7 C 136/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím, nákladů ve výši 4 842 Kč, smluvní pokuty 252 Kč, poplatku 992 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení úroku ve výši 39 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 3. 2023 do 24. 5. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 4 000 Kč od 25. 5. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 842 Kč, smluvní pokuty ve výši 252 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 992 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částek uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 1. 2023, na základě které byla na účet žalované č. [bankovní účet] v lednu 2023 poukázána peněžní částka v celkové výši 4 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila písemným podáním ze dne 30. 6. 2023 č. l. 43, ve kterém uvedla, že s žalobkyní žádnou smlouvu neuzavřela, finanční částku si nikdy nepůjčila. Úvěr si zprostředkoval její syn [jméno] [příjmení] bez jejího vědomí a tento měl zneužit její osobní údaje. Účet, na který byla připsána částka byl využíván jejím synem a jeho rodinou. Vzhledem ke zneužití jejich údajů byl účet synovi zablokován a do 1 měsíce zrušen. E mailová adresa uvedená ve smlouvě není její, jedná se o e mail syna. V podání tvrdila, že informace ohledně zapůjčení a nesplácení neobdržela. Žaloba, vz. 73 a vz. 69 byl žalované doručen do vlastních rukou dne 28. 6. 2023, a to na adresu [adresa žalované].

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz.73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně již v návrhu uvedla, že se souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaná se nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání z důvodu, aby se zbytečně nezvyšovaly náklady účastníků na soudní řízení. <i>4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>5. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> <i>6. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>7. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Toto platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>8. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/20120 Sb. občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 10. Skutkový stav a právní závěry: Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].

11. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 občanského zákoníku, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

12. Vzhledem ke skutečnost, že předmětem smluvního vztahu byla jistina ve výši 4 000 Kč, soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a posoudila úvěruschopnost žalované výpisy z účtu žalované.

13. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání z následujícího důvodu: Předmětem smlouvy je částka 4 000 Kč, která prokazatelně byla na účet vedený na jméno žalované v lednu 2023 poukázána, jak sdělila banka (zpráva na č. l. 60). Smlouva však byla uzavřena elektronicky, nelze tedy jednoznačně dospět k závěru, že skutečně tím, kdo elektronicky tuto smlouvu uzavíral byla právě žalovaná, která právě tvrdí, že smlouvu neuzavřela. Její osobní údaje měly být zneužity jejím synem. Soud připouští možnost, že tomu také tak bylo. Smlouvy uzavírané elektronicky v sobě toto nebezpeční zahrnují, kdy nelze zamezit zneužití údajů třetí osoby, druhou osobou, která se prezentuje za tuto třetí osobu (tedy, že syn žalované vystupoval v tomto jednání za žalovanou bez jejího vědomí – vědomí žalované). Pokud dojde ke zneužití osobních údajů, včetně dokladů, účtů bez vědomí osoby, která byla tímto jednání dotčena, pak se jedná o odlišnou situace než v daném případě, kdy samotná žalovaná uvedla, že její syn a jeho rodina měla možnost disponovat s jejím účtem. Za tohoto stavu soud proto rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, byť si je vědom toho, že eventuálně měla být žalovaná u jednáni poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., zejména, aby prokázala, že skutečně její syn zneužil jejich osobní dokladů a jejího účtu a bez jejího vědomí uzavřel předmětnou smlouvu s žalobkyní elektronicky. Nicméně, tímto by se dle názoru soudu zbytečně navyšovaly náklady na řízení. Soud tedy uzavírá, že má za prokázané, že finanční částka byla na účet žalované v lednu 2023 připsána (4 000 Kč), jedná se o účet žalované. Soud si je také vědom toho, že samotné vyjádření žalované bez dalších důkazů, nemá povahu důkazu dle ust. § 125 o. s. ř., a že se jedná pouze o vyjádření žalované. S tímto vědomím proto soud uzavírá, že dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena smlouva o úvěru ze dne 4. 1. 2023, proto jakékoliv ostatní nároky uplatněné žalobou nemohou být důvodné, mimo fakticky poukázanou finanční částkou 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, neboť žalobkyně na adresu žalované zaslala výzvy, upomínky. Za tohoto stavu, soud proto nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná získala na svůj účet majetkový prospěch plněním ve výši 4 000 Kč bez právního důvodu.

14. Pokud se týká upomínek žalobkyně před podáním žaloby, soud má za prokázané, že na adresu žalované [obec a číslo] (jedná se o adresu žalované dle CEO, kde byla doručena žaloba a další soudní písemnosti), žalobkyně poštou odeslala výzvy a upomínky (upomínky č. l. 31-33, včetně podacího lístku č. l. 34 – datum podání dne 25. 4. 2023). Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i sankční úrok, tedy zákonný úrok z prodlení. Za tohoto stavu soud proto vyhověl žalobě z titulu bezdůvodného obohacení v rozsahu žalované jistiny 4 000 Kč a zákonného úroku z prodlení výrokem I. tohoto rozhodnutí. Ve zbytku žaloby, soud žalobu zamítl. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

15. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně i žalovaná byly úspěšné každá cca v rozsahu 50 %, v rozsahu cca 50 % neúspěšné, tedy v celkovém posouzení, tedy je žalobkyně, ale i žalovaná neúspěšná, soud proto nepřiznal náklady řízení žádné z nich. Výrok III. tohoto rozhodnutí.