7 C 143/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 161 142,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistinu 78 460,38 Kč, poplatek 10 345,93 Kč,− se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 78 460,38 Kč od , datum, do zaplacení,− s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 78 460,38 Kč od , datum, do zaplacení,− kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 696,55 Kč,− kapitalizovaný úrok ve výši 8 891,85 Kč,a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení poplatku 72 336 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 058 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobou, ve znění doplnění ze dne , datum, (č. l. 42), podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částek shora uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že pohledávka vyplývající z níže uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V doplnění ze dne , datum, č. l. 42 žalobkyně po výzvě soudu doplnila skutková tvrzení, jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 77 (výzva, vyjádřit k žalobě) a vz. 73 bylo žalovanému doručeno prostřednictvím pošty do vlastních rukou na adresu dle ISZR (evidovanou adresu) fikcí dle ust. § 49 o. s. ř. Jinou adresu se soudu zjistit nepodařilo. Žalovaný nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.

4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

6. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

7. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Právní závěr k posouzení úvěru schopnosti žalovaného. Soud se zabýval otázkou, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do , datum, navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do , datum, ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti, a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od , datum, ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

13. Soud dospěl k závěru, že původní věřitel, , právnická osoba, , jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Ze zákaznické karty ze dne , datum, vyplývá, že původní věřitel ověřil majetkovou situaci žalovaného z živnostenského listu, daňového přiznání a faktur. Konkrétně žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že je podnikatel, má dva zdroje příjmu, celkový příjem 92 418 Kč, bydlí v nájmu, má dvě vyživovací povinnosti, nemá úvěr ani zápůjčku u jiné společnosti. Původní věřitel si rovněž ověřil, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. Původní věřitel dospěl k závěru, se kterým se soud ztotožňuje, že na základě zjištěných informací nebyl důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

14. Soud má tedy za prokázané na základě tvrzených skutečností, doložených důkazů žalobkyní, že právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem prověřil schopnost žalovaného splácet finanční částku, která mu byla poskytnuta na základě předmětné smlouvy o úvěru, a to v souladu s ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Skutková zjištění a právní závěry: Pohledávka vyplývající z níže uvedené smlouvy včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, odeslaným , datum, . Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

16. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č. l.14) na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Žalovaný opak netrvdil.

17. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek v částce 88 336 Kč (procentuálně 110,42 % z jistiny), který se skládá z úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 69 468 Kč (procentuálně vyjádřený 86,8 % z jistiny), částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 17 368 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, poplatku a příp. sjednaného pojistného se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 7 173 Kč.

18. Žalovaný za dobu od uzavření Smlouvy do dne postoupení pohledávky na dlužnou částku zaplatil celkem 2 000 Kč. Za dobu od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby již žalovaný nezaplatil ničeho. Poslední platba žalovaného byla provedena dne , datum, . Původní věřitel prováděl zápočet plateb žalovaného poměrně na jistinu a dále na poplatek.

19. Žalobkyně požaduje po žalovaném celkové částky 161 142,31 Kč skládající se: 1/ celkové dlužné jistiny ve výši 78 460,38 Kč a poplatku ve výši 82 681,93 Kč, dále 2/ kapitalizované úroky ve výši 8 891,85 Kč za období od , datum, do , datum, , 3/ kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 5 696,55 Kč za období od , datum, do , datum, , 4/ úroky ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a 5/ úroky z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.

20. Právní závěr. Smlouva o úvěru byla platně uzavřena v části zapůjčení jistiny 80 000 Kč. Finanční prostředky byly žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty.

21. V části nároku na poplatek (=souhrn pevně stanoveného úroku, částky za zpracování spotřebitelského úvěru a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení) soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného poplatku, jehož výše byla sjednána ve výši 110,42 % jistiny, se příčí dobrým mravům, proto soud shledal smlouvy v této části absolutně neplatnými dle výše uvedených ustanovení občanského zákoníku. Za přiměřenou soud považuje výši poplatku max. do výše představující 20 % jistiny, tj. 16 000 Kč. Pokud se týká jdoucího úroku, výše požadovaná žalobkyní je zcela přiměřená, v souladu s ust. občanského zákoníku. Na tuto výši úroků má žalobkyně nárok.

22. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem a právnímu závěru tedy žalovaný byl podle smlouvy povinen vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 80 000 Kč a poplatek ve výši 16 000 Kč. Zbývající část poplatku nebyl povinen vracet s ohledem na rozpor s dobrými mravy, a tedy neplatnost ujednání. Za tohoto stavu soud proto vyhověl v části žalované částky ve výši 88 806,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení a úrokem, a to v kapitalizované podobě k , datum, a dále od , datum, do zaplacení. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

23. Ve zbývající části nároku, tj. v části představující poplatek nad 20 % jistiny, byla žaloba pro rozpor s dobrými mravy zamítnuta. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, a to co do jistiny s úrokem a úrokem z prodlení a co do části poplatku, tj. 55 % celkového plnění, a neúspěšná byla v 45 % požadovaného plnění (celková úspěšnost žalobkyně tedy byla 10 %), nárok na náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek v částce 8 058 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

25. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

26. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.