7 C 121/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 674,66 Kč za období od 3. 7. 2018 do 29. 11. 2021, kapitalizovaný úrok ve výši 250 Kč, smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč za období od 3. 7. 2018 do 15. 11. 2019 ve výši 0,1 % denně z částky 25 000 Kč, náklady na upomínky ve výši 256 Kč, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 750 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 053 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Kroměříži dne 19. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne 2. 6. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovaným dne 2. 6. 2017 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejíž součástí je Předpis splátek. Na základě Smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se také zavázal mimo jistiny 25 000 Kč, vrátit na náklady na spotřebitelský úvěr částku ve výši 18 250 Kč (skládající se z kapitalizovaného úroku 7 000 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 5 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 750 Kč), a to v 13 ti měsíčních splátkách po částkách 3 250 Kč splatných k 2. dni kalendářního měsíce, počínaje prvním měsícem po uzavření Smlouvy. Žalovaný však dosud uhradil pouze částku 12 250 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2022. Postoupení bylo žalovanému oznámeno.

3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila tvrzení k úvěruschopnosti žalovaného v písemném podání ze dne 27. 10. 2022 č. l. 45 a násl., že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. Vyžádána pracovní smlouva, výplatní páska.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba, doplnění žaloby, vz. 77 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno prostřednictvím pošty do vlastních rukou dle ust. 49 o. s. ř. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu.

5. Skutkový stav: Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 6. 2017 (č. l. 27) peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč, a to v hotovosti. Součástí Smlouvy byl i Předpis splátek úvěru č. l.

25. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem, poplatky za uzavření Smlouvy, a to za správu účtu, hotovostní inkaso splátek, úrok, a to v celkové částce 18 250 Kč, v 13 ti měsíčních splátkách ve výši 3 250 Kč. V žádosti o poskytnutí úvěru (žádosti o úvěr č. l. 33) ze dne 2. 6. 2017 žalovaný uvedl, že je svobodný, zaměstnaný, pracovní smlouva uzavřena na dobu určitou do 30. 6. 2017. Žije v bytě, počet výdělečně činných osob v domácnosti je 2, má 1 vyživovací povinnost k dítěti do 6 let. 2 vyživovací povinnosti do 15 let. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 15 126 Kč, měsíční výdaje na domácnost 12 300 Kč, průměrný příjem domácnosti na měsíc 21 779 Kč. Žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky č. l. 50, pracovní smlouvu č. l. 48, doklady o příjmu družky č. l.

48. Po celou dobu trvání smlouvy, na úvěr žalovaný zaplatil 12 250 Kč. Splatnost úvěru nastal ke dni poslední splátky, a to ke dni 2. 7. 2018.

6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2021 č. l.

16. Předžalobní výzva ze dne 2. 5. 2022 č. l. 17 byla žalovanému odeslána. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

7. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanského zákoníku“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle ust. § 2048 obč. zák., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 13. Právní závěry: Posouzení úvěru schopnosti. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo]. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od 29. 5. 2022 ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná Smlouva o úvěru platně uzavřena v části týkající se poskytnutí finanční částky (částka byla žalovanému vyplacena), sjednání úroku, poplatku za uzavření Smlouvy, poplatku za správu úvěru, a to v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též dle ust. § 580 odst. 1 ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. K jednotlivým poplatkům viz odůvodnění níže. Pokud se týká Smlouvy v části poplatku za hotovostní inkaso splátek, soud v této části dospěl k závěru, že v této části je Smlouva absolutně neplatná z níže uvedeného odůvodnění.

15. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru ve smlouvě, který odpovídá 28 % z částky 25 000 Kč částce ve výši 7 000 Kč, soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného úroku odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 28 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům, soud proto dospěl k závěru, že v části tohoto nároku uplatněného žalobou byla smlouva platně uzavřena, neboť úrok je cenou za poskytnutí finanční částky. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

16. K části nároku na zaplacení poplatku za uzavření úvěru ve smlouvě ve výši 1 000 Kč, soud uvádí, že procentuálně představuje výši 4 % z jistiny. Pokud se týká tohoto poplatku, v této části byla Smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených s uzavřením Smlouvy o úvěru. Výše takto sjednaného poplatku za administrativní činnost, vyhodnocení úvěru je zcela přiměřená k výši zapůjčené jistiny. Soud tedy i v tomto rozsahu vyhověl. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

17. K nároku na poplatku za správu úvěru ve smlouvě ve výši 5 5000 Kč soud uvádí: Celková výše této tohoto poplatku činí ze zapůjčené jistiny dalších 22 % z jistiny. Tato část představuje náklady na správu úvěru, obstarání záležitostí Smlouvy, které má věřitel po celou dobu vedení úvěrového účtu, proto soud považuje tuto výši za zcela přiměřenou. Žalobkyně má nárok na zaplacení tohoto poplatku. <i>18. Podle ust. § 2048 obč. zák., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>19. Podle ust. § 2049 obč. zák., zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> 20. K části nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny soud dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty sjednána v souladu s občanským zákoníkem. Výše smluvní pokuty je zcela přiměřená, neboť neodporuje ustanovení občanského zákoníku, ani se nepříčí dobrým mravům. Za tohoto stavu soud proto žalobě v části smluvní pokuty shledal žalobu za důvodnou, proto bylo žalobě vyhověno a žalobkyni přiznána smluvní pokuta ve výši 12 500 Kč za období od 3. 7. 2018 do 15. 11. 2019. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

21. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku, vedle poplatku za uzavření smlouvy, za správu úvěru, soud shledává za ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Na výši odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaný si půjčil částku ve výši 25 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, poplatkem za uzavření smlouvy, za správu úvěru. Vedle toho měl dále žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 750 Kč, odpovídající dalším 19 % z půjčené jistiny. Půjčky, úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení půjčky, úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení půjčky než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy.

22. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 000 Kč, který de facto představuje část z celkových nákladů na úvěr, které byly sjednány v celkové výši 18 250 Kč (úrok, poplatek za uzavření smlouvy, úrok, poplatek za hotovostní inkaso splátek, poplatek za správu úvěru. Žalovaný byl tak povinen vrátit jistinu ve výši 25 000 Kč, pevně sjednaný úrok ve výši 7 00 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 5 500 Kč. Tedy celkovou částku ve výši 38 500 Kč. Žalovaný nebyl povinen vrátit poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 750 Kč. Za tohoto stavu, kdy žalovaný na úvěr zaplatil celkovou částku 12 250 Kč, žalovaný dosud dluží vrátit celkovou částku 18 500 Kč minus 12 250 Kč, se rovná 26 250 Kč (25 000 Kč jistina, 250 Kč z celkových nákladů na úvěr v žalobě nazvaný kapitalizovaný úrok ve výši 5 000 Kč), včetně smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč. Soud proto žalobu v části představující poplatek za inkaso splátek ve výši 4 750 Kč zamítl pro rozpor s dobrými mravy, pro absolutní neplatnost takového ujednání výrokem II. tohoto rozhodnutí. Ve zbývajícím nároku na zaplacení jistiny, kapitalizovaného příslušenství, jdoucího příslušenství a smluvní pokutě vyhověl. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

23. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když převážně úspěšné žalobkyni soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla neúspěšná v minimální výši, a to v části příslušenství, soud proto považuje za spravedlivé, žalobkyni přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 875Kč, odměně advokáta ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3 x RP ve výši á 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 4 053 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok III. tohoto rozhodnutí. <i>24. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 25. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.