7 C 169/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 371,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) jistinu ve výši 5 868,82 Kč a poplatek ve výši 611,78 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 463,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 123,24 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 868,82 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 28,95 % ročně z částky 5 868,82 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení poplatku ve výši 3 891 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži ve znění doplnění ze dne 14. 8. 2023 č. l. 39 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 10 371,60 Kč, představující jistinu ve výši 5 868,82 Kč a poplatek ve výši 4 502,78 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 463,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 123,24 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % a úrok ve výši 28,95 % ročně z jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne 21. 4. 2021 [číslo] s původním věřitelem [právnická osoba]

2. Žalovaná se k podané žalobě a k doplnění nevyjádřila, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu dle CEO, fikcí dle ust. § 49 o. s. ř., dále na adresu dle předmětné smlouvy [část obce a číslo], [obec]. Jiná adresa žalované se soudu nepodařila zjistit. Žalovaná nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaná se nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>5. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 6. Posouzení úvěruschopnosti žalované. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi smluvními stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].

7. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 21. 4. 2022 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy o úvěru majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a výplatních pásek za měsíce únor+ březen 2021. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Průměrný měsíční příjem žalované činil 25 100 Kč, odhadované měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč.

8. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, a to společnost [právnická osoba], jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o úvěru.

9. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná Smlouva o úvěru ze dne 21. 4. 2021 č. l. 15 platně uzavřena, avšak jen v části týkající se poskytnutí finanční částky 7 000 Kč, když částka byla žalované vyplacena. Pokud se však týká tzv. celkového poplatku (odpovídající 95,6 % z jistiny), který se skládá z pevně sjednaného úroku ve výši 3 570 Kč odpovídající 51 % z jistiny, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč (odpovídající 21,4 % z jistiny), za doplňkovou službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 621 Kč odpovídající 23 % z jistiny (tento se skládá z poplatku za komfortní poskytnutí ve výši 725 Kč a poplatku za flexibilní splácení ve výši 896 Kč), soud shledal v této části Smlouvu za absolutně neplatnou dle ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku. K důvodům a rozsahu neplatnosti soud uvádí právní hodnocení níže, a to v odst. 20., 21., 22. odůvodnění. <i>10. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>12. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> <i>13. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Toto platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 15. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Skutková zjištění a právní závěry: Pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 21. 4. 2021 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 6 691 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 570 Kč, tj. 51 % z jistiny, jinak s úrokovou sazbou ve výši 28,95 % ročně, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč (21,4 % z jistiny) a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 621 Kč odpovídající 23 % z jistiny skládající se z poplatku za komfortní splácení ve výši 725 Kč odpovídající 10,4 % z jistiny a poplatku za flexibilní splácení ve výši 896 Kč odpovídající 12,8 % z jistiny (dále jen„ poplatek“).

18. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 52 týdenních splátkách ve výši 264 Kč, přičemž poslední splátka Kč byla stanovena ve výši 227 Kč, se splatností dne 20. 4. 2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 6. 12. 2021. Žalovaná na nárok celkem zaplatila jen 3 264 Kč.

19. Kapitalizovaný úrok ve výši 1 123,24 Kč je úrok ve výši 28,95 % ročně počítaný z dlužné jistiny za období od 21. 4. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, tedy do dne 14. 12. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 463,56 Kč je zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 17. 4. 2022, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14. 12. 2022.

20. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru ve výši 3 570 Kč soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného pevného úroku neodpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 51 % z jistiny, tedy tato výše se příčí dobrým mravům. Dle názoru soudu, však úrok představuje cenu za poskytnutí úvěru, soud proto považuje za spravedlivé, aby žalobkyni náležel tento úrok do výše 30 % z jistiny, tedy ve výši 2 100 Kč místo sjednané částky ve výši 3 570 Kč. Pokud se týká jdoucího úroku, který byl sjednán ve výši 28,95 %, je tato výše zcela přiměřená, v souladu s ust. občanského zákoníku.

21. K části nároku na zaplacení poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, procentuálně 21,4 % z půjčené jistiny, soud uvádí: Pokud se týká této části poplatku, v této části byla smlouva částečně platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených se smlouvou o úvěru po celou dobu trvání smlouvy, tedy do doby, než je dlužná částka zaplacena. Výše takto sjednaného poplatku je však nepřiměřená k výši zapůjčené jistiny. Soud považuje za přiměřenou výši tohoto poplatku 10 % z jistiny, tj. 700 Kč. V tomto rozsahu tedy považuje ujednání o poplatku za platné, zatímco v části zbývající je poplatek v rozporu s dobrými mravy.

22. K části žaloby o zaplacení poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 23 % z dlužné jistiny soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku, a to za komfortní a flexibilní splácení, soud shledává takové ujednání za v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Vedle úroku, poplatku za zpracování úvěru, byl sjednán další poplatek souhrnně nazván za komfortní a flexibilní splácení. Soud považuje takové ujednání za ujednání v rozporu s dobrými mravy, neboť dochází de facto k duplicitě poplatků.

23. V kontextu celého poplatku, který ve výši 95,6 % z jistiny a skládající se z jednotlivých dílčích poplatků, dospěl soud k věru, že ujednání o celkovém poplatku je absolutně neplatné ujednání. Dle názoru soudu, je spravedlivé a v souladu s ustanoveními občanského zákoníku, aby žalobkyně měla nárok na vrácení jistiny ve výši 7 000 Kč, pevně sjednaný úrok ve výši maximálně 30 % z jistiny, tedy ve výši 2 100 Kč. Dále na poplatek za zpracování ve výši 700 Kč, odpovídající 10 % z jistiny. Po započtení plateb žalované je tedy žaloba důvodná co do žalované jistiny včetně příslušenství a co do části poplatku ve výši 611,78 Kč. V tomto rozsahu soud proto žalobě vyhověl výrokem I. tohoto rozhodnutí.

24. Ve zbývající části sjednaného úroku (3 570 Kč 2 100 Kč 1 470 Kč), poplatku za zpracování (1 500 Kč 700 Kč 800 Kč) a co do poplatku za komfortní a flexibilní splácení (1 621 Kč), tj. celkem 3 891 Kč, byla žaloba zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.

25. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla z větší části úspěšná (neúspěšná byla jen v rozsahu příslušenství), proto soud považuje za spravedlivé, a to i vzhledem k výši nákladů řízení, aby bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, odměně advokáta ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3 x RP ve výši á 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 252 Kč Celkem tedy náklady řízení ve výši 2 452 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok III. tohoto rozhodnutí. <i>26. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 27. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.