7 C 171/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 90 821,59 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) jistinu ve výši 19 580,54 Kč a poplatek ve výši 4 545,18 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 311,59 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 152,90 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 580,54 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 22,08 % ročně z částky 19 580,54 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, b) jistinu ve výši 26 195,88 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 092,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 341,04 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 195,88 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 23,79 % ročně z částky 26 195,88 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení poplatku a) ve výši 17 446 Kč a b) ve výši 23 053,99 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 542 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži ve znění doplnění ze dne 11. 8. 2023 č. l. 47 se žalobkyně domáhá po žalované a) zaplacení částky 41 571,72 Kč, představující jistinu ve výši 19 580,54 Kč a poplatek ve výši 21 991,18 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 311,59 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 152,90 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrok ve výši 22,08 % ročně z jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne 9. 12. 2020 [číslo] s původním věřitelem. Dále b) zaplacení částky 49 249,87 Kč, představující jistinu ve výši 26 195,88 Kč a poplatek ve výši 23 053,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 092,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 341,04 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrok ve výši 23,79 % ročně z jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne 4. 9. 2020 [číslo] s původním věřitelem.

2. Žalovaná se k podané žalobě a k doplnění nevyjádřila, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu dle CEO, fikcí dle ust. § 49 o. s. ř. Jiná adresa žalované se soudu nepodařila zjistit. Žalovaná nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>5. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 6. Posouzení úvěruschopnosti žalované. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi smluvními stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].

7. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 8. 12. 2020 a ze dne 4. 9. 2020 byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty ze dne 9. 12. 2020 právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy o úvěru [číslo] majetkovou situaci žalované z 2x bankovní výpisy z bankovního účtu – 10, [číslo]. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Ze zákaznické karty ze dne 4. 9. 2020 právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy o úvěru [číslo] majetkovou situaci žalované z výměru důchodu a výměru další sociální podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky - 1. 1. 2020. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Ke dni uzavření druhé smlouvy, žalovaná prováděla platby na první smlouvu, když poslední platba ze strany žalované byla ke dni 11. 1. 2021 na smlouvu ze dne 9. 12. 2020 a ke dni 5. 2. 2021 na smlouvu ze dne 4. 9. 2020. Průměrný měsíční příjem žalované činil příspěvek Státní podpory ve výši 39 600 K u druhé smlouvy, ve výši 45 600 Kč u první smlouvy.

8. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, a to společnost [právnická osoba], jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o úvěru.

9. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná Smlouva o úvěru ze dne 9. 12. 2020 č. l. 20 a ze dne 4. 9. 2020 č. l. 17 platně uzavřena, avšak jen v části týkající se poskytnutí finanční částky 20 000 Kč (nárok a) a ve výši 30 000 Kč (nárok b), když částka byla žalované vyplacena, v poplatku za uzavření Smlouvy ve výši 1 500 Kč, odpovídající 7,5 % z jistiny u nároku a), ve výši 5 % z jistiny u nároku b). Pokud se však týká tzv. celkového poplatku (odpovídající 124,73 % z jistiny 20 000 Kč, ve výši 122,23 % z jistiny 30 000 Kč), který se skládá z pevně sjednaného úroku ve výši 19 282 Kč odpovídající 96,41 % z jistiny 20 000 Kč a ve výší 28 923 Kč z jistiny 30 000 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč (odpovídající 7,5 % z jistiny a 5 % z jistiny), za doplňkovou službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 164 Kč odpovídající 20,82 % z jistiny 20 000 Kč, ve výši 20,82 % z jistiny 30 000 Kč (tento se skládá z poplatku za komfortní poskytnutí ve výši 1 714 Kč odpovídající 8,5 % z jistiny a ve výši 2 571 Kč odpovídající 8,57 % z jistiny, dále za flexibilní splácení ve výši 2 450 Kč odpovídající 12,25 % z jistiny a ve výši 3 675 Kč odpovídající 12,5 % z jistiny), soud shledal v této části Smlouvu za absolutně neplatnou dle ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku. K důvodům neplatnosti soud uvádí právní hodnocení níže, a to v odst. 18., 19., 20. odůvodnění. <i>10. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>11. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>12. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> 13. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Skutková zjištění a právní závěry: Pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

15. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo a) dne 9. 12. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva a nárok a)“). Dále b) dne 4. 9. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva a nárok b)“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (nárok a) a ve výši 30 000 Kč (nárok b), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 24 946 Kč (nárok a) a ve výši 36 669 Kč (nárok b), jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 19 282 Kč (nárok a) a ve výši 28 923 Kč (nárok b), vždy 96,41 % vždy z jistiny, jinak s úrokovou sazbou ve výši 22,08 % ročně (nárok a) a ve výši 23,79 % ročně (nárok b) sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč (7,5 % a 5 % vždy z jistiny) a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč odpovídající 20,82 % z jistiny (nárok a) a ve výši 6 246 Kč odpovídající 20,82 % z jistiny (nárok b) skládající se z poplatku za komfortní splácení ve výši 1 714 Kč odpovídající 8,5 % z jistiny a ve výši 2 587 Kč 8,57 % z jistiny; poplatku za flexibilní splácení ve výši 2 450 Kč odpovídající 12,25 % z jistiny a ve výši 3 675 Kč odpovídající 12,5 % z jistiny (dále jen„ poplatek“).

16. Celkovou částku u nároku a) odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách ve výši 2 141 Kč, přičemž poslední splátka Kč byla stanovena na den 9. 9. 2022. U nároku b) ve 21 měsíčních splátkách ve výši 3 175 Kč, poslední splátka stanovena na den 4. 6. 2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 11. 1. 2021 u nároku a), u nároku b) dne 5. 2. 2021. Žalovaná na nárok a) celkem zaplatila jen 2 150 Kč, na nárok b) částku ve výši 15 950 Kč.

17. Nárok a): Kapitalizovaný úrok ve výši 1 152,90 Kč je úrok ve výši 22,08 % ročně počítaný z dlužné jistiny za období od 10. 9. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, tedy do dne 14. 12. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 311,59 Kč je zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 2. 8. 2021, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14. 12.2022. Nárok b): Kapitalizovaný úrok ve výši 3 341,04 Kč je úrok ve výši 23,78 % ročně počítaný z dlužné jistiny za období od 5. 6. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, tedy do dne 14. 12. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 092,57 Kč je zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 2. 8. 2021, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14. 12.2022.

18. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru u nároku a) ve výši 19 282 Kč; u nároku b) ve výši 28 923 Kč soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného pevného úroku neodpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena vždy 96,41 % z jistiny, tedy tato výše se příčí dobrým mravům. Dle názoru soudu, však úrok představuje cenu za poskytnutí úvěru, soud proto považuje za spravedlivé, aby žalobkyni náležel tento úrok do výše 30 % z jistiny, tedy ve výši 6 000 Kč a ve výši 9 000 Kč místo sjednané částky ve výši 19 282 Kč a ve výši 28 923 Kč. Pokud se týká jdoucího úroku, který byl sjednán ve výši 22,08 % a ve výši 23,79 % ročně, je tato výše zcela přiměřená, v souladu s ust. občanského zákoníku.

19. K části nároku na zaplacení poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, procentuálně 7,5 % a 5 % ročně z půjčené jistiny, soud uvádí: Pokud se týká této části poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených se smlouvou o úvěru po celou dobu trvání smlouvy, tedy do doby, než je dlužná částka zaplacena. Výše takto sjednaného poplatku je zcela přiměřená k výši zapůjčené jistiny. V této části je proto smlouva o úvěru platná. Další poplatek například za vyhodnocení úvěru, správu účtu žalobkyně ve smlouvě nesjednala, proto tento poplatek soud považuje i za odměnu za vedení, správu účtu.

20. K části žaloby o zaplacení poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 20,82 % ročně vždy z dlužné jistiny, o úvěru soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku, a to za komfortní a flexibilní splácení, soud shledává takové ujednání za v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Vedle úroku, poplatku za zpracování úvěru, byl sjednán další poplatek souhrnně nazván za komfortní a flexibilní splácení Soud považuje takové ujednání za ujednání v rozporu s dobrými mravy, neboť dochází de facto k duplicitě poplatků.

21. V kontextu celého poplatku, který je u nároku a) ve výši 124,73 % a u nároku b) ve výši 122,23 % z jistiny a skládající se z jednotlivých dílčích poplatků, dospěl soud k věru, že ujednání o celkovém poplatku je absolutně neplatné ujednání. Soud však považuje za spravedlivé, že lze akceptovat celkovou výši tohoto souhrnného poplatku v rozsahu 30 % z jistiny na úroku + 7,5 % a 5 % z jistiny za poplatek za zpracování úvěru. Ze smlouvy o úvěru u nároku a) byla žalovaná povinna tedy vrátit jistinu 20 000 Kč + poplatek 1 500 Kč + pevně sjednaný úrok jen do výše 6 000 Kč, celkem tedy 27 500 Kč. Na smlouvu zaplatila jen 2 150 Kč. U nároku b), byla povinna vrátit jistinu 30 000 Kč + poplatek 1 500 Kč + pevně sjednaný úrok je do výše 9 000 Kč, celkem tedy 40 500 Kč. Na smlouvu zaplatila částku ve výši 15 950 Kč.

22. Dle názoru soudu, je spravedlivé a v souladu s ustanoveními občanského zákoníku, aby žalobkyně měla nárok na vrácení jistiny ve výši 20 000 Kč a 30 000 Kč, pevně sjednaný úrok ve výši maximálně 30 % z jistiny, tedy ve výši 6 000 Kč a ve výši 9 000 Kč. Dále na poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč, odpovídající 7,5 % z jistiny a ve výši 5 % z jistiny. Po započtení plateb žalované na smlouvy, je tedy žaloba důvodná vždy co co žalované jistiny u nároku a) i b). U nároku a) dále v části poplatku ve výši 4 545,18 Kč. Dále kapitalizovaného příslušenství u obou nárocích. V tomto rozsahu soud proto žalobě vyhověl výrokem I. tohoto rozhodnutí.

23. Z částky poplatku v žalobě u nároku a) uvedené ve výši 21 991,18 Kč, má žalobkyně z poplatku nárok na částku 4 545,18 Kč; ve zbývající výši 17 446 Kč odpovídající pevně sjednanému úroku 13 282 Kč + poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 164 Kč nemá žalobkyně nárok (úrok dle smlouvy 19 282 Kč = 96,41 % z jistiny; 30 % = 6 000 Kč). [příjmení] 19 282 Kč – 6 000 Kč = 13 282 Kč. U nároku b) v části poplatku v žalobě uvedené částky 23 053,99 Kč, která odpovídá zčásti pevně sjednaného úroku nad 30 % z jistiny = 19 923 Kč + poplatku za komfortní a flexibilní splácení, po zápočtu platby žalované ve výši 15 950 Kč, žalobkyně již na žádnou část poplatku nemá nárok, ale pouze na jistinu ve výši 26 195,88 Kč. Výrok I. tohoto rozhodnutí vyhovění nároku žalobkyně. V části poplatku žaloba zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.

24. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni v rozsahu jistiny u nároku a) i b) s příslušenstvím, dále v části poplatku u nároku a) = celková částka 50 321 Kč odpovídající 55 %. Neúspěšná v části poplatku u nároku a) a v celém rozsahu u nároku b) = 40 499,99 Kč odpovídající 45 %. Celková úspěšnost žalobkyně je tedy [číslo] 10 %. Soud však považuje za spravedlivé, aby bylo soudem žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívající v celém zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 542 Kč. V části odměny advokáta včetně 21 % DPH, soud žalobkyni náklady řízení nepřiznal. Celkem tedy náklady řízení ve výši 4 542 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí. <i>25. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 26. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.