7 C 164/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 508,04 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 9 986,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9 986,64 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 986,64 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 565,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 346,63 Kč, část poplatku ve výši 1 237,40 Kč, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení části poplatku ve výši 4 284 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 452 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 9 986,64 Kč s příslušenstvím (jdoucí a zčásti kapitalizované), části poplatku ve výši 5 521,40 Kč. V žalobě žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 30. 11. 2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí této Smlouvy jsou i Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobkyně posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 6 924 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 640 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 920 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 364 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 12 měsíčních splátkách po 1 411 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 11. 2018. Žalovaný však nedodržel sjednané splátky, dostal se tak do prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na výzvu však nereagoval. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 77 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou na adresu shora uvedenou dle ust. § 49 o. s. ř. fikcí. Jiná adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Podle ust. § 2391 odst. 1 obč. zák., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Podle odst. 2 při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána; nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla.</i> <i>6. Podle ust. § 2392 odst. 1 obč. zák., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle odst. 2 při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu.</i> <i>7. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>8. Podle ust. § 1970 obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 9. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům: Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020 (smlouva na č. l. 23 a násl.). Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (dopis č. l. 18). Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

10. Soud má dále za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 30. 11. 2017 uzavřena Smlouvy o zápůjčce [číslo] (č. l. 16) a nedílnou součástí této Smlouvy jsou i Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. ¨ 11. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 6 924 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 640 Kč (16,4 % z jistiny), s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 920 Kč (29,2 % z jistiny) a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 364 Kč (dalších 23, 64 % z jistiny). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 12 měsíčních splátkách po částkách ve výši 1 411 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 11. 2018. Žalovaný však nedodržel sjednané splátky, dostal se tak do prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souladu s ust. § 142a o. s. ř. (výzva č. l. 14). Na výzvu však nereagoval. Na svůj dluh žalovaný plnil pouze částkou ve výši 700 Kč, kterou zčásti žalobkyně započetla na jistinu, proto dlužná jistina ke dni podání žaloby je ve výši 9 986,64 Kč, zčásti na poplatek, který je ve výši 5 521,40 Kč.

12. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru ve smlouvě soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného úroku odpovídá zákonným ustanovením obč. zák., procentuálně je výše úroku vyjádřena 16,4 % z jistiny (29 % ročně), tedy takto výše úroku se nepříčí dobrým mravům, soud proto dospěl k závěru, že v části tohoto nároku byla smlouva platně uzavřena, neboť úrok je cenou za poskytnutí finanční částky a žalobkyně má právo požadovat zaplacení sjednaného úroku. Žalobkyně dále provedla kapitalizaci úroku za období od 1. 12. 2018 do 20. 1. 2020 z jistiny 9 986,64 Kč.

13. K části nároku na zaplacení poplatku za zpracování úvěru ve výši dalších 29, 2 % z jistiny, při výše poplatku 2 920 Kč, soud dospěl k závěru, že tato část představuje náklady na úvěr. Za přiměřenou výši poplatku za poskytnutí úvěru (vyhodnocení úvěru) soud však považuje poplatek maximálně do výš 10 % z jistiny, v daném případě do částky 1 000 Kč (jistina ve výši 10 000 Kč, 10 % je tedy Kč). Žalovaný byl tak povinen na tomto poplatku zaplatit žalobkyni 1 000 Kč, nikoliv 2 920 Kč.

14. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek (komfortní splácení) soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku soud shledává za ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: [ulice] odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaný si půjčil částku ve výši 10 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy s celkovým poplatkem 6 924 Kč, který představoval při procentuálním vyjádření 69,24 % z jistiny za dobu splácení 12 měsíců. Byly sjednány úroky, poplatek za poskytnutí úvěru. Vedle toho měl dále žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek. Půjčky, úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení půjčky, úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení půjčky než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně nemá nárok na tento poplatek.

15. Pokud tedy žalovaný si půjčil 10 000 Kč, dle názoru soudu má žalobkyně právo na zaplacení jistiny 10 000 Kč, dále pevně sjednaného úroku 1 640 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč, pak byl žalovaný povinen vrátit celkovou částku 12 640 Kč, nikoliv 16 924 Kč. Pokud tedy žalobou žalobkyně uplatňuje po žalovaném jistinu, úroky (zčásti kapitalizované, zčásti jdoucí do zaplacení jistiny), pak v tomto rozsahu je žaloba důvodná, včetně kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za období od 28. 3. 2018 do 20. 1. 2020 a jdoucích úroků z prodlení, na které má žalobkyně nárok v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením dlužné jistiny. Za tohoto stavu soud tedy žalobě vyhověl do nároků uvedených ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

16. V části 4 284 Kč, které dle názoru soudu odpovídají odměně za komfortní splátky, zčásti poplatku za poskytnutí úvěru, soud žalobu zamítl pro rozpor s dobrými mravy, pro absolutní neplatnost ujednání ohledně těchto nároků. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

17. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení mezi účastníky je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla převážně úspěšná, a to v jistině se zákonným úrokem z prodlení, zčásti poplatku za zpracování úvěru a pevně sjednaného úroku ze zápůjčky, zcela neúspěšná pouze v části odměny za hotovostní inkaso splátek (tedy částečně pouze v příslušenství žalované jistiny). Za tohoto stavu soud proto považuje za spravení, aby žalobkyni soud přiznal náklady řízení v plném rozsahu. Celkové náklady řízení žalobkyně se skládají ze: 1/ zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, 2/ odměny advokáta ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkonu, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, ½ předžalobní upomínky, 3/ 3 x RP ve výši á 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. A 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 2 452 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení soud neshledal. Výrok III. tohoto rozhodnutí. <i>18. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 19. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.