7 C 178/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 750 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od 14. 9. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 750 Kč od 14. 9. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 800 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Kroměříži domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 14. 9. 2018 do zaplacení. V žalobě tvrdila žalobkyně, že žalovaný uzavřel dne 14. 8. 2018 s žalobkyní Smlouvu o zápůjčce (Smlouva) na základě, které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne 14. 8. 2018. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 13. 9. 2018, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 8 000 Kč Touto částku žalobkyně započetla na smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky a na poplatek. Finanční částka byla žalovanému poskytnuta prostřednictvím webových stránek [webová adresa].

2. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřila úvěruschopnost žalovaného a předložila k tomu důkazy.

3. Na výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne 9. 9. 2022 č. l. 29, ve kterém výslovně uvedla, že nebude doplňovat skutková tvrzení po uvedené výzvě, neboť zřejmě soud rozhodne, že smlouva o zápůjčce je vzhledem k ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru neplatná, proto nemá smysl doplňovat na otázku týkající se smluvní pokuty.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 77 a 73 byli žalovanému doručovány na adresu dle CEO [obec a číslo], na adresu dle smlouvy [obec a číslo] poštou, když žalovaný nemá datovou schránku. Doručení bylo vždy fikcí dle ust. § 49 o. s. ř. Jiná další adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit.

5. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz.73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle ust. § 115a o. s. ř. Účastníci se nevyjádřili, soud proto rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 8. Skutkový stav a právní závěry: Žalovaný uzavřel dne 14. 8. 2018 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce na základě č. l. 13 prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne 14. 8. 2018 (potvrzení č. l. 10). Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 13. 9. 2018, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na žaloby žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 20. 4. 2020 č. l. 12 vyzvala k zaplacení dlužné částky v celkové výši 11 875 Kč ve lhůtě do 3 dnů na bankovní účet uvedený ve výzvě. Před touto výzvou, opakovaně žalobkyně žalovaného upozorňovala na neplnění svých povinností ze smlouvy (č. l.15 verte-17 pokusy o smír).

9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].

10. Soud proto vycházel z ust. § 580 obč. z. ve spojení s ust. § 588 obč. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud má tedy v dané věci za to, že věřitelka (žalobkyně) nepostupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila úvěruschopnost žalovaného, resp. toto nebylo v řízení prokázáno. Vzhledem ke shora uvedenému soud proto shledal smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou dle ust. § 580 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Nárok žalobkyně musí být tak posuzován z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2992 občanského zákoníku. <i>11. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/20120 Sb. občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému dne 14. 8. 2018 plnění ve výši 10 000 Kč na jeho účet, a to na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce. Poskytnutí této částky, a to konkrétně ve výši 10 000 Kč, byl žalovaný povinen vydat z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný však již není povinen vydat úroky ze smlouvy, poplatky a smluvní pokutu, neboť na tyto nároky nevzniklo žalobkyni právo. Protože žalovaný uhradil žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč, byla tím jistina smlouvy splacená pouze do výše 8 000 Kč, zbývá tak na jistině žalovanému vrátit ještě částku 2 000 Kč. <i>13. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 14. Protože žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a dle názoru soudu je nerozhodné z jakého titulu, byl žalovaný povinen tuto částku vrátit do 13. 9. 2018 (o této skutečnosti věděl ze smlouvy). Dnem 14. 9. 2018 se tak žalovaný dostal do prodlení, soud proto považuje za správné a spravedlivé, aby úroky z prodlení, které jsou sankční, žalovaný byl povinen zaplatit ze zbývající dlužné jistiny následujícího dne po splatnosti, tedy ode dne 14. 9. 2018 do zaplacení.

15. Za tohoto stavu soud proto žalobkyně přiznal částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 14. 9. 2018 až do úplného zaplacení této částky. Výrok I. tohoto rozhodnutí. Ve zbývající výši byla žaloba včetně zákonného úroku z prodlení od dne 14. 9. 2018 do zaplacení zamítnuta. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

16. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení mezi účastníky je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však soud považuje za spravedlivé, aby žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč Náklady právního zástupce ji pak nebyly přiznány. Výrok III. tohoto rozhodnutí. <i>17. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 18. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.