7 C 182/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: žaloba o určení neexistence zástavního práva, rozsudkem pro zmeškání

I. Soud určuje, že na pozemcích: p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] dále na stavbách: bez čp/če na p. [číslo] způsob využití výroba, bez čp/če na p. [číslo] způsob využití výroba, bez čp/če na p. [číslo] způsob využití výroba, [adresa], nacházející se v části [územní celek], k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], zástavní právo zřízené Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [anonymizována dvě slova], [IČO] jako zástavním dlužníkem a společností [právnická osoba], [IČO] jako zástavním věřitelem, jehož vklad byl povolen Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [obec] pod [číslo jednací], nevázne.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 21 514,88 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení bylo určení, že na nemovitých věcech, které jsou specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku, nevázne zástavní právo zřízené Zástavní smlouvou ze dne [datum] [číslo] pro pohledávku z Úvěrové smlouvy na financování výroby pro vývoz [číslo] pro [právnická osoba] Žalobkyně předloženými důkazy doložila, zejména jednotlivými bezhotovostními platbami prokázala, že zajištěná pohledávka zanikla úplným zaplacením jak jistiny úvěru, tak příslušenství. Splněním dluhu tak pominuly důvody existence zajišťovacího institutu, kterým je právě zástavní právo smluvní, zřízené shora uvedenou zástavní smlouvou. Žalobkyně požádala žalovanou o součinnost k provedení výmazu tohoto zástavního práva k nemovitým věcem. Z důvodu, že žalovaná t. č. má pouze jednoho společníka a jednoho jednatele, když druhý jednatel a společník zemřel, nemohla žalovaná učinit takové právní jednání, vydání potvrzení (kvitance) o zániku zajištěné pohledávky, proto se žalobkyně obrátila na soud.

3. Žalované byla řádně do DS dne 24. 6. 2021 doručena žaloba a výzva (vz. 69), aby se k podané žalobě vyjádřila. Žalovaná do dne vydání rozhodnutí ve věci samé se nevyjádřila, nerozporovala skutková tvrzení žalobkyně v předmětné žalobě. Za situace, kdy zanikla pohledávka zajištěná zástavním právem, je nezbytné provést výmaz tohoto zástavního práva z katastru nemovitostí. Žalobkyně měla tak naléhavý právní zájem na předmětné žalobě na určení, že zástavní právo na nemovitých věcech nevázne.

4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 21. 9. 2021. Žalované bylo dne 15. 7. 2021 do DS, a to do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

5. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

6. V posuzované věci se jedná o žalobu na určení. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež mu vnikly z uvedeného titulu.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 514,88 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý úkon, za 4 úkony, příprava a převzetí zast., podání žaloby, účast u jednání, předžalobní výzva, 4 x RP á 300, náhrada za ztrátu času za 14 ½ hodin á 100 Kč. Cestovné hromadným dopravním prostředkem ve výši 728 Kč. Dále 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

8. Lhůta k plnění je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. Povinnost hradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.