7 C 171/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 316,86 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) jistinu ve výši 10 960,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 960,38 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, b) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 532,63 Kč za období od 28. 4. 2021 do 29. 11. 2021, c) smluvní pokutu ve výši 2 356,48 Kč ve výši 0,1 % denně z částky 10 960,38 Kč za období od 28. 4. 2021 do 28. 11. 2021, d) kapitalizovaný úrok ve výši 1 346,04 Kč, e) náklady ve výši 256 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 550 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výší 2 452 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou ve znění doplnění ze dne 31. 10. 2022 č. l. 41 podanou u Okresního soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 27. 2. 2020 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo], jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek (dále jen„ smlouva“). Žalobkyně uzavřela dne 22. 12. 2021 se společností [právnická osoba] [IČO] Smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a finanční prostředky byly žalovanému předány hotově v místě bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč, a to v 14 ti měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 27. 4. 2021. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy porušil a dlužnou částku nezaplatil. Na úvěru zaplatil částku ve výši 8 000 Kč. Úvěr se stal splatným poslední sjednanou splátkou ke dni 27. 4. 2021. Upomínkou ze dne 2. 5. 2022 byl žalovanému zaslána výzva v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a vz. 73 bylo žalovanému prostřednictvím pošty doručeno do vlastních rukou dle ust. § 49 o. s. ř. na adresu dle CEO = [anonymizována tři slova], [ulice] [anonymizováno]. Na adresu dle smlouvy = [část obce a číslo], [obec] taktéž fikcí (zásilka vhozena do schránky). Jiná, další adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. Doplnění žaloby ze dne 31. 10. 2022 č. l. 41 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 14. 11. 2022 prostřednictvím pošty na adresu = [část obce a číslo], [obec], na adresu dle CEO = [anonymizována tři slova], [ulice] [anonymizováno] fikcí. Žalovaný nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> <i>7. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>8. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený</i> <i>9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 10. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. <i>11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 13. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].

14. Schopnost žalovaného splácet byla ověřovaná právním předchůdcem žalobkyně na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný je při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem na žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta, tedy 15 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 10 794 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 1 992 Kč. Žalovanému po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jeho tvrzených údajů, měsíčné zůstat 8 802 Kč, kterými mohl volně disponovat. V Žádosti o úvěr jsou v sekci nazvané„ Doložení příjmu žadatele“ vypsány dokumenty, které byly žalovaným předloženy obchodnímu zástupci původního věřitele k ověření totožnosti a měsíčních výdajů žalovaného. Takový postup je i dle názoru soudu možné označit za postup při němž byla vynaložena odborná péče v dostatečném rozsahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti je nutno přihlédnout i k celkové splatné výši spotřebitelského úvěru. Dokumenty předložené žalovaným byly Výpis z běžného účtu č. l. 44 verte-45, Dohoda o změně pracovní smlouvy č. l. 43, Výplatní pásky č. l. 45 verte-46, rozhodnutí o dočasné neschopnosti č. l. 43 verte a Čestné prohlášení č. l. 44 ohledem na výši příjmů cca 19 500 Kč měsíčně a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta, tedy úvěr ve výši 15 000 Kč. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

15. Skutková zjištění. Žalobkyně uzavřela dne 22. 12. 2021 s původním věřitelem Smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným z níže uvedené úvěrové smlouvy, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

16. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 27. 2 2020 s původním věřitelem Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a finanční prostředky byly žalovanému předány hotově v místě bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání v celkové výši 12 888 Kč představující 85,92 % z jistiny úvěru (nazvané celkové náklady) spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 1 444 Kč (představující 9,6 % z jistiny úvěru), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč (představující 49 % z jistiny úvěru), nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč (představující 9,3 % z jistiny úvěru) a inkasním poplatku ve výši 2 700 Kč (představující 18 % z jistiny úvěru). Celkově se tak žalovaná zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč, a to formou 14 ti měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 27. 4. 2021.

17. Žalovaný zaplatil za dobu od uzavření smlouvy celkovou částkou 8 000 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném následujících částek: - nesplacené jistiny 10 960,38 Kč - kapitalizovaného úroku 9 896,04 Kč, který je dle tvrzení žalobkyně tvořen z. a) nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 766,52 Kč b) nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 5 241,56 Kč c) nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 994,06 Kč d) nesplaceného inkasního poplatku 1 925,48 Kč e) postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 968,42 Kč, - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 532,63 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 28. 4. 2021 do 29. 11. 2021 z jistiny ve výši 10 960,38 Kč a - smluvní pokuty ve výši 2 356,48 Kč, vypočtené jako 0,1 % z dlužné jistiny ve výši 10 960,38 Kč za každý započatý den prodlení za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 28. 4. 2021 do 28. 11. 2021. Žalovaný na smlouvu zaplatil celkem částku ve výši 8 000 Kč a úvěr se stal splatným poslední sjednanou splátkou ke dni 27. 4. 2021. Upomínkou ze dne 2. 5. 2022 byl žalovanému zaslána výzva v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na tuto výzvu žalovaný již nereagoval.

17. Právní závěr. Pokud se týká uzavřené smlouvy o úvěru, soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla platně sjednána pouze v části poskytnutí finanční částky ve výši 15 000 Kč (když hotovost byla žalovanému předána dle smlouvy v místě jeho bydliště). Žalovaný neprokázal, že by mu uvedená částka nebyla předána. Dále smlouva byla platně uzavřena v části pevně sjednaného úroku ve výši 1 444 Kč (představující 9,6 % z jistiny úvěru), poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč (představující 9,3 % z jistiny úvěru) a smluvní pokuty (sjednané ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny). Výše takto sjednaného úroku, poplatku za vyhodnocení úvěru a smluvní pokuty není v rozporu s ust. § 580 občanského zákoníku. Viz odůvodnění níže. Tyto výše jsou zcela přiměřené a soudem akceptovatelné. V části poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč odpovídající 49 % z jistiny a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč odpovídající 18 % z jistiny soud shledal smlouvu za absolutně neplatnou (viz odůvodnění níže). Platby žalovaného v celkové výši mohly být tak žalobkyní započteny pouze na platně sjednané nároky, a to na pevně sjednaný úrok, na poplatek za vyhodnocení úvěru.

18. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru ve smlouvě ve výši 1 444 Kč, soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného úroku odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 9,6 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům, úrok je cenou za poskytnutí finanční částky. Na úrok má žalobkyně nárok, platby žalované mohly být započteny na tento úrok.

19. K části nároku na zaplacení poplatku za vyhodnocení úvěru ve smlouvě 1 394 Kč, který procentuálně představuje výši 9,3 % z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká tohoto poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených s uzavřením smlouvy o úvěru, prošetřením i úvěruschopnosti žalované úvěr splácet. Na tento poplatek žalobkyně má nárok. Platby žalované na tento poplatek mohly být započteny. Při zohlednění skutečnosti, že žalobkyně již nesjednala poplatek za správu a vedení účtu, je dle názoru soudu výše poplatku za vyhodnocení úvěru v souladu s ustanovením občanského zákoníku.

20. K nároku na poplatek za poskytnutí úvěru ve smlouvě 7 350 Kč (představující 49 % z úvěru jistiny) soud uvádí: Celková výše tohoto poplatku činí ze zapůjčené jistiny 15 000 Kč dalších 49 %. Tato část představuje další náklady na úvěr, vedle poplatku za vyhodnocení úvěru. Za přiměřenou výši poplatku za poskytnutí úvěru soud považuje poplatek maximálně do výše 10 % z jistiny, v daném případě do částky 1 500 Kč (jistina ve výši 15 000 Kč, 10 % je tedy 1 500 Kč). Pokud tedy žalobkyně částky platby žalovaného započetla na tento poplatek, pak na tomto poplatku mohla být započtena pouze částka 1 500 Kč. Ve zbývající částce 5 850 Kč již nikoliv. Na poplatek za poskytnutí úvěru co do výš 5 850 Kč nemá žalobkyně nárok z důvodu neplatnosti v této části smlouvy.

21. K části nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny soud dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty sjednána v souladu s občanským zákoníkem, ujednání není v rozporu s ust. § 580 a ů 588 občanského zákoníku. Za tohoto stavu soud proto žalobě v části smluvní pokuty shledal žalobu taktéž za důvodnou. Kapitalizovaná smluvní pokuta byla shledána za důvodnou v celém rozsahu.

22. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2 700 Kč soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku soud shledává za ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Na výši odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaný si půjčil částku ve výši 15 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za poskytnutí úvěru pouze do výše 10 % z jistiny úvěru. Vedle toho měl ještě žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek, a to ve výši 2 700 Kč představujících dalších 18 % z jistiny úvěru. Celkové náklady na úvěr tak s přihlédnutím k výši úvěru 15 000 Kč, tak představují 85,92 % z jistiny. Úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení úvěru než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatným. Započet platby žalovaného na tento nárok žalobkyně nemohla provést.

23. Žalovaný byl tedy povinen vrátit žalobkyni jistinu ve výši 15 000 Kč, pevně sjednaný úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč. Poplatek na poskytnutí úvěru, ve kterém jsou zahrnuty náklady věřitele na úvěr, však žalovaný byl povinen vrátit pouze ve výši odpovídající 10 % z jistiny, tedy částku 1 500 Kč Celkem tak byl žalovaný povinna vrátit částku 15 000 Kč + 1 444 Kč + 1 500 Kč + 1 394 Kč = 19 338 Kč. Nikoliv částku 27 888 Kč, ve které je zahrnut zbytek poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 850 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Protože žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 8 000 Kč, zbývá žalovanému doplatit na úvěr částku ve výši 10 960,38 Kč, a to dle názoru soudu na jistině, jak žalobkyně žaluje. V části celkových nákladů na úvěr, v žalobě nazvané kapitalizovaný úrok, žalovaný pouze částku ve výši 1 346,04 Kč (žalovaná částka 9 896,04 Kč minus 5 850 Kč minus 2 700 Kč). Za tohoto stavu soud proto vyhověl žalobě v části nesplacené jistiny se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky ode dne 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 532,63 Kč, nákladů na upomínky ve výši 256 Kč, smluvní pokutě a zčásti 1 346,04 Kč na nároku nazvaném kapitalizovaný úrok. Výrok I. tohoto rozhodnutí. Ve zbývajícím nároku nazvaného kapitalizovaný úrok, a to ve výši 8 550 Kč byla žaloba zamítnuta. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná v jistině, smluvní pokutě a v části příslušenství, neúspěšná pouze v části příslušenstvím, proto soud považuje za spravedlivé, aby žalovaný nahradil žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč, skládající se z poplatku za žalobu ve výši 1 000 Kč, odměny právního zástupce za 3 úkony á 300 Kč a 3 x RP á 100 Kč dle vyh. [číslo] Sb., 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

21. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

22. Povinnost hradit náklady řízení k rukám právního zástupce je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.