7 C 123/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 25 467,49 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) jistinu ve výši 2 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 420 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, b) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 897,05 Kč za období od 20. 12. 2019 do 29. 11. 2021, c) smluvní pokutu ve výši 1 715,78 Kč ve výši 0,1 % denně z částky 2 420 Kč za období od 20. 12. 2019 do 28. 11. 2021, d) náklady ve výši 255 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení a) jistiny ve výši 12 473,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 473,27 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, b) smluvní pokuty ve výši 8 858,44 Kč ve výši 0,1 % denně z částky 12 473,27 Kč za období od 20. 12. 2019 do 28. 11. 2021, c) kapitalizovaného úroku ve výši 18 732,30 Kč, <b>se zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ve znění doplnění podanou u Okresního soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 19. 7. 2018 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo], jejíž přílohu č. l. tvoří [anonymizována dvě slova] (dále jen„ smlouva“). Žalobkyně uzavřela dne 22. 12. 2021 se společností [právnická osoba] [IČO] Smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč a finanční prostředky byly žalované předány hotově v místě bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 38 185 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 73 185 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit v 17 ti měsíčních splátkách ve výši 4 305 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 19. 12. 2019. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy porušila a dlužnou částku nezaplatila. Úvěr se stal splatným poslední sjednanou splátkou ke dni 19. 12. 2019. Upomínkou ze dne 2. 5. 2022 byla žalované zaslána výzva v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na tuto výzvu žalovaná nereagovala. Na smlouvu žalovaná plnila částkou 43 905 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou dle ust. § 49 o. s. ř. na adresu dle CEO dne 29. 7. 2022 a doplnění dne 4. 11. 2022. Jiná adresa žalované se soudu nepodařila zjistit. Žalovaná nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaná se nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> <i>7. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>8. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený</i> <i>9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 10. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. <i>11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 13. Posouzení úvěruschopnosti žalované. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].

14. Schopnost žalované splácet byla ověřovaná právním předchůdcem žalobkyně na základě žalovanou vyplněné [anonymizováno] o úvěr, ve které uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaná je při žádosti o úvěr povinna uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdila svým podpisem žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla posuzována schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká ji byla poskytnuta, tedy 35 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovanou ji měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 11 115 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaná byla v takové finanční situaci, která jí umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 4 305 Kč. Žalované po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jejího tvrzených údajů, měsíčné zůstat 6 810 Kč, kterými mohla volně disponovat. V [anonymizováno] o úvěr jsou v sekci nazvané„ Doložení příjmu žadatele“ vypsány dokumenty, které byly žalovanou předloženy obchodnímu zástupci původního věřitele k ověření totožnosti a měsíčních výdajů žalované. Takový postup je i dle názoru soudu možné označit za postup při němž byla vynaložena odborná péče v dostatečném rozsahu k posouzení úvěruschopnosti žalované. Při posuzování úvěruschopnosti je nutno přihlédnout i k celkové splatné výši spotřebitelského úvěru. Dokumenty předložené žalovanou jsou Dohoda o změně pracovní smlouvy, Pracovní smlouva, [anonymizováno] pásky a [anonymizováno] o vyplacení důchodu (viz č. l. 45 Dohoda o změně pracovní doby, č. l. 45 verte Pracovní smlouva, č. l. 46 verte-47 verte výplatní pásky, č. l.48 [anonymizováno] o výši invalidního důchodu). S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká ji byla poskytnuta, tedy úvěr ve výši 35 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 11 115 Kč.

15. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná Smlouva o úvěru platně uzavřena v části týkající se poskytnutí finanční částky 35 000 Kč (částka byla žalované vyplacena), sjednání úroku 4 068 Kč odpovídající 11,6 % z jistiny, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 3 667 Kč odpovídající 10,5 % z jistiny. K jednotlivým poplatkům viz odůvodnění níže.

16. Skutková zjištění. Žalobkyně uzavřela dne 22. 12. 2021 s původním věřitelem Smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou z níže uvedené úvěrové smlouvy, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

17. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela dne 19. 7. 2018 s původním věřitelem Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu č. l. tvoří [anonymizována dvě slova]. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč a finanční prostředky byly žalované předány hotově v místě bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání v celkové výši 38 185 Kč (nazvané celkové náklady) spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 4 068 Kč (představující 11,6 % z jistiny úvěru), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 23 450 Kč (představující 67 % z jistiny úvěru), nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 3 667 Kč (představující 10,5 % z jistiny úvěru) a inkasním poplatku ve výši 7 000 Kč (představující 20 % z jistiny úvěru). Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 78 185 Kč, a to formou 17 ti měsíčních splátkách ve výši 4 305 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 19. 12. 2019.

18. Žalovaná zaplatila celkovou částkou 43 905 Kč odpovídající 10 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem započteny poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle [anonymizována dvě slova] tvořícího přílohu [číslo] smlouvy o úvěru. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované následujících částek: - nesplacené jistiny 14 893,27 Kč - kapitalizovaného úroku 18 732,30 Kč, který je tvořen z. a) nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 737,07 Kč b) nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 9 381,93 Kč c) nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 467,16 Kč d) nesplaceného inkasního poplatku 2 800,57 Kč e) postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 345,57 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 20. 12. 2019 do 29. 11. 2021 z jistiny ve výši 14 893,27 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 897,05 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 20. 12. 2019 do 29. 11. 2021 z jistiny ve výši 14 893,27 Kč a - smluvní pokuty ve výši 10 574,22 Kč, vypočtené jako 0,1 % z dlužné jistiny ve výši 14 893,27 Kč za každý započatý den prodlení za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 20. 12. 2019 do 28. 11. 2021.

16. Žalovaná na smlouvu zaplatila celkem částku ve výši 43 905 Kč a úvěr se stal splatným poslední sjednanou splátkou ke dni 19. 12. 2019. Upomínkou ze dne 2. 5. 2022 byla žalované zaslána výzva v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na tuto výzvu žalovaná již nereagovala.

17. Právní závěr. Pokud se týká uzavřené smlouvy o úvěru, soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla platně sjednána pouze v části poskytnutí finanční částky ve výši 35 000 Kč (když hotovost byla žalované předána dle smlouvy v místě jeho bydliště). Žalovaná neprokázala, že by uvedená částka nebyla předána. Dále smlouva byla platně uzavřena v části pevně sjednaného úroku ve výši 4 068 Kč (představující 11,6 % z jistiny úvěru), poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 3 667 Kč (představující 10,5 % z jistiny úvěru) a smluvní pokuty (sjednané ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny). Výše takto sjednaného úroku, poplatku za vyhodnocení úvěru a smluvní pokuty není v rozporu s ust. § 580 občanského zákoníku. Viz odůvodnění níže. Tyto výše jsou zcela přiměřené a soudem akceptovatelné. V části poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 23 450 Kč odpovídající 67 % z jistiny a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 000 Kč odpovídající 20 % z jistiny soud shledal smlouvu za absolutně neplatnou (viz odůvodnění níže). Platbami žalované tak bylo dle názoru soudu zaplaceno na celkové náklady: na pevně sjednaný úrok celá částka 4 068 Kč, na poplatek za vyhodnocení úvěru celá částka 3 667 Kč. Na těchto nárocích žalovaná ničeho nedluží. Platby žalované měly být započteny na nároky nazvané celkové náklady na úvěr na ty, které byly platně Smlouvou sjednány. Na nároky, které nebyly platně sjednány, tyto platby žalované neměly být započteny. V daném případě tedy na nárok na poplatek za posouzení úvěru mohlo být započtena pouze částka 3 500 Kč (viz odůvodnění níže), na poplatek za hotovostní inkaso splátek žádný zápočet platby žalované.

18. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru ve smlouvě ve výši 4 068 Kč, soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného úroku odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 11,6 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům, úrok je cenou za poskytnutí finanční částky. Na úrok má žalobkyně nárok, platby žalované mohly být započteny na tento úrok.

19. K části nároku na zaplacení poplatku za vyhodnocení úvěru ve smlouvě 3 667 Kč, který procentuálně představuje výši 10,5 % z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká tohoto poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených s uzavřením smlouvy o úvěru, prošetřením i úvěruschopnosti žalované úvěr splácet. Na tento poplatek žalobkyně má nárok. Platby žalované na tento poplatek mohly být započteny.

20. K nároku na poplatek za poskytnutí úvěru ve smlouvě 23 450 Kč (představující 67 % z úvěru jistiny) soud uvádí: Celková výše tohoto poplatku činí ze zapůjčené jistiny 35 000 Kč dalších 67 %. Tato část představuje další náklady na úvěr, vedle poplatku za vyhodnocení úvěru. Za přiměřenou výši poplatku za poskytnutí úvěru soud považuje poplatek maximálně do výše 10 % z jistiny, v daném případě do částky 3 500 Kč (jistina ve výši 35 000 Kč, 10 % je tedy 3 500 Kč). Pokud tedy žalobkyně částky platby žalované započetla na tento poplatek, pak na tomto poplatku žalovaná zaplatila vše, co po právu měla plnit, tedy částku 3 500 Kč. Na zbývající částku 19 950 Kč již žalobkyně nemá nárok.

21. K části nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny soud dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty sjednána v souladu s občanským zákoníkem. Za tohoto stavu soud proto žalobě v části smluvní pokuty shledal žalobu taktéž za důvodnou. Pokud se však týká kapitalizované smluvní pokuty, tato byla shledána za důvodnou pouze v částí 1 715,78 Kč, neboť platby žalované mohla žalobkyně započísti pouze na nároky, které byly platně uzavřeny. Protože žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 43 905 Kč, dospěl soud k závěru, že nyní dluží žalovaná pouze jistinu ve výši 2 420 Kč, na celkových nákladech nedluží žádnou částku. Proto soud přepočítal smluvní pokutu z dlužné částky 2 420 Kč, nikoliv z částky 14 893,27 Kč za období od 20. 12. 2019 do 28. 11. 2021.

22. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 7 000 Kč soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku soud shledává za ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Na výši odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaná si půjčila částku ve výši 35 000 Kč a byla povinna vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za poskytnutí úvěru pouze do výše 10 % z jistiny úvěru. Vedle toho měla ještě žalovaná povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek, a to ve výši 7 000 Kč představujících dalších 20 % z jistiny úvěru. Úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení úvěru než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatným. Započet platby žalované na tento nárok žalobkyně nemohla provést.

23. Žalovaná byla tedy povinna vrátit žalobkyni jistinu ve výši 35 000 Kč, pevně sjednaný úrok ve výši 4 068 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 3 667 Kč. Poplatek na poskytnutí úvěru, ve kterém jsou zahrnuty náklady věřitele na úvěr, však žalovaná byla povinna vrátit pouze ve výši odpovídající 10 % z jistiny, tedy částku 3 500 Kč Celkem tak byla žalovaná povinna vrátit částku 35 000 Kč + 4 068 Kč + 3 500 Kč + 3 677 Kč = 46 235 Kč. Nikoliv částku 73 185 Kč, ve které je zahrnut zbytek poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 950 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 000 Kč. Protože žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 43 905 Kč, zbývá žalované doplatit na úvěr částku ve výši 2 420 Kč, a to dle názoru soudu na jistině. V části celkových nákladů na úvěr žalovaná žalobkyni již niž nedluží. Zaplacené platby žalovanou byla tak žalobkyně oprávněna započíst na nároky ze smlouvy, které byly platně sjednány. Za tohoto stavu soud proto vyhověl žalobě v části nesplacené jistiny pouze ve výši 2 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky ode dne 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 897,05 Kč a náklady na upomínky ve výši 255 Kč. Pokud se týká smluvní pokuty, byla žalobkyni přiznána ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 2 420 Kč za období od 20. 12. 2019 do 28. 11. 2021 ve výši 1 715,78 Kč. Výrok I. tohoto rozhodnutí. Ve zbývající výši 8 858,44 Kč, byla smluvní pokuta zamítnuta. Výrok II. tohoto rozhodnutí. Pokud se týká nároku na kapitalizovaný úrok ve výši 18 732,30 Kč, který dle Smlouvy se skládal z úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku, byla žaloba zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení neúspěšná, žalovaná náklady řízení nepožadovala. Soud proto nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

21. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.