7 C 167/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 98 695,39 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) jistinu ve výši 13 712,07 Kč a poplatek ve výši 4 667,84 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 443,96 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 558,22 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 712,07 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 28,95 % ročně z částky 13 712,07 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, b) jistinu ve výši 28 126,33 Kč a poplatek ve výši 4 342,59 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 961,86 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 445,62 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 126,33 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 18,69 % ročně z částky 28 126,33 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, c) jistinu ve výši 10 977,85 Kč a poplatek ve výši 597,71 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 156,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 181,33 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 977,85 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 28,74 % ročně z částky 10 977,85 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení poplatku a) ve výši 6 183 Kč, b) ve výši 23 463 Kč, c) ve výši 6 625 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 341,90 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži ve znění doplnění ze dne 11. 8. 2023 č. l. 55 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení jistiny s příslušenstvím, poplatku ve výši uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí z titulu uzavřené a) Smlouvy o úvěru ze dne 27. 4. 2021 [číslo] č. l. 30, b) Smlouvy o úvěru ze dne 9. 3. 2021 [číslo] c) Smlouvy o úvěru ze dne 17. 12. 2020 [číslo] vždy s původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO].

2. Žalovaná se k podané žalobě a k doplnění nevyjádřila, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu dle CEO, fikcí dle ust. § 49 o. s. ř. Jiná adresa žalované se soudu nepodařila zjistit. Žalovaná nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaná se nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>5. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 6. Posouzení úvěruschopnosti žalované. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi smluvními stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].

7. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 27. 4. 2021 č. l. 21, ze dne 9. 3. 2021 č. l. 20 a ze dne 17. 12. 2020 č. l. 19 byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty ze dne 27. 4. 2021, ze dne 17. 12. 2020 právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy o úvěru majetkovou situaci žalované ze složenek. Ze zákaznické karty ze dne 9. 3. 2021 právní předchůdce žalobkyně zjistil před uzavřením Smlouvy o úvěru majetkovou situaci žalované ze složenek a dále z výpisů z bankovního účtu. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že má příjem ze státní podpory, její měsíční příjem činí 12 700 Kč resp. 13 250 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované částky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

8. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, a to společnost [právnická osoba], jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o úvěru.

9. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná a) Smlouva o úvěru ze dne 27. 4. 2021 č. l. 30, b) ze dne 9. 3. 2021 č. l. 26 a c) ze dne 17. 12. 2020 č. l. 22 platně uzavřena, avšak jen v části týkající se poskytnutí finanční částky 14 000 Kč (nárok a), ve výši 30 000 Kč (nárok b), ve výši 15 000 Kč (nárok c), když částka byla žalované vždy vyplacena, v poplatku za uzavření Smlouvy vždy ve výši 1 500 Kč, odpovídající 10,7 % z jistiny u nároku a), ve výši 5 % z jistiny u nároku b), ve výši 10 % z jistiny u nároku c).

10. Pokud se však týká tzv. celkového poplatku (odpovídající 84,90 % z jistiny 14 000 Kč, ve výši 113,21 % z jistiny 30 000 Kč, ve výši 84,20 % z jistiny 15 000 Kč), který se skládá z pevně sjednaného úroku ve výši 7 141 Kč odpovídající 51 % z jistiny 14 000 Kč, ve výši 24 177 Kč odpovídající 80,59 % z jistiny 30 000 Kč a ve výší 7 651 Kč odpovídající 51 % z jistiny 15 000 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč (odpovídající 10,7 % z jistiny 14 000 Kč, ve výši 5 % z jistiny 30 000 Kč a ve výši 10 % z jistiny 15 000 Kč), za doplňkovou službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 242 Kč odpovídající 23,20 % z jistiny 14 000 Kč, ve výši 8 286 Kč odpovídající 27,62 % z jistiny 30 000 Kč, ve výši 3 474 Kč odpovídající 23,16 % z jistiny 15 000 Kč, soud shledal v této části Smlouvu za absolutně neplatnou dle ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku. K důvodům neplatnosti soud uvádí právní hodnocení níže, a to v odst. 22. 23., 24. tohoto odůvodnění. <i>11. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>13. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> 14. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Skutková zjištění a právní závěry: Pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy o úvěru, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo a) dne 27. 4. 2021 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] č. l. 30 (dále jen„ Smlouva a nárok a)“).

17. Dále b) dne 9. 3. 2021 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] č. l. 26 (dále jen„ Smlouva a nárok b)“).

18. Dále c) dne 17. 12. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva a nárok c)“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč (nárok a), ve výši 30 000 Kč (nárok b) a ve výši 15 000 Kč (nárok c), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy (nárok c).

19. U nároku b) – finanční prostředky poskytnuty na refinancování dříve uzavřené smlouvy [číslo] ve výši 9 959 Kč, částka 20 046 Kč v hotovosti. U nároku a) refinancování smlouvy [číslo] částka ve výši 7 735 Kč a v hotovosti vyplacena částka 6 265 Kč. V souvislosti s poskytnutou finanční částkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 27 443 Kč (nárok a), ve výši 63 963 Kč (nárok b) a ve výši 29 185 Kč (nárok c), jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 7 141 Kč (nárok a), ve výši 24 177 Kč (nárok b), ve výši 7 651 Kč (nárok c), ve výši 80,59 % z jistiny 30 000 Kč (nárok b), ve výši 51 % z jistiny 14 000 Kč (nárok a), 15 000 Kč (nárok c), jinak s úrokovou sazbou ve výši 28,95 % ročně (nárok a), ve výši 18,69 % z jistiny (nárok b) a ve výši 28,74 % ročně (nárok c) sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč (10,7 %, 5 % a 10 % vždy z jistiny) a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 242 Kč odpovídající 23,20 % z jistiny (nárok a), ve výši 8 286 Kč odpovídající 27,62 % z jistiny (nárok b) a ve výši 3 474 Kč odpovídající 23,16 % z jistiny (dále jen„ poplatek“).

20. Celkovou částku u nároku a) odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 52 týdenních splátkách ve výši 528 Kč, přičemž poslední splátka Kč byla stanovena na den 26. 4. 2022. U nároku b) ve 78 týdenních splátkách ve výši 821 Kč, poslední splátka stanovena na den 6. 9. 2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. U nároku c) ve 52 týdenních splátkách ve výši 562 Kč, poslední splátka stanovena na den 16. 12. 2021. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 14. 5. 2021 u nároku a), u nároku b) dne 27. 4. 2021 a u nároku d) dne 27. 4. 2021. Žalovaná na nárok a) celkem zaplatila jen 2 150 Kč, na nárok b) částku ve výši 15 950 Kč Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 11. 1. 2021 u nároku a), u nároku b) dne 5. 2. 2021. U nároku a) a c) sjednáno pojištění ve výši vždy 1 560 Kč. Žalovaná na nárok a) celkem zaplatila jen 1 000 Kč, na nárok b) částku ve výši 5 747 Kč na nárok c) částku ve výši 10 116 Kč.

21. Nárok a): Kapitalizovaný úrok ve výši 2 558,22 Kč je úrok ve výši 28,95 % ročně počítaný z dlužné jistiny za období od 27. 4. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, tedy do dne 14. 12. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 443,96 Kč je zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 25. 9. 2021, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14. 12.2022. Nárok b): Kapitalizovaný úrok ve výši 1 445,62 Kč je úrok ve výši 18,69 % ročně počítaný z dlužné jistiny za období od 7. 9. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, tedy do dne 14. 12. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši2 961, 867 Kč je zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 25. 9. 2021, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14. 12.2022. Nárok c): Kapitalizovaný úrok ve výši 3 181,33 Kč je úrok ve výši 28,74 % ročně počítaný z dlužné jistiny za období od 17. 12. 2021, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, tedy do dne 14. 12. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 156,03 Kč je zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 25. 9. 2021, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14. 12.2022.

22. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru u nároku a) ve výši 7 141 Kč; u nároku b) ve výši 24 177 Kč, u nároku c) ve výši 7 651 Kč soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného pevného úroku neodpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 51 % z jistiny nárok a) a c), ve výši 80,59 % z jistiny nárok b) tedy tato výše se příčí dobrým mravům. Dle názoru soudu, však úrok představuje cenu za poskytnutí úvěru, soud proto považuje za spravedlivé, aby žalobkyni náležel tento úrok do výše 30 % z jistiny, tedy ve výši 4 200 Kč (nárok a), ve výši 9 000 Kč (nárok b), ve výši 4 500 Kč (nárok c), místo sjednané částky ve výši 7 141 Kč, ve výši 24 177 Kč a ve výši 7 651 Kč. Pokud se týká jdoucího úroku, který byl sjednán ve výši 28,95 %, ve výši 18,69 % a ve výši 28,74 % ročně, je tato výše zcela přiměřená, v souladu s ust. občanského zákoníku.

23. K části nároku na zaplacení poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, procentuálně 10,7 %, 5 % ročně a 10 % ze půjčené jistiny, soud uvádí: Pokud se týká této části poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených se smlouvou o úvěru po celou dobu trvání smlouvy, tedy do doby, než je dlužná částka zaplacena. Výše takto sjednaného poplatku je zcela přiměřená k výši zapůjčené jistiny. V této části je proto smlouva o úvěru platná. Další poplatek například za vyhodnocení úvěru, správu účtu žalobkyně ve smlouvě nesjednala, proto tento poplatek soud považuje i za odměnu za vedení, správu účtu.

24. K části žaloby o zaplacení poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 23,20 %, 27,62 % a ve výši 23,16 % ročně vždy z jistiny úvěru soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku, a to za komfortní a flexibilní splácení, soud shledává takové ujednání za v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Vedle úroku, poplatku za zpracování úvěru, byl sjednán další poplatek souhrnně nazván za komfortní a flexibilní splácení Soud považuje takové ujednání za ujednání v rozporu s dobrými mravy, neboť dochází de facto k duplicitě poplatků.

25. V kontextu celého poplatku, který je u nároku a) ve výši 84,90 %, u nároku b) ve výši 113,21 % z jistiny a ve výši 84,20 % z jistiny, skládající se z jednotlivých dílčích poplatků, dospěl soud k věru, že ujednání o celkovém poplatku je absolutně neplatné ujednání. Soud však považuje za spravedlivé a lze akceptovat celkovou výši tohoto souhrnného poplatku v rozsahu 30 % z jistiny na úroku + 10,7 %, 5 % a 10 % z jistiny za poplatek za zpracování úvěru.

26. Ze smlouvy o úvěru u nároku a) byla žalovaná povinna tedy vrátit jistinu 14000 Kč + poplatek 1 500 Kč + pevně sjednaný úrok jen do výše 4 200 Kč, pojistné ve výši 1 560 Kč, celkem tedy 21 260 Kč. Na smlouvu zaplatila jen 1 000 Kč. U nároku b) byla povinna vrátit jistinu 30 000 Kč + poplatek 1 500 Kč + pevně sjednaný úrok je do výše 9 000 Kč, celkem tedy 40 500 Kč. Na smlouvu zaplatila částku ve výši 5 747 Kč. U nároku c) byla povinna vrátit jistinu 15 000 Kč + poplatek 1 500 Kč + pevně sjednaný úrok je do výše 4 500 Kč a pojistné ve výši 1 560 Kč, celkem tedy 22 560 Kč. Na smlouvu zaplatila částku ve výši 10 116 Kč.

27. Dle názoru soudu, je spravedlivé a v souladu s ustanoveními občanského zákoníku, aby žalobkyně měla nárok na vrácení jistiny ve výši 14 000 Kč, 30 000 Kč, 15 000 Kč, pevně sjednaný úrok ve výši maximálně 30 % z jistiny, tedy ve výši 4 200 Kč, ve výši 9 000 Kč a ve výši 4 500 Kč. Dále na poplatek za zpracování u každého nároku ve výši 1 500 Kč. Pojistné ve výši 1 560 Kč (nárok a) a c)). Po započtení plateb žalované na smlouvy, je tedy žaloba důvodná vždy co co žalované jistiny u nároku a), b) a c). U nároku a) dále v části poplatku ve výši 4 667,84 Kč. U nároku b) ve výši 4 342,59 Kč. U nároku c) ve výši 597,71 Kč. Dále kapitalizovaného příslušenství tak jak, bylo u každého nároku uvedeno, včetně jdoucího příslušenství. V tomto rozsahu soud proto žalobě vyhověl výrokem I. tohoto rozhodnutí.

28. Z částky poplatku v žalobě u nároku a) uvedené ve výši 6 183 Kč, u nároku b) ve výši 23 463 Kč a u nároku c) ve výši 6 625 Kč, nemá žalobkyně nárok, proto soud v tomto rozsahu žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozhodnutí.

29. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni v rozsahu jistiny u nároku a), b) a c) s příslušenstvím, dále v části poplatku u nároku a), b) a c) = celková částka 62 424,39 Kč (součet jistin a poplatku ve výroku I), odpovídající 62 % úspěchu. Neúspěšná v části poplatku u nároku a) b) a c) = 36 271 Kč odpovídající 37 %. Celková úspěšnost žalobkyně je tedy [číslo] 36 % Náklady řízení žalobkyně se skládají se zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 935 Kč. Odměny právního zástupce dle vyhl. [číslo] Sb, za jeden úkon á 5 060 Kč, za 3 úkony (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), 3 x RP á 100 Kč a 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 24 391,80 Kč, 26 % z těchto nákladů je částka ve výši 6 341,90 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny. Výrok III. tohoto rozhodnutí. <i>30. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 31. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.