7 C 168/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného t. č. ulice anonymizována dvě slova , stát. instituce , obec a číslo , PSČ obec o zaplacení 65 336,52 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 32 363,23 Kč a poplatek ve výši 5 976,77 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 221,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 394,54 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 32 363,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 24,36 % ročně z částky 32 363,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení poplatku ve výši 26 996,52 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 267 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži ve znění doplnění ze dne 11. 8. 2023 č. l. 40 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 65 336,52 Kč, představující jistinu ve výši 32 363,23 Kč a poplatek ve výši 32 973,29 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 221,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6394,54 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 32 363,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % a úrok ve výši 24,36 % ročně z částky 32 363,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne 28. 8. 2020 [číslo] s původním věřitelem.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou prostřednictvím [stát. instituce], kde se t. č. žalovaný nachází. Žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno dne 1. 8. 2023 (doručenka č. l. 37), doplnění dne 18. 8. 2023 (doručenka č. l. 46).

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>5. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 6. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi smluvními stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].

7. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o úvěru [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 28. 8. 2020 (č. l. 14) a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Tyto skutečnosti potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno: citace„ Zákazník rovněž potvrzuje, že [anonymizováno] před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty, Po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru (č. l. 15). Žalovaný v kartě uvedl, zejména že je zaměstnán na plný úvazek jako technický pracovník ve společnosti [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí 48 622 Kč, žije ve spolubydlení s rodiči, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, proto právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, se kterým se soud ztotožňuje, že žalovaný je schopen úvěr ve výši 35 000 Kč poskytnuté jistiny, splácet.

8. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná Smlouva o úvěru ze dne 28. 8. 2020 platně uzavřena v části týkající se poskytnutí finanční částky 35 000 Kč, částka byla žalovanému vyplacena), v poplatku za uzavření Smlouvy ve výši 1 500 Kč, odpovídající 4,3 % z jistiny. Pokud se však týká tzv. poplatku (odpovídající 112,5 % z jistiny 35 000 Kč), který se skládá z pevně sjednaného úroku ve výši 28 206 Kč odpovídající 80,6 % z jistiny, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč (odpovídající 4,3 % z jistiny), za doplňkovou službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 9 667 Kč odpovídající 27,62 % (tento se skládá z poplatku za komfortní poskytnutí ve výši 3 997 Kč odpovídající 11,42 % z jistiny a za flexibilní splácení ve výši 5 670 Kč odpovídající 16,2 % z jistiny), soud shledal v této části Smlouvu za absolutně neplatnou dle ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku. K důvodům neplatnosti soud uvádí právní hodnocení níže, a to v odst. 13., 14., 15. odůvodnění. <i>9. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>11. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> 12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Skutková zjištění a právní závěry: Pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 28. 8. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 41 713 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 28 206 Kč (80,60% z jistiny 35 000 Kč), jinak s úrokovou sazbou ve výši 24,36 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč (4,3 % z jistiny) a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 667 Kč 27,62 % z jistiny skládající se z poplatku za komfortní splácení ve výši 3 997 Kč 11,42 % z jistiny a poplatku za flexibilní splácení ve výši 5 670 Kč 16,2 % z jistiny (dále jen„ poplatek“). Dále sjednána doplňková služba pojištění ve výši 2 340 Kč. V této části soud shledal Smlouvu za platnou.

15. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách ve výši 984 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 945 Kč byla stanovena na den 25. 2. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 9. 2021. Žalovaný celkem zaplatil 11 000 Kč. Ke dni 5. 2. 2022 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 32 363,23 Kč a dlužný poplatek částku 32 973,29 Kč.

16. Kapitalizovaný úrok ve výši 6 394,54 Kč je úrok ve výši 24,36 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 32 363,23 Kč za období od 26. 2. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, tedy do dne 14. 12. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 221,71 Kč je zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 32 363,23 Kč od 13. 2. 2022, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14. 12.2022.

17. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru ve výši 28 206 Kč soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného pevného úroku neodpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 80,6 % z jistiny, tedy tato výše se příčí dobrým mravům. Dle názoru soudu, však úrok představuje cenu za poskytnutí úvěru, soud proto považuje za spravedlivé, aby žalobkyni náležel tento úrok do výše 30 % z jistiny, tedy ve výši 10 500 Kč místo částky 28 206 Kč. Pokud se týká jdoucího úroku, který byl sjednán ve výši 24,36 % ročně, je tato výše zcela přiměřená, v souladu s ust. občanského zákoníku.

18. K části nároku na zaplacení poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, procentuálně 4,3 % ročně z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká této části poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených se smlouvou o úvěru po celou dobu trvání smlouvy, tedy do doby, než je dlužná částka zaplacena. Výše takto sjednaného poplatku je zcela přiměřená k výši zapůjčené jistiny. V této části je proto smlouva o úvěru platná. Další poplatek například za vyhodnocení úvěru, správu účtu žalobkyně ve smlouvě nesjednala, proto tento poplatek soud považuje i za odměnu za vedení, správu účtu.

19. K části žaloby o zaplacení poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 27,62 % ročně z dlužné jistiny, o úvěru soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku, a to za hotovostní inkaso splátek, soud shledává takové ujednání za v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Vedle úroku, poplatku za zpracování úvěru, byl sjednán další poplatek souhrnně nazván za komfortní a flexibilní splácení ve váší 9 667 Kč odpovídající 27,62 % z jistiny, skládající se zčásti za komfortní splácení ve výši 3 997 Kč a flexibilní splácení ve výši 5 670 Kč. Soud považuje takové ujednání za ujednání v rozporu s dobrými mravy, neboť dochází de facto k duplicitě poplatků.

20. V kontextu celého poplatku, který je ve výši 112,5 % (částka 39 373 Kč) a skládající se z jednotlivých dílčích poplatků, dospěl soud k věru, že ujednání o celkovém poplatku je absolutně neplatné ujednání. Soud však považuje za spravedlí, že lze akceptovat celkovou výši tohoto souhrnného poplatku v rozsahu 34,6 % (30 % na úroku + 4,3 % za poplatek za zpracování úvěru).

21. Dle názoru soudu, je spravedlivé a v souladu s ustanoveními občanského zákoníku, aby žalobkyně měla nárok na vrácení jistiny ve výši 35 000 Kč, pevně sjednaný úrok ve výši maximálně 30 % z jistiny, tedy ve výši 10 500 Kč, místo 28 206 Kč. Dále na poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč, 4,3 % z jistiny a pojištění ve výši 2 340 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit 35 000 Kč + 10 500 Kč + 1 500 Kč + 2 340 Kč = 49 340 Kč. Na dlužnou částku žalovaný zaplatil celkem 11 000 Kč. Oprávněná částka ze smlouvy je tedy 38 340 Kč. V žalobě uplatněná jistina ve výši 32 363,23 Kč + poplatek ve výši 32 937,29 Kč. Z tohoto poplatku je oprávněna jen částka ve výši 5 976,77 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 32 363,23 Kč, na kterou má žalobkyně nárok včetně příslušenství, které je jednak kapitalizované, jednak jdoucí. Z částky poplatku v žalobě uvedené ve výši 32 973,29 Kč má žalobkyně nárok pouze na částku 5 976,77 Kč. Na částku ve výši 26 996,52 Kč z žalovaného poplatku ve výši 32 973 Kč, již nemá nárok. Za tohoto stavu soud proto žalobě vyhověl co do žalované částky na jistině ve výši 32 363,23 Kč s příslušenstvím a v části poplatku již jen do výše 5 976,77 Kč. Výrok I. tohoto rozhodnutí. V části odpovídající poplatku ve výši 26 996,52 Kč byla žaloba zamítnuta. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

22. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni v rozsahu jistiny s příslušenstvím, dále v části poplatku ve výši 5 976,77 Kč (neúspěšná v části poplatku ve výši 26 996,52 Kč) bylo soudem přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 267 Kč. V části odměny advokáta včetně 21 % DPH, soud žalobkyni náklady řízení nepřiznal. Celkem tedy náklady řízení ve výši 3 267 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí. <i>23. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 24. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.