými. Žalovaný trvá na tom, že předmětné nemovité věci jsou součástí společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného tak, jak je správně zapsáno v katastru nemovitostí. Žalobkyně ve svém žalobním návrhu prostřednictvím svého právního zástupce uvádí, že zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí stran předmětných nemovitých věcí neodpovídá skutečnému právnímu stavu, kdy důvodem má být skutečnost, že účastníci mají zúžené společné jmění manželů a to na základě rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně v žalobním návrhu uvádí, že při sepisování kupní smlouvy ze dne 22. 9. 2008, na základě které se žalobkyně a žalovaný stali vlastníky nemovitých věcí, došlo k opomenutí ve smyslu nabytí nemovitých věcí do SJM namísto do spoluvlastnictví podílového. Žalovaný trvá na tom, že se v tomto případě nejednalo o žádné opomenutí či snad nedorozumění, ale bez jakékoliv pochybnosti šlo o vůli nabyvatelů, tedy jak žalovaného, tak i žalobkyně, kteří chtěli nemovitou věc nabýt do společného jmění manželů. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení, odkázal na odbornou literaturu. K námitce promlčení uvedl, že v důsledku tzv. materiální publicity, žalobkyně měla možnost nesoulad se zápisem v katastru nemovitostí a faktickým stavem uplatnit soudní cestou ve lhůtě 3 let ode dne zápisu. Pokud tak neučinila, toto právo má promlčené. V písemném podání ze dne 18. 8. 2022 na č. l. 71 také žalovaný doplnil, že zápisy v katastru nemovitých věcí jsou považovány za platné a pravdiví bez ohledu na to, jaký je skutečný stav. V souvislosti s přijetím zákona č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, kdy rok 2014 byl přechodným rokem, měla žalobkyně dostatek času uvést nesoulad mezi zápisem v katastru nemovitých věcí s faktickým stavem. Žalovaný proto žalobu neuznává, navrhl její zamítnutí. <i>3. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> <i>4. Podle ust. § 985 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), 1ení-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.</i> 5. Ustanovení § 985 obč. zák. je možné aplikovat v případech, kdy je osobou nezapsanou ve veřejném seznamu uplatňován rozpor mezi ve veřejným seznamem zapsaným právním stavem a skutečně existujícím právním stavem, a to ohledně věcného práva k zapsané věci. Oprávněné osobě tak musí svědčit věcné právo, a to nezávisle na stavu zápisů ve veřejném seznamu. Ustanovení § 985 nedopadá na případy, kdy žalující osobě tvrzené věcné právo ještě vůbec nevzniklo. Nabyvatel vlastnického práva na základě uzavřené kupní smlouvy se tak nemůže § 985 dovolávat v případě, kdy mu prodávající neposkytne součinnost k převodu vlastnického práva, neboť v tomto případě neexistuje nesoulad mezi zapsaným a skutečným stavem.

6. V daném případě, jak žalobkyně tak žalovaný jsou uvedeni jako spoluvlastníci předmětné nemovité věci, která je specifikována ve výroku I. tohoto rozhodnutí a je zapsaná na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, [stát. instituce] ([anonymizováno] na [číslo listu]). [příjmení] mezi žalobkyní a žalovaným je v tom, že žalobkyně tvrdí, že nemovitá věc je v podílovém spoluvlastnictví, žalovaný tvrdí, že předmětná nemovitá věc je ve společném jmění manželů. Stav zapsaný v katastru nemovitostí je takový, že předmětná nemovitá věc, které je zaspána ve společném jmění manželů na základě nabývacího titulu, a to Smlouvy kupní ze dne 22. 9. 2008, právní účinky vkladu práva ke dni 23. 9. 2008. V daném případě tedy na věc nedopadá režimu ustanovení § 985 obč. zák., ale jedná se o klasickou určovací žalobu ve smyslu ust. § 80 o. s. ř.

7. Naléhavý právní zájem: Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně tvrdí, že nemovitá věc nemůže být v režimu SJM, neboť v době uzavření shora uvedené kupní smlouvy, byl režim SJM zúžen až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti žalobkyně a žalovaného, naléhavý právní zájem žalovaná spatřuje v rozporu mezi zápisem v katastru nemovitých věcí a faktickým právním stavem na základě rozhodnutí soudu. Protože žalobkyně tvrdí rozpor mezi zápisem v katastru nemovitých věcí a faktickým stavem, jež je zjištěn z [list vlastnictví], dospěl soud k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na podané žalobě, jak vyplývá i z dosavadní judikatury.

8. Skutková zjištění: Žalobkyně i žalovaný jsou zapsáni jako spoluvlastníci předmětné nemovité věci v režimu společného jmění manželů (dále jen SJM), která je specifikována ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Nemovitá věc zapsaná na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] ([anonymizováno] na [číslo listu]). Předmětná nemovitá věc je zapsána v katastru nemovitostí v režimu SJM, a to na základě nabývacího titulu Smlouvy kupní ze dne 22. 9. 2008, právní účinky vkladu práva ke dni 23. 9. 2008 (kupní smlouva na č. l. 7). Žalobkyně a žalovaný byli kupujícími, prodávající byla [jméno] [příjmení], ročník [rok]. V článku 1, 1. 1. jsou specifikovány předmětné nemovité věci. V článku 1. 2. je uvedeno, že kupující (žalobkyně a žalovaný) kupují předmětné nemovité věci do SJM. Žalobkyně a žalovaný učinili veškeré právně relevantní kroky (návrh na vklad vlastnického práva na základě uzavřené kupní smlouvy č. l.46 a násl.), aby jejich vlastnické právo k nemovité věci bylo zapsáno do katastru nemovitých věcí v důsledku tzv. intabulačního principu. Žalobkyně a žalovaný se tak stali spoluvlastníky předmětné nemovité věci. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o hypotečním úvěru a na předmětnou nemovitou věc bylo zřízeno zástavní právo smluvní (č. l. 50 a násl.).

9. Z návrhu, vedeného u Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. [spisová značka] č. l. 60 a z úřední činnosti (nahlížením do ISASu) bylo zjištěno, že žalobkyně podala návrh na rozvod dne 15. 12. 2021, ke dni rozhodnutí ve věci samé, manželství nebylo dosud pravomocně rozvedeno. Manželství žalobkyně a žalovaného bylo uzavřené dne 28. 7. 2001.

10. Výzvou ze dne 1. 2. 2022 č. l. 17 žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření souhlasného prohlášení u příslušného katastrálního úřadu tak, aby rozpor mezi zápisem v katastru nemovitých věcí a faktickým stavem, byl dán do souladu. Žalovaný na výzvu nereagoval, k uzavření souhlasného prohlášení nedošlo, proto žalobkyně podala předmětnou žalobu vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

11. Z připojeného spisu Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. [spisová značka], zejména rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že SJM žalobkyně a žalovaného bylo zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti.

12. Právní závěry: Žalobkyně a žalovaný jsou od 28. 7. 2001 manželé a SJM žalobkyně a žalovaného za trvání manželství bylo zúženo ke dni 12. 2. 2002, tedy ke dni kdy rozsudek Okresního soudu v Kroměříži č. j. [číslo jednací] nabyl právní moci (rozhodnutím soudu dle ust. § 148 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013). Důvodem takové právní úpravy a postupu soudu bylo v případech, kdy jeden z manželů získal živnostenské oprávnění (stal se tzv. podnikatelem), aby byl chráněn majetek manželů před možnými neúspěchy podnikajícího manžela. Kupní smlouva ze dne 22. 9. 2008, na základě které se žalobkyně a žalovaný stali spoluvlastníky předmětné nemovité věci ke dni 23. 9. 2008, byli manželé a jejich SJM bylo v souladu s tehdy platnou právní úpravou zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Ke dni uzavření kupní smlouvy toto SJM nebylo rozšířeno. Pokud SJM bylo zúženo soudním rozhodnutím soudu, jeho obnova (tedy navrácení do původního režimu), by musela být opětovně rozšířena (navrácena do původního stavu) soudním rozhodnutím. V daném případě však k takové skutečnosti nedošlo. Bylo by možné uvažovat i o možnosti rozšíření SJM (navrácení do původního stavu) i formou notářského zápisu, pokud právní úprava umožňuje zúžení, zrušení SJM takovou formou. Ani takovým způsobem v daném případě nebylo postupováno. Pokud tedy v době uzavření kupní smlouvy tzv. neexistovalo SJM (mimo věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti, což ale případ vlastnictví nemovitých věcí není), pak žalobkyně a žalovaný nemohli předmětnou nemovitou věc nabýt do SJM. Jejich samotná vůle bez dalších právně relevantních kroků, na tom nemůže mít žádný vliv. Pokud je nějaká skutečnost neexistující, pak není možné do takové skutečnosti nic získat, nabýt. Lze dospět k závěru, že zápis o SJM v předmětné kupní smlouvě byl mylným zápisem, chybou v psaní, případně nepravdivým, úmyslným jednání jednoho z účastníků, či nepochopení a neznalostí právní úpravy, že SJM, jeho rozsah byl upraven soudním rozhodnutím.

13. K námitce promlčení: Vlastnické právo se nepromlčuje. V daném případě se jedná o vlastnické právo k nemovité věci, respektive spoluvlastnické právo žalobkyně a žalovaného k nemovité věci. Jak samotný občanský zákoník (jak dříve platný, tak aktuální) vždy upravoval vlastnické právo nejen jako výlučné právo jednoho vlastníka, ale také spoluvlastnické právo, bylo-li více vlastníků, tedy spoluvlastníků. Spoluvlastnictví se pak rozlišovalo na spoluvlastnictví a v případě manželů, bylo specifické spoluvlastnictví (dříve režim bezpodílového spoluvlastnictví, nově režim SJM). Námitku promlčení nelze řešit jako dílčí otázku, kdy vlastnické právo se nepromlčuje, ale režim vlastnictví (klasický spoluvlastnický režim, režim SJM u manželů) by sdílel jiný režim, režim promlčení. Z logiky věci, by takový přístup byl nelogický, neboť se stále jedná o vlastnické právo a je nerozhodné, zda v režimu spoluvlastnictví nebo v režimu SJM. Opakovaně soud uvádí, že se stále jedná o vlastnictví a nemůže být směrodatné, jestli je to v podobě výlučného vlastnictví, či spoluvlastnictví (podílové, SJM).

14. Vzhledem ke shora uvedenému soud proto námitku promlčení vznesenou žalovaným shledal na neopodstatněnou, nedůvodnou. K tomu co bylo soudem uvedeno shora, soud proto dospěl k závěru, že předmětná nemovitá věc, která je specifikována ve výroku I. tohoto rozhodnutí, je v režimu podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, když každý je vlastníkem id. ½ předmětné nemovité věci. Za tohoto stavu soud proto žalobě vyhověl. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

15. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívající v : 1/ odměně advokáta ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 6 úkonů, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 22. 7. 2022 a vyjádření ze dne 12. 9. 2022, účast u jednání dne 9. 8. 2022 a dne 11. 10. 2022; 2/ 6 x RP ve výši á 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění; 3/ náhrada za ztrátu času á 100 Kč za 6 ½ hodin dle vyhl.č. 177/1996 Sb. celkem 600 Kč; 4/2 x cestovné [obec] – [obec] a zpět, 2 x 66 km, základní sazba 4,70, PH 47,10 MN, spotřeba PH 5,9/ 4,3/ 4,8, celkem cestovné 2 x 465,62 Kč; 5/ 21% DPH ve výši 3 849,56 Kč, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 22 180,80 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok II. tohoto rozhodnutí. <i>16. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 17. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Výrok II. a III. tohoto rozhodnutí. <i>18. Podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Tuto povinnost nemá žalovaný též v řízení o zrušení, neplatnosti nebo o určení, zda tu registrované partnerství), (dále jen„ partnerství“) je či není.</i> 19. Dle položky [číslo] 1a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích činí soudní poplatek za žalobu 5 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek za žalobu, když žalobkyně je v řízení zcela osvobozena od soudních poplatků. Poplatková povinnost tak přešla na žalovaného z důvodu, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Výrok III. tohoto rozhodnutí.