7 C 189/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 148 691 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 54 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 54 200 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 073,82 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá a) co do částky ve výši 72 399 Kč - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 138,66 Kč od datum do zaplacení - s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 68 338,66 Kč od datum do zaplacení - s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 005,54 Kč b) co do částky ve výši 22 092 Kč - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 471,34 Kč od datum do zaplacení - s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 471,34 Kč od datum do zaplacení - s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 636,57 Kč - s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 919,70 Kč

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 435 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno, tituly za jménem 1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum, ve znění doplnění ze dne datum č. l. 43, domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 148 691 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem a dalšími úhradami splatit v 24 měsíčních splátkách po 6 450 Kč. Dále žalobkyně sdělila, že tatáž právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem a dalšími úhradami splatit v 24 měsíčních splátkách po 2 009 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni datum, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. V obou případech byl dle tvrzení žalobkyně ověřován zdroj příjmu žalovaného a jeho výše, a to z pracovní smlouvy a výplatních pásek, kromě toho byl žalovaný lustrován v insolvenční rejstříku. Na základě takto provedeného posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet dospěla původní věřitelka k závěru, že ani v jednom případě nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty dne datum, doplnění žaloby dne datum, což žalovaný stvrdil podpisem na doručence.

5. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.

6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

7. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

8. Ze zákaznické karty ze dne datum (č. l. 18) bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 79 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním bydlení, jeho dosažené vzdělání je středoškolské, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u právnická osoba s příjmem 71 719 Kč. Žalovaný označil měsíční splátky 13 000 Kč, odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč, bez bližší specifikace. K ověření informací podaných žalovaným měla mít původní věřitelka k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce červen a červenec 2022, tyto však žalobkyně soudu nepředložila.

9. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum (č. l. 19) bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, část těchto prostředků§ ve výši 39 006 Kč byla použita na refinancování zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy č. hodnota, a zbývající část ve výši 40 994 Kč byla vyplacena na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 80 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 69 468 Kč a poplatek ve výši 1 500 Kč, to vše spolu s pojistným ve výši 3 816 Kč v 24 měsíčních splátkách po 6 450 Kč (poslední splátka 6 434 Kč).

10. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil 25 800 Kč.

11. Ze zákaznické karty ze dne datum (č. l. 14) bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním bydlení, jeho dosažené vzdělání je středoškolské, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u právnická osoba s příjmem 53 535 Kč. Žalovaný označil měsíční splátky 19 291 Kč, odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč, bez bližší specifikace. K ověření informací podaných žalovaným měla mít původní věřitelka k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce říjen a listopad 2021, tyto však žalobkyně soudu nepředložila.

12. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum (č. l. 15) bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 25 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 21 709 Kč a poplatek ve výši 1 500 Kč, to vše v 24 měsíčních splátkách po 2 009 Kč (poslední splátka 2 002 Kč).

13. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil 26 117 Kč.

14. Původní věřitelka postoupila obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem z datum odeslaným datum (srov. smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, doklad o odeslání).

15. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne datum.

16. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

17. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením předmětných smluv náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného. Ověřovala faktický příjem žalovaného. Původní věřitelka tak s náležitou péči nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

18. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

19. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum a smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 12. 2021peněžní prostředky v celkové výši 105 000 Kč. Žalovaný se v obou případech zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smluv důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno.

20. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do datum navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do datum). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne datum rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od datum ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

27. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

28. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto jsou předmětné smlouvy o úvěru absolutně neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Příjmy a výdaje žalovaného tak nelze ověřit. V případě příjmů ze zákaznických karet žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně tvrzený příjem žalovaného ověřila (nepředložila pracovní smlouvu a výplatní pásky, které měla původní věřitelka dle zákaznické karty k dispozici). Pokud jde o tvrzené výdaje, pak není zřejmé, zdali jsou v nich promítnuty také náklady na bydlení, energie, na základní živobytí, apod. Žalobkyně rovněž neprokázala (ostatně ani netvrdila), že by její právní předchůdkyně tvrzené výdaje ověřila. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků (zejména vzhledem k tvrzeným splátkám), v insolvenčním rejstříku či centrální evidenci exekucí. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně tedy navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného, ze kterého nebylo možno učinit relevantní závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

29. Za tohoto stavu je tak nárok žalobkyně posuzován z titulu bezdůvodného obohacení u obou smluv.

30. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatných smluv o úvěru, a to konkrétně ve výši 80 000 Kč ze smlouvy ze dne datum a ve výši 25 000 ze smlouvy ze dne datum. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný na smlouvu ze dne datum uhradil celkem částku ve výši 25 800 Kč a na smlouvu ze dne datum uhradil celkem částku ve výši 26 117 Kč.

31. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, nebyly platně sjednány ani úroky či poplatky. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil více. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na niž byly pohledávky postoupeny, částku ve výši 54 200 Kč (nárok označený pod písm. a) v petitu žaloby), tj. rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému vyplacena ze smlouvy ze dne datum (80 000 Kč) a částkou, kterou žalovaný uhradil (25 800 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z., a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozhodnutí) a ve zbývající části žalobu zamítl, neboť jistina ze smlouvy ze dne datum byla již plně uhrazena a na další plnění nemá žalobkyně pro neplatnost obou smluv nárok (výrok II. tohoto rozhodnutí).

32. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, a to co do části jistiny s úrokem a úrokem z prodlení, nárok na náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek v částce 7 435 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

34. Povinnost hradit náklady řízení k rukám právního zástupce je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.