7 C 147/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 61 454,88 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 653,64 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 153,64 Kč od , datum, do zaplacení,kapitalizovaný úrok ve výši 2 246,29 Kč,úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 24 153,64 Kč od , datum, do zaplacení,a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení poplatku ve výši 24 801,24 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 701,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, . Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni. , adresa, 454,88 Kč se skládá z jistiny ve výši 24 153,64 Kč, poplatku ve výši 24 801,24 Kč a smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, příslušenství.

3. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (kvalifikovaná výzva dle ust. § 114b o. s. ř.) soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne , datum, bylo shora uvedené usnesení doručeno žalované do vlastních rukou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem , datum, , jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází.

5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, (č. l. 14). Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, .

6. Pokud se týká smlouvy o úvěru, soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena v části zapůjčené jistiny ve výši 25 000 Kč a smluvní pokuty, když před uzavřením smlouvy, byla úvěruschopnost žalované původní věřitelkou řádně posouzena (viz doplnění žaloby ze dne , datum, č. l. 37). Žalovaná na úvěr zaplatila pouze částku 3 200 Kč. V části poplatku ve výši 26 910 Kč odpovídající 107,64 % ročně z jistiny 25 000 Kč, byla smlouva absolutně neplatná dle § 580 a § 588 občanského zákoníku, z důvodu nepřiměřenosti.

7. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. pouze v části, ve které soud dospěl k závěru, že smlouva byla platně uzavřena. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

8. V části, neplatně uzavřené smlouvy – poplatku, soud žalobu zamítl, a to v části poplatku uplatněný žalobou ve výši 24 801,24 Kč. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

9. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 701,90 Kč, když žalobkyně byla úspěšná co do jistiny, příslušenství. V části příslušenství byla žalobkyně úspěšná. Protože však žalovaná dluží de facto plnou částku vyplacenou na úvěr, na dlužnou částku zaplatila pouze 3 200 Kč, soud považuje za spravedlivé, aby žalovaná zaplatila žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 073 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 454,88 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 090 Kč ve výši 2 538,90 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí.