7 C 17/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 38 564,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku ve výši 19 959,16 Kč,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 899,88 Kč,kapitalizovaný úrok ve výši 2 010,52 Kč,zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 959,16 Kč od , datum, do zaplacení,úrok ve výši 23,55 % ročně z částky 17 544,16 Kč od , datum, do zaplacení,b) částku ve výši 18 604,91 Kč,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 742,56 Kč,kapitalizovaný úrok ve výši 582,71 Kč,zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 604,91 Kč od , datum, do zaplacení,úrok ve výši 8,2 % ročně z částky 16 504,91 Kč od , datum, do zaplacení,a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 287,80 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvy o úvěru ze dne , datum, a ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, doplnění ze dne , datum, č. l. 53, vz. 77, vz. 73bylo žalovanému doručeno na adresu shora uvedenou fikcí dle ust. § 49 o. s. ř. Jiná adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. Jedná se o adresu dle CEO. Žalovaný nemá datovou schránku a adresu pro doručení si nezvolil.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.

4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

6. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

7. Schopnost žalovaného splácet (nárok a)) byla ověřovaná právním předchůdcem žalobkyně (doplnění ze dne , datum, č. l. 53). Žalovaný Bance doložil potvrzení o výši přijmu ze dne , datum, , ze kterého bylo zjištěno že žalovaný byl ode dne , datum, na dobu neurčitou zaměstnán jako obsluha vodního paprsku ve společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , že výše průměrného čistého přijmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 12 747 Kč, výše hrubého příjmu žalovaného za posledních 12 měsíců činila 180 928,00 Kč, výše čistého přijmu žalovaného za posledních 12 měsíců činila 146 036, Kč. Ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, žalovaný nebyl ve zkušení době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru a že žalovaný neměl vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Banka v tomto případě ověřovala příjem žalovaného dle potvrzení o výši příjmů doloženého k jiné žádosti. Žalovaný v Žádosti o úvěr zároveň uvedl měsíční příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem Banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů Banka zjistila, že vůči Bance měl žalovaný v době podání Žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 325,99 Kč a z externích zdrojů Banka zjistila, že žalovaný neměl v době podání Žádosti o úvěr žádné další závazky.

8. Schopnost žalovaného splácet (nárok b)) byla taktéž ověřována právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 17 654 Kč. Žalovaný dále v Žádosti o úvěr uvedl, že je od dne , datum, na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele , právnická osoba, ., IČ , IČO, , že má vlastní bydlení, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 20 000 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem Banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů Banka zjistila, že vůči Bance neměl žalovaný v době podání Žádosti o úvěr žádné závazky a z externích zdrojů Banka zjistila, že žalovaný měl v době podání Žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 300 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, Banka žádosti žalovaného vyhověla a konsolidovala jeden interní závazek žalovaného úvěrem 55 305,08 Kč a zbývají část jistiny úvěru byla převedena na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, . Soud má tedy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s náležitou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného provádět splátky poskytnutého úvěru.

9. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

11. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

12. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

13. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

14. Podle ust. § 2400 občanského zákoníku, mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

15. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Skutková zjištění: Pohledávka za žalovaným vyplývající z níže uvedených Smluv byla ze strany Banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne , datum, (č. l. 40, příloha č. l. 36, oznámení o postoupení pohledávky č. l. 45). Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně.

17. Nárok a): Mezi právním předchůdcem žalobkyně, , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “), a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru - konkrétně Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“ č. l. 19). Dle smluvního ujednání v čl. I. Smlouvy jsou její součástí také všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“) a produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen „produktové podmínky“) a sazebník. Žalovaný výslovně prohlásil, že se s nimi seznámil a že s nimi souhlasí. Na základě ujednání v čl. II. a III. Smlouvy poskytla Banka žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet sjednaný v čl. III. Smlouvy. Žalovaný se v čl. II. Smlouvy zavázal hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 23,55 % ročně. Žalovaný se v čl. II. a III. Smlouvy zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a dle čl. 22 produktových podmínek případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle Smlouvy a sazebníku Banky. V rámci Smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit Bance poplatek za pojištění ve výši uvedené v čl. II. Smlouvy. Žalovaný byl dle čl. II. Smlouvy povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. Smlouvy a dopisem ze dne , datum, ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . V souladu s ujednáním v čl. III. Smlouvy a dle sazebníku Banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 24 343,74 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného v plné výši uhrazena. Žalobkyně požaduje po žalovaném: jistinu úvěru ve výši 17 544,16 Kč; poplatky a smluvní pokutu ve výši 2 415 Kč; kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 2 010,52 Kč; kapitalizovaný úroků z prodlení ve výši 1 899,88 Kč a úroky ve výši 23,55 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 17 544,16 Kč od , datum, do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné částky ve výši 19 959,16 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 17 544,16 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 415,00 Kč, od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne , datum, . Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Na úvěr žalovaný zaplatil částku 2 937,51 Kč (přehled splátek č. l. 54).

18. Nárok b): Mezi právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru (č. l. 22) - konkrétně Smlouva o úvěru - konsolidace půjček (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání v čl. I. Smlouvy jsou její součástí také všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“) a produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen „produktové podmínky“) a sazebník. Žalovaný výslovně prohlásil, že se s nimi seznámil a že s nimi souhlasí. Na základě ujednání v čl. II. a IV. Smlouvy poskytla Banka žalovanému úvěr ve výši 56 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet sjednaný v čl. IV. Smlouvy. Žalovaný se v čl. II. Smlouvy zavázal hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 8,20 % ročně a také se zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, a to ve výši podle Smlouvy a sazebníku. Žalovaný byl dle čl. II. Smlouvy povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky. Poplatky byly splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný byl dle Smlouvy a dle čl. 13 písm. c) produktových podmínek povinen neocitnout se v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. Smlouvy a dopisem ze dne , datum, ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Předmětem nároku je dlužná částka skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 16 504,91 Kč; poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč; kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 582,71 Kč; kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 742,56 Kč, dále úroků ve výši 8,20 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 16 504,91 Kč od , datum, do zaplacení; úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné částky ve výši 18 604,91 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 16 504,91 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč, od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučena a na tuto výzvu žalovaný nereagoval. Na dluh zaplatil celkovou částku 54 580,75 Kč.

19. Právním závěrům: Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru. Žalovaný porušil své povinnosti ze smluv, proto předchůdce žalobkyně využila právo zesplatnit pohledávky vůči žalovanému čímž žalovanému vznikla také povinnost mimo úroky z úvěrů a poplatky, hradit také smluvní pokutu a zákonné úroky z prodlení. Za tohoto stavu soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 543 Kč, odměně advokáta ve výši 2 660 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3 x RP ve výši á 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 12 287,80 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

21. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

22. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.