7 C 170/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 96 896,09 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) jistinu ve výši 29 385,09 Kč a poplatek ve výši 6 183,21 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 601,80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 477,87 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 385,09 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 22,08 % ročně z částky 29 385,09 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, b) jistinu ve výši 16 209,45 Kč a poplatek ve výši 4 621,34 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 435,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 380,68 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 209,45 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 23,19 % ročně z částky 16 209,45 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení poplatku a) ve výši 26 169 Kč a b) ve výši 14 328 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 845 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži ve znění doplnění ze dne 11. 8. 2023 č. l. 47 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky shora uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne 23. 12. 2020 [číslo] nárok a) a ze dne 30. 10. 2020 [číslo] nárok b) s původním věřitelem.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty fikcí dle ust. § 49 o. s. ř. na CEO. Jiná adresa žalované se soudu nepodařila zjistit. Žalovaná nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaná se nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>5. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 6. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi smluvními stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].

7. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovanou a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o úvěru [číslo] [číslo]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 22. 12. 2020 č. l. 21 a ze dne 30. 10. 2020 č. l. 16 byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že [anonymizováno] před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru. Ze zákaznické karty ze dne 22. 12. 2020 právní předchůdce žalobkyně ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy - ze dne 1. 9. 2020, 2x výplatních pásek za měsíce 10, [číslo] příjem žalované. Ze zákaznické karty ze dne 30. 10. 2020 právní předchůdce žalobkyně ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2020, 2x výplatních pásek příjem za mísíce 8, [číslo]. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Ze zákaznické karty ze dne 22.12.2020, že je zaměstnána na DPP jako ostraha u zaměstnavatele [právnická osoba], její měsíční příjem činí částku ve výši 32 065 Kč, žije s rodiči, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku, či úvěr u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované z úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. S tímto zjištěním se ztotožňuje i soud. Ze zákaznické karty ze dne 30. 10. 2020 žalovaná uvedla, že je zaměstnána na DPP jako ostraha u zaměstnavatele [právnická osoba], její měsíční příjem činí částku ve výši 28 545 Kč, žije s rodiči, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

8. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná Smlouva o úvěru ze dne 23. 12. 2020 a ze dne 30. 10. 2020 platně uzavřena v části týkající se poskytnutí finanční částky 30 000 Kč a 20 000 Kč, částka byla žalované vyplacena, v poplatku za uzavření Smlouvy ve výši 1 500 Kč, odpovídající 5 % a 7,5 % z jistiny. Dále v části sjednání pojištění ve výši 2 709 Kč ve výši 2 322 Kč.

9. Pokud se však týká tzv. celkového poplatku (odpovídající 122,23 % z jistiny u nároku a) ve výši 109,14 % z jistiny u nároku b)), který se skládá z pevně sjednaného úroku poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč za doplňkovou službu komfortní a flexibilní splácení ve (tento se skládá z poplatku za komfortní poskytnutí a za flexibilní splácení, soud shledal v této části Smlouvu za absolutně neplatnou dle ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku. K důvodům neplatnosti soud uvádí právní hodnocení níže, a to v odst. 18. 19. a 20., dále v odst. 26., 27. a 28. odůvodnění. <i>10. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>12. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> 13. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Skutková zjištění a právní závěry: Pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

15. Nárok a): Mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 23. 12. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 36 669Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 28 923 Kč (96,41 % z jistiny), jinak s úrokovou sazbou ve výši 22,08 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč (5 % z jistiny) a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč 20,82 % z jistiny skládající se z poplatku za komfortní splácení a poplatku za flexibilní splácení (dále jen„ poplatek“). Dále sjednána doplňková služba pojištění ve výši 2 0709 Kč. V této části soud shledal Smlouvu za platnou.

16. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté finanční částky, poplatku a pojistného se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách ve výši 3 304 Kč, poslední splátka ve výši 3 298 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23. 9. 2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 5. 7. 2021. Žalovaná celkem zaplatila 5 004 Kč.

17. Kapitalizovaný úrok ve výši 1 477,87 Kč je úrok ve výši 22,08 % ročně počítaný z dlužné jistiny za období od 24. 9 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, tedy do dne 14. 12. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 601,80 Kč je zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 5. 12. 2021, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14. 12.2022.

18. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru ve výši 28 923 Kč soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného pevného úroku neodpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 96,41 % z jistiny, tedy tato výše se příčí dobrým mravům. Dle názoru soudu, však úrok představuje cenu za poskytnutí úvěru, soud proto považuje za spravedlivé, aby žalobkyni náležel tento úrok do výše 30 % z jistiny, tedy pouze ve výši 9 000 Kč. Pokud se týká jdoucího úroku, který byl sjednán ve výši 22,08 % ročně, je tato výše zcela přiměřená, v souladu s ust. občanského zákoníku.

19. K části nároku na zaplacení poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, procentuálně 5 % ročně z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká této části poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených se smlouvou o úvěru po celou dobu trvání smlouvy, tedy do doby, než je dlužná částka zaplacena. Výše takto sjednaného poplatku je zcela přiměřená k výši zapůjčené jistiny. V této části je proto smlouva o úvěru platná. Další poplatek například za vyhodnocení úvěru, správu účtu žalobkyně ve smlouvě nesjednala, proto tento poplatek soud považuje i za odměnu za vedení, správu účtu.

20. K části žaloby o zaplacení poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 20,82 % ročně z dlužné jistiny, o úvěru soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku, a to za hotovostní inkaso splátek, soud shledává takové ujednání za v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Vedle úroku, poplatku za zpracování úvěru, byl sjednán další poplatek souhrnně nazván za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 246 Kč odpovídající 20,82 % z jistiny, skládající se zčásti za komfortní splácení a flexibilní splácení. Soud považuje takové ujednání za ujednání v rozporu s dobrými mravy, neboť dochází de facto k duplicitě poplatků.

21. V kontextu celého poplatku, který je ve výši 122,23 % (částka 36 669 Kč) a skládající se z jednotlivých dílčích poplatků, dospěl soud k věru, že ujednání o celkovém poplatku je absolutně neplatné ujednání. Soud však považuje za spravedlivé, že lze akceptovat celkovou výši tohoto souhrnného poplatku v rozsahu 35 % (30 % na úroku + 5 % za poplatek za zpracování úvěru).

22. Dle názoru soudu, je spravedlivé a v souladu s ustanoveními občanského zákoníku, aby žalobkyně měla nárok na vrácení jistiny ve výši 30 000 Kč, pevně sjednaný úrok ve výši maximálně 30 % z jistiny, tedy ve výši 9 000 Kč. Dále na poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč, 5 % z jistiny a pojištění ve výši 2 709 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit 30 000 Kč + Kč + 1 500 Kč + 9 000 Kč + 2 079 Kč = 43 209 Kč. Na dlužnou částku žalovaná zaplatila celkem 5 004 Kč. V žalobě uplatněná jistina ve výši 29 385,09 Kč + poplatek ve výši 32 352,21 Kč. Z tohoto poplatku je oprávněna jen částka ve výši 6 183,21 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 29 385,09 Kč, na kterou má žalobkyně nárok včetně příslušenství, které je jednak kapitalizované, jednak jdoucí. Z částky poplatku v žalobě uvedené ve výši 32 325,21 Kč má žalobkyně nárok pouze na částku 6 183,21 Kč. Na zbývající částku ve výši 26 169 Kč z žalovaného poplatku, již nemá nárok (částka 26 169 Kč odpovídá součtu zbytku úroku 19 923 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení 6 246 Kč). Za tohoto stavu soud proto žalobě vyhověl co do žalované částky na jistině ve výši 29 385,09 Kč s příslušenstvím, jak kapitalizovaném, tak jdoucím a dále v části poplatku již jen do výše 6 183,21 Kč. Výrok I. tohoto rozhodnutí. V části odpovídající poplatku ve výši 26 169 Kč byla žaloba zamítnuta. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

23. Nárok b): Mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 30. 10. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] č. l.

17. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 21 828 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 16 220 Kč (81,10 % z jistiny), jinak s úrokovou sazbou ve výši 23,19 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč (7,5 % z jistiny) a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč 20,51 % z jistiny skládající se z poplatku za komfortní splácení a poplatku za flexibilní splácení (dále jen„ poplatek“). Dále sjednána doplňková služba pojištění ve výši 2 322 Kč. V této části soud shledal Smlouvu za platnou.

24. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté finanční částky, poplatku a pojistného se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 453 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 2 449 Kč byla stanovena na den 30. 4. 2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 26. 1. 2021. Žalovaná celkem zaplatila částku ve výši 7 553 Kč.

25. Kapitalizovaný úrok ve výši 2 380,68 Kč je úrok ve výši 23,19 % ročně počítaný z dlužné jistiny za období od 1. 5. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, tedy do dne 14. 12. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 435,21 Kč je zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 5. 12. 2021, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14. 12.2022.

26. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru ve výši 16 220 Kč soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného pevného úroku neodpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 81. 10 % z jistiny, tedy tato výše se příčí dobrým mravům. Dle názoru soudu, však úrok představuje cenu za poskytnutí úvěru, soud proto považuje za spravedlivé, aby žalobkyni náležel tento úrok do výše 30 % z jistiny, tedy pouze ve výši 6 000 Kč. Pokud se týká jdoucího úroku, který byl sjednán ve výši 23,19 % ročně, je tato výše zcela přiměřená, v souladu s ust. občanského zákoníku.

27. K části nároku na zaplacení poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, procentuálně 7,5 % ročně z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká této části poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených se smlouvou o úvěru po celou dobu trvání smlouvy, tedy do doby, než je dlužná částka zaplacena. Výše takto sjednaného poplatku je zcela přiměřená k výši zapůjčené jistiny. V této části je proto smlouva o úvěru platná. Další poplatek například za vyhodnocení úvěru, správu účtu žalobkyně ve smlouvě nesjednala, proto tento poplatek soud považuje i za odměnu za vedení, správu účtu.

28. K části žaloby o zaplacení poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 20,51 % ročně z dlužné jistiny, o úvěru soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku, soud shledává takové ujednání za v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Vedle úroku, poplatku za zpracování úvěru, byl sjednán další poplatek souhrnně nazván za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 108 Kč odpovídající 20,51 % z jistiny, skládající se zčásti za komfortní splácení a flexibilní splácení. Soud považuje takové ujednání za ujednání v rozporu s dobrými mravy, neboť dochází de facto k duplicitě poplatků.

29. V kontextu celého poplatku, který je ve výši 109,14 % (částka 21 828 Kč) a skládající se z jednotlivých dílčích poplatků, dospěl soud k věru, že ujednání o celkovém poplatku je absolutně neplatné ujednání. Soud však považuje za spravedlivé, že lze akceptovat celkovou výši tohoto souhrnného poplatku v rozsahu 37,5 % (30 % na úroku + 7,5 % za poplatek za zpracování úvěru).

30. Dle názoru soudu, je spravedlivé a v souladu s ustanoveními občanského zákoníku, aby žalobkyně měla nárok na vrácení jistiny ve výši 20 000 Kč, pevně sjednaný úrok ve výši maximálně 30 % z jistiny, tedy ve výši 6 000 Kč. Dále na poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč, 7,5 % z jistiny a pojištění ve výši 2 322 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit 20 000 Kč + 6 000 Kč + 1 500 Kč + 2 322 Kč = 27 500 Kč. Na dlužnou částku žalovaná zaplatila celkem 7 553 Kč. V žalobě uplatněná jistina ve výši 16 209,45 Kč + poplatek ve výši 18 949,34 Kč. Z tohoto poplatku je oprávněna jen částka ve výši 4 621,34 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 16 209,45 Kč, na kterou má žalobkyně nárok včetně příslušenství, které je jednak kapitalizované, jednak jdoucí. Z částky poplatku v žalobě uvedené ve výši 18 949,34 Kč má žalobkyně nárok pouze na částku 4 621,34 Kč. Na zbývající částku ve výši 14 328 Kč z žalovaného poplatku ve výši 18 949,34 Kč, již nemá nárok. Za tohoto stavu soud proto žalobě vyhověl co do žalované částky na jistině ve výši 16 209,45 Kč s příslušenstvím, jak kapitalizovaným, tak jdoucím a dále v části poplatku již jen do výše 4 621,34 Kč. Výrok I. tohoto rozhodnutí. V části odpovídající poplatku ve výši 14 328 Kč (skládající se ze zbytku úroku ve výši 10 220 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 108 Kč), byla žaloba zamítnuta. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

31. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni v rozsahu jistiny u nároku a) i b) s příslušenstvím, dále v části poplatku u nároku a) a b) = celkové v částce 56 399,09 Kč úspěšná, odpovídající 58 %. Neúspěšná v části poplatku u nároku a) a b) v celkové výši 40 497 Kč odpovídající 42 %. Celková úspěšnost žalobkyně je tedy ve výši 58 % - 42 % = 16 %. Celkové náklady žalobkyně jsou ve výši 24 011,40 Kč. Soud však považuje za spravedlivé, aby bylo soudem žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívající v celém zaplaceném soudním poplatku 4 845 Kč. V části odměny advokáta včetně 21 % DPH, soud žalobkyni náklady řízení nepřiznal. Celkem tedy náklady řízení ve výši 4 845 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí. <i>32. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 33. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.