7 C 201/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 119 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 119 Kč se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 870,82 Kč, náklady na upomínky ve výši 289 Kč, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, dále smluvní pokutu z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. V žalobě tvrdila, že dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČ IČO (dále jen „Zaplo“), Smlouvu o úvěru 497634001, platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne datum (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla společnost Zaplo žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč, žalovaný se zavázal žalobkyní vrátit celkovou částku 13 000 Kč spolu s příslušenstvím ve lhůtě do datum. Lhůta splatnosti je sjednána v posledním odstavci první strany Smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla v souladu s odstavcem 10.1 Obchodních podmínek Smlouvy o úvěru (dále jen „VOP“) uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli Smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet Zaplo. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet uvedený v žalobě. Písemným podáním ze dne datum č. l. 53 vzala žalobkyně žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokutě ve výši 2 119 Kč. Za tohoto stavu soud proto řízení v souladu s ust. § 96 o. s. ř. v tomto rozsahu zastavil výrokem I. tohoto rozhodnutí.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu shora uvedenou dle ust. § 49 o.s.ř. fikcí. Jedná se o adresu trvalého bydliště a adresa uvedená ve smlouvě. Jiná, další adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. Žalovaný nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka (vz.73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o.s.ř. Žalovaný se nevyjádřil. Žalobkyně uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř., bez nařízení jednání.

4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

6. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/20120 Sb. občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle ust. § 1970 obč. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne datum rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

9. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 obč. z. ve spojení s ustanovením § 588 obč. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Soud má tedy v dané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila úvěruschopnost žalované, resp. toto nebylo v řízení prokázáno Z toho důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná dle § 580 občanského zákoníku ve spojení s § 588 občanského zákoníku.

10. Skutková zjištění a právní závěry: Soud má za prokázané, že dne datum na účet žalovaného právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 13 000 Kč (zpráva banky na č. l. 42.). Žalovaný o finanční částku požádal online na internetových stránkách www.zaplo.cz, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři (formulář dostupný na https://www.zaplo.cz/register), jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Bankovní účet žalovaného je vždy případně možné ověřit vyžádáním informace u bankovního ústavu. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Žádost o úvěr byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve 13 000 Kč na účet žalovaného č. č. účtu č. l. 14 a č. l. 42, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Dne datum byla mezi spol. Zaplo a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků (dále jen jako „Rámcová smlouva“), na základě této smlouvy pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena ke dni datum. Postoupení bylo žalovaného oznámeno. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku ve výši 15 232 Kč a skládala se z: 1/ nesplacené jistiny ve výši 13 000 Kč, 2/ nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 132 Kč, 3/ neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby, požaduje po žalovaném kromě jistiny 13 000 Kč, také kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 870,82 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od datum do dne datum z jistiny ve výši 13 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od datum z jistiny ve výši 13 000 Kč, náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč (odchozí dopis 48 Kč, odchozí dopis doporučeně 74 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč).

11. Vzhledem ke skutečnosti, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, ale právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční částku 13 000 Kč na účet žalovaného, vznikla tak žalovanému povinnost tuto částku vrátit z titulu bezdůvodného obohacení, tedy plnění bez právního titulu. V průběhu řízení žalovaný neprokázal, že by částku 13 000 Kč vrátil žalobkyni, respektive právnímu předchůdci žalobkyně. Žalovanému byla jistina ve výši 13 000 Kč řádně poskytnuta, proto mu vznikla povinnost tuto částku zaplatit. V důsledku prodlení žalovaného s vrácením částky 13 000 Kč, vznikla žalovanému také povinnost vrátit zákonný úrok z prodlení a náklady na upomínky. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že žaloba po částečném zpětvzetí je v celém rozsahu důvodná, proto bylo žalobě vyhověno. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

12. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , když žalobkyně byla úspěšná v rozsahu jistiny, proto soud považuje za spravedlivé, aby žalobkyni bylo přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, odměně advokáta ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3 x RP ve výši á 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

13. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

14. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.