7 C 238/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 59 511,48 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši částka, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do dne datum, obchodním úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do dne datum, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do dne datum, obchodním úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do dne datum, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení obchodním úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní mocí tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, a to do3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně původně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši částka, dále kapitalizovaného úroku ve výši částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, jsoucí úrok ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Nárok požadoval z titulu uzavření Smlouvy o úvěru ze dne datum, č. hodnota. Písemným podáním žalobkyně ze dne datum č. l. 59 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Podáním ze dne datum č. l. 43 žalobkyně doplnila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru.

2. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne datum, č. j. spisová značka, před prvním jednáním, bylo řízení částečně zastaveno do částky ve výši částka a dále co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, co do obchodního úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a co do obchodního úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

3. Předmětem řízení zůstala částka, která se skládá z dlužné částky ve výši částka, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, z kapitalizovaného obchodního úroku ve výši částka, z úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do dne datum, z obchodního úroku ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do dne datum, z úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do dne datum, z obchodního úroku ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do dne datum, z úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení a z obchodního úroku ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení (výrok I. tohoto rozhodnutí).

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 77 a předvolání k jednání na den datum bylo žalovanému doručeno na adresu shora uvedenou dle ust. § 49 o. s. ř. Jiná adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. Jedná se o adrese dle CEO. Žalobkyně se k jednání dostavila, žalovaný se z jednání omluvil z pracovních důvodů. Za tohoto stavu při splnění podmínek dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

5. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

7. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne datum rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

8. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 obč. z. ve spojení s ustanovením § 588 obč. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Soud má tedy v dané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila úvěruschopnost žalované, resp. toto nebylo v řízení prokázáno Z toho důvodu je smlouva o úvěru absolutně neplatná dle § 580 obč. z. ve spojení s § 588 obč. z.

9. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná Smlouva o úvěru platně uzavřená.

10. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

12. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

13. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

14. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

15. Podle ust. § 2400 občanského zákoníku, mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

16. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Skutková zjištění a právní závěry: Žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1171 (dále jen „žalobkyně“) Smlouvu o úvěru č. hodnota č. l. 13 a násl. (dále jen „Smlouva“). Smlouva o úvěru byla uzavřena na základě předchozí žádosti žalovaného o úvěr (dále jen „Žádost o úvěru“). V souladu se Žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum, žalovaný žalobkyni potvrdil, že byl v dané době v pracovním poměru u zaměstnavatele „právnická osoba.“, a to od března 2019 až do data podání Žádosti o úvěr, dále že tento pracovní poměr nebyl sjednán na dobu určitou, a zároveň žalovaný vysloveně prohlásil, že s ním není vedeno jednání o skončení pracovního poměru, jakož i že ze mzdy, kterou od tohoto zaměstnavatele pobírá, nejsou vedeny srážky ze mzdy. Jako průměrný čistý měsíční příjem od tohoto zaměstnavatele uvedl žalovaný částku ve výši částka. Pravidelné platby od zaměstnavatele žalobkyně prověřila na základě výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prověřením skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně před uzavřením Smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Součástí Smlouvy byly dle článku 1.1 Smlouvy také Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (č. l. 19 a násl.), platné ke dni uzavření Smlouvy.

18. Na základě Smlouvy byl žalobkyní žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka (dále jen „Úvěr“), formou bezhotovostně dne datum na úvěrový účet (č. l. 18). Úvěr byl žalovanému poskytnut v části Úvěru v souhrnné výši částka za účelem refinancování peněžitých závazků žalovaného z úvěrů či půjček poskytnutých žalobkyní či třetími osobami. Zbývající část Úvěru ve výši částka byla žalovanému poskytnuta bez sledování účelu použití prostředků. Smluvní strany se dle článku 2.4 Smlouvy dohodly, že žalovaný nepředkládal žalobkyni samostatnou žádost o čerpání úvěru, když úvěrové prostředky byly v souladu s ujednaným účelem žalobcem přímo převedeny co do výše části úvěru čerpané účelově přímo na příslušné bankovní účty refinancovaných produktů a co do výše části úvěru čerpané bez sledování účelu pak přímo na evidenční úvěrový účet žalovaného. Žalovaný se na základě článku 4.1 Smlouvy zavázal splatit Úvěr s úrokem ve výši 15,99 % ročně (dále jen „Roční úroková sazba“) s tím, že Roční úroková sazba byla stanovena na bázi skutečného počtu dní a kalendářního roku v délce 360 dní. Žalovaný se zavázal Úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka vždy k 15. dni každého měsíce počínaje dnem datum, jak vyplývá z čl. 3.1 Smlouvy. Žalovaný se též zavázal v článku 4.2 Smlouvy, že uhradí veškeré náklady a výdaje, které vzniknou v souvislosti se Smlouvou. V článku 7.1 Smlouvy bylo stranami sjednáno pojištění úvěru. Pojištění bylo sjednáno pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti žalovaného. Žalovaný se zavázal za udržování pojištění sjednaného ve Smlouvě hradit částku ve výši částka měsíčně. Pro případ nezaplacení splátky v řádné lhůtě nebo pro případ, že se Úvěr s příslušenstvím stane splatným v důsledku ustanovení článku 8.

1. Smlouvy (mj. v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo do prodlení se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě) byl žalobce oprávněn požadovat poplatky spojené se správou Úvěru v prodlení a s případným vymáháním Úvěru ve výši dle aktuálně platného Sazebníku. Žalovaný však porušil smluvní ujednání, ze strany žalobkyně byl opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě dlužných částek, své závazky však neplnil řádně a včas. Od měsíce 7/2023 byl v prodlení se splátkami úvěru. Z toho důvodu žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením článku 8.2 Smlouvy své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze Smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne datum. Protože žalovaný do dne datum dlužné splátky neuhradil, byl Úvěr zesplatněn ke dni datum. Žalobkyni v důsledku zesplatnění úvěru vznikla pohledávka ze Smlouvy, která byla k datu zesplatnění vyčíslena celkem na částku ve výši částka. Příslušenství dlužné částky představuje obchodní úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od dne datum do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od datum do zaplacení. Žalovaný po dni zesplatnění Úvěru uhradil toliko částku ve částka.

19. Žalobkyně za žalovaným ke dni podání žaloby dne datum evidovala za žalovaným pohledávku sestávající z jistiny ve výši částka a příslušenství tvořeného: 1/ kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni datum (den posledního naúčtování dané položky v transakční historii) ve výši částka; 2/ kapitalizovaným obchodním úrokem z úvěru ke dni datum (den posledního naúčtování dané položky v transakční historii) ve výši částka; 3/ obchodním úrokem z úvěru ve výši 15 % ročně z částky částka (jistina) ode dne datum až do zaplacení; 4/ zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka (jistina) ode dne datum až do zaplacení. Po podání žaloby žalovaný zaplatil částku částka, proto řízení bylo částečně zastaveno usnesením ze dne datum, včetně příslušenstvím. Zbývajícím předmětem řízení tak zůstala částka uvedená ve výroku I. tohoto rozhodnutí (v odst. 3 odůvodnění), včetně příslušenství. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, proto bylo žalobě vyhověno. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo požadovat mimo úrok z úvěru, také sankční úrok z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši částka, odměně advokáta ve výši částka za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 6,5 úkonů, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, účast u jednání, jednoduchá výzva k plnění, částečné zpětzvetí žaloby, 5 x RP ve výši á částka dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění do datum a 2 x á částka ve znění od datum, ztráta času za 4 x částka, cestovné částka motorovým vozidlem registrační značky SPZ adresa a zpět, 66 km, průměrná spotřeba 6,2 l/100 km, PH částka, náhrada částka, dle vyúčtování č. l. 67, dále 21 % DPH ve výši částka, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši částka. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

21. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

22. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.