7 C 149/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 200 Kč s přísl.,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,38 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 430,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 893,63 Kč, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úhrady za služby ve výši 3 200 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 114,80 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova].

1. Žalobou podanou u [název soudu] se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 4. 2018 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěrové schopnosti žalovaného úvěr splácet. Na základě Smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný Smlouvu porušil tím, že úvěr nesplácel dle dohody. Žalobkyni tak dluží částku uvedenou ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí. Usnesením [název soudu] ze dne 25. 4. 202, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], byla vyslovena místní nepříslušnost tamního soudu, věc po právní moci usnesení postoupena zdejšímu soudu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou na adresu dle CEO fikcí dle ust. § 49 odst. 2 o. s. ř. Dále bylo žalovanému doručováno na adresu dle Smlouvy, a to [anonymizováno] – [anonymizována tři slova]. Jiná další adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Skutková zjištění a právní závěry: Soud má za prokázané, že pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

9. Dále má soud za prokázané na základě tvrzených skutečností a z doložených důkazů žalobkyní dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem prověřil schopnost žalovaného splácet finanční částku, která mu byla poskytnuta na základě Smlouvy o úvěru, Smlouvy o zápůjčce, a to v souladu s ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 4. 2018 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (č. l. 52 a násl). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 000 Kč (procentuálně vyjádřený 20 % z jistiny), jinak s úrokovou sazbou ve výši 19,38 % ročně sjednanou v čl. 1 4 Smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč (20 % z jistiny) a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč (dalších 40 % z jistiny). Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně souhrnně nazývá jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby, pojištění se žalovaný zavázal uhradit v 60 ti týdenních splátkách po částkách ve výši 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 16. 6. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Nejpozději dne 16. 6. 2019 byl tak žalovaný povinen dlužnou částku žalobkyni vrátit. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Žalovaný na pohledávku, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni, uhradil pouze částku ve výši 4 800 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 9. 8. 2019. Po tomto datu žalovaný na dluh již nic nezaplatil.

11. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena pouze v části zapůjčení jistiny 10 000 Kč, dále poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a pevně sjednaného úroku ve výši 2 000 Kč, neboť finanční prostředky byly žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty. Na smlouvu žalovaný zaplatil pouze částkou ve výši 4 800 Kč.

12. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru sjednaný ve smlouvě o úvěru soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného pevného úroku ještě odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 20 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům. Pokud se týká jdoucího úroku, který byl sjednán ve výši 19,38 % ročně, tato výše je zcela přiměřená, v souladu s ustanovením občanského zákoníku. Soud proto dospěl k závěru, že v části tohoto nároku uplatněného žalobou byla smlouva platně uzavřena, neboť úrok je cenou za poskytnutí finanční částky. V tomto nároku žalobě bylo vyhověno. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

13. K části nároku na zaplacení poplatku za administrativní činnost, který procentuálně představuje výši vždy 20 % z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká administrativního poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených se smlouvou o úvěru po celou dobu trvání smlouvy, tedy do doby, než je dlužná částka zaplacena. Výše takto sjednaného poplatku za administrativní činnost je také ještě zcela přiměřená k výši zapůjčené jistiny a ke všem okolnostem (jiné poplatky nebyly sjednány, proto výši tohoto poplatku lze akceptovat). V této části je proto smlouva o úvěru platná. Další poplatek například za vyhodnocení úvěru, správu účtu žalobkyně ve smlouvě žalobkyně nesjednala, proto tento poplatek soud považuje i za odměnu za vedení, správu účtu. V tomto nároku bylo žalobě vyhověno. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

14. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek (procentuálně ve výši 40 % z jistiny) ve smlouvě o úvěru soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku, a to za hotovostní inkaso splátek, soud shledává takové ujednání za jednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Na výši odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaný si půjčil částku 10 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, dále jdoucí úroky, dále s poplatkem za administrativní činnost. Vedle toho měl však dále žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek. Půjčky, úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení půjčky, úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení půjčky než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyni tedy nevzniklo právo, tento poplatek po žalovaném požadovat. V této části je smlouva absolutně neplatná, na tento poplatek nemá žalobkyně nárok.

15. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem tedy soud uzavírá, že žalovaný byl povinen žalobkyni vrátit jistinu ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 2 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč Celkem tak byl povinen žalobkyni vrátit částku ve výši 14 000 Kč (bez poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč), nikoliv částku 18 000 Kč jak je uvedené ve Smlouvě. Na smlouvu žalovaný zaplatil pouze 4 800 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, úhrady za služby ve výši 3 200 Kč, dále příslušenství, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 893,63 za období od 17. 6. 2019 do 29. 11. 2019 z jistiny 10 000 Kč, dále jdoucí úrok z dlužné jistiny 20 000 Kč ve výši 23,72 % ročně za období od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 430,63 Kč za období od 24. 6. 2019 do 29. 11. 2019 z dlužné jistiny 10 000 Kč, jdoucí zákonný úrok z prodlení od 30. 11. 2019 do zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč Tyto nároky jsou tedy důvodné, proto v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno výrokem I. tohoto rozhodnutí.

16. Pokud však žalobkyně požaduje tzv. úhrady za služby ve výši 3 200 Kč (dle názoru soudu se jedná právě o poplatek za hotovostní inkaso splátek), tak na tuto částku odpovídající poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč dle shora uvedeného právního závěru soudu, nemá žalobkyně nárok z důvodu absolutní neplatnosti ujednání o tomto poplatku, proto v části odpovídající tomuto poplatku ve výši 3 200 Kč byla žaloba zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.

17. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když převážně úspěšné žalobkyni, neúspěšná pouze v minimální části odpovídající úhrady za služby, proto soud považuje za spravedlivé, aby žalobkyni byl přiznána plná náhrada nákladů řízení) bylo soudem přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívající: 1/ v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, odměně advokáta ve výši 1 660 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3 x RP ve výši á 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 8 114,80 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok III. tohoto rozhodnutí. <i>18. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 19. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.