7 C 245/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 52 295 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 29 077,93 Kč a poplatek ve výši 7 011 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 464,76 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 236,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 077,93 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 29 077,93 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 1 027,70 Kč a poplatku ve výši 426,30 Kč kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 108,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 246,26 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 027,70 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 1 027,70 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, poplatku ve výši 14 752 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 392,60 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova].

1. Žalobou ve znění doplnění ze dne 1. 11. 2023 č. l. 43 podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši shora uvedené s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 18. 1. 2019 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 26. 9. 2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo] [číslo].

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 77 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dle ust. § 49 o. s. ř. fikcí na adresu dle CEO. Jiná adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Žalobkyně již v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>5. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 6. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].

7. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když dle názoru soudu s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo] [číslo]. Žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 18. 1. 2019 a 25. 9. 2018 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Na straně 2 Smlouvy o zápůjčce [číslo] [číslo] pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, které žalovaný právnímu předchůdci žalobce před uzavřením Smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce. Ze zákaznické karty ze dne 16. 1. 2019 zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy o zápůjčce [číslo] majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek a bankovních výpisů. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí 12 683 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 10 000 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

8. Ze zákaznické karty ze dne 25. 9. 2018 zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy o zápůjčce [číslo] majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek a bankovních výpisů. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. žalovaný uvedl, zejména že, jeho měsíční příjem činí 11 980 Kč a ostatní příjmy žadatele činí 12 000 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, dále s ohledem na výši jeho/ příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně opět k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto jsou předmětné Smlouvy o zápůjčce platně uzavřeny v části týkající se poskytnutí finanční částky (částka byla žalovanému vyplacena), sjednání úroku, poplatku za uzavření Smlouvy, poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, a to v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též dle ust. § 580 odst. 1 ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. K jednotlivým poplatkům viz odůvodnění níže. Pokud se týká Smluv v části poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, s přihlédnutím k výši sjednaného úroku a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, soud v této části dospěl k závěru, že v této části je Smlouva absolutně neplatná z níže uvedeného odůvodnění. <i>9. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>10. Podle ust. § 2391 odst. 1 obč. zák., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Podle odst. 2 při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána; nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla.</i> <i>11. Podle ust. § 2392 odst. 1 obč. zák., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle odst. 2 při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu.</i> <i>12. Podle ust. § 1970 obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>13. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 14. Skutková zjištění a právní závěry: Pohledávka vyplývající z níže uvedených Smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno zaslaným doporučeně. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

15. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 1. 2019 č. l. 19 uzavřena Smlouvy o zápůjčce [číslo] její nedílnou součástí jsou i Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo].

16. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku souhrnně nazvanou poplatek ze zápůjčky ve výši 10 104 Kč (představující 72 % z jistiny), jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 864 Kč (13,30 % z jistiny), jinak s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 956 Kč (43 % z jistiny). Poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 284 Kč (23 % z jistiny). Celkovou částku 24 104 Kč odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45 ti týdenních splátkách po částkách ve výši 536 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 520 Kč byla stanovena na den 29. 11. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Ze smluvního ujednání bylo tedy žalovanému současně známo, že má celkovou dlužnou částku zaplatit nejpozději dne 29. 11. 2019. Marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Po tomto datu bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 18. 1. 2022. K tomuto dni žalovaný na dlužnou částku plnil celkem částku ve výši 22 650 Kč.

17. K části nároku na pěvně stanovený úrok ze zápůjčky ze dne 18. 1. 2019, soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného úroku odpovídá zákonným ustanovením obč. zák., procentuálně je výše úroku vyjádřena 13,30 % z jistiny (u pevně sjednaný úrok), jdoucí ve výši 29 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům, soud proto dospěl k závěru, že v části tohoto nároku byla smlouva platně uzavřena, neboť úrok je cenou za poskytnutí finanční částky a žalobkyně má nárok na zaplacení tohoto úroku.

18. K nároku na poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení soud uvádí: Celková výše tohoto poplatku činí ze zapůjčené jistiny 14 000 Kč je výši 23 %. Tato část představuje náklady zpracování smlouvy, správu smlouvy po dobu jejího trvání. Věřitel má se správou smlouvy náklady. Výše tohoto poplatku soud považuje vzhledem ke všem okolnostem za přiměřené. Nárok na zaplacení tohoto poplatku je tedy důvodný. Žalobkyni vzniklo právo po žalovaném tento poplatek požadovat.

19. K části žaloby o zaplacení poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení (odpovídající 43 % z jistiny) soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku vedle poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení soud shledává za ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: [ulice] této odměny je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaný si půjčil částku ve výši 14 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, dále jdoucí úroky, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Vedle toho měl dále žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení. Soud tuto část poplatku považuje za duplicitu poplatku k poplatku nazvaného poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, čímž se tak žalovanému navyšují náklady na zápůjčku. Pokud soud vezme v potaz, že byl platně sjednán pevně stanovený úrok a úrok jdoucí ze zápůjčky, jako cena za poskytnutí úvěru, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, pak v tomto poplatku dle názoru soud jsou i náklady žalobkyně jako věřitele na správu a činnost související se Smlouvou. Proto tuto část poplatku soud shledal za ujednání absolutně neplatná a v rozporu s ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku, tudíž žalobkyně nemá nárok na tuto částku (na poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení).

20. Dál má soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 26. 9. 2018 č. l. 15 uzavřena Smlouvy o zápůjčce [číslo] její nedílnou součástí jsou i Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo].

21. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku souhrnně nazvanou poplatek ze zápůjčky ve výši 38 491 Kč (představující 96,20 % z jistiny), jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 13 183 Kč (33 % z jistiny), jinak s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 14 752 Kč (37 % z jistiny). Dále poplatek ze vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 556 Kč (26 % z jistiny). Celkovou částku 78 491 Kč odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po částkách ve výši 3 271 Kč, přičemž poslední splátka byly stanovena na den 26. 9. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Ze smluvního ujednání bylo tedy žalovanému současně známo, že má celkovou dlužnou částku zaplatit nejpozději dne 26. 9. 2020. Marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Po tomto datu bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 21. 11. 2021. K tomuto dni žalovaný na dlužnou částku plnil celkem částku ve výši 27 650 Kč.

22. K části nároku na pěvně stanovený úrok ze zápůjčky ze dne 26. 9. 2018, soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného úroku ještě s přihlédnutím ke všem okolnostem ještě odpovídá zákonným ustanovením obč. zák., procentuálně je výše úroku vyjádřena 33 % z jistiny (u pevně sjednaný úrok), jdoucí ve výši 29 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům, soud proto dospěl k závěru, že v části tohoto nároku byla smlouva platně uzavřena, neboť úrok je cenou za poskytnutí finanční částky a žalobkyně má nárok na zaplacení tohoto úroku.

23. K nároku na poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení soud uvádí: Celková výše tohoto poplatku činí ze zapůjčené jistiny 40 000 Kč je 26 %. Tato část představuje náklady zpracování smlouvy, správu smlouvy po dobu jejího trvání. Věřitel má se správou smlouvy náklady. Výše tohoto poplatku soud považuje vzhledem ke všem okolnostem za přiměřené. Nárok na zaplacení tohoto poplatku je tedy důvodný. Žalobkyni vzniklo právo po žalované tento poplatek požadovat.

24. K části žaloby o zaplacení poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení (dalších 37 % z jistiny) soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku vedle poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení soud shledává za ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: [ulice] této odměny je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaný si půjčil částku ve výši 40 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, dále jdoucí úroky, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Vedle toho měl dále žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení. Soud tuto část poplatku považuje za duplicitu poplatku jinak nazvaného poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, čímž se tak žalovanému navyšují náklady na zápůjčku. Pokud soud vezme v potaz, že byl platně sjednán pevně stanovený úrok a úrok jdoucí ze zápůjčky, jako cena za poskytnutí úvěru, dále poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, pak v tomto poplatku dle názoru soud jsou i náklady žalobkyně jako věřitele na správu a činnost související se Smlouvou. Sjednání poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení považuje za duplicitu k poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortního spláceni. Za tohoto stavu, soud proto tuto část poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnosti a flexibilní splácení shledal za ujednání absolutně neplatná a v rozporu s ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku, tudíž žalobkyně nemá nárok na tuto částku.

25. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že u Smlouvy ze dne 18. 1. 2019 byl žalovaný povinen vrátit částku odpovídající jistině ve výši 14 000 Kč, úrok ve výši 1 864 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 284 Kč Celkem tedy částku ve výši 19 148 Kč. Poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení není žalovaný povinen vrátit. Pokud tedy žalovaný na tuto smlouvu plnil celkovou částku 22 650 Kč, pak již žalobkyni ničeno nedluží, proto byla žaloba v žalobě označená jako nárok a) v petitu žaloby, zamítnuta včetně příslušenství. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

26. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že u Smlouvy ze dne 29. 6. 2018 byl žalovaný povinen vrátit částku odpovídající jistině ve výši 40 000 Kč, úrok ve výši 13 183 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 556 Kč Celkem tedy částku ve výši 63 739 Kč. Poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení není žalovaný povinen vrátit. Pokud tedy žalovaný na tuto smlouvu plnil celkovou částku 27 650 Kč, pak žalovaný žalobkyni dluží na jistině částku 29 077,93 Kč po započtení plateb žalovaného. Na poplatku však pouze částku 7 011 Kč po započtení plateb žalovaného. V tomto rozsahu včetně příslušenství bylo žalobě vyhověno. Výrok I. tohoto rozhodnutí. V části poplatku odpovídajícímu poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 14 752 Kč dle smlouvy, žalovaný nedluží, proto byla žaloba v žalobě označená jako nárok b) v petitu žaloby, zamítnuta v této části. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

27. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení mezi účastníky je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 a § 150 o. s. ř., když žalobkyně byla převážně úspěšná, neúspěšná pouze v minimální výši, a to v nároku a), v části nároku b). Za tohoto stavu soud proto považuje za spravedlivé, aby žalovaný nahradil žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Celkové náklady řízení žalobkyně se skládají ze: 1/ zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 615 Kč, 2/ odměny advokáta ve výši 3 220 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3/ 3 x RP ve výši á 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 4/ 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 15 392,60 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení soud neshledal. Výrok III. tohoto rozhodnutí. <i>28. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 29. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.