7 C 14/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Ivánkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 25 178,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 641,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 641,32 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá co do částky 13 536,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 733,69 Kč od datum do zaplacení a úrokem 12 % ročně z částky 19 875,01 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu ve adresa dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 25 178,14 Kč s příslušenstvím představujícím úrok a úrok z prodlení, a dále náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně právnická osoba. (dále jen „původní věřitelka“), s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě, které žalované poskytla revolvingový úvěr, který mohl být čerpán prostřednictvím kreditní karty do výše sjednaného úvěrového rámce (22 000 Kč). Žalovaná však nesplácela úvěr tak, jak bylo sjednáno, proto původní věřitelka prohlásila v souladu se smluvnímu ujednáními úvěr za okamžitě splatný ke dni datum. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná částka 25 178,14 Kč je souhrnem dlužné jistiny ve výši 19 875,01 Kč, dlužných poplatků ve výši 3 500 Kč, úroku kapitalizovaného do datum ve výši 1154,53 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného rovněž do datum ve výši 648,60 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok a úrok z prodlení od datum do zaplacení. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

3. Okresní soud ve adresa vyslovil usnesením ze dne datum č. j. Anonymizováno č. účtu-Anonymizováno svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Kroměříži jako soudu místně příslušnému. právnická osoba výzvě zdejšího soudu pak žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne datum, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy posoudila původní věřitelka zejména na základě informací získaných přímo od žalované, a dále lustrací v příslušných databázích (ISIR, NRKI, BRKI). Kromě toho měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalované za více než tři měsíce před uzavřením smlouvy. Dále sdělila, že žalovaná celkem čerpala částku 34 055,67 Kč a celkem uhradila 22 414,35 Kč.

5. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, vz. 77 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu shora uvedenou (adresu dle ISZR) dle ust. § 49 o. s. ř.

6. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka (vz. 73) vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila již v žalobě, žalovaná se na výzvu nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

7. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

8. Původní věřitelka právnická osoba., uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. hodnota, ve které se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky (úvěr) do výše úvěrového rámce 22 000 Kč. Smluvní ujednání byla obsažena ve smlouvě, v dispozicích, součástí byly rovněž všeobecné a produktové podmínky a sazebník (kterým byla např. stanovena výše poplatků). Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 12 % ročně pro hotovostní i bezhotovostní čerpání. Úvěr a úroky z úvěru měly být spláceny měsíčními splátkami s výší minimální splátky 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Žalovaná úvěr čerpala prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, původní věřitelka tedy k datum úvěr zesplatnila, což žalované oznámila dopisem ze dne datum, kterým žalobkyni vyzvala k úhradě dlužné částky 24 529,54 Kč. Pohledávka za žalovanou včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených byla ze strany původní věřitelky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností k témuž dni, což bylo žalované oznámeno předžalobní výzvou ze dne datum odeslanou datum.

9. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované úvěr splácet před uzavřením smlouvy o úvěru, žalobkyně prokázala, že si původní věřitelka vyžádala od žalované informace o jejích příjmech, výdajích, splátkách, způsobu bydlení apod., zjišťovala informace o jejích závazcích (registry BRKI, NRKI, ISIR), a předložila výpis z jejího bankovního účtu za měsíce březen až červen 2022. Z bankovního výpisu byla sice ověřena tvrzená výše příjmu žalované, ale taky z něj vyplývá mj., že na tomto účtu měla žalovaná po většinu uvedeného období záporný zůstatek.

10. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do datum navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do datum). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne datum rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od datum ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

17. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

18. Soud má v projednávané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice prokázala, že původní věřitelka zjišťovala informace o příjmech a výdajích žalované, avšak k jejich ověření neměla dostatek důkazů, a z těch, které k dispozici měla, učinila nesprávný závěr. Pokud jde o závazky žalované, tyto ověřovala z veřejně dostupných registrů, avšak k ověření žalovanou poskytnutých informací o jejích příjmech a výdajích měla k dispozici pouze výpis z jejího bankovního účtu, ačkoli si mohla a měla vyžádat dále např. pracovní smlouvu, výplatní pásky, složenky či vyúčtování za energie apod. Zejména však soud podotýká, že zmíněný účet žalované vykazoval po většinu sledovaného období vždy na konci měsíce záporný zůstatek, původní věřitelka tedy nemohla dojít k závěru, že je žalovaná schopna nést novou splátkovou zátěž. Původní věřitelka tedy nepostupovala řádně, když předmětnou smlouvu uzavřela, ačkoli zde byly pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr, proto je předmětná smlouva v celém rozsahu absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

19. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 34 055,67 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že na úvěr bylo uhrazeno celkem 22 414,35 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byla v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by na úvěr uhradila vyšší částku. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na kterou byla pohledávka platně postoupena, částku 11 641,32 Kč (34 055,67 Kč– 22 414,35 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z., a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozhodnutí) a ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozhodnutí).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal nárok na náhradu nákladu řízení žádnému z účastníků, neboť žalobkyně byla úspěšná jen částečně, a to v rozsahu méně než 50 %. Žalované, která tak byla ve věci úspěšnější, žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

21. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.