7 C 2/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 : Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 14 770 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, a smluvní pokutu ve výši 1 520 Kč, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 250 Kč od , datum, do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 833,68 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, , na základě které zapůjčila žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 3 250 Kč. Dosud uhradil pouze , právnická osoba, Kč. Kromě jistiny a poplatku (13 250 Kč) s úrokem z prodlení se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty v části, v níž nebyla umořena platbou žalovaného (tj. 1 520 Kč) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu shora uvedenou dle ust. § 49 o. s. ř. fikcí. Jedná se o adresu dle CEO. Žalovaný nemá datovou schránku. Zpráva banky č. l. 28, ve které banka sdělila, že na účet žalovaného byla připsána částka 10 000 Kč v listopadu, bylo žalovanému doručeno dne , datum, (viz doručenka na č. l. 28).

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (vz.73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně souhlas s tímto postupem vyjádřila již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Právní závěr k posouzení úvěru schopnosti žalovaného. Soud se zabýval otázkou, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do , datum, navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do , datum, ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti, a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od , datum, ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. Žalobkyně sdělila, že před uzavřením smlouvy si vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalovaného a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, tyto informace byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty. Na základě zjištěných a ověřených informací dospěla žalobkyně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Na základě tohoto vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná smlouva.

15. Soud má tedy za prokázané na základě tvrzených skutečností, že žalobkyně dostatečným způsobem prověřila schopnost žalovaného splácet finanční částku, která mu byla poskytnuta na základě předmětné smlouvy o zápůjčce, a to v souladu s ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Skutková zjištění a právní závěry:

17. Soud má za prokázané, že žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, uskutečněným , datum, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky do , datum, , a to včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč (procentuálně vyjádřený 32,5 % jistiny). Žalovaný uhradil celkem , právnická osoba, Kč. Tato částka byla započítána na smluvní pokutu, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a za období od vzniku prodlení do data podání žaloby činí 3 520 Kč. Žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení dlužné částky (upomínky ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ).

18. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 520 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od , datum, do zaplacení.

19. Právní závěr. Smlouva o zápůjčce (vč. dodatku) byla platně uzavřena v části zapůjčení jistiny 10 000 Kč a v části sjednání smluvní pokuty. Finanční prostředky byly žalovanému žalobkyní poskytnuty. Byla sjednána splatnost do , datum, .

20. K části nároku na zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky, který procentuálně představuje výši 32,5 % z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká poplatku za poskytnutí zápůjčky, soud shledává takové ujednání za v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše je zcela nepřiměřená výši jistiny a době splatnosti (pouze 1 měsíc). V této části byla smlouva v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatná.

21. K části žaloby o zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky (ve výši 2 500 Kč) soud uvádí následující: ve smlouvě byla sice sjednána povinnost uhradit částku 500 Kč za každou upomínku a žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k úhradě pěti upomínkami, avšak soud považuje částku 500 Kč za upomínku za nepřiměřenou, a tedy v rozporu s dobrými mravy. Také v této části byla tedy smlouva absolutně neplatná.

22. K části žaloby o zaplacení smluvní pokuty (ve výši 1 520 Kč) soud uvádí následující: Smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, za dobu prodlení do podání žaloby činí tato smluvní pokuta 3 520 Kč, V části , právnická osoba, Kč byla na smluvní pokutu započítána platba žalovaného. Výše smluvní pokuty je v souladu s právními předpisy i dobrými mravy, ujednání o ní je tedy platné.

23. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem a právnímu závěru tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni jistinu ve výši 10 000 Kč a uhradit zůstatek smluvní pokuty ve výši 1 520 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky a náklady spojené s uplatněním pohledávky není žalovaný povinen žalobkyni vrátit z důvodu absolutně neplatného ujednání. Za tohoto stavu soud proto vyhověl v části žalované částky ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a dále v části smluvní pokuty ve výši 1 520 Kč. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

24. V části nároku ve výši 3 250 Kč, která představuje poplatek za poskytnutí zápůjčky s úrokem z prodlení, v části týkající se nákladů spojených s uplatněním pohledávky (2 500 Kč) byla žaloba pro neplatnost dle § 580 občanského zákoníku zamítnuta. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 833,68 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 270 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

26. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.27. , adresa, k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.